Maiova hořčice
Maiova hořčice – varnsdorfský senf Julia Maie
Na první pohled může název Maiova hořčice svádět k představě nějaké „májové“ speciality. Ve skutečnosti je jeho původ mnohem prostší a zároveň zajímavější: Mai bylo příjmení výrobce. Za značkou stál Julius Mai z Varnsdorfu, respektive firmy uváděné v pramenech jako Julius Mai jun., která se zabývala výrobou hořčice a octa. Značka tak patří k dnes téměř zapomenutým potravinářským podnikům severních Čech, jejichž výrobky se v první polovině 20. století dokázaly dostat daleko za hranice místa svého vzniku.
Julius Mai a Varnsdorf
Varnsdorf patřil před druhou světovou válkou k nejprůmyslovějším městům severních Čech. Dominoval zde samozřejmě textilní průmysl, ale vedle velkých přádelen, tkalcoven a strojírenských závodů fungovala celá řada menších podniků vyrábějících potraviny, nápoje, chemické zboží i předměty každodenní potřeby. Právě do tohoto prostředí zapadala také firma Julia Maie, jejíž existenci dnes připomínají především reklamní a obchodní materiály.
Dochoval se například reklamní účet či faktura z roku 1929, která je sběratelsky evidována jako doklad firmy Julius Mai z Varnsdorfu vyrábějící hořčici a ocet. Nejde tedy pouze o značku známou z jednoho reklamního předmětu – máme před sebou skutečný podnik, který v době první republiky obchodoval pod vlastním jménem a jehož sortiment tvořily dvě potraviny, které spolu ostatně přirozeně souvisejí: ocet a hořčice.
Spojení těchto dvou výrob nebylo náhodné. Ocet patří k základním složkám řady hořčičných receptur a pro výrobce proto dávalo ekonomický i technologický smysl provozovat obě výroby společně. Mai tak mohl část vlastní produkce octa používat při výrobě hořčice a současně oba výrobky nabízet obchodníkům jako jeden sortiment.
Maiova – nikoli májová
Pro českého zákazníka vzniklo označení Maiova hořčice. Je to krásný příklad toho, jak se v meziválečném Československu přizpůsobovala reklama jednotlivým jazykovým skupinám. Německé příjmení Mai bylo v češtině jednoduše převedeno do přivlastňovací podoby – podobně jako bychom řekli Baťova obuv nebo Oetkerův výrobek.
Že nejde o pozdější sběratelské nedorozumění, potvrzuje pozoruhodný dochovaný předmět. Múzeum obchodu v Bratislavě má ve své sbírce kameninový zásobník přímo označený „Maiova hořčice“. Předmět je veden pod inventárním číslem O28/00159 a muzeum jej získalo do sbírky v roce 2022.
Právě tento kameninový zásobník je možná ještě výmluvnější než samotná faktura. Připomíná dobu, kdy se část potravin neprodávala výhradně v malých jednorázových obalech tak, jak jsme zvyklí dnes. V koloniálech a lahůdkářstvích stály velké nádoby, zásobníky, dózy a soudky, z nichž obchodník zákazníkovi požadované množství navážil nebo odebral. Značkový kameninový zásobník proto nebyl jen obalem. Byl současně reklamním nosičem umístěným přímo na prodejním místě. Zákazník viděl jméno výrobku při každém nákupu a značka se mu postupně zapisovala do paměti.
Zajímavé je, že ve stejné akvizici Múzea obchodu se nachází také kameninový zásobník Gröger Senf. To dobře ukazuje, že podobné nádoby představovaly v obchodu s hořčicí běžný způsob prezentace a prodeje, nikoli nějakou zvláštnost Maiovy firmy.
Značka, která přežila první republiku
Stopu Julia Maie lze sledovat i za hranici první republiky. Přehled výrobců z roku 1940 uvádí ve Warnsdorfu – dnešním Varnsdorfu – podnik „Mai Julius jun.“ v kategorii Essigfabrik, tedy továrna na ocet. Firma nebo alespoň její octárenský provoz tedy existoval ještě během druhé světové války.
To je důležitý detail. Maiova hořčice tak nebyla krátkodechou značkou, která se objevila v jednom reklamním katalogu a zase zmizela. Máme její stopu ve dvacátých letech a Julia Maie jako výrobce octa nacházíme ještě roku 1940. Přesnou kontinuitu jednotlivých výrobků zatím neznáme, ale samotný podnik prokazatelně přežil hospodářské otřesy třicátých let i zánik první Československé republiky.
Další osud firmy po roce 1945 zatím není bezpečně doložen. Varnsdorf prošel po válce radikální změnou: německé obyvatelstvo bylo ve velké míře odsunuto a mnoho zdejších podniků bylo konfiskováno, slučováno, rušeno nebo jejich zařízení přemisťováno do jiných částí republiky. To je dobře doložený obecný vývoj varnsdorfského průmyslu, nemáme ale zatím dokument, který by přesně popisoval, co se po válce stalo právě s podnikem Julia Maie. Proto by nebylo poctivé jeho poválečný osud domýšlet.
Reklama ukrytá v obyčejné hořčici
Maiova hořčice je hezkým příkladem toho, jak i zdánlivě úplně obyčejný potravinářský výrobek otevírá širší pohled na svět československého obchodu. Za několika slovy na reklamě se skrývá německý výrobce ze severních Čech, česká podoba jeho značky, obchodní síť první republiky a způsob prodeje, který dnes téměř zmizel.
A právě jméno Maiova hořčice je na celém příběhu půvabné. Bez znalosti souvislostí by dnes snadno vypadalo jako název sezónního výrobku. Ve skutečnosti v něm přežilo jméno člověka a firmy, která před téměř sto lety ve Varnsdorfu vyráběla ocet a hořčici. Z továrny samotné a z jejího každodenního provozu zatím mnoho neznáme. Reklamní účet, adresářový záznam a kameninový zásobník však dohromady skládají dostatečně pevnou stopu na to, abychom mohli Maiovu hořčici bezpečně přiřadit k firmě Julius Mai ve Varnsdorfu.
Výrobce: Julius Mai jun., Varnsdorf / Warnsdorf
Výrobek: hořčice; firma vyráběla rovněž ocet
Doložené období: nejméně 1929–1940
České označení: Maiova hořčice
Autor reklamní grafiky: nezjištěn
Zdroje: Dochovaný reklamní účet/faktura Julius Mai, Varnsdorf, 1929, sběratelská dokumentace Aukro.
Zdroje: Múzeum obchodu Bratislava, Výročná správa 2022 – kameninový zásobník „Maiova hořčice“, inv. č. O28/00159.
Zdroje: Přehled výrobců Warnsdorf 1940 – Mai Julius jun., Essigfabrik.
Zdroje: Historický přehled průmyslu a poválečného vývoje Varnsdorfu.
