Pilnáčkovo mýdlo II.
Mýdlo, které vonělo Hradcem Králové
Na starých plechových a smaltovaných cedulích stačilo jediné jméno: PILNÁČEK. Pro obyvatele Hradce Králové a postupně i pro zákazníky daleko za hranicemi města znamenalo mýdlo, čistotu a poctivou domácí drogerii. Pilnáčkové přitom nezačínali jako průmyslníci. Jejich příběh se táhne hluboko do 19. století a začíná u řemesla, které se v rodině předávalo z otce na syna. Během několika generací dokázali proměnit malou mydlářskou dílnu v jeden z významných československých podniků vyrábějících mýdla, svíčky, prací prostředky, kosmetiku a voňavky. A stejně jako u Schichta nebo Otty také tady sehrála mimořádnou roli reklama – obaly, plakáty, vývěsní tabule a reklamní cedule, díky nimž se jméno Pilnáček stalo součástí každodenního života.
Matěj Pilnáček a začátek mydlářského rodu
Prvním známým mydlářem rodiny byl Matěj Pilnáček, narozený roku 1795. Dne 12. ledna 1812 získal výuční list u hradeckého mydláře Josefa Špuláka a později si založil vlastní malou živnost v Kuklenách. Hradec Králové měl tehdy dlouhou mydlářskou tradici a výroba mýdla patřila mezi zavedená městská řemesla. Matějův podnik nebyl žádnou továrnou v pozdějším slova smyslu. Šlo o klasické řemeslo, při němž se znalost surovin, vaření mýdla a obchodních postupů předávala osobně z mistra na učně a v tomto případě také z otce na syna. Po Matějovi převzal živnost jeho syn Václav Pilnáček, který v rodinném řemesle pokračoval od roku 1854.
Skutečný průlom však přinesla až další generace. Josef Pilnáček (1853–1929) se vyučil mydlářem a roku 1875 si otevřel vlastní dílnu v domě čp. 21 na Velkém náměstí v Hradci Králové. Začínal skromně, ale měl obchodní talent a jeho výrobky si postupně získávaly zákazníky. Významným okamžikem byl jeho sňatek s dcerou místního podnikatele Weidnera. Část jejího věna Josef investoval do firmy, roku 1882 dům na Velkém náměstí koupil a mydlárnu vybavil modernějšími stroji. O šest let později rozšířil výrobu také o svíčky. Z malé řemeslnické dílny se pomalu rodil průmyslový podnik.
Požár, který otevřel cestu k továrně
V historii firem někdy rozhodují události, které zpočátku vypadají jako katastrofa. U Pilnáčků to byl požár roku 1894, který zasáhl provoz v centru města. Stísněné podmínky na Velkém náměstí už stejně přestávaly rostoucí výrobě vyhovovat a požár rozhodnutí o stavbě nové továrny urychlil. Josef Pilnáček proto roku 1895 koupil pozemky při dnešní Pospíšilově třídě a začal budovat moderní výrobní areál. V roce 1899 byla první část nové továrny dokončena. Vedle samotných výrobních objektů zde vznikly sklady, stáje, truhlárna a dokonce dům s byty pro zaměstnance. Pilnáček se definitivně přesunul ze světa městského řemesla do světa moderního průmyslu.
K růstu značky pomáhaly také průmyslové a hospodářské výstavy, které byly na konci 19. století mimořádně důležitým místem propagace. Pilnáčkovy výrobky se objevily mimo jiné na Jubilejní výstavě v Praze a na Národopisné výstavě českoslovanské. Účast na podobných přehlídkách nebyla pouze otázkou prestiže. Výrobce zde mohl představit své zboží obchodníkům i veřejnosti, získat ocenění a především přesvědčit zákazníky, že už není obyčejným lokálním mydlářem. Pilnáčkovo jméno se díky tomu postupně dostávalo daleko za hranice Hradce Králové.
Přichází další Josef Pilnáček
Roku 1911 vstoupil do firmy jako společník syn zakladatele Josef Václav Bohuslav Pilnáček (1877–1949). Na převzetí podniku byl připravován velmi důkladně. Po studiích získával zkušenosti v průmyslových závodech v západní Evropě, především v Německu, a domů se vracel s představou, že rodinný podnik musí držet krok s nejmodernějšími výrobními metodami. Pod jeho vlivem pokračovala mechanizace a technologická modernizace závodu. Jednou z významných investic byla například linka na odlučování glycerinu z mastných kyselin, kterou firma získala ze zrušeného závodu v rakouském Bregenzu.
Před první světovou válkou už Pilnáčkova továrna nevyráběla pouze klasické mýdlo. Sortiment zahrnoval mýdla, svíčky, sodu, glycerin, voňavky a další chemické a kosmetické výrobky. Po válečném útlumu přišla další etapa růstu. Ve dvacátých a třicátých letech se tovární areál opakovaně rozšiřoval, přibývaly nové výrobní prostory a na trh přicházely nové druhy zboží. Firma vyráběla obyčejná prací mýdla i luxusnější toaletní mýdla, práškové prostředky a kosmetiku. Její výrobky se prodávaly nejen v Československu, ale směřovaly také na zahraniční trhy v Evropě a podle dochovaných pramenů i do Ameriky.
