Leopold Neumann

Leopold Neumann – z radvanického vinného sklepa k rafinerii lihu, octárně a likérce

Příběh podniku Leopolda Neumanna v Radvanicích u Moravské Ostravy nezačíná tovární halou ani lahví likéru, ale starým hostincem a rodinou, která se v Radvanicích usadila už v první polovině 19. století. Leopoldův otec Josef Neumann pocházel ze staré židovské rodiny ze Slezska a spolu s manželkou Karolinou, rozenou Fasalovou z významné těšínské obchodnické rodiny, si počátkem třicátých let 19. století pronajal část radvanického statku. Rozhodující okamžik přišel v revolučním roce 1848, kdy Josef Neumann od hrabat Wilczků koupil radvanický hostinec a spolu s ním také práva na výrobu piva a lihovin. Když později podnik převzali synové, rodinné podnikání se rozdělilo téměř učebnicově: starší Emanuel Neumann se věnoval pivovaru, zatímco mladší Leopold převzal lihovarnickou část. Z jedné rodiny tak v Radvanicích vyrostly dva významné potravinářské podniky, které po několik desetiletí patřily k charakteristickým provozům rychle se industrializujícího Ostravska.

Právě Leopoldova část podniku se měla ukázat jako mimořádně životaschopná. Za skutečný počátek Radvanické rafinerie lihu je považován rok 1863. Podle radvanické kronikářské tradice přitom Leopold původně uvažoval především o obchodu s vínem a v areálu měl vinný sklep. Jenže při průzkumu místního trhu zjistil něco, co dobrý obchodník nemohl ignorovat: ve slezských hostincích nebylo víno zdaleka tak žádaným zbožím jako lihoviny a současně zde existovala poptávka po surovém lihu. Místo aby se držel původního nápadu, změnil koncepci. V Radvanicích vybudoval rafinerii lihu, využívající mimo jiné vodu z nedaleké Lučiny, a postupně k ní připojil další výrobu. Vznikla octárna a následně také vlastní likérka. Z malého místního podniku se tak stávala skutečná továrna, jejíž produkce už nebyla určena jen několika hospodám v okolí.

Dochovaná reklama ostatně ukazuje, jak se firma sama prezentovala zákazníkům. Na výrazné plechové ceduli stojí pod jménem Leop. Neumann německé označení „Spiritus-Raffinerie, Liqueur-Essig-Fabrik, Radwanitz bei Mähr. Ostrau“ – rafinerie lihu, továrna na likéry a ocet, Radvanice u Moravské Ostravy. Nad názvem firmy jsou vyobrazeny láhve jednotlivých výrobků. Je to vlastně malý obraz celého Neumannova podnikání: nešlo o obyčejnou pálenici, ale o závod, který zpracovával líh, vyráběl likéry a zároveň produkoval ocet, tedy zboží určené jak do hostinců, tak do běžných domácností. Německé provedení reklamy přitom není nic překvapivého. Radvanice ležely ve slezské části ostravské průmyslové oblasti a obchod zde dlouho probíhal v prostředí, v němž se čeština, němčina a polština přirozeně prolínaly. Originální Neumannovy plechové reklamy se dochovaly dodnes; Múzeum obchodu v Bratislavě například eviduje ve své sbírce plechovou tabuli označenou přímo jako „Likéry Leopold Neumann, Radwanitz“.

Nejznámějším výrobkem radvanické likérky se stala Radvanická hořká. Už samotný název je typický pro dobu, kdy si výrobci lihovin začínali budovat značky svázané s místem původu. Místo anonymního „hořkého likéru“ zákazník dostával nápoj, který nesl Radvanice přímo ve jménu. Z malé slezské obce, jejíž pozdější obraz zcela ovládly doly, hutě a komíny, tak odcházely do obchodů a hostinců lahve s názvem Radvanická hořká. Právě podobné výrobky vysvětlují, proč bylo jméno Neumann na dobových reklamách postaveno tak výrazně do popředí. Tehdejší zákazník nekupoval pouze určitý druh likéru – kupoval Neumannův výrobek z Radvanic. Regionální prameny výslovně uvádějí, že právě Radvanická hořká likérku proslavila.

