Prago lahůdkové párky

PRAGO – LAHŮDKOVÉ PÁRKY A ZAPOMENUTÝ SVĚT ČESKOSLOVENSKÝCH UZENIN

Značka, za kterou se skrývá víc než jeden příběh

Na staré reklamě stačí několik slov – PRAGO, lahůdkové párky – a před očima se objeví svět prvorepublikového řeznictví, uzenářských krámů, bílých kachliček, mosazných vah a výkladních skříní plných šunek, párků a salámů. Název PRAGO působí jednoduše a moderně. Připomíná Prahu, československý původ a zároveň zní dostatečně mezinárodně, aby mohl fungovat i za hranicemi. Právě proto je ale dnes jeho historie trochu zrádná. Pod označením PRAGO se totiž v českých zemích objevují nejméně dvě historické stopy a není správné je bez dalšího spojovat do jediného podniku.

Jedna vede k velké a dobře zdokumentované Satrapově továrně ve Studené, která pod značkou PRAGO vyvážela uzenou šunku do zahraničí. Druhá vede do Telče k Jaroslavu Kolmanovi, u něhož je PRAGO doloženo přímo jako označení uzenin. Právě tato druhá stopa může být pro reklamu na „lahůdkové párky PRAGO“ mimořádně důležitá.

Satrapovi – od řeznického krámu k průmyslovému podniku

Příběh Satrapových začal skromně. František Satrapa se narodil roku 1849 ve Světlé nedaleko Jindřichova Hradce a vyučil se řezníkem. Jako tovaryš získával zkušenosti ve Slavonicích, rakouském Schremsu a ve Vídni. Roku 1875 se usadil ve Studené, pronajal si obecní hostinec a při něm si otevřel řeznický krám. Jeho výrobky si postupně získávaly stále širší okruh zákazníků a zvláštní pověst měly Satrapovy šunky, které se prodávaly dokonce ve Vídni.

Roku 1904 už obyčejná řeznická dílna nestačila. Satrapa přestavěl svůj dům ve Studené na moderní řeznický a uzenářský závod, vybavil jej stroji na řezání, krájení a mísení masa a v zahradě vybudoval nová jatka. Z řemeslného podniku se rodila továrna. O tři roky později převzal podnik syn Jan Satrapa, narozený roku 1880. Firma byla zapsána jako Jan Satrapa, velkouzenářství a výroba šunek ve Studené.

Jan Satrapa pokračoval v expanzi a kvalita produkce mu přinesla i prestižní titul c. a k. dvorního dodavatele. Podnik zásoboval rakousko-uherský trh a během první světové války prošel těžkým obdobím, z něhož se však dokázal znovu postavit na nohy.

PRAGO míří za hranice

Po vzniku Československa přišla komplikace. Změnou hranic ztratila studenská továrna část svých tradičních rakouských odbytišť. Jan Satrapa však výrobu modernizoval a hledal nové produkty i nové trhy.

Právě z tohoto období máme PRAGO bezpečně doložené jako obchodní označení uzené šunky. Odborný Vlastivědný sborník Vysočiny uvádí, že Satrapova firma vyvážela do Rakouska a Švýcarska uzenou šunku pod značkou PRAGO. Roku 1923 pracovalo ve studenském podniku přibližně 120 dělníků a devět úředníků.

Vedle šunky se proslavila také konzervovaná lahůdková játrová paštika. Firma vyráběla různé masové konzervy a guláše a její výrobní možnosti byly značné. Roku 1922 například získala vojenskou zakázku na 500 000 konzerv hovězího a vepřového guláše, kterou podle dochovaných pramenů splnila během tří měsíců.

PRAGO tedy v případě Satrapy nebylo jen reklamní slovo. Byla to skutečná produktová značka exportního masného výrobku.

A potom se objeví Jaroslav Kolman

Jenže historie nám do jednoduchého příběhu hodila vidle.

V Telčských listech z března 2017 byla zveřejněna stará použitá účtenka nesoucí označení PRAGO. Redakce ji představila jako „PRAGO uzeniny pana Jaroslava Kolmana z Telče“ a sama se obrátila na veřejnost s otázkou, kdo dokáže historii tohoto podniku doplnit.

To je mimořádně důležitý doklad. Znamená totiž, že PRAGO se v historických pramenech objevuje také jako značka či označení uzenin Jaroslava Kolmana v Telči.

A právě zde začíná být reklama na „lahůdkové párky PRAGO“ mnohem zajímavější. Satrapovi máme zatím pod názvem PRAGO přímo doloženou šunku. U Kolmana je naproti tomu PRAGO spojeno obecně s uzeninami. Bez výrobního údaje z konkrétní reklamy proto není možné automaticky tvrdit, že lahůdkové párky PRAGO pocházely ze Studené.

