Gibian L.C. Smith

GIBIAN A SPOL. – KDYŽ PRAHA PSALA NA CORONĚ

Firma Gibian a spol. patřila za první republiky k výrazným pražským obchodníkům s psacími stroji a moderní kancelářskou technikou. Dnes její jméno přežívá především na malých kovových štítcích připevněných k psacím strojům, na starých reklamách a obchodních tiskovinách. Ve své době však Gibian rozhodně nebyl nějakým zapadlým opravářem psacích strojů. Firma působila v samotném centru Prahy, zastupovala významné americké výrobce, propagovala přenosné stroje Corona a velké kancelářské stroje L. C. Smith, obchodovala také s mechanickými kalkulačkami a další kancelářskou technikou a dokázala svou reklamu spojit dokonce s Voskovcem a Werichem. Její příběh je zároveň příběhem doby, kdy psací stroj přestával být drahou výsadou velkých podniků a úřadů a pomalu se stával běžným pracovním nástrojem advokáta, obchodníka, živnostníka nebo člověka pracujícího doma.

Z Lucerny do Paláce Juta

Nejstarší reklamu firmy, kterou se nám podařilo dohledat, máme už z prosince 1921. V německy psaném československém tisku se tehdy objevuje výzva určená úředníkům, obchodníkům a politikům, že právě oni potřebují „malý americký psací stroj Corona“. Zájemci si mohli vyžádat prospekt nebo předvedení u firmy Gibian & Co., Prag II., Lucerna, telefon 9823. Firma tedy v samém počátku první republiky sídlila v pražské Lucerně a už tehdy vsadila na výrobek, který ji bude provázet řadu dalších let – americkou Coronu.

Corona byla pro takového obchodníka ideální zboží. Proti masivním kancelářským strojům nabízela relativně malý, přenosný a levnější přístroj, který bylo možné používat nejen ve velké účtárně, ale také v malé kanceláři, obchodě nebo doma. Gibian tento argument pochopil dokonale a celá jeho pozdější reklama stojí právě na demokratizaci psacího stroje: nemusíte být banka nebo ministerstvo, abyste mohli psát na stroji.

Současně se ale firma nepohybovala pouze ve světě malých přenosných Coron. Roku 1924 ji nacházíme v reklamě na americké stroje Smith Bros., jejichž předností měla být konstrukce uložená v kuličkových ložiskách, lehký úhoz, tichý chod a dlouhá životnost. Stejná reklama je zajímavá ještě z jednoho důvodu: uvádí také filiálku v Liberci, tehdejším Reichenbergu, v Gablonzerstrasse 45, tedy dnešní Jablonecké ulici. Gibian tak zjevně nebyl podnikem omezeným pouze na jedinou pražskou prodejnu.

Na konci dvacátých let se obchodní stopa firmy přesouvá do Štěpánské ulice 32 v Praze II, do Paláce Juta. Národní technické muzeum má ve fondech dokonce dochovanou korespondenci z let 1927–1928 týkající se návrhu osvětlení obchodních místností firmy Gibian a spol. Samotné místo tak zřejmě nebylo pouze kancelářskou adresou, ale skutečným moderním obchodním prostorem, v němž se stroje zákazníkům předváděly. Na dochovaných exemplářích velkých amerických strojů L. C. Smith se dodnes objevuje kovový prodejní štítek „Gibian a spol., Praha II., Palác Juta“.

Psací stroj pro každého

Firma měla na reklamu mimořádně dobrý cit. V roce 1928 například nabízela Coronu argumentem, že pokud je spokojeno již 800 000 jejích majitelů, bude spokojen i další zákazník. Prospekt bylo možné objednat pomocí kuponu a samozřejmě nezávazně – velmi moderní forma přímého marketingu, která by bez větších změn fungovala i dnes.

