Pegas

PEGAS – jičínská továrna, která dala jméno pilníkům

Na starém pilníku bývá někdy vyražené jen několik písmen a jednoduchá značka. Člověk jej vezme do ruky a vidí obyčejný nástroj, jakých bývaly v dílnách tisíce. Za jménem PEGAS se však skrývá příběh jednoho zajímavého českého průmyslového podniku, jehož počátky sahají ještě před první světovou válku a který se během několika desetiletí proměnil z jičínské šroubárny v továrnu specializovanou na pilníky, podkovářské potřeby a další strojírenské výrobky.

U zrodu podniku stál Bedřich Kříž. Archivní dokumenty ukazují, že už v únoru roku 1913 jednal Kříž s městskou radou v Jičíně o založení výrobního podniku. Dochoval se jeho dopis z 25. února 1913 i odpověď města o dva dny později. Některé pozdější prameny posouvají vznik šroubárny dokonce do roku 1910, toto datum však zatím není doloženo tak pevně jako archivní dokumentace z roku 1913. Jisté je, že v závěru první světové války a krátce po vzniku Československa už podnik vystupoval jako Jičínská šroubárna, společnost s ručením omezeným.

Byla to doba, kdy se Jičín pomalu měnil z tradičního regionálního centra také v průmyslové město. Vedle větších továren zde vznikaly menší specializované podniky, které dokázaly využít rostoucí poptávku po strojírenském zboží. Křížova šroubárna patřila právě mezi ně. Z původní výroby spojovacího materiálu postupně vyrostl závod, jehož sortiment se rozšiřoval a stále větší význam v něm získávaly pilníky.

Pilník přitom nebyl tak jednoduchým výrobkem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kvalitní pilník musel mít vhodně zvolenou ocel, správně vykovaný nebo válcovaný tvar, přesný sek a následné tepelné zpracování. Sebemenší chyba znamenala nástroj, který špatně zabíral, rychle se otupil nebo praskl. Výroba pilníků proto patřila ke specializovaným oborům strojírenství a vyžadovala zkušené dělníky i poměrně propracované technologické vybavení. Právě tímto směrem se jičínský podnik postupně vydal.

Na počátku třicátých let měl závod podle dochovaných údajů kolem sta zaměstnanců. Vedle šroubů už tehdy představovaly významnou část produkce právě pilníky. Nešlo tedy o malou zámečnickou dílnu, ale o regulérní továrnu, která měla své místo v hospodářském životě města.

Zásadní okamžik přišel roku 1938. Firma tehdy přijala jméno, pod kterým ji dnes známe především ze zachovaných nástrojů a reklamních předmětů:

PEGAS, továrna pilníků, podkovářských potřeb a strojírna, akciová společnost, Jičín, Čechy.

Samotný úplný název je vlastně malým katalogem výroby. Pilníky už stály na prvním místě, následovaly podkovářské potřeby a další strojírenské výrobky. Změna názvu zároveň ukazuje, jak zásadní se značka PEGAS pro podnik stala. Z původní Jičínské šroubárny vznikla firma, která chtěla své výrobky prodávat pod snadno zapamatovatelným obchodním jménem.

Název byl zvolen dobře. Pegas, okřídlený kůň z antické mytologie, byl symbolem rychlosti, síly a vznešenosti a v reklamě první poloviny 20. století působil mnohem lépe než poněkud technokratické označení „Jičínská šroubárna“. Podobná proměna byla pro meziválečný průmysl typická. Výrobci si stále více uvědomovali, že nestačí pouze něco vyrábět – výrobek musí mít také jméno, značku a obraz, který si zákazník zapamatuje.

Otázkou zatím zůstává, zda se PEGAS jako výrobková značka používal už před oficiálním přejmenováním podniku v roce 1938. Je to docela dobře možné. V meziválečném průmyslu nebylo neobvyklé, že se úspěšná obchodní značka výrobku později stala názvem celé firmy. Definitivní odpověď by mohl přinést dobový katalog, reklama nebo zápis ochranné známky.

