Materna
Materna – český král barev
Na začátku nebyla továrna, laboratoř ani velký kapitál. Byl tu čtyřiadvacetiletý mladík z Nové Paky, malý obchod v centru Prahy a odvaha pustit se do oboru, kterému tehdy dominovala především zahraniční konkurence. Jmenoval se František Josef Materna. Když v lednu 1882 získal v Praze živnostenské oprávnění k obchodu s barvami a materiálním zbožím, sotva mohl tušit, že právě položil základ podniku, jehož výroba v různých podobách přežije monarchii, dvě světové války, první republiku, znárodnění i komunismus. A že jméno Materna bude jednou v českých zemích téměř synonymem pro barvy a laky.
Mladík z Nové Paky přichází do Prahy
František Josef Materna se narodil roku 1858 v Nové Pace do rodiny, která se zabývala výrobou punčoch. Jeho ambice ale mířily jinam. Koncem roku 1881 odešel do Prahy a už 17. ledna 1882 získal živnostenské oprávnění. První obchod otevřel v Bredovské ulici, dnešní ulici Politických vězňů, nedaleko Václavského náměstí. Začínal jako obchodník. Prodával barvy, laky, fermeže a další materiální zboží. Na podzim stejného roku už nechal firmu zapsat do obchodního rejstříku pod vlastním jménem. F. J. Materna. Krátké jméno, které se během několika desetiletí mělo objevit na plechovkách, cedulích, katalozích a reklamách po celém Československu.
Deset tisíc zlatých a Julie
V roce 1885 se Materna oženil s Julií Fuchsovou z rodné Nové Paky. Julie přinesla do manželství věno 10 000 zlatých. Na tehdejší dobu to byl značný kapitál a pro rozvíjející se podnik vítaná finanční injekce. Obchodu se dařilo. Roku 1890 se Materna přestěhoval do větších prostor ve Zlatnické ulici. Už nešlo jen o malý krám. Fungoval zde také velkoobchod a Materna začal uvažovat o dalším kroku. Nechtěl cizí barvy pouze prodávat. Chtěl je vyrábět.
Z obchodníka továrníkem
Příležitost se objevila v Holešovicích. Na rohu dnešních ulic Dělnická a Osadní stála továrna Josefa Bulise, která vyráběla bronzové a knihtiskařské barvy a vařila fermež. Podnik se ale dostal do finančních problémů. V únoru 1893 koupil Materna továrnu v exekuční dražbě za 22 000 zlatých. A tady se příběh zásadně mění. Z obchodníka s barvami se stal jejich výrobce. Vznikal podnik, který se později prezentoval jako: První česká továrna na laky, fermeže a barvy F. J. Materna. Holešovice byly tehdy pro podobnou výrobu ideální. Okolí ještě nebylo hustě zastavěné a kolem továrny zůstával prostor pro další rozšiřování. A Materna ho brzy potřeboval.
Maternol, Orlice a porculánový email
Materna pochopil něco podstatného: nestačilo vyrábět obecně „barvu“. Výrobky potřebovaly jména. Tak vznikaly značky, které si zákazník mohl zapamatovat. Maternol – nátěr na podlahy. Orlice – jantarová barva na podlahy. A velmi úspěšný Maternův porculánový email, propagovaný jako rychleschnoucí a mimořádně trvanlivý nátěr pro předměty v domácnosti. Firma postupně vyráběla široký sortiment barev, laků, emailů, fermeží a dalších nátěrových hmot. Materna už neprodával jen chemický výrobek. Prodával Maternův výrobek. A to je velký rozdíl.
Materna objevil sílu značky
Právě reklama je na příběhu firmy mimořádně zajímavá. František Josef Materna propagaci rozhodně nepovažoval za zbytečný náklad. Firma pravidelně inzerovala v novinách a časopisech, vydávala vlastní katalogy a ceníky, používala reklamní tisky a účastnila se velkých výstav Materna dokonce vložil 100 zlatých do pořádání Jubilejní zemské výstavy roku 1891. Velmi důležitou součástí komunikace byl český původ firmy. Materna svou továrnu důsledně prezentoval jako český podnik. V době silné českoněmecké hospodářské konkurence to nebylo jen vlastenecké gesto. Byl to marketing. Český zákazník měl dostat jednoduché sdělení: Kupujete českou barvu od českého výrobce. A fungovalo to.
Zlatá medaile
Úspěch se začal potvrzovat i veřejně. Na Národopisné výstavě českoslovanské roku 1895 získala firma zlatou medaili za průmyslovou práci. Materna zároveň rozšiřoval holešovický závod. Roku 1899 přikoupil další okolní pozemky. Firma rostla a její výrobky si získávaly jméno kvalitou i cenou. V roce 1907 oslavila 25 let existence a vydala vlastní pamětní publikaci. Národní politika tehdy Maternu popsala jako příklad českého selfmademana – člověka, který začal prakticky od nuly a vybudoval jeden z nejvýznamnějších domácích podniků svého oboru.
Dům, na kterém zůstalo jméno Materna
Úspěšný továrník si mohl dovolit také reprezentaci. Na Senovážném náměstí získala firma dům s prodejnou a sklady. Bydlela zde rovněž Maternova rodina. Na fasádě se dodnes dochovalo jméno MATERNA a monogram FJM. Z obyčejného jména obchodníka se stala značka, kterou bylo možné napsat velkými písmeny na dům.
