Novotný

A. Novotný a spol. – koberce a nábytek z Týniště nad Orlicí

Příběh firmy A. Novotný a spol. v Týništi nad Orlicí začal poněkud nečekaně – nikoli u nábytku ani u koberců, ale u bramborového škrobu. Jejím zakladatelem byl Adolf Novotný, narozený roku 1846 v Nechanicích, který přišel do Týniště v době výstavby železnice a později nastoupil jako účetní do zdejší První české akciové škrobárny. Postupně se vypracoval až do jejího vedení, získal podíl v podniku a nakonec nad ním převzal kontrolu. Škrobárna se však časem dostala do hospodářských potíží a Novotný začal hledat jiný výrobní program, který by dokázal podnik zachránit.

První pokusy vedly k výrobě dřevěných třísek a špejlí určených především na export do Německa, ale skutečný obrat nastal až ve chvíli, kdy se Novotný začal orientovat na textilní výrobu. V prostorách bývalé škrobárny byly instalovány dřevěné tkalcovské stavy a v průběhu 90. let 19. století zde vznikala výroba potahových látek, mohérových a lněných plyšů a především ručně vázaných koberců. Protože v Týništi nebyla potřebná tradice tkalcovského řemesla, přivedl Novotný do města několik rodin zkušených tkalců z Hlinska a okolí. Právě díky nim získaly výrobky firmy technickou úroveň a kvalitu, která se brzy začala prosazovat nejen doma, ale i v zahraničí.

Týnišťské koberce nebyly levným sériovým zbožím. Vyráběly se ručně, často podle náročných vzorů a v kvalitě, která je řadila k luxusnímu bytovému zařízení. Již roku 1896 se o nich pochvalně zmiňoval Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, jenž upozorňoval na skutečnost, že české výrobky z Týniště byly někdy v cizině prodávány jako drahé orientální nebo smyrenské koberce. Firma se přitom záměrně hlásila k domácímu původu a používala i dekorativní motivy inspirované českými a slovanskými ornamenty. Právě spojení národně laděného dekoru, kvalitního řemesla a reprezentativního vzhledu stálo u jejího prvního velkého úspěchu.

Podnik se postupně dostal také do prostředí české architektury a uměleckého průmyslu. Významnou kapitolou byla spolupráce s architektem Dušanem Jurkovičem. Pro jeho vlastní vilu v Brně vznikl například koberec vyrobený firmou Novotný podle Jurkovičova návrhu, s ornamentikou navazující na výzdobu nábytku i ostatních částí interiéru. Firma se podílela rovněž na vybavování dalších reprezentačních prostor, mimo jiné interiérů spojených s rodinou Bartoňů v Novém Městě nad Metují. Týnišťský podnik tedy nebyl pouhým výrobcem anonymního spotřebního zboží, ale dokázal pracovat podle návrhů architektů a výtvarníků a realizovat zakázky, u nichž byl nábytek, textil a výzdoba chápány jako jeden celek.

Právě vysoké výrobní náklady ručně vázaných koberců však ukázaly, že budoucnost firmy nemůže stát pouze na textilní produkci. Adolf Novotný proto využil další výhodu Týniště – dostupnost kvalitního dřeva z rozsáhlých okolních lesů – a rozšířil výrobu o nábytek. V tom se ukázala předchozí zkušenost s koberci a bytovými textiliemi jako mimořádně cenná. Firma totiž nemusela zákazníkům nabízet jen skříně, stoly a židle, ale postupně mohla dodávat celé zařízené interiéry: nábytek, koberce, záclony, potahové látky, linoleum i další doplňky. Z někdejší škrobárny se tak během několika desetiletí stal podnik, který bychom dnešní terminologií mohli označit za výrobce a dodavatele kompletního interiérového vybavení.

