Perola žitná káva VIII.
Franckovka – když „kafe“ nemuselo být z kávy
Na přelomu 19. a 20. století nebyla pravá zrnková káva samozřejmostí. Byla drahá, dovážela se z velké dálky a pro mnoho domácností představovala luxus. Každodenní ranní šálek proto často voněl po něčem úplně jiném – po pražené čekance, žitu a obilí. A jedním z nejslavnějších jmen tohoto světa byl Franck.
V roce 1896 založili Johann Heinrich Franck a Robert Franck v Pardubicích továrnu na kávové náhražky. Pardubický závod byl součástí rozsáhlého mezinárodního podniku Franck, jehož historie sahala hluboko do 19. století. Firma postupně vybudovala výrobní závody v několika evropských zemích a z čekankové kávové přísady vytvořila skutečně masový výrobek.
Pardubice byly pro nový závod výhodným místem. Ležely u významného železničního uzlu, v zemědělské oblasti poskytující potřebné suroviny a zároveň umožňovaly rychlou distribuci výrobků do českých zemí i dalších částí monarchie.
Základem výroby byla především čekanka – cikorka. Její kořen se usušil, upražil a rozemlel. Výsledná surovina měla tmavou barvu, výraznou vůni a lehce nahořklou chuť připomínající kávu. Používala se buď samostatně, nebo se přidávala k pravé kávě, které dodávala barvu a výraznější chuť a současně ji zlevňovala.
Franckovka – značka silnější než celý název
Nejslavnějším výrobkem pardubické továrny byla Pravá Franckova přísada ku kávě. Název byl dlouhý, a tak si zákazníci výrobek rychle přejmenovali jednoduše na Franckovku.
A to je z hlediska historie reklamy možná největší úspěch celé značky. Jméno výrobce se postupně stalo běžným označením výrobku. Podobně jako u některých dalších mimořádně silných značek už zákazník nemusel říkat, co přesně chce – stačilo chtít „Franckovku“.
Výrobek byl snadno rozpoznatelný také podle balení. Prodával se v charakteristických oválných červených balíčcích, případně v hnědých krabičkách. Obal nebyl jen praktický. V době, kdy byly obchody plné konkurenčních kávovin, se právě barva, tvar balíčku a výrazné logo stávaly hlavními nástroji, podle kterých zákazník svou značku poznal.
Firma nabízela také Karo-Franck, kávovou přísadu vyráběnou v praktických kostkách. Princip byl podobný jako u polévkových kostek: výrobek se snadno skladoval, dávkoval a připravoval. Z tradiční sypané kávoviny se tak stával moderní průmyslový produkt.
Perola – káva z českého žita
Dalším známým výrobkem byla Perola, žitná káva. Pražené obilí mělo v českých zemích dlouhou tradici a podobné nápoje se připravovaly dávno před vznikem velkých potravinářských továren. Franck ale dokázal z domácího zvyku vytvořit standardizovaný značkový výrobek.
A právě v tom spočívala síla společnosti. Nevynalezla pití cikorky ani obilné kávy. Dokázala je však vyrábět ve velkém, zajistit stále stejnou chuť, zabalit do snadno rozpoznatelného obalu a především proměnit obyčejnou náhražku v žádanou značku.
Franck patřil také k firmám, které velmi brzy pochopily význam reklamy. Kávoviny byly ideálním spotřebním zbožím – používaly se prakticky každý den a o přízeň jedné domácnosti mohlo soupeřit několik výrobců. Reklama proto vstupovala přímo do kuchyně.
Plakáty, smaltované cedule, kalendáře, reklamní kartičky, receptáře, dózy i obaly opakovaly jméno Franck znovu a znovu. Firma necílila pouze na jednotlivý nákup. Snažila se vytvořit každodenní návyk – aby hospodyně při přípravě snídaně automaticky sáhla právě po Franckovce.
Pardubice jako město kávovin
Pardubický závod postupně vyrostl v jeden z významných československých výrobců kávových náhražek. Po vzniku republiky pokračovala výroba Franckovky, Peroly a dalších produktů a kávovinářský průmysl se stal jedním z oborů, které se s Pardubicemi výrazně spojily.
Po druhé světové válce přišlo znárodnění. Původní soukromý podnik byl začleněn do nově organizovaného potravinářského průmyslu a v Pardubicích později působil národní podnik Kávoviny. Tradice výroby kávovin však pokračovala a přežila i zásadní politické a vlastnické změny.
A přežila vlastně i samotná myšlenka Franckovky. Nápoj z čekanky a obilovin dnes už nepijeme proto, že by pravá káva byla pro většinu lidí nedostupným luxusem. Přesto se výrobky založené na téměř stejném principu prodávají dál.
Franckův největší úspěch proto nebyl jen v tom, že dokázal z čekanky vyrobit náhražku kávy. Dokázal z náhražky udělat značku tak známou, že její jméno – Franckovka – přežilo původní firmu i dobu, ve které vzniklo.
