Perola III.

Káva, ve které nebylo jediné kávové zrno

Na první pohled působí staré reklamy na Perolu jako propagace další prvorepublikové kávy. Ve skutečnosti však v jejím balíčku nebylo třeba hledat kávová zrna z Brazílie, Kolumbie nebo Afriky. Perola byla žitná káva, tedy kávová náhražka vyráběná z praženého obilí, a patřila mezi známé výrobky pardubické továrny Jindřicha Francka synové.

Právě obilné kávy byly kdysi běžnou součástí české kuchyně. Pravá zrnková káva byla dražší a mnoho domácností ji nahrazovalo nebo doplňovalo výrobky z čekanky, žita, ječmene, sladu či dokonce fíků. Z dnešního pohledu může označení „žitná káva“ působit zvláštně, tehdejší zákazník však přesně věděl, co kupuje.

A Perola patřila k těm značkám, které se podařilo proměnit z obyčejné potraviny ve výrobek s vlastní výraznou identitou.

Franck přichází do Pardubic

Za Perolou stál jeden z nejvýznamnějších evropských výrobců kávových náhražek – podnik Heinrich Franck Söhne, jehož kořeny sahaly do první poloviny 19. století. Franckové vybudovali rozsáhlou síť továren na cikorku a další kávoviny a jejich výrobky pronikly do velké části Evropy.

V českých zemích se důležitým místem staly Pardubice, kde byla roku 1896 založena továrna firmy Jindřicha Francka synové. Poloha nebyla vybrána náhodně. Úrodné Polabí bylo významnou zemědělskou oblastí, v okolí se pěstovala čekanka i obilí a Pardubice zároveň nabízely výborné železniční spojení.

Továrna postupně vyrostla v jeden z nejvýznamnějších českých závodů na výrobu kávovin. Z její produkce se proslavila především Pravá Franckova přísada ku kávě, známá jednoduše jako Franckovka, ale sortiment byl mnohem širší. Patřily do něj výrobky Karo, Doska, Rosilka a právě Perola.

Perola nebyla cikorka

U Peroly je důležité rozlišovat dva výrobky, které se dnes při popisování starých reklam snadno zaměňují. Franckovka byla výrobkem z kořene čekanky, zatímco Perola byla káva obilná – žitná.

Princip její výroby připomínal pražení skutečné kávy. Žitné zrno se čistilo, upravovalo a pražilo, čímž získávalo tmavou barvu a charakteristickou vůni. Následně se zpracovalo do podoby vhodné k přípravě nápoje. Výsledkem nebyla chuťově přesná kopie pravé kávy, ale samostatný teplý nápoj, který byl levnější a neobsahoval kofein.

Dobové reklamy proto používaly označení „Perlová žitná káva Perola“. Název Perola byl natolik výrazný, že se postupně stal jednou z nejlépe zapamatovatelných značek pardubické Franckovky.

Mlýnek na kávu jako poznávací znamení

Výrobky Franckovy továrny spojovala výrazná ochranná známka – kávový mlýnek. Objevoval se na obalech, reklamních tiskovinách i firemních dokumentech a postupem času se stal natolik známým, že si jej s pardubickou továrnou spojovaly celé generace zákazníků.

Také Perola byla s tímto symbolem úzce spojena. Dochované obaly ukazují, jak propracovaně firma přistupovala k vizuální identitě svých výrobků. Název PEROLA byl výrazný, snadno čitelný a obaly pracovaly s omezenou, ale kontrastní barevností.

Franck přitom patřil k podnikům, které velmi brzy pochopily, že potravinářský výrobek nestačí pouze vyrobit. Je nutné vytvořit značku, kterou zákazník pozná v obchodě mezi desítkami konkurenčních balíčků.

„Do všech koutů světa“

O sebevědomí pardubické firmy vypovídá i dobová reklama. Podnik své výrobky propagoval heslem „Do všech koutů světa i do míst nejzapadlejších“ a mezi specialitami výslovně uváděl fíkovou kávu Rosilku a „známou perlovou žitnou kávu Perola“.

Perola tedy nebyla nějakým okrajovým výrobkem schovaným v rozsáhlém sortimentu. Firma ji sama prezentovala jako jednu ze svých známých specialit.

K úspěchu pomáhala rozsáhlá reklamní činnost. Franckovy výrobky se objevovaly na plakátech, plechových a smaltovaných cedulích, v novinové inzerci, na obalech i nejrůznějších reklamních předmětech. Firma využívala také obrázkové kalendáře a další tiskoviny, které zákazník nevyhodil okamžitě po nákupu, ale nechával si je doma.

