Lada VI.

LADA – ČESKÝ ŠICÍ STROJ ZROZENÝ Z NÁVRATU VÍDEŇSKÝCH ČECHŮ

Když se čeští dělníci rozhodli postavit vlastní továrnu

Příběh šicích strojů Lada patří k těm československým průmyslovým příběhům, které by se daly téměř napsat jako román. Na jeho začátku nestál bohatý továrník ani zahraniční koncern, ale skupina českých dělníků a techniků, kteří před první světovou válkou pracovali ve vídeňských továrnách na šicí stroje. Po vzniku samostatného Československa se část z nich chtěla vrátit domů a znalosti získané ve Vídni využít k založení vlastního podniku.

Ve vídeňských českých dělnických kruzích se počátkem roku 1919 objevila výzva k založení továrny na šicí stroje v novém Československu. Podle materiálů Muzea Jindřichohradecka se přihlásilo více než 140 zájemců a vzniklo Družstvo ku zřízení továrny na šicí stroje v Soběslavi. Do projektu se zapojil i tehdejší předseda Národního shromáždění František Tomášek a představitelé Soběslavi. Dne 14. srpna 1919 bylo uděleno prozatímní povolení ke zřízení akciové společnosti a září 1919 je tradičně považováno za počátek soběslavské továrny. Právní ustavení společnosti bylo dokončováno ještě na počátku roku 1920.

Soběslav nebyla vybrána náhodně. Město nabízelo pozemky, možnost ubytovat navracející se dělníky a mělo už určitou průmyslovou tradici. Začátky ale nebyly nijak velkolepé. Pro výrobu byla zakoupena malá hala o ploše přibližně 200 metrů čtverečních a část strojního zařízení pocházela z poválečného reparačního fondu. Stroje byly často značně opotřebované. Z Vídně se přivážely slévárenské potřeby, formy, nářadí i další vybavení. Na konci roku 1919 začínala výroba s několika desítkami lidí.

Byla to továrna, která musela vzniknout prakticky od nuly.

Jak dostal šicí stroj jméno Lada

První stroje zpočátku žádnou definitivní obchodní značku neměly. Podle dochovaných vzpomínek a historie podniku byla proto vyhlášena anonymní soutěž na jméno nového výrobku. Zvítězilo krátké české jméno LADA.

Kdo přesně vítězný návrh podal, není v běžně dostupných pramenech spolehlivě uvedeno. Jméno však bylo mimořádně šťastné. Bylo krátké, snadno vyslovitelné i v zahraničí a současně působilo jednoznačně slovansky a česky. Značka se začala objevovat na strojích, které měly soupeřit s výrobci, jejichž jména už dávno znala celá Evropa – Singerem, Pfaffem, Minervou a dalšími.

První sériově vyráběný domácí stroj nesl označení typ 7. Šlo o rovnostehový stroj systému Central Bobbin. První léta byla především obdobím učení, získávání kvalifikace a budování důvěry v novou československou značku. Už během první poloviny dvacátých let však Lada začala vyvážet stroje do Polska, Maďarska a na Balkán.

Z továrny založené navrátilci z Vídně se poměrně rychle stával exportní podnik.

Továrna, která rostla spolu se Soběslaví

Růst výroby proměňoval i samotnou Soběslav. Roku 1921 byla vybudována slévárna a vzniklo také bydlení pro dělnické rodiny, známé jako „pětidomí“. V roce 1920 pracovalo podle dobových podnikových údajů v továrně 128 dělníků a základní kapitál akciové společnosti byl postupně zvýšen na tři miliony korun. Na kapitálu se vedle Živnostenské banky a místních investorů podíleli rovněž zaměstnanci, což připomínalo dělnické kořeny celého projektu.

Výroba se rozšiřovala také technologicky. Roku 1926 se objevil řemeslný stroj Lada 35, který pomohl otevřít další zahraniční trhy včetně Francie. V roce 1931 následoval průmyslový rovnostehový model L 105 s rotačním chapačem. Lada tak nevyráběla pouze stroje pro domácnosti, ale také zařízení určená krejčím, řemeslníkům a profesionálním provozům.

