Lamplota I.

Lamplotova káva – příběh brněnského „českého Meinla“

Když se Brnem začala šířit vůně čerstvě pražené kávy

Na začátku 20. století nebyla káva ještě samozřejmostí každé domácnosti. Byla zbožím, které vonělo dálkami, koloniálními přístavy a světem, do něhož většina zákazníků nikdy nevstoupila. Když člověk otevřel dveře obchodu s kávou a čajem, nevstupoval pouze do prodejny. Vstupoval do malého exotického světa plného vůní, sáčků, plechových dóz, pytlů se zelenými zrny, čokolády, kakaa a čajů z míst, jejichž názvy samy o sobě zněly téměř dobrodružně. A právě takový svět začal v Brně budovat muž jménem Hubert Martin Lamplota.

Narodil se 17. března 1877 v Letovicích. Nebyl dědicem velkého obchodního domu ani příslušníkem bohaté průmyslnické rodiny. Své postavení si musel vybudovat sám. Roku 1902 otevřel na Obilním trhu v Brně svůj první obchod. Stál naproti porodnici a jeho začátky byly všechno jiné než okázalé. Podle dochovaných vzpomínek vložil Lamplota do nového podniku téměř všechno, co měl, a nějakou dobu dokonce spal ve skladišti svého obchodu. Byl to ten druh podnikání, při němž od majitele nelze oddělit firmu – obchod byl současně jeho prací, majetkem, budoucností i domovem.

Brzy však pochopil jednu jednoduchou věc, kterou dnešní marketing složitě popisuje jako práci se smyslovým zážitkem zákazníka. Lamplota začal pražit kávu přímo v obchodě. Přibližně po dvou letech si pořídil malý bubnový pražicí přístroj vytápěný plynem a vůně čerstvě pražené kávy se začala šířit do okolních ulic. Nebyl potřeba billboard ani rádiová reklama. Člověk šel ulicí, ucítil kávu a chtěl zjistit, odkud ta vůně přichází. Výloha přivedla oči, pražírna nos.

A fungovalo to.

Už 25. ledna 1903 se objevila Lamplotova reklama s ceníkem v brněnském časopise Živnostník. Máme tak mimořádně časný doklad toho, že se jeho podnik prakticky od počátku nespoléhal pouze na náhodné zákazníky, ale aktivně pracoval s reklamou a budováním jména.

Z malého obchodu vyrůstá značka

Lamplota byl obchodník s mimořádným citem pro prezentaci. Neprodával anonymní kávová zrna. Postupně vytvořil obchodní svět, v němž bylo jméno Lamplota samo o sobě zárukou určité kvality. Nabídka se rozšiřovala o čaje, kakao, čokoládu a další koloniální zboží a z původního obchodu začala vyrůstat síť prodejen.

Jednou z nejvýznamnějších adres se stala Česká 6 v Brně, v samotném centru města, naproti známé Stopkově restauraci. Firma však měla postupně provozovny také na Křenové ulici, Masarykově ulici, Zelném trhu nebo Solniční. Lamplotovo jméno se už dávno neomezovalo na jeden malý obchod na Obilním trhu.

Dne 29. října 1909 získal Hubert Lamplota živnostenský list a následně požádal Zemský soud v Brně o zápis firmy Hubert Lamplota v Brně do obchodního rejstříku. To, co začalo několika pytli kávy a malým pražicím bubnem, dostávalo pevnou obchodní strukturu.

Lamplota navíc pochopil, že značka nevzniká pouze na obalu výrobku. Vzniká také v prostředí, kde člověk nakupuje. Interiér jeho prodejny navrhl významný architekt Emil Králík a realizace byla roku 1923 publikována v časopise Salon. Pro obchodníka s kávou to nebyla zanedbatelná věc. Moderní interiér sděloval zákazníkovi něco o kvalitě firmy ještě předtím, než prodavač otevřel dózu s kávou.

Dnešními slovy bychom řekli, že Lamplota neprodával pouze produkt. Budoval značku se svou vlastní atmosférou.

