Neobrom

NEOBROM – BRNĚNSKÁ TOVÁRNA, KTERÁ NAUČILA PAPÍR PAMATOVAT SI SVĚTLO

Z Husovic do světa fotografie

Na staré krabičce nebo reklamě může jméno NEOBROM působit skoro jako technický pojem. Ve skutečnosti se za ním skrývá jeden z pozoruhodných příběhů brněnského průmyslu – příběh továrny, která vznikla ještě před první světovou válkou, přežila nedostatek surovin, změny majitelů, hospodářské krize, okupaci i znárodnění a jejíž výrobky používali profesionální fotografové i amatéři.

Neobrom nevyráběl fotoaparáty. Vyráběl něco mnohem nenápadnějšího a pro fotografii stejně důležitého: citlivé fotografické papíry. Právě na nich se obraz zachycený negativem měnil v hotovou fotografii. V temné komoře se na bílém listu postupně objevovala tvář, krajina nebo rodinný portrét – a za tímto téměř magickým procesem stála přesná chemie emulzí, stříbrných solí, želatiny, papíru a vývojky.

Brněnský Neobrom se stal jedním z podniků, které tuto chemii dokázaly vyrábět průmyslově a ve vysoké kvalitě. Encyklopedie dějin města Brna jej označuje za nejstarší podnik svého druhu v českých zemích.

Beneš a Lakomý – začalo to úplně jinou chemií

U zrodu Neobromu stáli podnikatelé Josef Lakomý a Alois Emil Beneš. Jejich spolupráce však původně s fotografií vůbec nesouvisela.

Roku 1909 založili v brněnských Husovicích chemickou továrnu Beneš a Lakomý. Sortiment byl překvapivě široký: firma vyráběla leštidla na obuv, inkousty, francovky, pleťové krémy, konzervační prostředky, technická mazadla, laky a další chemické přípravky. Beneš byl původně obchodník, Lakomý měl zkušenosti s chemickou výrobou a společně postupně rozšiřovali podnikání.

Právě v tomto prostředí vznikl nápad vstoupit do tehdy technologicky náročného oboru fotografických materiálů.

Roku 1913 byla v Husovicích zahájena stavba nové továrny určené speciálně pro výrobu fotografických papírů. Podnik vznikl jako Neobrom – továrna na fotografické potřeby. Za zakladatele jsou uváděni Josef Lakomý a Alois Emil Beneš. Továrna stála v prostoru dnešní Sekaninovy ulice, tehdy na okraji průmyslových Husovic u řeky Svitavy.

Samotný název byl příznačný. „Brom“ odkazoval k bromostříbrným fotografickým materiálům a předpona „neo“ dodávala výrobku i firmě moderní charakter. Neobrom měl být nový český fotografický materiál v oboru, kterému do té doby dominovali především zahraniční výrobci.

Začátky nebyly žádná idyla

Encyklopedie Brna klade zahájení činnosti továrny na jaro 1914; jiný profil stejné instituce spojuje počátek pravidelné výroby prvních chlorobromostříbrných papírů s rokem 1915. Bezpečně lze tedy říci, že podnik vznikl roku 1913 a vlastní výroba se rozbíhala v letech 1914–1915.

Prvním známým produktem byl fotografický papír NEOGAZ, chlorobromostříbrný takzvaný plynový papír určený mimo jiné pro portrétní fotografii. Teprve ve dvacátých letech se výrobní program rozšířil o bromostříbrné zvětšovací papíry nesoucí jméno NEOBROM. Vedle nich se později objevovaly i další značky, například NEODUR nebo SAMETIN.

Výrobek však české fotografy zpočátku nepřesvědčil automaticky. Oficiální historie města Brna přímo uvádí, že první roky byly slabé a na nový domácí fotografický materiál se pohlíželo s nedůvěrou. Fotografové byli zvyklí na zavedené zahraniční značky a u citlivého papíru byl problém kvality zásadní: drobná chyba v emulzi, citlivosti nebo povrchu mohla zničit práci fotografa.

Do toho přišla první světová válka.

Výroba fotografických materiálů byla závislá na chemikáliích a dalších surovinách, jejichž dostupnost se během války dramaticky zhoršila. Provoz byl značně omezen a Alois Emil Beneš roku 1916 z podniku vystoupil. Josef Lakomý pak pokračoval dál.

Po válce přišla druhá šance

Po roce 1918 se situace změnila. Československo vzniklo jako samostatný stát a domácí průmysl dostal příležitost obsadit trhy, které dříve ovládaly firmy z Rakouska a Německa.

