Luka

Na ukázku uvádíme reklamu na jejich šumicí bonbóny, na které je jako logo použita i zkratka jejich jmen „AJL“.

LUKA Slaný – Ze Slaného sladké

Od lékárnických přípravků ke sladkostem

Za značkou LUKA stáli bratři Jan a Antonín Lukáškové, kteří ve Slaném vybudovali podnik, jenž se postupně zařadil mezi známé československé výrobce cukrovinek. Začátky firmy přitom nebyly spojeny výhradně s čokoládou a bonbóny. Lukáškovi vycházeli z výroby lékárnických přípravků a cukrovinek, tedy z prostředí, kde se tehdy přirozeně prolínala farmacie, práce s cukrem, bylinnými extrakty, aromaty a výrobou nejrůznějších pastilek. Právě z tohoto základu postupně vyrostla klasická cukrovinkářská výroba.

Přesné datum založení podniku se nám zatím z dostupných pramenů nepodařilo spolehlivě potvrdit, ale ve 20. letech 20. století již továrna prokazatelně fungovala. Mimořádně zajímavým dokladem je soubor fotografií pořízených ve Slaném roku 1928, mezi nimiž se dochoval i snímek přímo z továrny LUKA zachycující míchání cukru při výrobě cukrovinek. Nejde tedy jen o značku známou z obalů a reklam – máme před sebou skutečný průmyslový provoz, který byl již před hospodářskou krizí součástí slánského městského života.

LUKA a slánská továrna

Továrna stála na Pražském předměstí ve Slaném, v Pražské ulici. Její existence se do paměti města zapsala překvapivě silně. Vzpomínky pamětníků nezachycují jen budovu, ale dokonce charakteristickou vůni cukrovinek, která se z továrny šířila do okolních ulic. Ještě člověk narozený roku 1941 později vzpomínal na „nezapomenutelnou vůni cukrovinek z továrny pana Lukáška“ a továrnu LUKA popisoval jako jeden z přirozených orientačních bodů tehdejšího Pražského předměstí.

Z původně poměrně úzkého sortimentu firma postupně vytvořila pestrou nabídku bonbónů, pastilek, dezertů a dalších cukrovinkářských specialit. Na některých starších reklamních materiálech se objevuje také monogram AJL, připomínající jména zakladatelů a rodinu Lukáškových. Ve 30. letech podnik rozšířil výrobu také o čokoládu, čímž se definitivně posunul od specializovaného výrobce cukrovinek mezi podniky schopné nabídnout prakticky celý tehdejší sladký sortiment.

O tom, že značka nezůstávala uzavřena pouze ve Slaném a jeho okolí, svědčí například reklama z roku 1935 v Mladé Boleslavi. Nabízí jednoduše „cukrovinky a čokoládu LUKA“ a ukazuje, že značka byla obchodně přítomná i mimo svůj domovský region.

Ze Slaného sladké

Lukáškovi velmi dobře pochopili význam reklamy. Značka používala jedno z těch hesel, která jsou jednoduchá natolik, že se člověku okamžitě uloží do paměti:

„Ze Slaného sladké.“

Je to téměř učebnicový reklamní slogan. V několika slovech spojoval místo původu výrobku, paradox mezi názvem města Slaný a sladkou chutí produktu i samotnou značku. Firma heslo používala dlouhodobě a objevovalo se ještě v poválečné reklamě. Inzerát z roku 1947 ukazuje výrazné logo LUKA, slogan „Ze Slaného sladké!“ a pod ním prosté sdělení „Továrna ve Slaném – dezerty – čokoláda – cukrovinky“.

Vedle hlavního sloganu však firma pracovala i s reklamou jednotlivých výrobků. Zřejmě nejpůvabnějším příkladem jsou cukrovinky NEGRO-LUKA, propagované rýmovačkou:

„Trápí-li vás kašle muka, kupte si jen NEGRO-LUKA.“

Tento slogan zachycuje i regionální historická literatura věnovaná meziválečnému Slanému. Je na něm krásně vidět původ firmy na pomezí cukrovinkářství a lékárnických přípravků. Bonbón nebyl nabízen pouze jako sladkost, ale zároveň jako příjemný prostředek při kašli a podrážděném krku. Takové propojení bylo v první polovině 20. století běžné – hranice mezi pastilkou z lékárny a bonbónem z cukrárny byla mnohem méně ostrá než dnes.

Do této skupiny patřily také šumicí bonbóny LUKA, jejichž reklama pracovala právě s označením AJL. Pro dnešního sběratele je podobný reklamní materiál zajímavý nejen samotným výrobkem, ale hlavně tím, že zachycuje starší vrstvu firemní identity ještě před okamžikem, kdy dominantním označením firmy definitivně začala být krátká a graficky velmi dobře použitelná značka LUKA.