Hospodářská krize počátku třicátých let zasáhla i Soběslav. Výroba a vývoz klesaly, pracovní doba byla omezována a část zaměstnanců pracovala pouze každý druhý týden. Přesto podnik vývoj nových typů nezastavil. Právě z této obtížné doby nakonec vzešel stroj, který se stal jedním z nejslavnějších předválečných modelů Lady.

Lada 77 – stroj, který otevřel svět

Ve třicátých letech vznikl domácí šicí stroj Lada 77. Prameny se v přesném okamžiku zahájení jeho výroby mírně rozcházejí – některé uvádějí rok 1933, firemní historie zdůrazňuje rok 1936 jako období modernizované verze – shodují se však v tom, že model 77 znamenal pro Ladu zásadní obchodní úspěch. Jeho konstrukční zvláštností byl kloubový mechanismus vedení niti a stroj patřil k významným exportním výrobkům společnosti.

Vývoz už nesměřoval jen do sousedních zemí. Lada měla obchodní kontakty v Holandsku, Belgii, Francii, na Blízkém východě a její stroje se dostávaly i do dalších vzdálenějších oblastí. Produkce továrny před druhou světovou válkou dosahovala desítek tisíc strojů ročně.

Pozoruhodným potvrzením toho, kam se původně neznámá soběslavská značka během necelých dvaceti let dostala, byla dohoda se společností Singer. Dochované materiály uvádějí, že ve druhé polovině třicátých let byly stroje Lada převzaty do československé distribuční sítě Singeru. Firma, proti jejíž světové dominanci musela Lada původně bojovat, tak nakonec sama prodávala soběslavské stroje.

Pro značku založenou několika desítkami dělníků krátce po vzniku republiky to byl mimořádný posun.

Válka místo šicích strojů

Rok 1939 změnil celý chod podniku. Po vzniku Protektorátu byla stále větší část kapacit přesměrovávána na válečnou výrobu. Slévárna a strojírenské provozy se zapojily do výroby součástí pro německý průmysl a postupně byla omezována civilní produkce.

Ještě roku 1941 vznikl podle podnikové historie třistatisící šicí stroj. Výroba strojů pro domácnost však byla následně zastavena a továrna byla přeorientována na válečné zakázky. Různé prameny uvádějí definitivní přerušení běžné výroby v letech 1942–1943; jisté je, že původní civilní program během války ustoupil výrobě pro německou válečnou ekonomiku.

Po osvobození se zaměstnanci rychle snažili obnovit výrobu šicích strojů. Jedním z prvních znovu zavedených výrobků byla osvědčená Lada 77.

Soukromá akciová společnost však už dlouho nepřežila.

Znárodnění a nový začátek

Po válce byla továrna znárodněna. V poválečné reorganizaci československé výroby šicích strojů byla Lada začleněna do národního podniku MILA, který sdružoval domácí výrobce šicích strojů. Od roku 1950 pak opět existoval samostatný národní podnik Lada Soběslav. Stejnou průmyslovou reorganizací prošly také závody Minerva v Opavě a Boskovicích.

Právě padesátá a šedesátá léta přinesla největší objem výroby v celé historii značky.

V roce 1954 byl zaveden typ Lada 233, označovaný jako první československý domácí šicí stroj s klikatým stehem. Následovaly další modely: roku 1957 kufříkový typ 132, roku 1958 typ 236 s klikatým stehem, roku 1959 typ 237 s automatickým vyšíváním a roku 1960 typ 238 s širším rozpichem.

Šicí stroj už nebyl těžkou černou litinovou konstrukcí trvale zabudovanou do stolku. Stával se moderním domácím spotřebičem, který bylo možné zavřít do kufříku, přenášet a uklidit.

A Lada tento vývoj dokázala zachytit.

Miliontý stroj

Rozměr poválečného rozmachu ukazují čísla. Koncem padesátých let se výroba pohybovala v desítkách tisíc kusů ročně a během šedesátých let se dostala přibližně ke 100 000 šicích strojů za rok. V roce 1961 továrna vyrobila miliontý šicí stroj. Stroje se vyvážely do desítek zemí a Lada se stala jednou z dobře známých československých exportních značek.

