Modřanská parní mlékárna
Modřanská mlékárna – zapomenutý podnik z průmyslových Modřan
Z továrny na stroje vznikla roku 1929 moderní mlékárna
Modřany si dnes s mlékárenskou výrobou spojí málokdo. V jejich průmyslové historii zůstaly mnohem výrazněji zapsány jiné podniky – cukrovar, čokoládovna RUPA, strojírenské a elektrotechnické závody, později Interpharma nebo továrna bratří Vinopalů. Mezi nimi však měla své místo také Modřanská mlékárna, jejíž existence není jen domněnkou založenou na dochované reklamě. Překvapivě přesnou zprávu o jejím vzniku uchovala přímo dobová modřanská kronika.
Pamětní kniha obce Modřany zaznamenává, že roku 1929 vznikl pod Vinicí v domě čp. 342 nový mlékárenský provoz. Nebyl postaven na zelené louce. Pro jeho potřeby byla přestavěna někdejší továrna na stroje Technochema a v jejích prostorách vznikl podnik, který kronikář označil jako „moderní mlékárenský podnik s výrobou mléčných výrobků“ firmy Vopálenský a ing. J. Davídek.
Několik řádků v obecní kronice tak říká překvapivě mnoho. Především potvrzuje, že nešlo pouze o obchod, mléčnici nebo distribuční místo, ale o skutečný výrobní závod. Současně známe jeho adresu, rok vzniku i osoby stojící za podnikem. Jaké přesně bylo jejich právní či provozní postavení, zatím dostupné prameny neprozrazují. Titul inženýra u J. Davídka může svádět k představě, že měl na starosti technickou stránku provozu, ale bez dalšího dokladu by to byla pouze domněnka.
Mnohem podstatnější je samotný fakt, že v Modřanech na konci dvacátých let vznikla moderně pojatá továrna zaměřená na zpracování mléka. A právě rok 1929 nebyl náhodný.
Mlékárna uprostřed rychle rostoucích Modřan
Modřany tehdy procházely mimořádně rychlou proměnou. Ještě v 19. století byly především zemědělskou obcí za Prahou, během několika desetiletí se však začaly měnit v průmyslové předměstí. Jeden z prvních zásadních impulzů přineslo založení cukrovaru roku 1861. S továrnami přicházeli zaměstnanci, rostla doprava, vznikaly nové domy, obchody, dílny a služby.
Po první světové válce se vývoj ještě zrychlil. Ve dvacátých a třicátých letech se průmyslová obec rozrůstala téměř před očima. Zatímco na počátku dvacátých let zde žilo necelých tři tisíce obyvatel, při sčítání roku 1930 měly Modřany již 6 205 obyvatel. Během krátké doby se tedy výrazně zvětšil nejen počet pracovních míst, ale také každodenní spotřeba potravin.
Právě mléko patřilo k výrobkům, u nichž měl místní provoz velký smysl. Tehdejší zásobování fungovalo úplně jinak než dnes. Neexistovaly rozsáhlé chladicí řetězce, kamionová logistika ani celostátní síť supermarketů. Čerstvé mléko bylo výhodné získávat a zpracovávat pokud možno blízko zákazníků. Modřany přitom nabízely ideální spojení dvou světů – na jedné straně rychle rostoucí průmyslovou obec s tisíci obyvatel, na druhé stále dostupné zemědělské zázemí jižně od Prahy.
Pozoruhodné je také místo, které si nový podnik vybral. Budova Technochemy původně sloužila strojírenské výrobě, po přestavbě se v ní začaly zpracovávat potraviny. V jediném objektu se tak během několika let vystřídaly dva naprosto rozdílné obory. Je to téměř učebnicový obraz tehdejších Modřan – místa, které rychle rostlo, měnilo se a starším průmyslovým stavbám hledalo nové využití.
Ne prodejna, ale skutečná výroba
Nejcennější část kronikářského zápisu se skrývá v několika obyčejných slovech: „výroba mléčných výrobků“. Právě tato formulace odstraňuje pochybnost, zda se za názvem Modřanská mlékárna neskrýval pouze obchod s mlékem. Zpracování probíhalo přímo zde.
Jaký sortiment závod nabízel, však zatím nevíme. V meziválečných mlékárnách se běžně vyrábělo konzumní mléko, smetana, máslo, tvaroh nebo kysané výrobky, ale dokud se neobjeví ceník, etiketa, inzerát či jiný přímý pramen, není důvod tento běžný sortiment automaticky připisovat i modřanskému závodu.
Zajímavé je také označení podniku za „moderní“. V dobovém jazyce nešlo o bezvýznamnou ozdobu. Nové mlékárenské závody byly spojeny s rostoucími požadavky na hygienu, chlazení, čistotu provozu a kontrolované zpracování mléka. Kronikář tedy patrně chtěl zdůraznit, že nešlo o jednoduchou řemeslnou výrobu, ale o provoz odpovídající tehdejším představám o moderním potravinářském podniku.