Pražírna, laboratoře a malé kávové impérium

Ve třicátých letech už měla firma zcela jiný rozměr než na začátku století. Významné zázemí vzniklo na tehdejší Nové 77, dnešní Lidické ulici v Brně. Nešlo o obyčejný sklad. Nacházela se zde pražírna, třídírna kávy, skladiště, kanceláře, dílny i laboratoře.

Dobrou představu o velikosti podniku poskytuje časopis Pestrý týden z 27. března 1937, který Lamplotově firmě věnoval rozsáhlou obrazovou reportáž. Na fotografiích jsou zachyceny prodejny na Masarykově 37, České 6 a Křenové 3, ale také technologické zázemí firmy, třídění kávy, pražírna a výroba.

Najednou vidíme celý systém, který stál za obyčejným šálkem kávy. Zelená kávová zrna musela přijet z přístavů, projít obchodními sklady, tříděním, pražením, balením a distribucí. Teprve potom se dostala do elegantní prodejny a odtud k zákazníkovi. Lamplota dokázal velkou část tohoto řetězce spojit pod jednu značku.

Jeho firma působila nejen v Brně. Lamplotovy obchody a obchodní aktivity jsou spojovány také s Ostravou, Olomoucí, Opavou a Bratislavou. Na Moravě a ve Slezsku se tak jméno Lamplota stalo jedním z dobře známých jmen obchodu s kávou a koloniálním zbožím.

Není proto překvapivé, že Hubert Lamplota bývá někdy označován jako „český Meinl“. Přirovnání není třeba brát doslova – Julius Meinl vybudoval obchodní síť mnohem většího rozsahu –, ale vystihuje podstatu Lamplotova podnikání. Také on spojil kávu, pražení, distribuci, vlastní prodejny, reklamu a promyšlenou prezentaci do jednoho obchodního světa.

LAMKA – když obchodník začne vymýšlet vlastní kávovar

Lamplota se však nespokojil jen s tím, že bude kávu prodávat. Začal přemýšlet také o tom, jak ji budou lidé připravovat.

Výsledkem se stal jeho vlastní kávostroj LAMKA. Samotný název je krásným příkladem prvorepublikového obchodního myšlení – bývá vykládán jako spojení slov LAMplotův KÁvostroj.

Přístroj pracoval na principu překapávané kávy a Lamplota věnoval pozornost nejen jeho konstrukci, ale také materiálu částí, které přicházely s nápojem do kontaktu. Vnitřní plochy byly galvanicky upravovány tak, aby kov co nejméně ovlivňoval chuť připravované kávy. Konstrukce byla patentově chráněna a Lamplota získal ochranu nejen v Československu, ale také v dalších evropských zemích a ve Spojených státech.

LAMKA se vyráběla v různých velikostech. Existovaly malé přístroje určené domácnostem i větší modely pro kavárny a restaurace. Firma tak zákazníkovi nenabízela pouze kávu, ale celý způsob jejího používání: kupte si naši kávu – a připravujte ji v našem přístroji.

Z marketingového hlediska je to překvapivě moderní myšlenka. Výrobek a zařízení vytvořily jeden ekosystém dávno předtím, než se slovo „ekosystém“ začalo používat v marketingových prezentacích.

Káva, čaj, kakao a svět dárkových krabic

Dochované materiály ukazují, že Lamplotova nabídka byla mnohem širší než samotná káva. Firma obchodovala také s čajem, kakaem, čokoládou a dalším exotickým zbožím. Ve sbírkách Technického muzea v Brně se dochovaly reklamní fotografie dárkových souprav, ve kterých byly vedle sebe káva, čaj, čokoláda, láhev alkoholu a kávostroj LAMKA.

Takový balíček už nebyl obyčejným nákupem potravin. Byl dárkem a symbolem určité životní úrovně.

Dochovaly se rovněž materiály k Lamplotovu kakau, které se na reklamních fotografiích objevuje vedle tehdy světově známého kakaa Van Houten. I to ukazuje, jak sebevědomě firma svou značku stavěla. Lamplota se nesnažil působit jako malý regionální obchodník. Chtěl, aby jeho jméno stálo vedle zavedených evropských značek.

Reklamní grafika, obaly, výlohy, dárkové kazety i vlastní zařízení na přípravu kávy vytvářely jednotný svět. A právě díky tomu dnes stará plechová cedule nebo účet s Lamplotovým jménem není pouze kusem papíru či smaltu. Je to fragment kdysi velmi propracované obchodní kultury.