Rostla také zaměstnanost. V období největšího rozmachu pracovalo v podniku přibližně 1 400 až 1 600 lidí. V roce 1957 vznikl v Jindřichově Hradci pomocný strojírenský závod, který vyráběl součásti pro rostoucí produkci a později se specializoval i na nástroje a další strojírenskou výrobu.

V mnoha československých domácnostech se jméno Lada postupně stalo téměř synonymem domácího šicího stroje. Černé předválečné modely vystřídaly světlejší poválečné stroje, kufříkové konstrukce a modely schopné nejen rovného stehu, ale i entlování a ozdobného vyšívání.

Úspěšná výroba, která skončila rozhodnutím shora

Paradoxem historie Lady je, že její výroba šicích strojů neskončila proto, že by podnik ztratil schopnost je vyrábět.

V roce 1965 byla Lada začleněna do hospodářského celku ELITEX. V rámci specializace průmyslu zemí RVHP bylo následně rozhodnuto o přesunu výroby domácích šicích strojů mezi jednotlivými socialistickými státy. V Soběslavi byla výroba šicích strojů ukončena v roce 1973; československý trh měl být zásobován mimo jiné stroji vyráběnými v NDR pod značkou Veritas. Továrna Lada přešla na jiný strojírenský program, zejména části textilních a tkacích strojů.

Byla tím přerušena více než půl století dlouhá tradice.

Poslední generaci původních soběslavských strojů představovaly mimo jiné kufříkové modely 136 a 137, druhý z nich vybavený mechanismem pro ozdobné vyšívání.

Na značku ale lidé nezapomněli.

Návrat po roce 1989

Po pádu komunistického režimu se Lada pokusila k výrobě šicích strojů vrátit. V roce 1991, po téměř dvacetileté přestávce, byla výroba domácích strojů v Soběslavi obnovena. Podnik však vstupoval do úplně jiného světa. Během dvaceti let, kdy šicí stroje nevyráběl, prošla světová konkurence zásadním technologickým vývojem a na evropský trh stále silněji pronikali asijští výrobci.

V devadesátých letech vznikla nová modelová řada, ale obnovená výroba už nikdy nedosáhla rozměrů šedesátých let. Roku 1995 se podnik dostal do skupiny spojené s Motorem Jikov. V roce 1997 bylo rozhodnuto přesunout vlastní výrobu šicích strojů do běloruského Gomelu, kde měla pokračovat prostřednictvím společného podniku. Hospodářské noviny tehdy připomínaly, že soběslavská výroba po obnovení v roce 1991 zůstávala relativně malá a podnik hledal cestu, jak snížit výrobní náklady a udržet značku na trzích východní Evropy.

Výroba tradičního českého šicího stroje se tak ze Soběslavi postupně vytratila.

Značka Lada však přežila i tentokrát.

Značka přežila továrnu

Motor Jikov Strojírenská ukončil v polovině prvního desetiletí 21. století zájem o pokračování šicích strojů Lada a historická značka přešla k novému provozovateli. Od roku 2007 se pod jménem Lada začaly na českém trhu znovu objevovat moderní šicí stroje; první z nové etapy byl model Lada 986. Současné stroje označené Lada už však nejsou pokračováním původní soběslavské výroby v technologickém ani továrním smyslu. Jde o obnovené používání tradiční české obchodní značky na strojích vyráběných v zahraničí.

To nijak nesnižuje historický význam původní Lady. Naopak odděluje dvě různé kapitoly: Ladu jako skutečného československého výrobce šicích strojů a Ladu jako obchodní značku, která přežila svou původní továrnu.

Stroj, který byl součástí domácnosti

Starý šicí stroj je zvláštní předmět. Není to jen kus techniky. Dlouhá desetiletí byl součástí zařízení domácnosti stejně samozřejmě jako stůl, skříň nebo rádio. Šilo se na něm nové oblečení, přešívaly staré kabáty, opravovaly dětské kalhoty, zkracovaly záclony a v dobách nedostatku se pomocí něj prodlužoval život věcí, které by dnes často skončily v koši.