Do vedení firmy postupně vstoupila také další generace rodiny. Adolfův syn Antonín Novotný, narozený roku 1881, se vyučil truhlářem, vystudoval obchodní akademii v Hradci Králové a zkušenosti získával také ve Francii a ve Vratislavi. Vedle výrobní stránky podniku se věnoval obchodu, propagaci a rozšiřování odbytu. Důležitou úlohu měl rovněž Adolfův zeť Jaroslav Červinka, který se do firmy zapojil na počátku 20. století. Adolf Novotný oba muže později přijal za společníky a roku 1910 z týnišťského podniku odešel. Založil si vlastní nábytkářský závod v Olomouci a v Týništi již vedení přenechal mladší generaci. Proto není přesné tvrzení, že syn a zeť převzali firmu až po jeho smrti. Adolf Novotný zemřel roku 1922, avšak podnik byl v jejich rukou již řadu let předtím.

Roku 1920 se výrobní program původní firmy rozdělil. Jaroslav Červinka převzal část závodu zaměřenou na strojírenskou výrobu a dřevoobráběcí stroje, zatímco Antonín Novotný pokračoval především v tradici nábytku a bytového zařízení. Pod jeho vedením následovala rozsáhlá modernizace. Roku 1921 vznikla nová dvoupatrová budova se stálou výstavou bytového zařízení, o několik let později další výrobní objekty, nové sušárny dřeva a úzkokolejná vlečka. Firma si pořídila vlastní automobily a nábytek zákazníkům nejen rozvážela, ale také přímo na místě sestavovala. Podle dochovaných zpráv pracovníci podniku zákazníky později znovu navštěvovali a kontrolovali, zda nábytek dobře slouží, což představovalo na tehdejší dobu pozoruhodně moderní přístup k poprodejnímu servisu.

Významné postavení si firma vybudovala také v Praze. Nešlo pouze o drobné obchodní zastoupení. Podnik se pravidelně účastnil pražských veletrhů a po otevření Veletržního paláce si zde roku 1929 pronajal rozsáhlé výstavní prostory, údajně celé křídlo pátého poschodí a další místnosti v suterénu. Pro regionálního výrobce z Týniště to byla mimořádně prestižní adresa a současně důkaz, že A. Novotný a spol. již dávno překročil význam místního řemeslného závodu. Firma oslovovala zákazníky po celém Československu a snažila se prezentovat jako moderní výrobce kultivovaného bytového zařízení.

Tento způsob prezentace vyvrcholil v Týništi roku 1941, kdy firma otevřela nový obchodní dům se stálou výstavou bytové kultury. Zákazník zde mohl procházet kompletně vybavenými pokoji, kuchyněmi, jídelnami, ložnicemi a obývacími prostory a sledovat, jak jednotlivé kusy nábytku fungují v hotovém interiéru. V přízemí se prodávaly koberce, záclony, potahové látky a další bytový textil. Místo pouhého katalogu tak podnik nabízel něco, co se svou logikou velmi blížilo dnešnímu showroomu.

Po druhé světové válce přišel konec rodinného podnikání. Firma A. Novotný a spol. byla roku 1948 znárodněna a její samostatný příběh se uzavřel. Výrobní tradice nábytku v Týništi však pokračovala v dalších organizačních podobách a původní podnik zanechal ve městě výraznou průmyslovou stopu.

Zajímavostí je také firemní značka tvořená dvěma výrazně propojenými písmeny „N“ a „T“. Nabízí se výklad, že šlo o spojení jména Novotný a Týniště, ovšem dobový doklad, který by tento význam výslovně potvrzoval, se zatím nepodařilo dohledat. Samotné grafické řešení je přesto velmi působivé – a dnešnímu oku může s trochou fantazie připomenout slavný propletený monogram baseballového klubu New York Yankees. Jen místo baseballových čepic se pod tímto znakem prodávaly ručně vázané koberce, nábytek a celé československé interiéry.

Zdroje

Spolek přátel města Týniště nad Orlicí / Městské muzeum Týniště nad Orlicí – materiály k historii škrobárny a Adolfa Novotného.
Týnišťský zpravodaj – historie firmy A. Novotný a spol. a rodiny Novotných.
Moravská galerie v Brně – dokumentace vybavení Jurkovičovy vily a koberců vyrobených firmou A. Novotný.
Muzeum cenných papírů – dochované firemní tiskoviny A. Novotný a spol.
Dobové právní předpisy a znárodňovací vyhlášky z roku 1948.