Neobrom obnovil výrobu a postupně začal budovat i zahraniční kontakty. Brněnská encyklopedie uvádí styky s Francií, Belgií, Holandskem a Anglií, přestože značná část výrobních surovin stále přicházela z Německa.

Z malého předválečného pokusu se začínal stávat skutečný fotografický podnik.

Ve dvacátých letech zároveň rostla fotografie samotná. Fotoaparáty se postupně dostávaly mezi širší vrstvy obyvatelstva, přibývalo fotografických klubů, profesionálních ateliérů i amatérů a s nimi rostla spotřeba negativních i pozitivních materiálů. Každý snímek vytvořený na filmu potřeboval při klasickém procesu papír, na který se obraz zvětšil nebo kontaktně překopíroval.

A právě zde měl Neobrom své místo.

Jan Lauschmann – člověk, který spojil chemii s fotografií

Zásadní okamžik přišel 8. června 1925, kdy do Neobromu nastoupil mladý chemik Jan Lauschmann.

Je těžké si pro podobný podnik představit vhodnějšího člověka. Lauschmann nebyl pouze chemik. Byl zároveň vynikajícím fotografem, který už ve dvacátých letech vystavoval doma i v zahraničí. Roku 1923 zaznamenal první mezinárodní úspěch na fotografickém salonu v Turíně, později vystavoval v Londýně, Vídni a dalších městech. Jeho fotografie se nakonec dostaly do významných domácích i zahraničních sbírek.

V Neobromu prošel pozicemi šéfchemika, vedoucího provozu a technického ředitele. V podniku působil od roku 1925 až do znárodnění v roce 1948 a následně ještě několik let ve vedení závodu.

Tohle spojení bylo pro firmu mimořádně cenné. Lauschmann rozuměl fotografickému papíru nejen jako chemik, který počítá koncentrace emulzí, ale i jako fotograf, který ví, co potřebuje v temné komoře.

Už roku 1927 vydal příručku o zpracování výrobků firmy Neobrom a roku 1928 následovala německá Neobrom Handbuch i další česká příručka pro fotografy. Neobrom tak neprodával pouze citlivý papír. Učil zákazníky, jak s ním pracovat.

Z dnešního pohledu bychom tomu říkali odborný obsahový marketing. Ve dvacátých letech to byla jednoduše chytrá cesta, jak fotografovi ukázat, že za značkou stojí lidé, kteří fotografii skutečně rozumějí.

Neobrom jako značka kvality

Ve dvacátých a třicátých letech se Neobrom postupně zbavil pověsti nedůvěryhodného domácího nováčka.

Firma se specializovala právě na papíry, tedy na materiál, na němž byla výsledná fotografie fyzicky vidět. Zvětšovací papír musel mít správnou citlivost, gradaci, povrch, tonalitu a stálost. Fotografové vybírali různé tvrdosti papíru podle kontrastu negativu a různý povrch podle charakteru obrazu.

Sortiment proto postupně tvořilo několik druhů a obchodních názvů fotografických papírů. Brněnské prameny zmiňují zejména Neobrom, Neodur a Sametin.

Samotné jméno Neobrom se stalo natolik silné, že přestalo označovat jen podnik a zároveň fungovalo jako značka konkrétního fotografického materiálu.

Právě fotografické papíry Neobrom si později uchovaly mezi fotografy pověst kvalitního klasického materiálu ještě mnoho desetiletí.

Továrna, laboratoř a temná komora

Výroba fotografického papíru byla zvláštní kombinací těžkého průmyslu a téměř laboratorní přesnosti.

Papír se musel připravit a pokrýt světlocitlivou emulzí obsahující halogenidy stříbra. Vrstva musela být rovnoměrná a následné sušení probíhalo za přesně kontrolovaných podmínek. Výroba vyžadovala prostory chráněné před nežádoucím světlem a důslednou kontrolu chemického procesu.

Dochované fotografie z roku 1938 zachycují v Neobromu dvoupolévací stroj na fotografické papíry, sušení emulsovaného papíru, navinování materiálu i strojovnu továrny. Nešlo tedy o drobnou laboratoř, ale o průmyslovou výrobu citlivého fotografického materiálu.

Na podobné výrobě je fascinující kontrast. Z jedné strany velké stroje, role papíru a tovární provoz. Z druhé strany materiál tak citlivý, že jeho skutečný smysl se ukázal až později v červeném světle fotografovy temné komory.