Výrobci si proto od počátku uvědomovali také estetickou stránku stroje. Starší modely měly černé lakované tělo zdobené zlatými ornamenty, značkou a dekorativními prvky; pozdější stroje se proměnily v čistěji tvarované domácí spotřebiče. Muzejní prameny připomínají, že vzhledu šicích strojů byla věnována pozornost právě proto, že se stávaly běžnou součástí obytných místností.

A právě tady má Lada ještě jeden rozměr, který se v tabulkách produkce ztrácí. Nešlo jen o milion vyrobených strojů. Znamenalo to milion předmětů rozesetých po domácnostech v Československu i daleko za jeho hranicemi.

Lada jako kus československého průmyslového sebevědomí

Příběh Lady začíná několika českými dělníky ve Vídni, kteří si po vzniku republiky řekli, že dovednosti získané v cizině dokážou využít doma. Neměli slavnou značku, zavedenou distribuční síť ani moderně vybavenou továrnu. Měli zkušenosti, znalost řemesla a vůli vybudovat vlastní podnik.

Z malé soběslavské dílny vyrostla továrna schopná vyvážet do Evropy i zámoří. Její výrobky se dostaly do obchodní sítě Singeru, přežily hospodářskou krizi i válku, po znárodnění se vyráběly ve statisícových sériích a roku 1961 opustil továrnu miliontý stroj. Potom byla tato tradice administrativním rozhodnutím přerušena, po roce 1989 se ještě jednou pokusila vrátit a nakonec zůstala alespoň značka.

Na staré Ladě je proto něco víc než nostalgie po šicím stroji našich babiček. Je v ní příběh první republiky, návratu vídeňských Čechů, průmyslového sebevědomí mladého Československa, poválečného znárodnění, socialistické velkovýroby i rozhodnutí, která dokázala během několika let ukončit tradici budovanou po generace.

A možná právě proto je starý nápis LADA – SOBĚSLAV dodnes tak snadno rozpoznatelný. Nepatří jen k jednomu stroji. Patří k celé jedné epoše českého průmyslu.

ZDROJE

Muzeum Jindřichohradecka – NOVUM, říjen 2019, „Lada nelada a vyladěná móda“. Podrobný popis vzniku družstva vídeňských českých dělníků a počátků Akciové továrny na šicí stroje v Soběslavi.

Věstník / materiál k historii Akciové továrny na šicí stroje Lada v Soběslavi. Údaje o výběru Soběslavi, počátcích výroby, kapitálu, zaměstnaneckém podílnictví a prvních letech závodu.

Klub sběratelů kuriozit – „90 let šicích strojů Lada“. Rozsáhlá chronologie značky, počátky výroby, modely 7, 35, 105 a 77, export, hospodářská krize, poválečná výroba a vývoj v padesátých a šedesátých letech.

Historie značky LADA – Šicí stroje LADA. Přehled modelových řad, poválečného rozvoje, typu 233, kufříkových strojů, produkce v šedesátých letech a ukončení původní výroby.

Česká televize / Archiv ČT – „30 let zpět: Obnova výroby šicích strojů Lada“. Obnovení výroby v roce 1991 a údaj o ukončení původní výroby v roce 1973.

Hospodářské noviny, 2. září 1997 – „Lada přesouvá výrobu šicích strojů do Běloruska“. Přesun výroby z České republiky, situace podniku v devadesátých letech a plány společnosti Lada Bohemia.

Minerva Boskovice – historie podniku. Kontext poválečné reorganizace československé výroby šicích strojů a začlenění Lady do n. p. MILA.

Asociace muzeí a galerií ČR – Věstník AMG. Historie výroby šicích strojů v českých zemích a vývoj jejich konstrukce a vzhledu.

Současná historie značky Lada. Informace o ukončení zájmu Motoru Jikov o šicí stroje a obnovení obchodní značky novými modely od roku 2007.