Piatnik

Piatnik – vídeňské karty, které se staly součástí středoevropské kultury

Jen málokterá značka hracích karet je ve střední Evropě tak pevně spojena se samotným pojmem „karty“ jako Piatnik. Jméno, které dnes člověk najde na mariáškách, tarocích, bridžových i luxusních sběratelských souborech, má za sebou více než dvě století historie. Příběh firmy vede z malé vídeňské kartomalířské dílny přes průmyslovou výrobu, Budapešť a Prahu až k jednomu z nejvýznamnějších výrobců hracích karet v Evropě. Pro českého sběratele je Piatnik navíc mimořádně zajímavý tím, že nejde jen o rakouskou značku dováženou do českých zemí. Piatnik měl v Praze vlastní výrobní historii a prostřednictvím firmy Jana Rittera se přímo propojil s českou kartářskou tradicí.

Roku 1824 ještě Piatnik nebyl Piatnikem

Na firemních výrobcích a v dnešní komunikaci společnosti se objevuje letopočet 1824. Je však dobré přesně vysvětlit, co znamená. Dne 14. května 1824 založil ve vídeňském 7. obvodu kartomalířskou dílnu Anton Moser. Ferdinand Piatnik jejím zakladatelem nebyl; vstoupil do již existujícího podniku později. Právě od Moserova závodu ale dnešní Piatnik odvozuje nepřerušenou historii společnosti, a proto používá označení „since 1824“.

Ferdinand Piatnik se narodil 14. října 1819 v Budíně, dnešní části Budapešti. Vyučil se kartomalířem, řemeslo poznal v Uhrách a následně odešel do Vídně, kde pracoval právě u Antona Mosera. Po Moserově smrti podnik kolem roku 1843 převzal a brzy jej začal provozovat pod vlastním jménem Ferdinand Piatnik in Wien. Piatnik se zároveň oženil s Moserovou vdovou, takže převzetí dílny mělo nejen podnikatelskou, ale také rodinnou kontinuitu.

Byla to ještě úplně jiná výroba, než jakou si představíme pod slovem továrna. Hrací karty byly řemeslným produktem. Obraz se tiskl, jednotlivé barvy se doplňovaly a značná část práce se prováděla ručně. Dobrá karta přitom musela splňovat překvapivě mnoho podmínek: být dostatečně pevná, neprůsvitná, hladká, dobře klouzat, ale zároveň se příliš rychle neopotřebovat. A právě kombinace technického zdokonalování výroby a výrazné grafiky se stala jedním z Piatnikových trumfů.

Žokej, který přežil monarchii

Jedním z nejpozoruhodnějších prvků značky je žokej na koni, který se v různých grafických podobách objevuje u Piatniku dodnes. Maďarská firemní historie spojuje jeho vznik přibližně s rokem 1862, kdy Ferdinand Piatnik současně pracoval na technickém zdokonalení karet – mimo jiné na jejich neprůhlednosti a možnosti čištění povrchu – a firma se stěhovala na vídeňskou Kaiserstraße. Motiv žokeje nebyl náhodný. Rodina Piatniků měla vztah k dostihovému prostředí a vlastnila závodní koně, takže jezdec fungoval současně jako firemní značka i jako osobní rodinný symbol.

Byl to mimořádně chytrý znak. V době, kdy velká část zákazníků nekupovala výrobek podle přesného názvu společnosti, ale podle obrázku na obalu nebo ochranné známky, byl výrazný jezdec snadno zapamatovatelný. Na starých krabičkách, daňových kartách, obchodních tiskovinách i reklamách tak mohl zákazník poznat Piatnik dříve, než přečetl jediný řádek textu.

Když do firmy roku 1882 vstoupili Ferdinandovi synové Ferdinand, Adolf a Rudolf, podnik dostal jméno Ferd. Piatnik & Söhne, Wien. To je mimochodem velmi užitečný údaj pro datování sběratelských předmětů: označení „Ferd. Piatnik & Söhne“ nemůže pocházet z doby před rokem 1882. Ferdinand Piatnik starší zemřel roku 1885 a další expanzi už vedla generace jeho synů.