Přichází druhá generace
František Josef Materna měl syna Viktora Maternu, narozeného roku 1887. Od roku 1915 se Viktor stal společníkem firmy a postupně přebíral stále větší odpovědnost. Roku 1922 předal otec vedení podniku synovi úplně. A Viktor Materna ukázal, že není jen dědicem úspěšného otce. Měl vlastní představu o moderním průmyslovém podniku. Do hry vstoupil také jeden z velmi zajímavých českých architektů první poloviny 20. století – Rudolf Stockar.
Továrna ve znamení písmene M
Stockar se s Viktorem Maternou znal z uměleckého družstva Artěl. Pro holešovický závod navrhl novou vstupní a administrativní budovu. A udělal něco nádherně jednoduchého. Její fasádu vytvaroval tak, aby připomínala písmeno: M. Materna. Architektura se tak sama stala firemním znakem. Je to vlastně téměř stoletý příklad toho, čemu bychom dnes říkali corporate architecture – budova není jen místem výroby, ale součástí identity značky. Stavba v Dělnické ulici se dochovala dodnes.
Barvy potřebují reklamu
Ve dvacátých letech už Materna pracovala s reklamou velmi sebevědomě. Nevznikaly pouze obyčejné cenové inzeráty. Firma propagovala jednotlivé výrobky jako samostatné značky, používala výraznou grafiku a budovala snadno rozpoznatelný firemní svět. V roce 1929 dokonce vydala knihu Cesty ke kráse v naší domácnosti. To je krásný příklad obsahového marketingu dávno předtím, než někdo začal používat termín „content marketing“. Firma zákazníkovi neříkala pouze: Kupte naši barvu. Ukazovala mu, co s ní může udělat se svým domovem.
Orlice
Výrazným symbolem firmy se stala také orlice spojená s písmeny FJM. Ve třicátých letech už šlo o zavedený firemní znak, který měl zákazníkovi signalizovat původ a kvalitu výrobku. Materna měla zastoupení nejen v Praze, ale také v Brně, Bratislavě a Košicích. Z pražské továrny se stala československá značka.
Holešovice začínají být malé
Jenže město rostlo. Továrna, která roku 1893 stála v poměrně volné části Holešovic, se postupně ocitla uvnitř hustě zastavěné městské čtvrti. Pro další rozvoj to nebylo ideální. Viktor Materna proto učinil zásadní rozhodnutí. Na jaře 1930 koupil pozemky v Hostivaři a začal připravovat výstavbu úplně nové továrny. Projekt znovu svěřil Rudolfu Stockarovi.
Nová továrna pro novou dobu
Stavba hostivařského závodu začala v září 1930. Stockar nenavrhl jednu obrovskou halu. Vzhledem k hořlavosti materiálů vznikla moderní soustava samostatných pavilonů. Odděleně se zde vyráběly oleje, emaily, lihové a stříkané laky či suché barvy. Součástí areálu byly laboratoře, sklady, garáže, jídelny, šatny a další provozy. Nový závod byl zkolaudován v lednu 1932. Symbolicky právě v roce, kdy firma slavila padesát let existence. Holešovický závod ještě krátce fungoval souběžně, ale v prosinci 1932 jej Materna prodala. Budoucnost byla v Hostivaři.
Otec se nové továrny nedožil
František Josef Materna už tento velký přesun svého podniku neviděl. Zemřel v lednu 1929, ve věku sedmdesáti let. Za necelých padesát let prošel neuvěřitelnou cestu. Z mladíka s obchodem s barvami vybudoval jednoho z nejvýznamnějších českých výrobců nátěrových hmot. Jeho syn Viktor pokračoval v díle jen několik dalších let. Zemřel roku 1935. Firma však pokračovala dál.
Pak přišel rok 1948
Po druhé světové válce čekal Maternovu továrnu stejný osud jako tisíce dalších československých rodinných podniků. Byla znárodněna. Jméno rodiny postupně zmizelo z názvu podniku a výroba byla začleněna do státního průmyslu barev a laků. Hostivařský závod však nezanikl. Od roku 1958 fungoval jako součást národního podniku Barvy a laky. Výroba pokračovala i v dalších desetiletích a mezi lety 1979–1984 prošel závod rozsáhlou modernizací.
Firma zmizela. Továrna přežila.
Po roce 1989 se podnik znovu dostal do soukromých rukou a tradice pokračuje prostřednictvím společnosti Barvy a laky Hostivař. A právě to dělá příběh Materny výjimečným. Výroba, kterou František Josef Materna začal budovat v roce 1882, má přímé pokračování i po více než 140 letech.
Materna neprodával jen barvu
Když dnes vezmeme do ruky starou Maternovu účtenku, katalog nebo reklamní ceduli, vidíme víc než dokument z dávno zaniklé firmy. Vidíme začátky moderní české značky. Materna pochopil, že nestačí něco dobře vyrobit. Výrobek musí dostat jméno. Maternol. Orlice. Maternův email. Musí dostat symbol. Orlici a písmena FJM. Musí dostat tvář. Reklamu, katalogy, obaly a dokonce vlastní architekturu ve tvaru písmene M. A nakonec musí dostat příběh. František Josef Materna začal roku 1882 jako čtyřiadvacetiletý obchodník s barvami. O půl století později stála v Hostivaři jedna z nejmodernějších továren svého oboru v Československu. Materna totiž nevyráběl jen barvy.
Vybudoval značku.