Právě díky tomu dostává dochovaná reklama Modřanské mlékárny mnohem větší význam. Není to jen anonymní obchodní tiskovina. Je to stopa po konkrétní továrně, která stála pod Vinicí, přijímala mléko, zpracovávala je a zásobovala své okolí.
A samotný název Modřanská mlékárna krásně připomíná dobu, kdy bylo místo výroby součástí identity výrobku. Zákazník nekupoval anonymní mléko z centrálního distribučního skladu. Kupoval mléko „modřanské“ – spojené s konkrétním místem, podnikem a lidmi, kteří v něm pracovali.
Rok 1938 – mlékárna už není jen továrnou, ale také zaměstnavatelem
Další stopa se objevuje téměř o deset let později a zavádí nás do úplně jiné atmosféry. Na jaře 1938, v době rostoucího napětí v Evropě, proběhla v Československu částečná mobilizace. Mnozí muži museli v krátké době nastoupit vojenskou službu a jejich rodiny se mohly ze dne na den ocitnout bez pravidelného příjmu.
Modřanská obecní rada proto vyzvala místní zaměstnavatele, aby svým mobilizovaným pracovníkům po dobu jejich nepřítomnosti nadále vypláceli mzdu. Mezi podniky, které se k této výzvě připojily, byly RUPA, Modřanský cukrovar, Bratři Vinopalové, Srb a spol., Löschner, Interpharma, Schwarzenberská pila – a také Modřanská mlékárna.
Pro historii podniku je to mimořádně cenná poznámka. Potvrzuje totiž, že mlékárna v roce 1938 stále fungovala, tedy téměř deset let po svém založení, a že měla vlastní zaměstnance. Zároveň ukazuje, že patřila do běžného hospodářského života obce stejně jako mnohem známější továrny.
Najednou před námi nestojí jen budova a její výrobní zařízení. Objevují se lidé – zaměstnanci, kteří ráno chodili do práce, dostávali mzdu, měli rodiny a v dramatickém roce 1938 někteří z nich zřejmě museli opustit provoz a nastoupit vojenskou službu. Právě podobné drobné zmínky dokážou dát historii podniku lidský rozměr, který v obchodních rejstřících a adresářích obvykle chybí.
Zapomenutá továrna každodenního života
Modřanská mlékárna nikdy nepatřila k průmyslovým gigantům. Vedle cukrovaru, čokoládovny RUPA nebo pozdější Interpharmy působila nepochybně skromněji. Jenže právě v tom spočívá kouzlo jejího příběhu.
Historie průmyslu se často vypráví prostřednictvím velkých továren, vysokých komínů, stovek zaměstnanců a slavných značek. Každodenní život města ale vytvářely také desítky menších podniků, jejichž výrobky lidé potřebovali každý den a jejichž jména postupně zmizela.
Modřanská mlékárna byla jedním z nich.
Dnes už můžeme její základní příběh poskládat poměrně přesně. Roku 1929 vznikl v bývalé továrně Technochema pod Vinicí čp. 342 moderní závod na výrobu mléčných výrobků. Za podnikem stáli Vopálenský a ing. J. Davídek a nejméně do roku 1938 byl provoz stále činný a zaměstnával místní obyvatele.
Co následovalo během okupace a po druhé světové válce, zatím nevíme. Mohla přijít změna majitele, začlenění do většího podniku, poválečné znárodnění nebo úplný zánik provozu. Bez dalšího pramene však není důvod dopisovat historii tam, kde nám zatím dokumenty mlčí.
Dochovaná reklama je proto drobným, ale vzácným svědkem jednoho téměř zapomenutého podniku. Připomíná dobu, kdy Modřany nebyly pouze pražskou čtvrtí, ale živým průmyslovým organismem složeným z velkých továren, malých dílen, obchodů a výrobních provozů.
A Modřanská mlékárna patřila právě k těm podnikům, které nebyly nápadné, ale byly potřeba každý den.
Nevyráběla stroje ani léčiva. Zpracovávala něco, co bylo každé ráno potřeba téměř v každé domácnosti – mléko.
Zdroje:
Pamětní kniha obce Modřany, záznam k roku 1929 – vznik mlékárenského podniku v bývalé továrně Technochema čp. 342 pod Vinicí.
Pamětní kniha obce Modřany – údaje o vývoji obyvatelstva a průmyslu Modřan.
Modřany v době okupace, Univerzita Karlova – údaje k mobilizaci roku 1938 a místním zaměstnavatelům.
Historické materiály MČ Praha 12 k průmyslovému vývoji Modřan.
