Posázavské pastilky

Posázavské pastilky – Vojtěch Smutný a jeho Kácovka

Z Trhového Štěpánova do Kácova

Za nenápadnou krabičkou zelenkavých Posázavských pastilek se skrývá pozoruhodný příběh jednoho z těch prvorepublikových podnikatelů, kteří dokázali prakticky z ničeho vybudovat značku známou daleko za hranicemi svého kraje. Jejich výrobcem byl Vojtěch Smutný, rodák z Trhového Štěpánova, narozený roku 1890. Vyučil se ve Vlašimi u firmy Teissig jako drogista a podle pozdějších vzpomínek patřil k nejoblíbenějším učňům svého zaměstnavatele. Roku 1910 přišel do Kácova a již následujícího roku se zde pustil do vlastního podnikání. Začátky přitom rozhodně nebyly velkolepé. Podle Smutného vlastních poznámek činil jeho počáteční kapitál pouhých 126 korun. Z takřka řemeslné výroby aromatických cukrátek, „osvěženek“, eukalyptových bonbonů a pastilek však postupně vyrostl podnik, jehož výrobky znali zákazníci po celém Československu i za jeho hranicemi.

Nejslavnějším výrobkem se staly právě Posázavské pastilky, doporučované dobovou reklamou proti kašli, chrapotu, zahlenění či rýmě a současně jako osvěžující cukrovinka. Jejich charakteristická zelenavá barva a specifická chuť měly pocházet z vlastní Smutného receptury založené na výtažcích z bylin a jehličnatých rostlin. Pastilky se prodávaly prostřednictvím lékáren a dalších obchodníků a dostávaly se dokonce do sanatorií. Překvapivý je rozsah tehdejšího odbytu: dochované zprávy uvádějí vývoz do Rakouska, Švýcarska, Bavorska a skandinávských zemí, doloženy jsou rovněž obchodní kontakty směrem do Ruska. Z výrobku vznikajícího v malém středočeském městečku se tak stalo zboží s na tehdejší poměry pozoruhodně širokou distribuční sítí.

Laboratoř Kácovka

Smutný nebyl člověkem, který by se spokojil s jediným úspěšným výrobkem. Pro svou výrobu si v Kácově vybudoval vlastní objekt označovaný jako laboratoř Kácovka. Dům nesoucí tento název se podle místních historických pramenů dochoval dodnes. Pojem „laboratoř“ přitom dobře vystihoval charakter jeho podnikání. Smutný neustále zkoušel nové receptury, výrobky i obchodní nápady a sortiment firmy se postupně rozrostl do pozoruhodné směsice potravinářského, kosmetického, drogistického a zdravotnického zboží. Vedle pastilek vyráběl Kácovku, posázavskou francovku s mentholem, Klenk, označovaný jako posázavský zdravotní likér, šampon Vlasta, prostředek proti vším Zamezin, práškové cídidlo Ferax určené k čištění nádobí, dřeva či porcelánu a tekuté cídidlo Kácovín na kovy, mramor a sklo. Jestli někdy existoval regionální podnikatel posedlý rozšiřováním sortimentu, Vojtěch Smutný patřil nepochybně mezi ně.

Jeho podnikání navíc zdaleka nekončilo u samotné výroby. Zabýval se obchodem, reklamou a propagačními tiskovinami, účastnil se hospodářských výstav a velmi dobře chápal význam jednotné vizuální prezentace výrobků. Reklamní materiály firmy vznikaly v několika tiskárnách v Praze, Kolíně a Benešově; právě v Benešově tiskla Smutného litografie například firma Burian, Staněk. Z pohledu historie reklamy je proto Smutného podnik zajímavý nejen šíří nabízeného zboží, ale i neobvykle důslednou prací se značkou.

Hrad, který se stal značkou

Snad nejhezčí kapitola celého příběhu se týká obrázku, který se na Smutného reklamách a obalech neustále vrací. Na většině výrobků se objevuje výrazná silueta hradu Český Šternberk tyčícího se nad údolím Sázavy. Na první pohled by člověk předpokládal, že šlo jednoduše o romantický symbol Posázaví. Skutečnost je zajímavější. Smutný chtěl původně na svých výrobcích používat kácovský zámek, tedy stavbu bezprostředně spjatou s místem výroby. Zámek byl však tehdy ve státních rukou a Smutný povolení k jeho reklamnímu využití nezískal. Obrátil proto pozornost o několik kilometrů dál a získal právo používat vyobrazení Českého Šternberka. Z nouzového řešení se nakonec stal mimořádně povedený poznávací znak celé jeho produkce. Hrad se objevoval na krabičkách, etiketách i reklamních tiskovinách a postupně fungoval téměř jako firemní logo.