Vilém Tell převlečený za „maďarské karty“

Jedním z největších úspěchů firmy se staly tzv. Doppeldeutsche Karten, tedy dvouhlavé karty německého typu. Jejich figurální svět je dodnes známý milionům lidí, kteří přitom často vůbec netuší, odkud postavy pocházejí. Na kartách se objevují hrdinové dramatu Vilém Tell od Friedricha Schillera. Karty s těmito motivy byly ve střední Evropě natolik populární, že se v Uhrách jejich varianta postupně stala známá jednoduše jako „maďarské karty“ – magyar kártya.

V polovině 60. let 19. století motivy pro Piatnikovu produkci překreslil kartomalíř Josef Sürch. Princip zrcadlově otočených polopostav měl velmi praktickou výhodu: hráč už nemusel otáčet kartu, aby poznal figurální hodnotu. Nové provedení postupně vytlačilo starší jednohlavé karty. Německé a maďarské popisy dovolovaly prodávat stejný typ v různých částech monarchie.

Právě tady je dobře vidět, proč byl Piatnik tak úspěšný. Firma neprodávala jednu univerzální karetní sadu celé Evropě. Dokázala respektovat regionální zvyklosti. Vyráběla tarokové, německé, francouzské, uherské, mariášové, bridžové, později pokerové a řadu zvláštních obrazových karet. Firemní archiv připomíná, že už v 19. století vznikaly zvláštní sady pro americký trh a postupně také karty určené například pro Monte Carlo, Havaj, Japonsko nebo další mimoevropské oblasti.

Z řemeslné dílny skutečná továrna

Zlom nastal roku 1891, kdy se výroba změnila ve skutečně průmyslový podnik a Piatnik vybudoval nový závod na adrese Hütteldorfer Straße 229–231 ve Vídni. Tehdy šlo prakticky o předměstí; Vídeň továrnu později svou výstavbou obklopila.

Expanze pokračovala rychle. Roku 1896 vznikla sesterská společnost v Budapešti. Piatnikovi potomci tím symbolicky vstoupili zpět do města, odkud pocházel jejich otec. Firma koupila provoz zkrachovalé První uherské továrny na hrací karty a roku 1903 nechala v Rottenbillerově ulici vybudovat nový závod. Do roku 1910 dokázal Piatnik v Uhrách získat mimořádně silné postavení.

Vedle karet firma zvládala litografii a další druhy barevného tisku. Tím se Piatnik dostává také do světa reklamních tiskovin, etiket a plakátů – tedy přesně do prostředí, kde se kartářské firmy přirozeně potkávaly s reklamou. Výroba hracích karet totiž vyžadovala prakticky stejné schopnosti jako kvalitní reklamní grafika: přesný vícebarevný tisk, litografii, práci s ilustrací a dokonalou registraci barev.

Česká kapitola začíná Janem Ritterem

Pro českou historii značky je klíčová osobnost Jana Rittera, narozeného roku 1842 v Nové Kdyni. Ritter působil ve Vídni a znal tamní kartářské prostředí velmi dobře. Roku 1882 se přestěhoval do Prahy a založil vlastní podnik v tehdejší Sirkové ulici č. 13, dnešní Melantrichově ulici. Od poloviny 80. let už lze jeho provoz považovat za průmyslovou výrobu hracích karet.

Ritter nebyl bezvýznamný malovýrobce. Jeho firma vydávala i výtvarně mimořádně zajímavé soubory. S jeho jménem jsou spojeny například národní karty podle návrhů Mikoláše Alše z roku 1893 nebo pozdější husitské a národopisně orientované soubory. V kartách se tehdy velmi silně odráželo české národní hnutí; nebyly pouze prostředkem hry, ale mohly být také drobnou obrazovou galerií českých dějin.