Zakladatel továrny Bedřich Kříž nebyl pouze průmyslníkem. Dochované prameny jej připomínají také jako mecenáše jičínského muzea, což jeho postavu staví do zajímavějšího světla. Patřil zřejmě k té generaci podnikatelů, pro které továrna nebyla pouze strojem na výrobu peněz, ale také součástí místního společenského života. Bedřich Kříž zemřel roku 1941. Podnik poté zdědila jeho jediná dcera Jiřina, provdaná za soudního radu JUDr. Eduarda Bureše.

Firma tak prožila i celé období německé okupace a druhé světové války. Po jejím skončení byla výroba v jičínském závodě znovu zahájena 22. května 1945. V poválečných letech se PEGAS stále profiloval především jako výrobce pilníků a specializovaného nářadí.

Právě z této doby pochází velmi zajímavá stopa: roku 1947 vyšla reportáž přímo z jičínského závodu, věnovaná výrobě pilníků. Už samotná existence takového článku ukazuje, že PEGAS byl tehdy vnímán jako podnik, jehož výroba stála za představení veřejnosti. Dobové reportáže z továren obvykle podrobně popisovaly jednotlivé provozy, stroje i práci zaměstnanců a často je doprovázely fotografie. Pokud se podaří tuto reportáž dohledat v úplném znění, může nabídnout mimořádně plastický pohled přímo dovnitř továrny.

Poválečné Československo však pro soukromé průmyslové podniky připravovalo úplně jinou budoucnost. V roce 1948 byl PEGAS znárodněn. V příslušné vyhlášce je podnik uveden pod plným názvem „Pegas, továrna pilníků, podkovářských potřeb a strojírna, akciová společnost, Jičín, Čechy“.

Výroba tím okamžitě nezmizela. Továrna pokračovala ještě několik dalších let, ale její samostatná historie se chýlila ke konci. Na konci roku 1953 byla výroba v závodě PEGAS zastavena a jeho zařízení i zaměstnanci přešli pod Agrostroj. Podnik, který vznikl ještě před první světovou válkou a který se během několika desetiletí vypracoval na známého českého výrobce pilníků, tak definitivně ztratil svou samostatnost.

Po PEGASu ovšem zůstaly věci, které přežily mnohem déle než samotná továrna. Pilníky, rašple a další nástroje byly výrobky téměř nezničitelné. Putovaly z továrních dílen do zámečnictví, kováren, domácích dílen a školních pracovních kabinetů a mnohé z nich se používají nebo povalují v zásuvkách dodnes. Právě proto se lze se jménem PEGAS setkat ještě desítky let po zániku firmy.

A možná je na tom něco symbolického. Reklama obvykle mizí rychle – noviny se vyhodí, plakát se strhne, obchodní výloha se přestaví. Pilník PEGAS ale mohl sloužit jednomu řemeslníkovi půl života. Značka tak nebyla jen vytištěná na papíře nebo namalovaná na smaltované ceduli. Byla doslova vyražená do oceli.

Historie jičínského PEGASu je proto pěkným příkladem jedné z tisíců českých průmyslových značek, které bývaly před válkou samozřejmou součástí každodenního života a po roce 1948 postupně zmizely pod názvy velkých národních podniků. Když dnes vezmeme do ruky starý pilník s vyraženým slovem PEGAS, nedržíme jen obyčejný kus nářadí. Je to malá připomínka továrny Bedřicha Kříže, jičínských dělníků a doby, kdy i tak obyčejná věc, jako je pilník, měla svou vlastní českou značku a svůj vlastní příběh.

Zdroje:
Východočeský sborník historický – studie k průmyslovému vývoji Jičína a podniku Bedřicha Kříže / PEGAS.
Státní okresní archiv Jičín – Archiv města Jičína, karton 458, Živnosti P–Ž, „Pegas – založení“, inv. č. 1989.
Prameny k hospodářskému a stavebnímu vývoji Jičína a historii jičínského průmyslu.
Vyhlášky o znárodnění československých průmyslových podniků, 1948.
Dobové a pozdější prameny k závodu PEGAS, výrobě pilníků a převodu závodu pod Agrostroj.