Neumannovi přitom nebyli na Ostravsku žádnými osamělými výrobci alkoholu. Patřili do pozoruhodné sítě zdejších podnikatelských rodin. Leopoldův bratr Emanuel vedl radvanický pivovar a Leopoldova sestra Eva se provdala za ostravského výrobce lihovin Gustava Lichtensterna, který provozoval vlastní továrnu na jemné likéry. Alkoholický průmysl byl v druhé polovině 19. století na Ostravsku významným podnikatelským oborem a rodinné a obchodní vazby mezi pivovarníky, hostinskými, lihovarníky a obchodníky byly velmi těsné. Leopold Neumann však z této skupiny vystupuje právě šíří svého podniku: spojení rafinerie lihu, octárny a likérky představovalo hospodářsky chytrou kombinaci, protože jednotlivé části výroby mohly využívat společné suroviny, technické vybavení i distribuční síť.

Firma ovšem nepřežila celé své dějiny pod Neumannovým jménem. Roku 1916 radvanickou rafinerii koupila bílovecká firma Ludvík Izák Markus. Od roku 1923 závod vlastnila společnost První moravskoslezská rafinerie. Po její likvidaci byl z radvanického provozu vytvořen samostatný podnik za účasti České průmyslové banky, který nesl příznačný název Radvanická rafinerie lihu, výroba octa a likérů. To je důležitý moment: Neumann už dávno nebyl majitelem, ale výrobní model, který v Radvanicích vybudoval, pokračoval dál. Dokonce i během hospodářské krize třicátých let se závodu podle regionálních pramenů dařilo poměrně dobře – zatímco radvanický pivovar se dostával do vážných problémů, někdejší Neumannova rafinerie pokračovala v produkci.

Konec přišel s druhou světovou válkou. Podle regionální historie likérka na konci války vyhořela a po osvobození byl podnik znárodněn. Z průmyslového areálu se postupně stala minulost. Přesto po něm v Radvanicích zůstala stopa, kterou kolemjdoucí možná vnímají, aniž tuší její původ. Nedaleko někdejšího závodu vede Lihovarská ulice. Za okupace nesla odpovídající německý název Brennerei Straße a po roce 1945 dostala české jméno Lihovarská. Název tak přežil továrnu, její majitele i státní režimy.

A právě proto je stará reklamní cedule Leopold Neumann – Radwanitz mnohem zajímavější než jen pěkný kus potištěného plechu. Za dvěma lahvemi a velkým jménem NEUMANN se skrývá kus dějin Ostravska: židovská podnikatelská rodina, starý radvanický hostinec, právo vařit pivo a pálit lihoviny získané v revolučním roce 1848, dva bratři, kteří si rozdělili pivovar a lihovar, Leopoldův obchodnický instinkt, díky němuž dal před vínem přednost lihu, a nakonec továrna vyrábějící líh, ocet i likéry. Radvanická hořká už dávno zmizela z výčepů a obchodních regálů, ale jméno jejího výrobce přežilo na několika starých reklamách. A ty dnes připomínají dobu, kdy se pod komíny rodící se průmyslové Ostravy nevyrábělo pouze uhlí a železo, ale také výrobky, které měly vlastní značku, vlastní grafiku a docela dobrý příběh.

Zdroje:
David Lawson, Libuše Salomonovičová, Hana Šústková: Ostrava and its Jews – Now No-One Sings You Lullabies, kapitola Trades, Professions and Politics. 
D. Joklová, J. Semecký a kol.: Radvanice a Bartovice v letopisech a obrazech 1305–2005, údaje převzaté v historii Radvanické rafinerie lihu. 
Ostravský uličník – historie Lihovarské ulice. 
Múzeum obchodu Bratislava – evidence reklamní tabule „Likéry Leopold Neumann, Radwanitz“. 
Dochovaná originální reklamní cedule Leopold Neumann, Radwanitz.