Reklamní betlémy Perola

Jednou z nejpůvabnějších forem propagace byly reklamní vystřihovací betlémy. Firma je vydávala ve třicátých letech a dochovaly se například varianty z let 1933, 1934, 1938 a 1939.

Na jedné straně zákazník dostal barevný obrázkový arch, z něhož mohl vystříhat figurky a sestavit vánoční betlém. Současně však měl doma po celé Vánoce reklamu na Perolu a další výrobky Franckovy továrny.

Byl to chytrý způsob propagace. Reklama se nestala něčím, co člověk po přečtení zahodil. Proměnila se v předmět, se kterým si hrály děti a který mohl několik týdnů stát přímo v domácnosti. Některé z těchto reklamních betlémů se díky tomu dochovaly až do současnosti.

Svatba o půlnoci

Snad nejkrásnější kapitolou reklamy Peroly je však krátký animovaný film Svatba o půlnoci z roku 1935. Vytvořili jej Irena Dodalová a Karel Dodal, významní průkopníci českého animovaného filmu.

Děj byl jednoduchý a zároveň mimořádně nápaditý. O půlnoci se kuchyň probudí k životu. Mlýnek začne mlít, plamínky kolem vařiče tančí, připravují se šálky a konvice a předměty v kuchyni se chystají na svatbu.

A ženich s nevěstou?

Ženichem je Karo a nevěstou Perola.

Celá kuchyňská svatba nakonec směřuje k jedinému výsledku – k šálku horkého nápoje. Z obyčejné reklamy na kávoviny tak vznikl malý animovaný příběh, který patří k zajímavým dokladům počátků československé filmové reklamy.

Perola už nebyla propagována jen nápisem na ceduli. Dostala pohyb, hudbu a vlastní příběh.

Perola v prvorepublikové domácnosti

Úspěch podobných výrobků je třeba vnímat očima tehdejšího zákazníka. Kávovina nebyla druhořadou kuriozitou pro člověka, který si nemohl dovolit „opravdovou“ kávu. Pro mnoho rodin představovala běžný každodenní nápoj.

Žitná káva byla levná, dostupná a mohla se pít také ve větším množství. Podávala se k snídani i večeři, často s mlékem. Dětem bylo možné nabídnout nápoj bez kofeinu a v období nedostatku měla obilná káva ještě větší význam.

Perola proto patřila do světa každodenní československé kuchyně stejně přirozeně jako mouka, cukr nebo kakao.

Válka a zrod Melty

Druhá světová válka postavení kávových náhražek ještě posílila. Dovoz skutečné kávy byl omezen a domácí suroviny získaly mimořádný význam. Právě v této době se v pardubické továrně objevila další značka, která nakonec Perolu v historické paměti zastínila – Melta.

Melta byla směsí obilných a čekankových surovin a její jméno přežilo desetiletí. Po válce a znárodnění pardubického závodu pokračovala výroba kávovin v rámci státního potravinářského průmyslu.

Perola však postupně zmizela. Zůstala po ní především reklama – obaly, plakáty, reklamní betlémy, plechové a smaltované cedule a jeden mimořádný animovaný film.

Perla mezi kávovinami

Právě reklamní předměty dnes ukazují, jak významnou značkou Perola ve své době byla. Firma ji neprodávala jako anonymní pražené žito, ale jako moderní značkový výrobek s vlastním jménem, grafikou a rozsáhlou propagací.

Její příběh je zároveň připomínkou úplně jiného světa stravování. Světa, v němž „káva“ nemusela obsahovat ani jediné kávové zrno a ve kterém vedle sebe na kuchyňské polici stála cikorka, žitná káva, fíková káva i pravá zrnková káva.

Perola byla tou žitnou.

A firma Jindřicha Francka synové ji dokázala propagovat tak dobře, že se z praženého žita stal výrobek, pro který vznikaly barevné plakáty, reklamní betlémy a dokonce animovaný film.

ZDROJE

Východočeské muzeum v Pardubicích – Pravá pardubická Franckovka, historie závodu a výrobků Perola, Karo, Doska, Rosilka a Melta.

Filmový přehled / Národní filmový archiv – Svatba o půlnoci, 1935, reklamní animovaný film na Perolu a Karo firmy Franck a syn.

Východočeské muzeum v Pardubicích – Kupecký krám, historie pardubického průmyslu kávových náhražek.

Klub přátel Pardubicka – dobová pardubická inzerce firmy Jindřicha Francka synové a reklama „perlové žitné kávy Perola“.

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – Život jednoho domu, práce věnovaná historické reklamě a obalovému designu včetně značky Perola a ochranných známek Franckovy továrny.