A právě tohoto výrobce Piatnik roku 1899 získal. Podle českých pramenů proběhlo spojení za účasti vídeňského kartářského podnikatele Josefa Glanze a Jan Ritter získal právo doživotního partnerství a řízení pražského závodu. Nebylo to tedy jednoduché spolknutí konkurenta. Piatnik si ponechal člověka, který znal český trh, měl zde jméno a vybudovanou distribuci.

Jan Ritter však už roku 1901 zemřel. Podnik poté převzala jeho manželka Kateřina a provoz se na určitou dobu soustředil hlavně na obchod s Piatnikovým sortimentem.

Piatnik se stává československým výrobcem

Po vzniku Československa se situace zásadně změnila. Roku 1919 byl omezen dovoz zahraničních hracích karet, což místnímu provozu paradoxně dodalo nový impuls. Ritterova společnost koupila továrnu Filipa Fischla v Královské, dnešní Sokolovské ulici, a začala kromě vídeňského sortimentu znovu ve větší míře vyrábět vlastní karty.

Roku 1923 byla oficiálně ustavena společnost Ferd. Piatnik a synové, Ritter & spol. Praha Karlín. Používala přizpůsobenou podobu slavného Piatnikova žokeje. O čtyři roky později, v roce 1927, dostala česká větev nový závod v Lucemburské ulici č. 7 na pražských Vinohradech.

Piatnik byl tehdy na československém trhu tak výrazný, že jeho grafiku napodobovala konkurence. První brněnská továrna na hrací karty prodávala pod značkou KARTAG karty podobné Piatnikovým; spor skončil roku 1929 soudním zákazem dalšího napodobování a pokutou. Takový spor je možná lepším dokladem síly značky než kdejaká firemní reklama – konkurenti nekopírují výrobek, který nikdo nezná.

Pražský Piatnik navíc nepřerušil Ritterovu tradici speciálních a uměleckých karet. V různých obdobích navazoval na starší české motivy a existují mimo jiné Piatnikova vydání historických či husitských karet. U jednotlivých sad je proto při určování stáří velmi důležité sledovat nejen kresbu, ale především firemní označení, adresu, daňovou známku a ochrannou značku. Stejný výtvarný motiv mohl být během několika desetiletí vydán vícekrát různými právními nástupci.

Piatnik nebyl jen výrobce karet. Byl měřítkem karty samotné

V někdejší monarchii se značka dostala tak hluboko do každodenního života, že se její jméno dostalo i do lidové mluvy. Piatnik sám připomíná starý rakouský kartářský povzdech „Heiliger Piatnik, schau oba!“, tedy zhruba „Svatý Piatniku, shlédni dolů!“. Hráč se tak v mizerné karetní situaci neobracel na skutečného světce, ale přímo na výrobce karet.

Je to vlastně nádherný příklad toho, kam se může značka dostat. Coca-Cola se stala synonymem určitého druhu nápoje, Baťa bot, Maggi koření – a v části střední Evropy bylo jméno Piatnik téměř synonymem samotných hracích karet.

Válka, ztráta impéria a československé znárodnění

Druhá světová válka a její následky starou středoevropskou síť firmy rozbily. Po roce 1945 Piatnik postupně přišel o své provozy mimo Rakousko. V období přibližně 1946–1950 byly závody v Budapešti, Praze, Krakově a slovinském Ratschachu zestátněny.

Česká továrna ještě krátce po válce používala historické firemní jméno a symboliku, ale následně byla začleněna do zestátněného polygrafického průmyslu. Roku 1950 vznikly Obchodní tiskárny Kolín, do nichž byly postupně začleněny desítky firem včetně závodu Ferdinand Piatnik a synové, Ritter a spol. a firmy J. L. Bayer. Tím historická přímá kapitola pražského Piatniku skončila. Výroba karet ovšem pokračovala pod novými názvy a právě díky tomu má česká tradice výroby hracích karet pozoruhodnou kontinuitu až hluboko do druhé poloviny 20. století.

