Max Langer

Max Langer: vinohradský obchodník, jehož synové vstoupili do české literatury

Na první pohled je to starý obchodní účet. Několik lahví, ceny psané inkoustem, razítka a medaile z výstav. Jenže za jménem Max Langer se skrývá příběh, který vede od obchodu s vínem, rumem a likéry na Královských Vinohradech až k české literatuře, legiím, psychoanalýze, židovské mystice a tragickým dějinám první poloviny 20. století.

Max Langer se narodil roku 1861 a pocházel ze Starého Ranska nedaleko Havlíčkova Brodu. Později se usadil na tehdy rychle rostoucích Královských Vinohradech. S manželkou Růženou založil rodinu a současně zde vybudoval podnik zaměřený na víno, lihoviny, likéry, tresti a další zboží.

Dobový vinohradský adresář z roku 1895 jej uváděl hned ve čtyřech různých obchodních kategoriích: éterické oleje a tresti, lihoviny – výčep, vinárny a obchody s vínem a likéry a ovocná vína. Jeho obchod sídlil na Havlíčkově třídě 39, dnešní Bělehradské ulici.

To je mimochodem velmi pěkné potvrzení toho, co čteme přímo na dochovaném účtu. Nejde tedy o reklamní nadsázku výrobce, ale o podnikatelskou činnost doloženou také nezávislým adresářem.

Rum z Jamajky, koňak, čaj i vlastní výroba

Langerův podnik nebyl obyčejným výčepem ani malým koloniálem.Hlavička dochovaného účtu ukazuje překvapivě široký záběr. Firma nabízela dovoz jamajského rumu, cognacu a čaje, současně však  provozovala vlastní výrobu. Sama se prezentovala jako „první koncessovaná vinohradská výrobna“hořkého vína, punče, rumu a likérů.

Vyráběla také éterické tresti a obchodovala s vínem a vinným octem. To odpovídá charakteru podobných podniků konce 19. století. Hranice mezi výrobcem, dovozcem, velkoobchodníkem a maloobchodníkem tehdy nebyla tak ostrá jako dnes. Obchodník mohl dovážet základní suroviny, vyrábět vlastní likéry a punče, stáčet víno a zároveň zásobovat hostince, hotely nebo jiné obchodníky.

A Langer evidentně věděl, že nestačí pouze vyrábět. Bylo potřeba také budovat značku.

Medaile jako reklama

Proto je horní část účtu skoro zajímavější než samotný účet. Jméno MAX LANGER je vytištěno velkými červenými verzálkami a kolem něj je rozmístěna celá galerie medailí a ocenění. Firma se přímo chlubí diplomem z pražské výstavy Hostimila roku 1887, čestným diplomem z Tetčic roku 1888 a diplomy uznání z Poděbrad roku 1890 a Lokte roku 1891.

Na konci 19. století měly podobné medaile obrovský reklamní význam. Spotřebitel neměl k dispozici dnešní recenze, spotřebitelské testy ani známé certifikační značky. Medaile z hospodářských, průmyslových a gastronomických výstav proto fungovala jako veřejné potvrzení kvality.

A obchodníci je také náležitě využívali. Langer je nechal vytisknout přímo na obchodní formulář. Z obyčejné faktury tak vznikla zároveň reklama, katalog důvěryhodnosti a vizitka firmy.

Vlastní „šampaňské“

Firma šla ještě dál. Dochovala se reklama Maxe Langera na „Tuzemské Sampaňské víno“, v níž nabízel velkou láhev za dvě, tři nebo pět korun. Inzerát zároveň uváděl:

Max Langer, výroba šampaňského vína, Král. Vinohrady, Havlíčkova třída 679–39.

Tento dobový inzerát reprodukuje publikace městské části Praha 2 věnovaná příběhům vinohradských rodin a osobností.

Langer tedy nebyl pouze prodejcem cizího zboží. Minimálně část sortimentu vyráběl či zpracovával pod vlastním jménem a aktivně ji propagoval. Jeho jméno se dochovalo také mezi historickými českými výrobci rumu v rozsáhlé sbírce starých rumových etiket. Databáze eviduje položku „Max Langer, Praha-Vinohrady“.

