Pragensia
PRAGENSIA – legionářské řeznictví a uzenářství v Praze
Když šunka nebyla jménem firmy, ale jejím výrobkem
Na první pohled může stará reklama se jménem PRAGENSIA a adresou Belcrediho třída 18 působit trochu záhadně. Samotný název nic neprozrazuje a spojení se šunkou svádí k domněnce, že Pragensia mohla být obchodním názvem určitého druhu šunky, snad dokonce jednou z variant slavné pražské šunky. Pátrání v dobových stopách ale ukazuje jiným směrem. Pragensia byla názvem legionářského družstva působícího v řeznickém a uzenářském oboru a šunka byla jedním z výrobků, které podnik nabízel. Nešlo tedy jen o efektní označení potraviny, ale o jméno skutečného podniku vzniklého ve zvláštním prostředí prvních let Československé republiky.
Nejpevnější dosud nalezený doklad pochází přímo z roku 1921. Pražský časopis Hobulet v rubrice věnované událostem před sto lety přetiskl zprávu deníku Večer z 28. prosince 1921. Popisovala dopravní nehodu na Belcrediho třídě, při níž řidič Karel Ryšavý řídil automobil N-O 643 patřící „družstvu legionářů Pragensia v Dejvicích“. Je to zdánlivě bezvýznamná černá kronika, pro historii značky však mimořádně cenná. Dokazuje, že Pragensia již nejpozději roku 1921 skutečně existovala jako organizované legionářské družstvo, sídlila či působila v Dejvicích a disponovala vlastním automobilem – což u potravinářského podniku dobře odpovídá potřebě zásobování a rozvozu zboží.
Podnik československých legionářů
Ještě důležitější je dochované označení podniku na historických reklamních materiálech, kde se objevuje plná formulace „PRAGENSIA, řeznicko-uzenářské družstvo čsl. legionářů v Praze“. Tím se původ značky v zásadě vysvětluje. Pragensia nebyla pouze obchodem, který přeprodával cizí šunku, ale patřila do řeznicko-uzenářského oboru. Dobové označení „řeznicko-uzenářské“ zahrnovalo jak prodej a zpracování masa, tak výrobu uzenářského zboží – šunek, salámů, uzeného masa a dalších masných výrobků. V tomto kontextu je proto nejpřesnější chápat nápis PRAGENSIA jako jméno družstevního podniku a zároveň jako značku jeho výrobků.
Vznik podobného podniku dobře zapadá do poměrů bezprostředně po první světové válce. Do nové republiky se vracely desetitisíce československých legionářů a jejich začlenění do civilního života nebylo jednoduché. Vedle politických, společenských a podpůrných legionářských organizací vznikaly také různé formy hospodářského sdružování. První republika byla ostatně obdobím mimořádného rozvoje družstevnictví a spolkového života a legionářské organizace se staly jeho viditelnou součástí. Archiv hlavního města Prahy připomíná legionářská sdružení jako jeden z nových typů organizací charakteristických právě pro meziválečné Československo.
Pragensia tedy pravděpodobně spojovala velmi praktickou podnikatelskou činnost s legionářskou identitou svých členů. Ta byla v prvních poválečných letech sama o sobě silným marketingovým kapitálem. Legionář byl v oficiálním obrazu mladé republiky symbolem člověka, který se zasloužil o vznik státu, a označení podniku jako legionářského mohlo zákazníkům signalizovat československý původ, důvěryhodnost i určitou společenskou solidaritu. Nebyla to tedy jen informace o vlastnické struktuře podniku; byla zároveň součástí jeho obrazu navenek.
Od Dejvic přes Ořechovku k Belcrediho třídě
Další stopa vede na Ořechovku. U dochované fotografie řeznictví Pragensia je uváděno, že prodejnu legionářského družstva provozoval od roku 1925 Josef Vaněček. Tento údaj zatím pochází ze zveřejněného historického materiálu ve sběratelské komunitě a nebyl nalezen v obchodním rejstříku nebo úředním adresáři, proto je třeba jej brát o něco opatrněji než zprávu z roku 1921. Přesto velmi dobře zapadá do ostatních stop: Pragensia nevypadá jako jeden osamocený řeznický krám, ale jako družstevní podnik schopný provozovat více prodejních míst.
Do tohoto obrazu zapadá i reklama s adresou Belcrediho 18. Belcrediho třída byla jednou z hlavních obchodních tepen tehdejší Letné a dnešní ulice Milady Horákové. Název Belcrediho nesla už od 19. století; Praha 7 uvádí, že jako Belcrediho silnice je doložena roku 1867 a od roku 1888 byla oficiálně Belcrediho třídou. Teprve během protektorátu byla v roce 1940 přejmenována na Letenskou.
Právě tady je ale potřeba nepodlehnout lákavé zkratce. Historické číslo Belcrediho 18 zatím neumíme s jistotou převést na dnešní orientační číslo domu v Milady Horákové. Staré a dnešní adresování se nemusí krýt a bez dobového adresáře nebo stavebního spisu by bylo nezodpovědné ukázat na konkrétní dnešní dům. Jisté zatím je pouze to, že šlo o adresu na dnešní Milady Horákové a že Pragensia měla s touto adresou podle dochované reklamy přímou vazbu – nejspíše zde měla prodejnu, filiálku nebo obchodní zastoupení.
