Maltézky
Kluge – zdravotní cukrovinky ze smíchovské Bonbonky
Za nenápadným jménem Kluge se skrývá jeden z nejstarších a svého času také nejprestižnějších cukrovinkářských podniků v českých zemích. Jeho historie začala na pražském Smíchově roku 1861, kdy zde podnikatelé Johann Kluge a Johann Bergmüller založili výrobu cukrovinek. Už o dva roky později rozšířili podnik také o výrobu čokolády. Johann Kluge přitom nebyl pražským rodákem, jak se někdy uvádí. Narodil se roku 1834 v Sárváru v tehdejších Uhrách a do Prahy přišel jako mladý muž kolem pětadvaceti let. Na Smíchově však zapustil kořeny natolik důkladně, že se jeho jméno na několik dalších generací stalo součástí historie této pražské čtvrti.
Továrna stála v tehdejší Přívozní ulici, dnešní ulici Na Bělidle, a místní jí začali prostě říkat Bonbonka. Z původně poměrně skromného závodu vyrostl během několika desetiletí rozsáhlý průmyslový podnik. Kluge investoval do moderních strojů i vlastního technického zázemí a už v sedmdesátých letech 19. století měla továrna vlastní tiskárnu na obaly, klempírnu, truhlárnu i kotelnu s parními stroji. Zajímavým zařízením byl speciálně konstruovaný lis na ovocné pastilky – připomínka toho, že Klugeho výroba od počátku nespočívala pouze v tabulkové čokoládě, ale zahrnovala širokou škálu bonbonů, dropsů, dražé, pralinek a nejrůznějších pastilek.
Výrobky Kluge si postupně získaly velmi dobrou pověst i za hranicemi českých zemí. Firma získala ocenění na mezinárodních výstavách v Paříži, Vídni a Terstu a smíchovskou továrnu navštívili také členové habsburského panovnického domu, mezi nimi císař František Josef I. a korunní princ Rudolf. Podnik následně používal prestižní označení c. a k. továrna na čokoládu a cukrovinky. Nebyla to jen ozdoba na hlavičkovém papíře. Ve světě 19. století představovalo spojení výrobku s císařským dvorem mimořádně účinnou reklamu a značce dodávalo punc kvality a společenské prestiže.
Kluge byl ostatně velmi schopným obchodníkem a dobře chápal význam reklamy dávno předtím, než se z marketingu stala samostatná disciplína. Firma budovala reprezentativní prodejny, věnovala velkou pozornost obalům a inzerci a své výrobky dokázala spojovat i s velkými událostmi své doby. V sedmdesátých letech 19. století například poskytla několik tisíc porcí čokolády slavné rakousko-uherské polární výpravě Julia Payera a Karla Weyprechta. Čokoláda tehdy nebyla pouze sladkostí, ale byla chápána také jako energeticky vydatná a trvanlivá potravina vhodná pro cestovatele, vojáky či členy expedic. Kluge tak dokázal své jméno spojit s dobrodružstvím, technickým pokrokem i světem vyšších společenských vrstev.
Na počátku 20. století už patřil podnik k zavedeným pražským výrobcům. Měl tři vlastní prodejny v Praze a jednu ve Vídni, výrobní sortiment zahrnoval čokoládové i nečokoládové cukrovinky a po první světové válce byla smíchovská továrna dále rozšiřována. Počet zaměstnanců se postupně přiblížil dvěma stovkám. Přestože vznik Československa znamenal pro německou podnikatelskou rodinu nové politické i společenské prostředí, Kluge pokračoval ve výrobě a podařilo se mu přežít i hospodářské otřesy meziválečné doby. Skutečné potíže přinesla až hospodářská krize na počátku třicátých let, kdy kvůli výraznému poklesu objednávek musel podnik propouštět.
Za protektorátu stáli v čele firmy již příslušníci třetí generace rodiny Kluge, mezi nimi Jan, Oskar a René Kluge. Válečné hospodářství znamenalo pro cukrovinkářský průmysl zásadní problém: kakao, cukr, tuky a další suroviny byly přísně regulovány a jejich dostupnost dramaticky klesala. Klasická čokoládová výroba proto musela být omezována. Právě tehdy se Kluge ve větší míře zaměřil na lékárenské a zdravotní cukrovinky a pastilky. Pro někdejší čokoládovou továrnu to vlastně nebyl tak velký skok, jak by se mohlo zdát. Pastilky, dropsy a různé funkční cukrovinky patřily do jejího výrobního světa už po mnoho desetiletí.
Do této skupiny bývají v dobových sbírkách řazeny také výrobky označované jako zdravotní pastilky. U názvu Maltézkyje však potřeba určité opatrnosti. Dochované prameny a literatura totiž stejnojmennou cukrovinku jednoznačně uvádějí také mezi výrobky pražské firmy Františka Lhotského, slavného výrobce Hašlerek. Pokud existovala protektorátní varianta Maltézek nesoucí přímo označení firmy Kluge, představovala by velmi zajímavý doklad válečného přesunu výroby, licenční výroby nebo souběžného používání názvu. Bez takového přímého dokladu ale není správné Maltézky automaticky prohlásit za původní výrobek Klugeho továrny.
Konec slavné smíchovské Bonbonky přišel s koncem války. Na jaře roku 1945 část rodiny Kluge Prahu opustila a již 6. června 1945 byla na podnik Jan Kluge na Smíchově uvalena národní správa. Firma později přešla do struktury národního podniku Pražské čokoládovny, do něhož byly postupně soustřeďovány někdejší soukromé pražské čokoládovny a cukrovinkářské závody. Samostatná firma Kluge byla z obchodního rejstříku vymazána v roce 1951, samotná smíchovská výroba však ještě nějaký čas pokračovala. V dubnu 1952 se zde například plánovala výroba více než 32 tun plněných bonbonů. Jak se rozbíhal nový centralizovaný závod Pražských čokoládoven v Modřanech, byla výroba na Smíchově postupně utlumována. Na počátku roku 1953 zůstala v Klugeho továrně v provozu už jen karamelovna a v březnu 1953 výroba definitivně skončila. Starý tovární areál byl následně zbořen.
Zmizela tak továrna, která na Smíchově fungovala téměř celé století a jejíž výrobky kdysi putovaly do celé habsburské monarchie, do Itálie i na Balkán. Jméno Kluge dnes zná jen málokdo, přesto patřilo po několik generací ke značkám, které pomáhaly vytvářet pověst Prahy jako významného centra cukrovinkářského průmyslu. Malý reklamní předmět či obal zdravotních pastilek proto není jen připomínkou dávno zapomenuté sladkosti. Je stopou po světě smíchovských továren, císařských zákazníků, elegantních pražských prodejen a rodinných podniků, které během několika desetiletí přežily monarchii, vznik republiky, hospodářskou krizi i válku – aby nakonec zmizely v poválečné koncentraci československého průmyslu.
Zdroje:
Roman Olbort: Znárodnění pražských čokoládoven, FF UJEP, 2020 – historie firmy Kluge, válečná výroba a poválečný vývoj.
Pavel Fabini: Hořkosladký příběh z Přívozní ulice, Noviny Pětka, 2025 – rodina Kluge, smíchovský závod, prodejny, reklama a osud podniku po roce 1945.
Čokoládové muzeum: historie českých čokoládoven a začlenění závodu Kluge do Pražských čokoládoven.
Český rozhlas / Magdalena Šorelová: historie firmy Fr. Lhotský a výrobků Maltézky, Cikánky a Negro.