Továrna, kterou znalo celé město

LUKA nebyla ve Slaném nějakým neviditelným podnikem schovaným za zdí továrního areálu. Firma patřila k místnímu životu. Hezky to dokládá vzpomínka z období druhé světové války na loutkové divadlo v Hasičském domě. Po představení rozdával Kašpárek dětem bonbóny a ty podle pamětníka přinášel v košíku zaměstnanec slánské továrny na cukrovinky LUKA.

Takové drobnosti jsou pro historii značky možná zajímavější než účetní čísla. Ukazují, že továrna nebyla jen výrobcem posílajícím kartony zboží obchodníkům po republice. Byla součástí města, zaměstnávala místní obyvatele a její výrobky se objevovaly při běžných společenských událostech. Lidé si pamatovali nejen název podniku, ale i jeho vůni.

Čokoláda, bonbóny a moderní značka

Ve 30. a 40. letech už se LUKA prezentovala jako plnohodnotná továrna na cukrovinky a čokoládu. Reklamní grafika se postupně oprošťovala od komplikovaných popisů. Stačilo velké LUKA, ženská tvář, několik slov o čokoládě a cukrovinkách a slogan, který fungoval téměř dokonale.

Právě tady je LUKA z hlediska historie československé reklamy zajímavá. Nebyla velikostí Orionem nebo čokoládovnou RUPA, ale uměla se chovat jako skutečná spotřebitelská značka. Krátké jméno se dobře tisklo na obaly, cedule i inzerci a spojení se Slaným mu dávalo vlastní identitu. Z původního jména majitelů vznikl brand, který mohl stát samostatně.

Konec rodinného podniku

Druhá světová válka výrobu LUKA nezastavila a značka fungovala také v prvních poválečných letech. Přelom nastal až po komunistickém převratu a následném zestátňování československého potravinářského průmyslu.

Po znárodnění přestala LUKA existovat jako samostatný rodinný podnik. Dne 18. ledna 1949 byly závody LUKA Slanýa MARS Ústí nad Labem začleněny pod DELI, národní podnik Lovosice. Stejné začlenění LUKA Slaný mezi závody národního podniku DELI potvrzuje také přehled historie československého čokoládového průmyslu.

Tím se uzavřela samostatná podnikatelská historie Lukáškovy továrny. Podobný osud potkal po roce 1948 stovky českých a moravských značek: továrna často nějakou dobu pokračovala ve výrobě, ale jméno zakladatele a původní značka postupně zmizely pod názvem velkého národního podniku.

V případě LUKA však název ze Slaného úplně nezmizel. Místo někdejší továrny bylo mezi obyvateli ještě dlouho označováno jednoduše jako „Luka“ a označení přežilo samotnou firmu. I současnější městské dokumenty používají pro část Pražské ulice místní označení „Luka“. Dochovaný tovární areál připomínal minulost také charakteristickým průmyslovým komínem; databáze industriálních komínů objekt dodnes eviduje jako bývalou továrnu na čokoládu LUKA v Pražské ulici ve Slaném.

Malá značka s mimořádně dobrým sloganem

Příběh LUKA je typickým příběhem úspěšného českého regionálního podniku první poloviny 20. století. Z malé výroby založené bratry Janem a Antonínem Lukáškovými vyrostla továrna, jejíž bonbóny, pastilky, dezerty a později i čokoláda se prodávaly daleko za hranicemi Slaného. Podnik dokázal vytvořit vlastní výraznou značku, používat moderní reklamu a především najít slogan, který by mohl bez problémů fungovat i dnes.

„Ze Slaného sladké.“

Čtyři slova, která spojila město s továrnou tak pevně, že ještě desítky let po jejím zániku pamětníci vzpomínali na vůni cukrovinek linoucí se Pražskou ulicí. A právě v tom je kouzlo podobných reklamních předmětů. Nezachycují pouze dávno prodaný bonbón. Otevírají svět firmy, rodiny, továrny a města, ve kterém kdysi jméno LUKA znal téměř každý.

Zdroje

Slánský obzor – vzpomínky na továrnu LUKA, slogan „Ze Slaného sladké“ a cukrovinky NEGRO-LUKA.
Slánský Infáček – historické fotografie Josefa Roučka, továrna LUKA při výrobě cukrovinek roku 1928.
Přítomnost, ročník 1947 – dobová reklama LUKA „Ze Slaného sladké!“.
Národní kronika – vzpomínka na továrnu LUKA během druhé světové války.
Slánské listy – vzpomínky na továrnu pana Lukáška a Pražské předměstí.
Čokoláda v českých zemích – přehled poválečného začlenění závodu LUKA Slaný do DELI n. p. Lovosice.
Lovosický dnešek – historie DELI a připojení závodů LUKA Slaný a MARS Ústí nad Labem v roce 1949.