Perfekta

Bohuslav Novák a Perfekta – dršťková polévka, která patřila na čundr

Když se dršťková vešla do batohu

Mezi stovkami velkých prvorepublikových továren, jejichž názvy zaplnily výlohy obchodů, novinovou inzerci a reklamní cedule, existoval také docela jiný svět malých podnikatelů. Lidí, kteří měli jeden nápad, několik zaměstnanců, dobrý obchodní instinkt a odvahu přesvědčovat celé Československo, že právě jejich výrobek potřebuje. Do tohoto světa patřil také Bohuslav Novák, pražský podnikatel spojený se značkou PERFEKTA. Na dochovaném obalu z této sbírky je uvedena adresa Praha VII, Argentinská 20 a právě odtud mířil mezi zákazníky výrobek, který z dnešního pohledu působí téměř neuvěřitelně moderně: hotová konzervovaná dršťková polévka.

Nebyla to přitom nějaká okrajová kuriozita. Novák svůj podnik v reklamě sebevědomě označoval jako „První českou továrnu na dršťkovou polévku Perfekta“. Dobová inzerce z roku 1931 potvrzuje jak značku Perfekta, tak Novákovo jméno a ukazuje, že se výrobek prodával prostřednictvím běžných obchodníků a družstev. Jeden balíček měl vystačit na tři velké porce a stál tři koruny. Obchodníkům, kteří Perfektu ještě nevedli, firma nabízela zaslání nabídky a vzorku zdarma. Nebyl to tedy výrobek určený pouze několika pražským zákazníkům; Novák se zjevně pokoušel vytvořit širší distribuční síť a dostat Perfektu do obchodů i mimo bezprostřední okolí svého podniku.

Na celém příběhu je ale nejlepší způsob, jakým Novák pochopil svého zákazníka. Neprodával totiž jen polévku. Prodával rychlé teplé jídlo pro člověka na cestě. A našel si pro něj publikum téměř ideální – prvorepublikové trampy. V časopise Tramp se Perfekta objevovala opakovaně a reklama mluvila jejich jazykem. „Na výlety polévku?“ ptal se jeden inzerát a okamžitě odpovídal, že právě na výletě je vydatná polévka potřeba. Jiná reklama už přešla skoro do trampského popěvku: polévku si má člověk vzít na čundr, má být dobrá a rychle uvařená – a tou správnou má být samozřejmě dršťková Perfekta.

Perfekta jako prvorepublikový „fast food“

Dnes jsme zvyklí na instantní polévky, dehydrovaná jídla, hotovky do mikrovlnné trouby a nejrůznější outdoorovou stravu. Na začátku třicátých let však podobný způsob přemýšlení o jídle představoval něco podstatně novějšího. Tradiční dršťková polévka byla pokrm, jehož příprava vyžadovala čas, suroviny a kuchyň. Novák vzal přesně opačný směr: snažil se z ní udělat standardizovaný průmyslový výrobek, který bylo možné koupit, přenést a připravit prakticky kdekoliv.

A tady začíná být Perfekta zajímavá i z pohledu dějin reklamy. Novák nezdůrazňoval jen chuť výrobku. Prodával především pohodlí, rychlost a praktičnost. Člověk nemusel vozit maso, zeleninu a koření, nepotřeboval několik hodin vařit a nemusel být žádný kuchař. Stačil balíček Perfekty. To bylo přesně to, co potřeboval tramp s batohem, dělník, cestující nebo člověk, který chtěl rychle získat několik porcí teplého jídla. Marketingový princip, na kterém stojí obrovská část dnešního potravinářského průmyslu, tedy fungoval už před téměř sto lety.

Z dochovaných reklam je zároveň vidět, že Bohuslav Novák nebyl podnikatel, který by čekal, až si zákazník jeho výrobek náhodou najde. Perfekta se aktivně nabízela obchodníkům, rozdávala vzorky, budovala distribuční síť a inzerovala přímo tam, kde se pohybovalo její publikum. Reklama v trampském časopise nebyla náhoda. Právě meziválečný tramping vytvořil obrovskou komunitu mladých lidí, kteří každý víkend vyráželi z měst do přírody a potřebovali levné, skladné a snadno připravitelné potraviny. Novák jim nenabízel luxus. Nabízel jim něco, co se vešlo do torny a večer se dalo postavit nad oheň.

