Matěj Karel Buvy syn
Matěj Karel Buva – z francouzského zajetí k první cikoriárně v monarchii
Někdy stačí válka, francouzský statek a obyčejný kořen čekanky, aby začal příběh firmy, která vydrží téměř celé století. Ve Vysokém Veselí na Jičínsku založil roku 1827 Matěj Karel Buva továrnu na výrobu cikorie – pražené čekanky používané jako náhražka či přísada do kávy. Dobové a regionální prameny ji označují za první továrnu svého druhu nejen v Čechách, ale v celém tehdejším Rakousku.
Nápad přivezený z Francie
Rodinná tradice spojuje vznik Buvova podniku s napoleonskými válkami. Matěj Karel Buva, narozený roku 1797, měl jako rakouský voják padnout do francouzského zajetí a být přidělen na práci v zemědělství. Právě ve Francii se podle pozdějších vzpomínek setkal s rostlinou, kterou doma dosud neznal – čekankou.
Její kořen se sušil, pražil a zpracovával na nápoj nahrazující drahou a obtížně dostupnou pravou kávu. Po návratu do Čech Buva tuto zkušenost využil a roku 1827 zahájil ve Vysokém Veselí vlastní výrobu. Příběh francouzského zajetí přebírají regionální prameny i novější odborná literatura; Česká televize rovněž uvádí, že Buva přinesl výrobní zkušenosti právě z Francie po napoleonských válkách.
Z dnešního pohledu může cikorka působit jako výrobek spojený hlavně s válečnými časy a nedostatkem. V 19. století však představovala velký obchod. Pravá káva byla pro značnou část obyvatelstva drahá, zatímco čekanku bylo možné pěstovat doma. Z jejího kořene vznikl dostupný nápoj, který se stal běžnou součástí českých domácností. A Buva byl u toho velmi brzy.
Z malé výroby vznikla továrna
Podnik postupně přerostl své řemeslné začátky. Vysoké Veselí se během 19. století měnilo v malé regionální průmyslové centrum a Buvova cikoriárna patřila k jeho nejstarším podnikům. Později zde vznikla další výrobna cikorie Antonína Klimenta a roku 1871 také velký cukrovar. Roku 1881 získalo město železniční spojení, což místnímu potravinářskému průmyslu výrazně usnadnilo dopravu surovin i hotových výrobků. Matěj Karel Buva zemřel 13. listopadu 1861. Podniku se poté ujal jeho syn František Xaver Buva (1834–1907). Právě odtud pochází známý firemní název:
„Matěje Karla Buvy syn – továrna na kávové náhražky.“
František Xaver už nepřebíral malou dílnu svého otce, ale podnik, který dokázal dále rozvíjet průmyslovým způsobem. Zároveň patřil k významným osobnostem Vysokého Veselí. Stal se starostou města a po zřízení místní pošty roku 1866 jejím prvním přednostou.
Vůně cikorky nad celým Veselím
Jedno z nejkrásnějších svědectví o Buvově továrně zanechal Petr Den, vnuk Františka Xavera Buvy. Ve vzpomínkové knize Radost ve Veselí, vydané roku 1960, se vrací do továrny svého dědečka. Nebyla to pro něj špinavá průmyslová budova. Bylo to dětské dobrodružství. Vzpomínal na tovární dělníky se žlutě zbarvenýma rukama a především na charakteristickou vůni pražené cikorky, která se podle něj z továrny šířila daleko do okolí. V jeho paměti zůstal také dlouhý a hrdě znějící název podniku: Matěje Karla Bůvy Syn, továrna na kávové náhražky. Díky těmto vzpomínkám dnes Buvovu továrnu nevnímáme pouze jako jméno v obchodním adresáři. Vidíme skutečný provoz, dělníky, balírnu, sklady a všudypřítomnou vůni pražené čekanky.
Buvova fíková káva
S rostoucí konkurencí nestačilo vyrábět stále stejnou cikorku. Buvovi proto rozšířili sortiment a jedním z jejich známých výrobků se stala Buvova fíková káva. A právě tady začíná být historie firmy mimořádně zajímavá také z pohledu dějin reklamy. Do balíčků Buvových výrobků se totiž přidávaly obrázky s pohádkami a říkankami. Byla to jednoduchá, ale chytrá forma podpory prodeje: zákazník nekupoval pouze potravinu, ale dostával k ní drobný obrázek, který mohl dítěti udělat radost a vybízel ke sbírání dalších. Princip, který později využívaly čokoládovny, výrobci polévek, cigaret nebo kakaa, tedy fungoval už u balíčku cikorky z malého Vysokého Veselí.
Z Vysokého Veselí až do Ameriky
Ještě překvapivější je rozsah odbytu. Buvovy výrobky nezůstávaly jen v Čechách. Zásilky cikorky putovaly také do Spojených států, kde existovala početná komunita českých vystěhovalců. Na zámořském obchodu se podle regionálních pramenů významně podílel Buvův přítel František Korbel. Česká televize uvádí, že se Buvovi během několika desetiletí dokázali se svým výrobkem prosadit až v zámoří. A export pokračoval dokonce i poté, co rodinný podnik přešel pod kolínskou společnost. Je to pozoruhodná představa: z městečka na Jičínsku putovaly bedny s kávovou náhražkou přes oceán k lidem, kteří odešli z Čech tisíce kilometrů daleko.