Ve třicátých letech byla strategie ještě přímočařejší. Reklama z roku 1938 představovala Coronu doslova jako „psací stroj malého člověka“. Živnostník, maloobchodník nebo rolník měl podle reklamy působit pokrokověji, pokud nabídku, dopis či účet nepíše rukou, ale na stroji. Gibian zdůrazňoval, že Corona je lehčí a levnější než velký kancelářský stroj, přesto zvládne více průklepů a člověk se na ní údajně naučí psát během jediného večera. Za reklamní nadsázkou je dobře vidět skutečná společenská změna: mechanizace administrativy postupovala z velkých kanceláří směrem k malým podnikatelům a domácnostem.

Firma držela krok i s vývojem výrobků. V dobovém tisku najdeme například reklamu na malou Corona Zephyr, nabízenou za 1 340 Kč, opět s adresou Gibian a spol., Praha II, Štěpánská 32. Jiné reklamy mluví o Coroně jako o „stroji pro osobní potřebu“. Podstatou nebylo prodávat jen železo, klávesnici a pásku, ale vytvořit kolem psacího stroje představu moderního způsobu práce.

Vrchol této reklamní strategie představuje nepochybně kampaň s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Dochovaný inzerát zachycuje oba komiky vykukující nad hranou reklamy a pod nimi stojí jednoduchá, velmi chytrá věta: „Voskovec a Werich píší PŘIROZENĚ na stroji CORONA.“ Pod obrázkem stroje následovala nabídka „amerického levného psacího stroje pro veškerou korespondenci s výhodami velkých strojů“ a výzva k bezplatnému předvedení u firmy Gibian a spol., Praha II., Palác Juta – Štěpánská 32. V době, kdy byli Voskovec a Werich symbolem moderní městské kultury, Osvobozeného divadla, inteligentního humoru a nové generace, šlo o prvotřídní reklamní spojení. Corona tím přestávala být kancelářskou pomůckou a stávala se předmětem moderního životního stylu.

Gibian nebyl jen obchod s psacími stroji

Sortiment podniku byl širší. Dochované materiály ukazují na prodej mechanických počítacích a kalkulačních strojů a kancelářského vybavení. Existovala dokonce firemní brožura nazvaná Mechanisace účetnictví, což dobře vystihuje, o co firmě šlo: prodávat podnikům nikoli pouze jednotlivý přístroj, ale modernější způsob kancelářské práce. V dobových poměrech by se dalo s trochou nadsázky říci, že podobné firmy prodávaly tehdejší „informační technologie“ – zařízení, která zrychlovala psaní, účtování, počítání a zpracování obchodní agendy.

Že šlo o podnik se skutečným obchodním provozem, nádherně dokládá ještě jeden detail. Ve druhé polovině třicátých let patřila k pražskému provozu skříňová dodávka Praga Lady s velkými nápisy GIBIAN na bocích. Parkovala u Štěpánské nedaleko Alcronu a Paláce Juta a rozvážela zákazníkům po Praze a okolí především psací stroje, mechanické kalkulačky a další kancelářské zboží. Dochovala se její fotografie z roku 1936. Takový automobil byl zároveň dopravním prostředkem i pojízdnou reklamou – a ve třicátých letech musel v ulicích působit velmi moderně.

S podnikem je spojena osobnost dr. Richarda Gibiána, narozeného roku 1892 v Domažlicích, kterého dobové a architektonické prameny označují jako úspěšného obchodníka a odborníka na polygrafické stroje. Rozsah jeho úspěchu lze překvapivě dobře odečíst nikoli z účetnictví firmy, ale z domu, který si s manželkou Věrou nechal postavit.

V roce 1927 oslovil architekta Jaromíra Krejcara, jednoho z nejradikálnějších představitelů československé funkcionalistické avantgardy. Výsledkem byla rozlehlá Gibiánova vila v Bubenči, dokončená roku 1929, s velkými prosklenými plochami, posuvnými dveřmi, střešními terasami, soláriem, knihovnou, hudební halou, velkou garáží a samostatným provozním zázemím. Na konečném projektu se podílel také Miroslav Lorenc. Dům patří k pozoruhodným realizacím českého funkcionalismu a ukazuje nejen majetkové možnosti svého stavebníka, ale i jeho vztah k technice a modernímu designu. Člověk, který zákazníkům prodával nové stroje a moderní organizaci kanceláře, si také pro vlastní život vybral radikálně moderní architekturu.