Ve Vídni mezitím firma zůstala v rukou rodiny a musela začít prakticky znovu. Roku 1951 přešla na vícebarevný ofset, od 1956 rozšířila sortiment o společenské hry a od 1966 také o puzzle. Z výrobce karet se postupně stal velký herní vydavatel.

Návrat Piatniku do České republiky

Je tu ještě pěkné zakončení kruhu. Po pádu komunistického režimu se Piatnik na český trh vrátil. Roku 1993 vznikla společnost Piatnik Praha s. r. o. Vídeňská rodinná firma se tak po více než čtyřicetileté přestávce znovu objevila v zemi, kde měla od konce 19. století vlastní výrobní historii.

Samotná stará pražská výrobní větev už samozřejmě obnovena nebyla. Výroba někdejších Obchodních tiskáren pokračovala vlastní cestou přes Kolín, Hořovice a další provozy. Dnešní Piatnik naproti tomu stále vyrábí karty a hry ve Vídni a své výrobky prodává desítkám zemí světa; firemní historie uvádí 72 zemí.

Jak staré Piatnikovy karty přibližně datovat

Pro sběratele je na Piatniku mimořádně cenné, že změny názvů společnosti umožňují předmět alespoň rámcově zařadit. „Ferdinand Piatnik in Wien“ patří do staršího období před vstupem synů do firmy. Označení „Ferd. Piatnik & Söhne, Wien“ ukazuje na dobu od roku 1882. Česká stopa Ritter & Cie / Jan Ritter & spol. souvisí s pražskou produkcí, kterou Piatnik převzal roku 1899. Označení „Ferd. Piatnik a synové, Ritter & spol.“ patří především československému období po ustavení společnosti roku 1923. Praha-Karlín a později adresa Lucemburská 7, Praha-Vinohrady jsou tedy při datování velmi důležité indicie.

U samotných karet je ale potřeba dávat pozor. Piatnik velmi dlouho udržoval stejné nebo jen mírně upravené karetní obrazy. Starobylý vzhled figury automaticky neznamená, že karta pochází z 19. století. Některé kresby přežívaly v prakticky stejné podobě mnoho desetiletí. Pro přesnější dataci jsou často podstatnější výrobní značka, krabička, adresa, číslo série, daňové označení, způsob tisku a konstrukce kartonu než samotná ilustrace.

Z malé dílny značka, kterou nezničily ani hranice

Piatnik je krásným příkladem firmy, jejíž dějiny kopírují dějiny celé střední Evropy. Začíná v mnohonárodnostní habsburské monarchii, jeho zakladatel pochází z Budína, podniká ve Vídni, výrobu rozšiřuje do Budapešti a Prahy, přežívá první světovou válku i rozpad monarchie, po druhé válce přichází o velkou část svého výrobního impéria a nakonec se po pádu železné opony na své staré trhy vrací.

A přitom jde celou dobu o zdánlivě obyčejný balíček několika desítek potištěných kartonových listů. Jenže právě na kartách je vidět něco, co se u jiných výrobků snadno ztratí. Nesou v sobě grafiku své doby, tiskové technologie, politické hranice, národní symboliku i každodenní zábavu. Piatnik proto není pouze stará značka hracích karet. Je to jedna z nejdéle žijících značek středoevropské vizuální kultury.

Zdroje

• Piatnik, Geschichte / 200 Jahre Piatnik, firemní historie vídeňské společnosti.
• Deutsche Biographie, Ferdinand Piatnik (1819–1885).
• Piatnik Budapest, firemní historie závodů Wien / Budapest.
• HracíKarty.cz, Naše historie – Jan Ritter, Piatnik, Obchodní tiskárny.
• Encyklopedie knihy, heslo Hrací karty.
• Příběhy značek, historie české výroby hracích karet a Jana Rittera.
• The World of Playing Cards, Czech Hussite Deck, Ritter a pražský Piatnik.