Pracner

Jan Pracner – muž, který zasel Budoucnost

Když se řekne Roudnice nad Labem a zemědělské stroje, většině lidí se dnes vybaví především pozdější Agrostroj. Jenže dlouho před vznikem velkého znárodněného podniku zde působila generace českých podnikatelů, kteří dokázali proměnit obyčejnou řemeslnou dílnu v průmyslovou továrnu s odbytem daleko za hranicemi země. Jedním z nejvýraznějších byl Jan Pracner, výrobce secích strojů, jehož jméno se na českém venkově stalo známou značkou a jehož stroje ještě desítky let po smrti zakladatele nesly nápis J. PRACNER – ROUDNICE NAD LABEM.

Jan Pracner se narodil 2. ledna 1845 v Budyni nad Ohří. Pocházel ze světa, ve kterém měla práce se železem ještě charakter klasického řemesla. Po smrti svého otce roku 1863 převzal rodinnou kovárnu a věnoval se opravám pluhů a dalšího hospodářského nářadí. Právě tato zkušenost byla pro jeho budoucnost důležitější než jakékoli teoretické vzdělání. Pracner totiž dobře znal skutečný provoz na statku: viděl stroje rozbité, opotřebované i špatně navržené a věděl, co zemědělec od dobrého nářadí potřebuje. V době, kdy se české zemědělství začínalo rychle mechanizovat, to byla ideální průprava pro budoucího továrníka.

Kolem roku 1880 se Pracner přestěhoval do Roudnice nad Labem a začal zde vyrábět pluhy a zemědělské stroje ve větším měřítku. Některé pozdější prameny uvádějí jako počátek roudnického působení rok 1882, místní historické zdroje však kladou jeho příchod již přibližně k roku 1880. Zlom nastal roku 1885, kdy spojil podnikání s Rudolfem Bächerem. Pracner měl technickou zkušenost a znalost výroby, Bächer přinesl kapitál potřebný k rychlejšímu rozvoji. Firma rostla mimořádně rychle a už kolem roku 1890 pracovalo v jejich továrně zhruba 150 zaměstnanců. Výroba byla poháněna parním strojem a z někdejšího kovářství se stal skutečný průmyslový podnik.

Společné podnikání však nevydrželo dlouho. Roku 1891 se Pracner s Bächerem rozešli a Jan Pracner svůj podíl prodal. Na krátkou dobu se stáhl z průmyslu a hospodařil v Hracholuskách, ale zemědělská technika jej zjevně nepustila. Už následujícího roku se do výroby pustil znovu. Tentokrát téměř od začátku – s několika málo zaměstnanci, vlastními zkušenostmi a velmi jasnou představou, na co se soustředit. Hlavním výrobkem nového podniku se staly secí stroje.

Právě zde začíná nejzajímavější část Pracnerova příběhu. Konec 19. století znamenal pro evropské zemědělství zásadní proměnu. Ruční rozhazování osiva ustupovalo přesnějším mechanickým secím strojům, které dokázaly ukládat semeno do půdy rovnoměrně, ve správné hloubce a s výrazně menšími ztrátami. Pro hospodáře to znamenalo úsporu osiva, rovnoměrnější porost i vyšší výnosy. Pracner pochopil, že právě zde existuje obrovský trh, a začal vyrábět stroje určené nejen pro setí obilí, ale také řepy, tabáku, rýže, travin či drobnějších semen.

Nejznámějším jménem spojeným s jeho továrnou se stala BUDOUCNOST. Název byl pro secí stroj téměř geniální. Nešlo jen o technické označení výrobku, ale zároveň o reklamní slib: kdo chce hospodařit moderně a myslet na budoucnost, musí opustit staré postupy a používat moderní stroj. Budoucnost patřila mezi válečkové secí stroje a pracovala s rýhovanými posuvnými válečky, pomocí nichž bylo možné regulovat množství vysévaného osiva. Princip umožňoval podstatně přesnější dávkování než starší konstrukce a v různých podobách přežil v secí technice po mnoho desetiletí.

Vedle Budoucnosti vznikl také secí stroj METEOR, používající jiný způsob dávkování osiva, a postupně přibyly další stroje. Pracnerova továrna vyráběla rovněž rozmetadla umělých hnojiv, mezi nimi například typ NOVITAS, třídiče obilí a další zemědělskou techniku. Produkce už dávno nesměřovala pouze do okolí Roudnice. Stroje se prodávaly po českých zemích, v dalších částech monarchie a později Československa a významná část výroby mířila také do zahraničí.