Terpentýnové mýdlo, které proslavilo Pilnáčka
Jedním z výrobků, které jsou s Pilnáčkovým jménem spojeny nejsilněji, bylo terpentýnové mýdlo. Právě ve třicátých letech výrazně přispělo k věhlasu firmy. Terpentýnová mýdla měla pověst účinných prostředků na praní a odstraňování nečistot a v době, kdy se většina prádla stále prala ručně, představovala důležitou součást domácnosti. Pilnáčkova továrna dokázala tento praktický výrobek proměnit v dobře rozpoznatelné značkové zboží. Univerzita Hradec Králové při zpracování historie města přímo uvádí, že věhlas továrny ve třicátých letech vzrostl právě díky Pilnáčkovu terpentýnovému mýdlu.
Pilnáček přitom soutěžil s mimořádně silnými konkurenty. Československý zákazník znal Schichtovo mýdlo s jelenem z Ústí nad Labem i Ottovo mýdlo s rakem z Rakovníka. Na trhu tedy nestačilo jen vyrábět dobré mýdlo. Bylo nutné vytvořit značku, kterou zákazník pozná, zapamatuje si ji a při příštím nákupu ji bude znovu požadovat. Právě proto jsou dnes tak zajímavé Pilnáčkovy obaly, reklamní tiskoviny a cedule. Ukazují, že také hradecká rodinná firma velmi dobře chápala nový svět značkového spotřebního zboží.
Když se mýdlo prodává obrazem
Reklamní cedule Pilnáčka patří do stejného světa jako cedule Schichta, Otty, Helady nebo dalších velkých výrobců domácí chemie. Visely u obchodů, drogerií a koloniálů a pracovaly pro výrobce každý den bez ohledu na to, zda obchodník právě něco prodal. Plechová nebo smaltovaná tabule měla proti novinovému inzerátu jednu zásadní výhodu – vydržela na svém místě roky. Lidé kolem ní chodili cestou do práce, děti ji míjely cestou do školy a zákazníci ji viděli ještě před vstupem do obchodu. Z obyčejné fasády se stávala reklamní plocha a z názvu výrobce něco důvěrně známého.
Dochované předměty ukazují, jak pečlivě Pilnáčkova firma s vlastní značkou pracovala. Národní muzeum například uchovává historický obal Pilnáčkova mýdla ve své sbírce Obchod a reklama. Vedle obalů se dochovaly účty, hlavičkové papíry, pohledy na továrnu a další reklamní materiály. Právě jejich prostřednictvím se jméno Pilnáček dostávalo do domácností. Zákazník už nekupoval anonymní kus mýdla od místního mydláře, ale konkrétní výrobek konkrétního podniku.
Továrník, který se stal starostou
Úspěch rodinné firmy měl ještě jeden důsledek. Jméno Pilnáček se stalo významným také ve veřejném životě Hradce Králové. Josef Václav Bohuslav Pilnáček působil v městské politice a roku 1929 se stal starostou Hradce Králové. V čele města zůstal až do roku 1942. Jeho starostenské období připadlo na mimořádně složitou dobu – nejprve hospodářskou krizi a později německou okupaci. Současně však Hradec pokračoval ve své moderní proměně a v době jeho působení byly dokončovány či realizovány významné městské stavby včetně hlavního nádraží a městských lázní.
Pilnáček se angažoval také ve společenském a sportovním životě. Byl členem Rotary Clubu, čestným členem Klubu českých turistů a čestným předsedou Svazu lyžařů. Jeho postavení ukazuje, jakou roli tehdy mohl úspěšný místní podnikatel ve městě zastávat. Továrna nebyla anonymním závodem řízeným z dalekého ústředí. Majitel žil ve stejném městě jako jeho zaměstnanci, jeho jméno bylo na výrobcích a zároveň nesl veřejnou odpovědnost za město.
Únor 1948
Rodinný příběh, který začal Matějovým vyučením roku 1812 a více než sto let pokračoval z generace na generaci, ukončil komunistický převrat. Po únoru 1948 byla Pilnáčkova továrna znárodněna a začleněna do státního průmyslu. Výroba mýdla byla následně převedena jinam, mimo jiné do státního podniku Kosmos Čáslav, zatímco část původního hradeckého areálu začaly využívat jiné organizace, včetně výzkumného ústavu a Tesly. Rodina ztratila podnik, který budovala po několik generací.