A potom přijdou tři synové

Právě tady se příběh obyčejného obchodního účtu nečekaně mění. Max a Růžena Langerovi měli tři syny:

Františka, Josefa a Jiřího.

Rodinná fotografie zřejmě z roku 1897, kterou uchovává Literární archiv Památníku národního písemnictví, zachycuje Maxe a Růženu Langerovy právě s jejich třemi chlapci. Nejstarší František Langer (1888–1965) se stal jedním z významných českých spisovatelů a dramatiků první poloviny 20. století.

Vystudoval medicínu, během první světové války působil v československých legiích a později spojoval kariéru lékaře, vojáka a spisovatele. Ve třicátých letech byl také hlavním dramaturgem Divadla na Vinohradech. Za druhé světové války odešel do zahraničí a působil v československé armádě v Londýně.

Ještě zvláštnější cestou se vydal nejmladší Jiří Langer (1894–1943), pozdější spisovatel, básník a znalec židovské mystiky a chasidismu.

A tak zatímco otec prodával na Vinohradech rum, likéry a šampaňské víno, jeho synové se postupně vydávali do světa literatury, medicíny, armády a náboženského myšlení.

Český Žid na Vinohradech

Max Langer je zajímavý ještě z jednoho důvodu.

Nebyl pouze podnikatelem. Patřil k českožidovskému prostředí tehdejších Vinohrad a podle publikace Prahy 2 byl propagátorem českožidovského hnutí a dlouholetým místopředsedou židovského dobročinného spolku.

To je pro pochopení rodiny Langerových důležité.

Rodina se hlásila k českému prostředí. Synové sice navštěvovali výuku židovského náboženství, ale považovali se za Čechy. Archivní školní seznamy dokonce zachycují Františka a Josefa Langera mezi žáky izraelského vyznání na vinohradských školách v letech 1896–1899.

Do života rodiny zasáhly i protižidovské nepokoje na konci roku 1897. Max Langer tehdy podle dochovaných pramenů poslal děti na čas k příbuzným do Drážďan. Ani tato zkušenost však podle publikovaných rodinných pramenů nezměnila jeho přesvědčení o možnosti začlenění českých Židů do českého národa.

Max zemřel roku 1930, jeho žena Růžena o dva roky později. Oba se tak nedožili katastrofy, která měla zanedlouho postihnout velkou část jejich rodiny.

Jeden účet, dva úplně rozdílné světy

A právě proto je tento papír tak dobrý. Kdyby na něm nebylo jméno, byl by to pěkný příklad graficky propracované faktury vinohradského výrobce lihovin z konce 19. století.

Jenže jméno tam je.

Max Langer.

Muž, který dovážel jamajský rum a koňak, vyráběl likéry, punče a „šampaňské“, sbíral diplomy z hospodářských výstav a provozoval podnik na Havlíčkově třídě, byl současně otcem rodiny, z níž vyšli lidé, kteří se později výrazně zapsali do české kultury 20. století.

Dochovaný účet tak spojuje dva světy, které bychom dnes hledali v úplně jiných muzeích. Na jedné straně dějiny reklamy, obchodu a značek. Na druhé straně dějiny české literatury a českých Židů. A mezi nimi stojí vinohradský obchodník Max Langer, jeho červeně vytištěné jméno a věnec medailí, který měl zákazníkovi před více než sto třiceti lety sdělit jedinou věc:

téhle firmě můžete věřit.

Zdroje

Nejsilnější zdroj, který jsme  našli, je publikace Příběhy rodin a osobností vydaná v rámci projektu věnovaného historii Prahy 2. Obsahuje přímo pasáž o Maxi Langerovi, jeho podnikání, přesnou adresu, výpis z vinohradského adresáře z roku 1895, rodinnou fotografii a dokonce reprodukci Langerovy reklamy na tuzemské šampaňské.

Další údaje potvrzuje stránka věnovaná rodině Františka Langera , historický text vinohradského sboru o židovské komunitě na Vinohradech a databáze historických českých výrobců a etiket rumu, kde je Max Langer z Prahy-Vinohrad rovněž evidován.