Obchodník, který nezůstal jen za pultem

Pozoruhodná je také druhá stránka Hubertova života. Přestože své podnikatelské centrum vybudoval v Brně, nezapomněl na rodné Letovice.

V době hospodářské krize zde podporoval místní obyvatele a spolky a podílel se na projektech, které měly vytvořit práci i zlepšit život ve městě. Nejviditelnějším z nich se stalo velké letovické koupaliště otevřené roku 1933. Podporoval také Masarykovu školu, které pořídil vybavení, a když byly Letovice roku 1936 povýšeny na město, věnoval radnici reprezentativní stříbrné pečetidlo zdobené drahokamy.

V Lamplotově příběhu je proto zvláštní spojení dvou světů. Na jedné straně stojí tvrdý obchodník, který buduje síť prodejen, patentuje zařízení a organizuje distribuci kávy. Na druhé straně člověk, který část vydělaných peněz vrací do svého rodného města.

Rok 1948 – konec světa, který budoval téměř půl století

A potom přišel rok 1948.

Komunistické znárodnění zasáhlo také Lamplotův podnik. Prodejny a obchodní struktura, které Hubert Lamplota budoval od roku 1902, byly převedeny do státního systému a začleněny do národního podniku Pramen.

Pro člověka, který začal prakticky od nuly, musel být tento okamžik mimořádně tvrdý. Za jedinou generaci vytvořil podnik, jehož součástí byly prodejny, pražírna, sklady, technické zázemí, vlastní výrobky, patenty i značka známá v několika městech. Po téměř půl století práce o něj přišel rozhodnutím státu.

Svět elegantních Lamplotových prodejen, reklamních krabic a kávostrojů LAMKA postupně zmizel.

Hubert Lamplota se v posledních letech života stále více vracel do rodných Letovic. Zemřel zde 7. října 1958, deset let po znárodnění svého podniku.

Co zůstalo po Lamplotovi

Dnes už většina lidí při vyslovení jména Lamplota netuší, že kdysi patřilo k dobře známým moravským značkám. Přesto po něm zůstalo překvapivě mnoho stop: fotografie obchodů, reklamy, obaly, plechové cedule, dokumenty, účtenky, kávostroje LAMKA a vzpomínky na vůni pražené kávy, která kdysi vycházela z jeho prodejen do brněnských ulic.

A právě v tom je kouzlo staré reklamy.

Na ceduli může být napsáno jen několik slov – Lamplotova káva. Za nimi se ale skrývá více než půl století lidského života. Mladý muž z Letovic, který si roku 1902 pronajal malý obchod v Brně. První pražicí buben. Vůně kávy linoucí se na ulici. První inzeráty. Elegantní obchod na České. Architekt Emil Králík. Pražírna na dnešní Lidické. Desítky zaměstnanců. Káva, čaj, kakao a čokoláda. Patentovaný kávostroj LAMKA. Prodejny na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Koupaliště v Letovicích. A nakonec rok 1948, kdy byl celý podnik převzat státem.

Ze značky zůstaly předměty.

Ale když je poskládáme dohromady, objeví se za nimi něco mnohem zajímavějšího než historie jedné kávy.

Objeví se příběh člověka, který dokázal z vůně čerstvě pražených zrnek vybudovat jednu z nejpozoruhodnějších moravských obchodních značek první poloviny 20. století.

Prameny

Technické muzeum v Brně – Káva Lamplota – prvotřídní kvalita; materiály k historii firmy Hubert Lamplota.
Encyklopedie dějin města Brna – heslo Hubert Martin Lamplota.
Technické muzeum v Brně, sbírkový portál – fotografie a reklamní materiály firmy Hubert Lamplota.
Pestrý týden, 27. 3. 1937 – obrazová reportáž o firmě Hubert Lamplota.
Salon, 1923 – publikace interiéru Lamplotova obchodu navrženého Emilem Králíkem.
Živnostník, 25. 1. 1903 – dobová reklama a ceník Huberta Lamploty.
STARFOS / Technické muzeum v Brně – odborné zpracování kávostroje LAMKA a Lamplotových patentů.