Krondorfer
Korunní – minerálka, která z malé horské vsi udělala světové letovisko
Příběh minerální vody Korunní začíná roku 1876 v malé německy mluvící vsi Krondorf, dnešní Korunní, ukryté v hlubokém údolí na rozhraní Krušných a Doupovských hor. Zdejší minerální vývěry patrně místní lidé znali už dříve, jejich skutečný hospodářský význam však rozpoznal až Carl Heinrich Gölsdorf, rodák ze saského Plavna, který do severozápadních Čech přišel jako zkušený lesník a odborník na zpracování dřeva a stal se ředitelem místní parní pily. Když byl nedaleko starého mlýna zachycen výrazný minerální pramen, Gölsdorf si nechal vodu odborně analyzovat. Výsledky byly natolik příznivé, že už 30. října 1876 prameniště prohlédla c. k. komise okresního hejtmanství a povolila jeho využívání. Roku 1877 byl pramen úředně uznán za léčivý a od roku 1878 se Krondorfská kyselka začala pravidelně stáčet do lahví a expedovat zákazníkům.
Gölsdorf přitom nezůstal jen u samotného pramene. Postupně vykoupil pozemky v jeho okolí, nechal vysoušet zamokřená místa, upravovat terén a rozšiřovat stáčírnu. Dva nejvýznamnější vývěry dostaly vlastní jména. Kateřinin pramenpřipomínal Gölsdorfovu manželku, zatímco nejslavnější Štěpánčin pramen – Kronprinzessin-Stephanie-Quelle byl pojmenován po belgické princezně Štěpánce, manželce rakouského korunního prince Rudolfa. Jeho definitivní úprava byla zahájena roku 1880 při příležitosti jejich zasnoubení a Gölsdorf následně získal svolení používat princeznino jméno. Sama Štěpánka Krondorf roku 1909 skutečně navštívila.
Zpočátku lokální podnik se změnil v překvapivě moderní exportní firmu. Krondorfská kyselka se prodávala nejen v Rakousku-Uhersku, ale postupně pronikala do dalších evropských zemí i za oceán. Gölsdorf vybudoval obchodní zastoupení ve Vídni, Berlíně a Budapešti a zvlášť úspěšný byl odbyt v Argentině. Dobová prestiž značky nebyla jen reklamní řečí: voda získala mimo jiné zlatou medaili v Terstu roku 1882 a v Kalkatě roku 1884 a její kvalitu posuzovali chemici a lékaři z Prahy, Londýna, Bukurešti či Buenos Aires. Krondorfská kyselka byla doporučována jako stolní i léčivá voda a objevovala se dokonce v tehdejší zahraniční odborné literatuře vedle nejslavnějších středoevropských minerálek. Roku 1899 se Gölsdorf stal c. a k. dvorním dodavatelem a v roce 1905 také dodavatelem španělského královského dvora. To už byla z vody nalezené u malé horské pily skutečná mezinárodní značka. Gölsdorf měl ovšem ještě větší plán. Chtěl Krondorf proměnit v lázeňské místo schopné alespoň v menším měřítku soupeřit s nedalekou Kyselkou Heinricha Mattoniho. Projekt skutečných velkých lázní se nikdy nepodařilo uskutečnit v původně zamýšleném rozsahu, kolem pramenů však přesto vznikl pozoruhodný lázeňský a rekreační areál. V údolí stál pavilon Štěpánčina pramene, lázeňský dům Saxonia, hostinec s restaurací Panorama, upravený park, promenádní cesty, vyhlídka a dokonce tenisové kurty. Dobové turistické průvodce popisovaly Štěpánčin pramen obklopený zahradními úpravami, naproti němu expediční budovu a o několik minut dál v údolí restauraci Panorama s ubytováním pro letní hosty. Krondorf se tak na přelomu 19. a 20. století opravdu stal vyhledávaným výletním a letním místem – ne velkými Karlovými Vary v miniatuře, ale elegantním malým letoviskem uprostřed lesů.
A právě v tom spočívala zvláštní síla celé značky. Gölsdorf neprodával pouze vodu. Prodával zároveň představu místa, z něhož voda pochází – čistého horského údolí, přírody, zdraví a lázeňské kultury. Je to princip, který později dovedli k dokonalosti výrobci minerálních vod po celé Evropě: láhev na stole měla být malým kusem krajiny, kterou zákazník možná nikdy osobně nenavštívil. Krondorf měl navíc skutečně světový obchodní dosah. Kolem roku 1920 se uvádí produkce či expedice zhruba pěti milionů lahví ročně a podnik zaměstnával přes dvě stovky lidí. Na tehdejší poměry malé horské obce je to číslo téměř neuvěřitelné.
Samotný Gölsdorf zemřel v Krondorfu roku 1907. Jeho ostatky byly později přeneseny do romantické pseudogotické rodinné hrobky postavené ve svahu nad lázněmi. Firma pokračovala dál, ale silná konkurence sousedního Mattoniho nakonec zvítězila a krondorfský podnik přešel po první světové válce pod jeho kontrolu. Druhá světová válka přinesla mnohem temnější kapitolu a po roce 1945 se celý zdejší svět definitivně rozpadl. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto, Krondorf byl přejmenován na Korunní a většina někdejších lázeňských staveb postupně zanikla, byla zbořena nebo se rozpadla. Po válce byl podnik znárodněn a značka pokračovala jako součást československého průmyslu minerálních vod.
A tak dnes při cestě Korunním jen těžko uvěříme, co zde před více než sto lety stálo. Zmizely promenády, upravené zahrady, lázeňské domy, restaurace i tenisové kurty a z někdejšího elegantního výletního místa belle époque zůstala především krajina, minerální pramen, stáčírna a několik nenápadných stop. Ve svahu nad údolím stále chátrá Gölsdorfova pseudogotická hrobka – poněkud melancholický pomník člověka, který dokázal z obyčejného pramene v zapadlé vsi vybudovat značku známou od Vídně a Berlína až po Buenos Aires. Lázeňský Krondorf téměř zmizel. Korunní však přežila – uzavřená v lahvi.
Zdroje: Biografický slovník českých zemí – heslo Karl Gölsdorf.
Jihočeská univerzita – práce věnovaná lázeňství a minerálním pramenům, kapitola Korunní.
Historický turistický průvodce – Krondorf und die Teufelschlucht.
Karlovarský kraj – historie Krondorfer Sauerbrunn.
Památky a příroda Karlovarska – Gölsdorfova pohřební kaple.
Univerzita Karlova – historie značky Korunní a dobová ocenění.