Perfekta, Franta Sauer a Vlasta Burian

A potom se historie malé továrny na dršťkovou polévku nečekaně protne s českými kulturními dějinami. Se značkou Perfekta byl totiž podle dochovaného vzpomínkového líčení určitou dobu spojen František Sauer, legendární žižkovský bohém, spisovatel, anarchista, přítel Jaroslava Haška a jeden z organizátorů stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v roce 1918. Sauer žil celý život všelijak a živil se vším možným. A mezi jeho četná zaměstnání měl patřit také post inkasisty a obchodního zástupce Perfekty.

Příběh pokračuje způsobem, který by si člověk snad ani nevymyslel. V Burianově divadle se ve frašce Veřejné pohoršení, která měla premiéru 26. března 1932, objevil improvizovaný žert na Sauerův účet. Sauer se cítil uražen a pustil se kvůli němu do soudního sporu. Jako důkaz vzniklé škody měl předložit také dopis společnosti Perfekta, podle něhož s ním firma ukončila spolupráci právě proto, že se z něj v Burianově divadle stal předmět veřejného posměchu. Zástupce dršťkové polévky měl podle tohoto líčení vzbuzovat u zákazníků respekt, nikoli smích. Samotná existence Burianovy inscenace Veřejné pohoršení v roce 1932 je doložena dobovým tiskem; epizodu s Perfektou známe z později publikovaného vzpomínkového podání, a proto je fér ji chápat jako mimořádně zajímavé svědectví, nikoli jako definitivně uzavřený archivní fakt ve všech detailech.

Přesto nám ta historka říká o Novákově podniku něco důležitého. Perfekta zřejmě nebyla jen jméno vytištěné na několika balíčcích. Firma měla obchodní zastoupení, pracovala s inkasem a aktivně sháněla nové odběratele. Snažila se působit jako seriózní značka a svou pověst zjevně brala vážně. Za drobným balíčkem polévky tak začíná být vidět skutečný podnikatelský provoz.

Muž, kterého zatím známe hlavně podle jeho výrobku

O samotném Bohuslavu Novákovi se zatím podařilo zjistit méně, než bychom chtěli. Nemáme bezpečně doložený jeho rok narození, rodinný původ ani přesný okamžik, kdy svůj potravinářský podnik založil. A bylo by škoda tato prázdná místa vyplňovat fantazií. Na rozdíl od velkých průmyslníků nezanechal Novák snadno dohledatelnou firemní kroniku ani životopis. Jeho stopu dnes skládáme z reklam, obalů a několika překvapivých odboček v dobovém tisku.

Právě proto je však dochovaný obal Perfekty s adresou Praha VII, Argentinská 20 tak zajímavý. Je jedním z těch zdánlivě obyčejných reklamních předmětů, které dokážou vytáhnout z anonymity dávno zapomenutého podnikatele. Bez něj by Bohuslav Novák zůstal jen jménem někde v pražských adresářích. S Perfektou před sebou ale vidíme mnohem konkrétnější postavu: člověka, který pochopil přicházející dobu hotových potravin, našel si přesně vymezené publikum, nabízel obchodníkům vzorky, inzeroval mezi trampy a snažil se z tradiční české hospodské polévky vytvořit moderní značkový výrobek.

A na tom je Perfekta možná nejkrásnější. Její reklama dnes může působit trochu komicky – už samotná představa „první české továrny na dršťkovou polévku“ má své kouzlo. Jenže za tím humorem byl docela chytrý podnikatelský nápad. Bohuslav Novák se pokusil udělat z dršťkové totéž, co jiné firmy udělaly z kávy, kakaa, polévkového koření nebo bujónových kostek: vzít známou chuť, zabalit ji, opatřit jménem a poslat ji do celého Československa.

A jméno, které pro ni vybral, nemohlo být sebevědomější.

PERFEKTA.

Zdroje: Tramp, roč. III, č. 19, 7. 5. 1931 – inzerce Perfekta, Novák, Praha VII, Argentinská 20.
Zdroje: Tramp, roč. III, č. 20–21, květen 1931 – reklamní kampaň Perfekta a Bohuslav Novák.
Zdroje: Tramp, roč. III, č. 11, 1931 – reklama „Polévku vždy na čundr si vemte“, Bohuslav Novák.
Zdroje: Rozpravy Aventina, 7. 4. 1932 – dobová recenze Burianova divadla a hry Veřejné pohoršení.
Zdroje: vzpomínkové líčení případu Františka Sauera a firmy Perfekta, publikované v Krajských listech.