Kutina

Kutinovy rybí konservy – od karlínského krámku k rybímu impériu

Začátky později slavného pražského podniku Václava Kutiny byly více než skromné. Na konci 19. století provozovali Václav Kutina a jeho žena Marie v pražském Karlíně malý obchod v Pobřežní ulici. Nebyla to žádná továrna ani specializovaná lahůdkářská firma, ale obyčejný krám, v němž se prodávalo nejrůznější zboží a do něhož Marie Kutinová podle dochovaných vzpomínek dokonce sama dovážela čerstvé zásoby z Prahy na dvoukoláku. Právě tady začali manželé roku 1896 udit sledě – tehdejší slanečky. Z nenápadného doplňku sortimentu se však překvapivě rychle stal základ nového podnikání. Uzené ryby měly úspěch a Kutinovi zřejmě velmi dobře pochopili, že s rostoucí Prahou vzniká také stále větší trh pro trvanlivé, cenově dostupné a přitom chuťově výrazné rybí výrobky. Z malého karlínského obchodu tak postupně vyrostla firma, která se pod jménem V. Kutina – rybí průmysl zařadila mezi nejvýznamnější československé zpracovatele ryb.

Rozhodujícím krokem byl přesun výroby z Karlína do průmyslových Holešovic. V pramenech se jako zásadní rok objevuje 1915, kdy Václav Kutina nechal na tehdejších Maninách vybudovat továrnu na rybí konzervy a zpracování ryb. Areál ležel na lichoběžníkovém pozemku při dnešní Jankovcově ulici, poblíž jejího křížení s Tusarovou. Stavitelem měl být Václav Hořejš a železné nosníky krovu výrobní haly dodala známá pražská firma Samuel Bondy. Součástí závodu byla konzervárna, sklady, kanceláře i obytná část. Některé prameny přitom uvádějí rok 1925, což pravděpodobně souvisí s pozdější výstavbou či rozšířením jednotlivých částí areálu; samotný přechod Kutinova podniku do Holešovic je však doložen již k roku 1915. Nad továrnou se později tyčil nepřehlédnutelný komín zakončený obrovskou rybou. Pro obyvatele Holešovic se stal natolik známým orientačním bodem, že rybě na komíně začali žertem říkat „nejuzenější uzenáč v Praze“.

Sortiment Kutinovy firmy byl podstatně širší než původní uzení slanečků. Podnik vyráběl uzenáče, nakládané ryby, marinované výrobky, saláty a nejrůznější druhy rybích konzerv. Dochoval se například firemní reklamní katalog z let 1932–1933, věnovaný právě „Kutinovým uzenáčům a rybím konzervám“, a Národní zemědělské muzeum uchovává velkou plechovou konzervu firmy Kutina označenou jako „Prima sardinkové saláty“. Dobové odborné texty dokonce uváděly Kutinu společně s krušnohorskou firmou Antonína Kally mezi významnými domácími podniky, které zpracovávaly dovážené mořské ryby. To už nebyl malý rodinný krámek, ale skutečný potravinářský průmysl. Před druhou světovou válkou zaměstnávala holešovická firma podle dochovaných údajů až 300 lidí a za protektorátu měla zajišťovat přibližně čtvrtinu produkce rybích výrobků na území Protektorátu Čechy a Morava.

Za úspěchem přitom nestál pouze Václav Kutina. V příběhu firmy je výrazně přítomna také Marie Kutinová, která byla u podnikání od samého začátku a po smrti manžela pokračovala ve vedení firmy společně se synem Václavem. Rodina již tehdy patřila mezi zámožné pražské podnikatele a Marie Kutinová se věnovala také dobročinnosti. Ve 30. letech například věnovala Jedličkově nemocnici rentgenovou soupravu a další zařízení údajně v hodnotě 100 000 korun – na tehdejší dobu mimořádnou částku. Z drobného obchodu, kde žena vozila zboží na dvoukoláku, se během jedné generace stal podnik schopný podobného mecenášství.

Únor 1948 znamenal konec Kutinovy firmy jako rodinného podniku. Na závod byla uvalena národní správa a po znárodnění se někdejší Kutinova továrna stala součástí státního rybného průmyslu, později spojeného především se jménem Rybena. Výroba rybích konzerv, uzenáčů, zavináčů a dalších výrobků v Holešovicích pokračovala ještě dlouho poté, co jméno rodiny Kutinových z firemního štítu zmizelo. Ironií dějin tak vlastně přežila samotná výroba i některé receptury, nikoli podnikatel, který je vytvořil. Po restitucích a definitivním skončení potravinářského provozu byl někdejší průmyslový areál po roce 2000 přestavěn pro sportovní a kancelářské využití.

A právě stará reklamní cedule „Kutinovy rybí konservy“ vrací celý příběh zpátky na jeho začátek. Jestliže na ní firma uvádí jako své působiště ještě Karlín, jde s velkou pravděpodobností o památku na ranější období Kutinova podnikání, tedy na dobu, kdy byla značka stále silně spojena se svou původní karlínskou adresou. Přesné datování pouze podle tohoto údaje by však bylo příliš odvážné – označení Praha-Karlín mohlo být používáno na firemních obalech a reklamě i určitou dobu po vybudování holešovického závodu. Bez dalšího typografického, výrobního nebo archivního vodítka je proto bezpečnější ceduli datovat přibližně do prvních desetiletí 20. století, s velmi zajímavou možností, že skutečně pochází ještě z období před přesunem výroby do Holešovic.

Je na ní ovšem zachycen okamžik, kdy ze slanečků uzených v zadní části malého karlínského krámku začínala vyrůstat jedna z nejznámějších pražských rybářských firem první poloviny 20. století. A právě v tom je její kouzlo: za jednoduchým nápisem Kutinovy rybí konservy se skrývá cesta od dvoukoláku Marie Kutinové až k továrnímu komínu s obrovskou rybou nad Holešovicemi.

Zdroje: Národní zemědělské muzeum – Rybí kuchyně (kapitola Rybí konzervy)
Praha křížem krážem – Stanislava Jarolímková: Polozapomenuté pražské firmy a jejich osudy
Vycházky po Praze – Václav Kutina, závod k nakládání a uzení ryb, Jankovcova 13
Průmyslové stavby Prahy – údaje k závodu V. Kutina v Holešovicích
Dobový přehled Průmysl v Československu
Dochovaný reklamní katalog Kutinovy uzenáče a rybí konzervy, 1932–1933