Rok 1939 a americký konec příběhu

Osud Richarda Gibiána je zároveň místem, kde je potřeba opravit jednu dnes šířenou chybu. Na internetu lze najít text, který majitele firmy Gibian ztotožňuje s mužem narozeným roku 1896, deportovaným roku 1942 do Terezína. Dochované prameny však ukazují, že Richard Gibian spojený s pražským obchodem a Gibiánovou vilou byl jiný člověk. Narodil se roku 1892 v Domažlicích a jeho pozdější americké smuteční oznámení výslovně uvádí, že v Praze žil do roku 1939, kdy odešel do Ameriky. Zemřel 16. srpna 1981 ve věku 89 let; mezi pozůstalými je uvedena jeho manželka Věra Gibianová a jejich synové. Tuto identifikaci podporuje i životopis jejich syna, literárního vědce George Gibiana, narozeného roku 1924 v Praze, podle něhož rodina před nacistickou hrozbou Československo opustila a nakonec se usadila ve Spojených státech. Richard Gibian žil později v New Yorku a ještě roku 1979 například věnoval New York Public Library archivní materiály pianistky Auguste Kolar.

Co přesně se stalo s podnikem Gibian a spol. během okupace a bezprostředně po válce, bude ještě stát za další archivní pátrání. Jisté je, že firma existovala jako významný konkurent dalších pražských obchodníků s kancelářskými stroji a její zaměstnanci jsou zmiňováni i v poválečných pramenech. Richard a Věra Gibiánovi získali svou bubenečskou vilu po válce zpět, později však nad domem byla zavedena národní správa a roku 1961 byl znárodněn a rozdělen na několik bytů.

Z malé reklamy na Coronu z roku 1921 tak nakonec vyrůstá mnohem větší příběh. Gibian a spol. představuje generaci meziválečných obchodníků, kteří do Československa přiváželi nejen zahraniční výrobky, ale také nový způsob práce. Od prvních Coron v Lucerně přes velké kancelářské stroje L. C. Smith, mechanické kalkulačky, libereckou filiálku a moderní prodejnu v Paláci Juta až po reklamní automobil Praga a Voskovce s Werichem – všechno dohromady vytváří obraz firmy, která velmi dobře rozuměla tomu, že technická novinka se neprodává pouze svými parametry. Musí se kolem ní vytvořit pocit, že patří k nové době. A právě to Gibian s psacím strojem Corona dělal mimořádně dobře.

Zdroje

Historische Presse der deutschen Sozialdemokratie – reklamy Gibian & Co., Lucerna 1921, Smith Bros. 1924 a Corona 1928. 
Přítomnost – dobová inzerce Gibian a spol., Corona, Štěpánská 32, 1936–1938. 
Gymnázium Mnichovo Hradiště / Život a dílo Jana Wericha – reklama Voskovec a Werich / Corona / Gibian a spol. 
Národní technické muzeum – archivní záznam o návrhu osvětlení obchodních místností Gibian a spol., 1927–1928. 
Automobil Revue – Praga Lady firmy Gibian a rozvoz kancelářských strojů. 
Prague City Tourism; Slavné vily; ČVUT – Richard a Věra Gibiánovi a Gibiánova vila Jaromíra Krejcara. 
Americké listy, 28. 8. 1981 – oznámení úmrtí Richarda Gibiana a údaj o odchodu z Prahy do USA roku 1939. 
Cornell University – životopis George Gibiana a osud rodiny po odchodu z Československa. 
New York Public Library – Richard Gibian jako dárce archivní pozůstalosti Auguste Kolar, 1979.