Právě toto spojení výrobku s krajinou bylo pro Smutného reklamu charakteristické. Nenabízel pouze anonymní „pastilky proti kašli“, ale Posázavské pastilky. Nevyráběl obyčejnou francovku, ale posázavskou Kácovku. Z názvů výrobků i jejich grafiky neustále vystupoval Kácov, řeka Sázava a romantický svět Posázaví. Dnes bychom takový způsob práce označili za promyšlený regionální branding; Smutný jej ovšem používal už před více než sto lety. Silueta Českého Šternberka dodávala výrobkům okamžitě rozpoznatelnou identitu a zároveň vyvolávala představu lesů, čistého vzduchu a přírody, což bylo zvláště u pastilek, francovky či zdravotního likéru reklamně velmi účinné.

Podnikatel, který byl vidět i v Kácově

Vojtěch Smutný nebyl pouze výrobcem zavřeným ve své laboratoři. Velmi intenzivně se účastnil veřejného života Kácova. Už v prosinci 1912 jej nacházíme ve vedení nově vznikající kácovské sokolské jednoty, kde byl zvolen pokladníkem a v dobovém zápisu je uváděn jako „materialista“. Později působil také v místních spolcích a stal se jednatelem Okrašlovacího spolku. Dochovaná kácovská kronika dokonce zaznamenává epizodu z roku 1926, která o jeho povaze možná vypovídá více než deset úředních dokumentů. Smutnému vadila hluboká a nebezpečná strouha u farské zahrady, a protože se její odstranění stále odkládalo, nechal ji z vlastní iniciativy zasypat. Správa velkostatku se však proti zásahu postavila a Smutný nakonec musel navážku zase na vlastní náklady odstranit. Ironií osudu byla tatáž strouha o dva roky později definitivně zasypána. Smutného podnikatelská energie tedy očividně nekončila před dveřmi Kácovky.

Krátký život, dlouhá stopa

Úspěšný podnikatel se však vysokého věku nedožil. Historické prameny uvádějí, že trpěl vrozenou zdravotní vadou a roku 1937 zemřel ve věku pouhých 47 let. Pohřben byl v Kácově. Tím však příběh jeho podniku neskončil. Ve výrobě pokračovala jeho manželka a Smutného výrobky tak zůstaly na trhu ještě řadu dalších let. Definitivní konec přišel až roku 1952, kdy byla soukromá výroba v podmínkách poválečných majetkových a hospodářských změn ukončena.

Po Vojtěchu Smutném dnes nezůstaly jen reklamní tiskoviny a obaly. V Kácově stále stojí objekt někdejší laboratoře Kácovka a mezi sběrateli se objevují krabičky, etikety, účtenky, pohlednice a další reklamní předměty jeho firmy. Dochována je například reklamní pohlednice z roku 1933, na níž je Smutný uváděn jako provozovatel drogerie a expedice Posázavských pastilek v Kácově nad Sázavou.

Posázavské pastilky jsou tak mnohem zajímavější než jen dávno zmizelý prostředek proti kašli. Jsou připomínkou doby, kdy mohl schopný drogista přijet do malého městečka se 126 korunami v kapse, vytvořit vlastní recepturu, postavit laboratoř, vybudovat několik značek, prodávat své výrobky po Evropě a současně z jednoho hradu nad Sázavou vytvořit grafický symbol celé firmy. Vojtěch Smutný patří přesně k onomu typu zapomenutých českých podnikatelů, jejichž jméno dnes zná málokdo, ale jejich reklamy dokážou ještě po sto letech vyprávět překvapivě moderní příběh.

Zdroje:
Městys Kácov – František Procházka: Obchodník Vojtěch Smutný, původně publikováno v časopise Pod Blaníkem, 2007, č. 3.
Městys Kácov – Historie Sokola, zápisy k založení TJ Sokol Kácov roku 1912.
Městys Kácov – Z Kácovské kroniky, zápis o činnosti Okrašlovacího spolku roku 1926.
J. F. Olša: Něco zajímavého o Kácovu n. Sázavou a posázavských pastilkách, in: Městečko Kácov nad Sázavou, 1928, s. 13–14; citováno v přehledu historie městyse Kácov.