Značka s císařským orlem
Buvův podnik se na přelomu 19. a 20. století nacházel na vrcholu své existence. Roku 1901 získala továrna právo používat pečeť se znakem císařského orla. Právě císařská heraldika se následně objevovala na firemních tiskovinách. Nebyla pouhou grafickou ozdobou. V době monarchie představovala pro zákazníka výrazný symbol prestiže a důvěryhodnosti výrobce. Na dochovaných účtech a obchodních dokumentech firmy proto působí císařský orel téměř jako dnešní certifikát kvality.
Továrník, starosta i místní mecenáš
Rodina Buvových nebyla s Vysokým Veselím spojena jen podnikáním. František Xaver Buva se aktivně podílel na veřejném životě města a rodina podporovala místní obyvatele. Muzejní prameny připomínají například půjčování moderního hospodářského nářadí sousedům nebo používání rodinného kočáru při cestách lékaře či porodní báby. V květnu 1914 vznikla Buvova nadace pro zchudlé řemeslníky, z níž byla podporována také místní mateřská škola. Rodina se pohybovala i v zajímavém společenském prostředí. Novější historická práce uvádí kontakty Buvových s osobnostmi, jako byli František Palacký, František Ladislav Rieger, Antal Stašek nebo Julius Zeyer. Z regionálního výrobce cikorky se tak během několika desetiletí stala jedna z nejvýznamnějších rodin Vysokého Veselí.
Když přišla velká konkurence
Jenže trh s kávovými náhražkami už dávno nebyl tím, čím v roce 1827. Vznikaly nové cikoriárny a stále větší podniky. Výroba se koncentrovala a malá rodinná továrna musela soupeřit s firmami disponujícími větším kapitálem, rozsáhlejší distribucí a stále agresivnější reklamou. Dokonce přímo ve Vysokém Veselí založil vlastní výrobnu cikorie Antonín Kliment, někdejší zaměstnanec Buvovy továrny. Doba rodinných průkopníků pomalu končila. František Xaver Buva zemřel 1. ledna 1907. Jeho manželka Barbora, zvaná Babeta, poté usilovala o spojení podniku s mnohem větší kolínskou cikoriárnou.
Poslední roky Buvovy firmy
Právě období kolem roku 1911 je z hlediska dochovaných reklamních a obchodních tiskovin mimořádně zajímavé. Městská historie uvádí, že roku 1911 byla Buvova továrna změněna na akciovou společnost. Regionální muzeální pramen potom uvádí přesné datum 1. července 1912, kdy podnik koupila kolínská cikorka. Nový vlastník přesto historické jméno okamžitě nezahodil. Firma dál připomínala, že jde o někdejší podnik Matěje Karla Buvy syn, založený roku 1827 jako první svého druhu v Rakousku. Tradice měla evidentně obchodní hodnotu.
A nebyla to zanedbatelná výroba. Po převzetí se ve Vysokém Veselí vyrábělo přibližně 80 železničních vagónů zboží ročně a výrobky byly nadále vyváženy také do Ameriky. Správcem závodu se stal Josef Kaucký. Městské prameny následně uvádějí spojení s kolínskou továrnou roku 1921 a ukončení výroby v roce 1924. Jednotlivé zdroje tedy zjevně zachycují různé právní etapy převzetí a spojování obou podniků.
Továrna mizí
Budovy však přežily samotnou značku. Za druhé světové války sloužil bývalý tovární objekt jako sklad obilí a vysoký tovární komín byl zbořen. Postupně mizely další části někdejšího areálu. Nejdéle vydržela stará sušárna čekanky, později využívaná také k sušení šípků a začleněná do národního podniku Kávoviny Pardubice. Poslední dramatická kapitola přišla v noci na 1. ledna 1962, kdy sušárna vyhořela. Později přešla do majetku JZD a nakonec byla zcela zbořena.
Po továrně, která začala vyrábět cikorku už v roce 1827, tak fyzicky téměř nic nezůstalo. Zůstaly ale její obaly, účty, reklamní obrázky a několik vzpomínek. A především jeden pozoruhodný příběh. Příběh českého vojáka, který si podle rodinné tradice z napoleonské Francie přivezl znalost obyčejného kořene čekanky. Ve Vysokém Veselí z něj vytvořil podnik, který přežil několik generací, získal právo používat císařského orla a posílal své výrobky až přes Atlantik. Když tedy dnes narazíme na starý reklamní obal nebo účet s nápisem „Matěje Karla Buvy syn“, nedíváme se jen na dokument dávno zaniklé cikoriárny.
Díváme se na stopu jednoho z průkopníků českého průmyslu kávových náhražek.
Zdroje
Město Vysoké Veselí – Historie města. Údaje o založení Buvovy cikoriárny roku 1827, jejím prvenství v Rakousku a pozdějším vývoji podniku.
Petr Den: Radost ve Veselí, 1960. Rodinné vzpomínky vnuka Františka Xavera a Barbory Buvových; mimořádně cenné svědectví o atmosféře a provozu továrny.
Muzejní noviny, č. 22 – Buvova cikoriárna ve Vysokém Veselí. Životopisné údaje rodiny Buvových, fíková káva, reklamní obrázky, export, císařský orel a převzetí závodu.
Jičínský deník – Rozkvět Buvova podniku byl pozoruhodný, poté ale následoval pád. Informace o převzetí podniku, objemu výroby, exportu a pozdějším osudu továrního areálu.
Univerzita Hradec Králové – odborná historická práce. Matěj Karel a František Xaver Buva, vznik výroby a společenské kontakty rodiny.
Česká televize / ČT24 – Cikorka a kukuřičná mouka. Kontext počátků výroby cikorky v českých zemích a Buvových zkušeností z Francie.