Belcrediho třída byla pro takovou provozovnu výborným místem. Již roku 1907 jí vedla tramvajová trať a během první republiky se z ní stala jedna z hlavních obchodních ulic Letné. Praha 7 například připomíná, že právě zde otevřeli Brouk a Babka roku 1919 svůj první velký obchodní dům. Šunka, maso a uzeniny Pragensia tedy nebyly prodávány někde na periferii, ale v prostředí rychle se rozvíjející moderní městské čtvrti.
Šunka PRAGENSIA
Tím se můžeme vrátit k samotnému reklamnímu předmětu. Pokud na něm stojí vedle názvu PRAGENSIA slovo šunka, nedává dnes smysl číst celý výraz jako název zvláštního druhu „šunky Pragensia“. Význam byl spíše podobný formulaci „šunka od Pragensie“. Název družstva fungoval jako značka a pod ním byly nabízeny masné a uzenářské výrobky. V digitalizovaných materiálech se navíc objevuje OCR stopa formulace „Masa, šunky PRAGENSIA“, která přesně takové čtení podporuje. Vzhledem k tomu, že zatím není k dispozici celý originální tisk, není rozumné stavět na tomto útržku další podrobnosti, jako podpůrný důkaz však zapadá velmi dobře do obrazu řeznicko-uzenářského podniku.
Neexistuje zatím doklad, že by výraz Pragensia označoval specifickou recepturu nebo samostatný technologický typ šunky podobně jako „pražská šunka“. Takové tvrzení bych proto do historie značky nedával. Samotné latinsky znějící jméno však bylo zvoleno chytře. „Pragensia“ odkazuje k Praze a v reklamě působilo podstatně noblesněji a moderněji než prosté „Legionářské řeznictví“. Spojovalo místní původ s názvem, který se dobře vyjímal na vývěsním štítu, obalu nebo reklamním tisku.
Malý podnik s překvapivě velkým příběhem
Pragensia je pěkným příkladem toho, jak snadno dnes může z jediné staré reklamy zmizet původní význam značky. Zůstane šunka, adresa a zvláštní slovo – a bez dalších pramenů už není jasné, co k čemu patřilo. V tomto případě se však podařilo rekonstruovat alespoň základní kostru příběhu. Pragensia byla již roku 1921 doloženým legionářským družstvem v Dejvicích a dochované reklamní materiály ji identifikují jako řeznicko-uzenářské družstvo československých legionářů. V následujících letech se objevuje stopa jejího řeznictví na Ořechovce a další reklama ukazuje na provozovnu či obchodní místo na Belcrediho třídě 18 na Letné.
Do katalogu sbírky je proto nejpřesnější předmět zařadit pod řeznictví a uzenářství / masné výrobky, s názvem PRAGENSIA – řeznicko-uzenářské družstvo československých legionářů v Praze. Šunka je konkrétním propagovaným výrobkem, nikoli názvem firmy. Dataci bych zatím ponechal širší, přibližně na 20.–30. léta 20. století. Družstvo máme bezpečně doloženo již v prosinci 1921 a název Belcrediho třída se používal až do roku 1940; bez dalšího údaje na samotné reklamě nebo definitivního nalezení firmy v jednotlivých ročnících pražského adresáře by přesnější rok byl jen hádáním.
Příběh Pragensie je zároveň drobnou připomínkou prvních desetiletí Československa, kdy se lidé vracející z legií nesnažili pouze uchovat válečné vzpomínky a zakládat veteránské spolky, ale také normálně pracovat a podnikat. Někteří z nich se pustili do masa, šunek a uzenin. A jejich družstvo si pro tuto velmi pozemskou činnost vybralo překvapivě elegantní jméno – PRAGENSIA.
Zdroje:
Hobulet – Chytrý zpravodaj Praha 7, prosinec 2021, rubrika Psalo se před 100 lety, přetisk deníku Večer z 28. 12. 1921 – zpráva o automobilu družstva legionářů Pragensia v Dejvicích.
MČ Praha 7, Od Čertoušku k Mokřadu – historie Belcrediho třídy a jejího pojmenování.
MČ Praha 7, Od Čertoušku k Mokřadu III. – proměny názvu Belcrediho třídy ve 20. století.
Archiv hl. m. Prahy, Documenta Pragensia XVIII – legionářské organizace a spolkový život první republiky.
MČ Praha 7, Střípky z historie pražských tramvají IV. – tramvajová trať Belcrediho třídou od roku 1907.
MČ Praha 7, Obtížný Brouk – obchodní charakter Belcrediho třídy a první obchodní dům Brouk a Babka.
Přátelé české historie, Klatovy kdysi a dnes – doklad činnosti řeznicko-uzenářského družstva čs. legionářů a zřízení dílny s udírnou roku 1925; tento pramen však sám výslovně nepoužívá název Pragensia, proto jej lze chápat jen jako širší kontext legionářského podnikání v oboru.