A následoval tragický konec člověka, který byl s továrnou i městem spojen po většinu svého života. Okolnosti smrti Josefa Václava Bohuslava Pilnáčka v roce 1949 nejsou v dostupných pramenech popsány zcela jednotně. Rodinné svědectví zaznamenané Pamětí národa uvádí, že byl v Hradci Králové brutálně napaden neznámými pachateli a na následky zranění zemřel; případ nebyl objasněn. Jeho syn Josef P. Z. Pilnáček, další spolumajitel továrny, byl téhož roku internován v táboře nucených prací a rodina byla později z Hradce Králové vystěhována. Člověk připravovaný na pokračování rodinné průmyslové tradice se ke svému oboru už nevrátil a živil se pomocnými dělnickými profesemi.
Továrna se po čtyřiceti letech vrátila rodině
Po pádu komunistického režimu se historie nečekaně uzavřela. V roce 1992 byl areál v restituci navrácen potomkům Pilnáčkových. Nevrátila se původní továrna na mýdlo v podobě, v jaké fungovala před znárodněním, ani někdejší výrobní impérium. Vrátily se ale budovy a s nimi také možnost zachránit místo, které bylo více než sto let součástí historie Hradce Králové. Od roku 2009 se o areál stará Olga Řeháčková, dcera posledního z podnikatelské linie Josefů Pilnáčků, spolu s další generací rodiny.
Bývalá továrna dnes získává nové využití. Místa, kde se kdysi vařilo mýdlo, plnily nádoby a připravovalo zboží k expedici, slouží sportu, službám a dalším aktivitám. Industriální areál tak nezmizel pod bagry, ale dál žije ve městě, jehož rozvoj kdysi pomáhal financovat a zaměstnávat. V roce 2026 už je příběh jeho postupné obnovy opět veřejným tématem – a stále jej vede rodina, které byl podnik po roce 1948 odebrán.
PILNÁČEK
Právě proto je stará reklamní cedule Pilnáčkova mýdla něčím víc než jen pěknou ukázkou prvorepublikové reklamy. Za jedním jménem se skrývá několik generací jedné rodiny. Matěj, který se roku 1812 vyučil mydlářem. Václav, který převzal jeho živnost. Josef, který roku 1875 otevřel vlastní dílnu a po požáru vybudoval moderní továrnu. A Josef Václav Bohuslav, který přinesl zkušenosti ze zahraničí, modernizoval výrobu, vedl podnik a nakonec se stal starostou Hradce Králové.
Mezi jejich první mydlářskou dílnou a znárodněním továrny leží téměř půldruhého století. Za tu dobu se změnilo všechno – výroba, stroje, způsob praní, reklama i samotný Hradec Králové. Z řemeslníka vařícího mýdlo se stal továrník, z dílny průmyslový areál a z obyčejného výrobku značka, která soupeřila se Schichtovým jelenem i Ottovým rakem.
Potom přišel rok 1948. Rodina přišla o továrnu, další generace byla perzekvována a výroba Pilnáčkova mýdla z Hradce zmizela. O čtyřicet let později se však tovární areál potomkům rodiny vrátil.
A zůstaly také staré předměty. Obaly. Účty. Hlavičkové papíry. Reklamy. A plechové a smaltované cedule, které kdysi visely na obchodech a připomínaly zákazníkům, jaké mýdlo mají koupit.
Dnes už nikoho neposílají do koloniálu pro kostku terpentýnového mýdla. Vyprávějí ale něco mnohem cennějšího: příběh rodiny, která začala roku 1812 jedním výučním listem a během několika generací vybudovala podnik, jehož jméno znal téměř každý v Hradci Králové.
Na ceduli přitom stačilo jediné slovo:
PILNÁČEK.
Kredity: Matěj Pilnáček (1795–?) – zakladatel mydlářské tradice rodu, vyučen 1812 | Václav Pilnáček – pokračovatel rodinné živnosti od roku 1854 | Josef Pilnáček (1853–1929) – zakladatel moderního podniku, vlastní dílna od roku 1875 a továrna dokončená 1899 | Josef Václav Bohuslav Pilnáček (1877–1949) – spolumajitel a modernizátor továrny, starosta Hradce Králové 1929–1942 | Josef P. Z. Pilnáček – další generace rodinného podniku, po převratu perzekvovaná | Olga Řeháčková a Filip Řeháček – potomci rodiny spojení se současnou obnovou Pilnáčkovy továrny | autorství konkrétních historických reklamních cedulí Pilnáček není bez signatury nebo archivního dokladu vhodné připisovat konkrétnímu grafikovi či výrobci.
Zdroje: Pilnáčkova továrna – historie rodinného podniku pilnackovatovarna.cz | Národní muzeum / eSbírky – Obal na Pilňáčkovo mýdlo eSbírky | Univerzita Hradec Králové – Hradec Králové 800 let UHK | Paměť národa – vzpomínky Olgy Řeháčkové Paměť národa | Poznej domy – Pilnáčkova továrna Poznej domy | Knihovna města Hradce Králové – Pilnáčkovo mýdlo, čistoty zřídlo Knihovna města Hradce Králové | Univerzita Hradec Králové – Denisa Kratochvílová, Proměny obrazu města Hradec Králové theses.cz | Seznam Zprávy – současná obnova Pilnáčkovy továrny Seznam Zprávy.