Rodina Lakomých pokračuje

Josef Lakomý zemřel roku 1933. Rodinné podnikání však pokračovalo.

Jeho syn Josef Fabián Lakomý, vystudovaný farmaceut, byl od roku 1928 jednatelem společnosti Továrny na fotografické papíry Neobrom, spol. s r. o. Po otcově smrti patřil k hlavním členům rodiny zapojeným do chemického podnikání.

Vedle něj se na majetkových poměrech rodinných podniků podíleli další Lakomí. Příběh firmy tak nebyl jen příběhem značky, ale také rodinného podniku, který se během jediné generace proměnil z výrobce běžné chemie v jednoho z významných producentů fotografických materiálů.

Archivní fond společnosti se dochoval a Národní archiv eviduje Továrnu na fotografické papíry Neobrom, společnost s r. o. v Brně pro období 1913–1948.

Neobrom za války

Druhá světová válka znamenala pro celý československý fotografický průmysl těžké období. Fotografický materiál byl strategickým výrobkem – používal se nejen v civilní fotografii, ale také v technické dokumentaci, průmyslu, kartografii, medicíně a dalších oborech.

U Neobromu zatím nemáme z veřejně dostupných pramenů tak detailně zpracovaný válečný provoz, abychom mohli bezpečně popisovat jednotlivé zakázky nebo odběratele. Víme však, že podnik válku přežil a po jejím skončení pokračoval.

A právě poválečné roky přinesly mimořádně složitou kapitolu.

Národní správa, která byla nejprve zrušena

Po osvobození byla na podíl Marie Lakomé, která patřila mezi spolumajitele rodinných chemických podniků, uvalena národní správa. Stejné opatření se týkalo také Neobromu.

Následné šetření ale zjistilo, že Marie Lakomá získala osvědčení o národní a státní spolehlivosti. Národní správa proto byla koncem roku 1947 zrušena. Marie Lakomá se toho však nedožila – zemřela v srpnu 1947.

Příběh soukromého Neobromu už přesto spěl ke konci.

Po únoru 1948 byla národní správa zavedena znovu. Správcem byl určen Spolek pro chemickou a hutní výrobu a koncem června 1948 byly firmy Neobrom a J. Lakomý znárodněny.

Podnik založený Benešem a Lakomým roku 1913 tím po pětatřiceti letech přestal existovat jako soukromá společnost.

Z Neobromu se stává část Fotochemy

Výroba fotografických papírů ale neskončila.

Od 1. ledna 1950 byl brněnský Neobrom začleněn do národního podniku Fotochema Hradec Králové.

To je okamžik, kdy se příběhy dvou velkých československých fotografických výrobců propojily. Hradecká Fotochema, později známá především značkou Foma, vyráběla filmy, desky a další fotografické materiály. Brněnský Neobrom měl dlouholetou specializaci na fotografické papíry.

Značka Neobrom přitom nezmizela ze dne na den. Jméno se dál používalo pro fotografické papíry i v období národního podniku a fotografové jej znali ještě o mnoho desetiletí později.

Lauschmann po znárodnění zůstal s podnikem spojen. V letech 1948–1951 působil jako vedoucí závodu Neobrom a současně jako odborník na fotografickou chemii; později pokračoval ve vědecké a pedagogické práci.

Je to pěkná symbolická tečka za jeho působením: režim a vlastnictví továrny se změnily, ale člověk, který desítky let rozuměl její technologii, byl pro výrobu dál potřebný.

Papír, na kterém vznikaly fotografie

U Neobromu je snadné soustředit se na chemické názvy a technologii a zapomenout, k čemu jeho výrobky ve skutečnosti sloužily.

Na těchto papírech vznikaly skutečné fotografie.

Rodinné portréty. Snímky dětí. Reklamní fotografie. Architektura. Krajina. Reportáž. Ateliérové snímky. Umělecká fotografie.

Negativ byl pouze mezistupeň. Obraz, který člověk držel v ruce, byl často právě papírovou zvětšeninou.

A díky tomu měl výrobce fotografického papíru neobvyklé postavení. Jeho značka na hotovém snímku většinou nebyla vidět. Neobrom tedy dodával materiál, na němž vznikaly tisíce obrazů, aniž by na nich sám zanechal své jméno.

Možná právě proto jsou dnes staré krabičky, reklamy a firemní materiály Neobromu tak zajímavé. Jsou to fyzické stopy výrobce, jehož produkt se po použití schoval pod samotnou fotografii.

Neobrom a reklama

Prodej fotografického materiálu vyžadoval jiný druh reklamy než prodej čokolády nebo mýdla.