O tom, jak hluboko Pracnerova technika pronikla do běžného života českého venkova, vypovídají nejlépe dochované obecní kroniky. Například obec Jahodov zakoupila roku 1905 patnáctiřádkový secí stroj Budoucnost za 396 korun rakouské měny. O rok později následoval Pracnerův třídič obilí za 200 korun a roku 1907 ještě stroj na setí jetelového semene. Takové zápisy jsou možná méně efektní než tovární katalogy, ale historicky jsou nesmírně cenné. Dokládají totiž, že Pracnerovy stroje nebyly drahými kuriozitami určenými jen velkostatkům. Dostávaly se přímo do jednotlivých obcí a stávaly se součástí každodenního zemědělského provozu.

Na začátku 20. století už měla továrna několik stovek zaměstnanců. Podle dochovaných údajů se do první světové války vyrobilo více než 20 000 secích strojů. Z někdejšího kováře se stal úspěšný průmyslník a společensky respektovaná osobnost. Jeho vzestup dobře symbolizuje také vila, kterou si nechal postavit v Luhačovicích podle návrhu architekta Vladimíra Fischera. Právě podobné stavby často ukazují proměnu první generace českých podnikatelů lépe než účetní knihy. Muž, který začínal u kovadliny a opravoval sedlákům pluhy, se během několika desetiletí zařadil mezi průmyslovou elitu své doby.

Jan Pracner zemřel 29. září 1913, tedy těsně před první světovou válkou. Jeho smrt však rozhodně neznamenala konec značky. Firma pokračovala dál pod jeho jménem a označení J. Pracner se na secích strojích, katalozích a reklamních materiálech objevovalo ještě za první republiky i během druhé světové války. Dochovaný návod k secímu stroji Meteor z roku 1930 má několik desítek stran a samostatné výsevní tabulky. Je to pěkná připomínka toho, že tehdejší secí stroj nebyl jednoduchým kusem železa taženým za koněm. Obsluha musela podle druhu osiva správně nastavit výsevní mechanismus, rozteče i dávkování a výrobce k tomu poskytoval poměrně podrobnou technickou dokumentaci.

Za první republiky firma působila jako specializovaný výrobce secích strojů a rozmetadel hnojiv a nadále se snažila konstrukce zdokonalovat. Ještě na konci 30. let jsou doložena technická řešení Pracnerovy továrny související se setím a sázením brambor. Podnik tak nezůstal u konstrukcí z doby zakladatele, ale pokračoval ve vlastním technickém vývoji. Ve 40. letech se na firemních materiálech objevuje označení J. Pracner, a. s., speciální továrna na secí stroje a rozmetadla umělých hnojiv, Roudnice nad Labem.

Definitivní konec samostatné firmy přišel až po druhé světové válce. V roce 1948 byla společnost J. Pracner, a. s., znárodněna a někdejší roudnické podniky zaměřené na zemědělskou techniku byly postupně začleněny do nově vytvářeného státního průmyslu. Pracnerovo jméno jako samostatná značka zmizelo a výrobní tradice pokračovala pod označením Agrostroj Roudnice nad Labem.

Příběh Jana Pracnera je přitom krásnou ukázkou českého průmyslového vzestupu druhé poloviny 19. století. Začíná v malé kovárně, pokračuje opravami pluhů, spojením s kapitálovým partnerem, rozchodem a novým začátkem a končí továrnou, která vyvážela stroje do zahraničí a zaměstnávala stovky lidí. Ze všeho nejvýmluvnější však zůstává název jeho nejslavnějšího secího stroje – Budoucnost. Pracner totiž skutečně prodával budoucnost. Nabízel zemědělcům přesnější práci, menší spotřebu osiva, vyšší produktivitu a přechod od tradičního hospodaření k mechanizovanému zemědělství 20. století.

Dnes jsou Pracnerovy secí stroje především sběratelskými a muzejními předměty. Některé se však dochovaly ve funkčním stavu a na jejich litinových dílech lze stále najít jméno výrobce. Právě takový předmět nebo reklamní cedule se značkou JAN PRACNER – ROUDNICE NAD LABEM proto není pouze reklamou na starou zemědělskou techniku. Je připomínkou doby, kdy se český průmysl rodil z řemesla a kdy mohl schopný kovář během jediného života vytvořit továrnu známou v celé zemi.

Zdroje: Podřipské muzeum a regionální historie Roudnice nad Labem – materiály k Janu Pracnerovi a Rudolfu Bächerovi.
Zdroje: Národní zemědělské muzeum – sbírkové a technické materiály k zemědělským strojům J. Pracner, včetně rozmetadla NOVITAS.
Zdroje: Mechanizace zemědělství – odborné texty k vývoji secích strojů Budoucnost a Meteor.
Zdroje: Pamětní kniha obce Jahodov – nákupy strojů J. Pracner v letech 1905–1907.
Zdroje: e-Sbírka – dokumenty ke znárodnění společnosti J. Pracner, a. s.
Zdroje: Město Luhačovice – historické údaje k Pracnerově vile a osobnosti Jana Pracnera.