Fotograf potřeboval důvěřovat značce. Koupil-li špatný papír, mohl ztratit práci, kterou už nešlo zopakovat. Reklama proto musela slibovat především technickou kvalitu a konzistentní výsledek.

Neobrom se prezentoval na veletrzích, v odborném fotografickém tisku a prostřednictvím vlastních technických příruček. Už roku 1922 je doložena firemní veletržní expozice a z roku 1938 se zachovala reklama firmy v časopise Měsíc.

Velkou roli sehrával právě Jan Lauschmann. Když uznávaný fotograf a chemik píše odbornou příručku k materiálu, není to jen návod. Je to zároveň velmi silná forma důvěryhodnosti značky.

Neobrom tak prodával výrobek skrze odbornou autoritu, technické znalosti a vlastní fotografickou kulturu.

Jeden z těch velkých brněnských příběhů

Brno bývá spojováno hlavně se strojírenstvím, textilem, Zbrojovkou nebo výstavnictvím. Neobrom připomíná, že zde existoval také technologicky velmi náročný fotografický průmysl.

Příběh začal roku 1913 v Husovicích. Následoval nejistý rozjezd, první světová válka, nedůvěra k domácímu výrobku a pak postupná cesta vzhůru. Ve dvacátých letech přišel Jan Lauschmann, vývoj nových materiálů a odborných příruček. Ve třicátých letech už měl Neobrom za sebou dvě desetiletí zkušeností a jeho továrna byla zavedeným výrobcem fotografických papírů.

Po válce přišla národní správa, její zrušení, nový zásah po únoru 1948 a znárodnění. Od roku 1950 se brněnský závod stal součástí Fotochemy.

Původní společnost zmizela.

Jméno ale přežilo.

A právě to je možná nejlepší důkaz síly značky Neobrom. Začínala jako jméno ambiciózní husovické továrny a postupně se stala názvem, který fotografové spojovali přímo s fotografickým papírem.

Když světlo zůstane na papíře

Neobrom není příběhem výrobku, který by byl na fotografii vidět. Je to příběh materiálu, bez něhož by mnoho fotografií vůbec nevzniklo.

Továrna v Husovicích vyráběla papír, který vypadal v krabici obyčejně. Teprve když jej fotograf ve tmě vložil pod zvětšovací přístroj, nechal na něj několik sekund dopadat světlo a potom jej ponořil do vývojky, začal se dít malý zázrak.

Na bílém povrchu se pomalu objevil obraz.

Právě proto je Neobrom tak krásnou součástí historie reklamy i českého průmyslu. Neprodával jen papír.

Prodával možnost uchovat světlo.

ZDROJE

Encyklopedie dějin města Brna – „1913 Založení NEOBROMU, továrny na fotografické potřeby“. Základní pramen k založení podniku, zakladatelům, výrobkům Neodur, Neobrom a Sametin, prvním letům výroby a zahraničním obchodním kontaktům.

Encyklopedie dějin města Brna – „1913 Zahájena stavba továrny na fotografické papíry v Husovicích“. Informace o vzniku závodu, papíru Neogaz a rozšíření výroby o bromostříbrné papíry Neobrom.

Encyklopedie dějin města Brna – Alois Emil Beneš. Životopis spoluzakladatele, vznik firmy Beneš a Lakomý, založení Neobromu a Benešův odchod roku 1916.

Encyklopedie dějin města Brna – Jan Lauschmann. Podrobné údaje o jeho působení v Neobromu od roku 1925, funkcích šéfchemika, vedoucího provozu a technického ředitele i odborných příručkách Neobrom z let 1927–1928.

Encyklopedie dějin města Brna – Josef Fabián Lakomý. Informace o pokračování rodinného podnikání a jeho funkci jednatele Továrny na fotografické papíry Neobrom od roku 1928.

Encyklopedie dějin města Brna – Marie Lakomá. Doložení poválečné národní správy, jejího zrušení roku 1947, opětovného zavedení po únoru 1948, znárodnění a začlenění Neobromu do n. p. Fotochema od 1. ledna 1950.

Národní archiv – seznam archivních pomůcek. Eviduje fond „Továrna na fotografické papíry Neobrom, společnost s r. o. v Brně (1909) 1913–1948“, archivní pomůcka C 2353.

Galerie U Betlémské kaple – Jan Lauschmann. Kontext Lauschmannovy fotografické tvorby, jeho vztahu k české moderní fotografii a spojení umělecké a technické činnosti.