Lahůdkové párky jako prvorepublikový luxus všedního dne

Párek byl ve dvacátých a třicátých letech už běžnou součástí městského stravování, ale označení „lahůdkový“ nebylo bez významu. Výrobce jím zdůrazňoval jemnější recepturu, kvalitnější suroviny a postavení výrobku nad obyčejným párkem každodenní spotřeby.

Uzenářské podniky tehdy soutěžily nejen cenou. Důležitá byla pověst výrobce, koření, způsob uzení, jemnost díla a samozřejmě čerstvost. Reklama proto používala výrazy jako jemný, lahůdkový, výběrový, prvotřídní nebo speciální. Stejně jako u čokolády, kávy nebo piva se z obyčejného potravinářského výrobku postupně stávala značka.

PRAGO je krásným příkladem tohoto procesu. Krátký název mohl být vytištěn na účtence, obalu, reklamní kartičce nebo ceduli a zákazník si jej dokázal zapamatovat bez toho, aby znal celé obchodní jméno výrobce.

Studená, Kostelec a zrod velkého masného průmyslu

Satrapův příběh mezitím přesáhl hranice samotné Studené. Roku 1917 se Jan Satrapa spolu s dalšími podnikateli podílel na založení továrny na uzeniny a konzervy v Kostelci u Jihlavy. Z podniku, který vznikl v bývalé brusírně skla poblíž železničního uzlu, později vyrostla slavná tradice kosteleckých uzenin. Satrapa se však roku 1918 svého podílu vzdal a soustředil se opět na rodinný závod ve Studené.

V Kostelci se postupně prosadil kostelecký trvanlivý salám, ale také kostelecké párky a moravské klobásy. Právě tato šíře sortimentu dobře ukazuje, jak rychle se české uzenářství v první polovině 20. století měnilo z lokálního řemesla v průmyslovou výrobu.

Satrapa později budoval či ovlivňoval další masné provozy v Hodicích a Krahulčí. Ze Studené se stal podnik schopný dodávat výrobky po celé republice a vyvážet do zahraničí.

PRAGO jako značka moderního Československa

Samotný název PRAGO je reklamně velmi chytrý. Přestože jeho přesnou motivaci nemáme v dochovaných pramenech vysvětlenou, zjevně využívá mezinárodně srozumitelnou podobu jména Prahy – Praga/Prago. Pro exportní výrobek to bylo ideální. Značka zněla československy a současně byla snadno vyslovitelná v němčině i dalších jazycích.

V případě Satrapovy šunky to dává zvláštní smysl. Výrobek vznikal ve Studené, ale jeho značka mohla zahraničnímu zákazníkovi evokovat Československo prostřednictvím jeho nejznámějšího města.

PRAGO tak nebylo geografickým označením výrobního místa. Byla to marketingová identita produktu.

Dvě PRAGO, nebo jeden příběh?

Tady zůstává historická otázka, kterou je nutné přiznat otevřeně. Z dostupných pramenů dnes bezpečně víme dvě věci: Satrapova továrna ve Studené používala označení PRAGO pro uzenou šunku a Jaroslav Kolman z Telče je doložen historickou účtenkou ve spojení s „PRAGO uzeninami“.

Zatím však nemáme dokument, který by dokazoval, že Kolmanova PRAGO byla totožná se Satrapovou značkou, že Kolman Satrapovy výrobky distribuoval, že šlo o licenci, nebo naopak že existovaly dvě nezávislé značky stejného jména.

Proto by bylo historicky nepoctivé tyto dvě stopy násilně slepit.

Pro lahůdkové párky PRAGO je tak konkrétní reklamní předmět mimořádně důležitý. Pokud na něm bude výrobní adresa, iniciály, jméno majitele nebo jiný detail, může rozhodnout, ke které větvi výrobek patří.

Reklama jako poslední svědek

A právě zde se ukazuje hodnota starých reklamních předmětů. Firemní archivy zaniknou, továrny změní majitele, značky jsou zapomenuty a pamětníci odejdou. Někdy pak zůstane jediná účtenka, plechová cedule nebo reklamní kartička.

V případě PRAGO dokonce samotné město Telč ještě v roce 2017 žádalo veřejnost, aby pomohla objasnit historii Kolmanových PRAGO uzenin. Starý reklamní předmět se tak po desetiletích mění z obyčejné propagace v historický pramen.

Lahůdkové párky PRAGO proto nejsou zajímavé jen jako připomínka dávno snědeného výrobku. Vedou k širšímu příběhu československého uzenářství – od malého řeznického krámu Františka Satrapy přes průmyslovou továrnu ve Studené a export šunky PRAGO až k téměř zapomenutému telčskému výrobci Jaroslavu Kolmanovi.

A právě někde mezi těmito dvěma příběhy se zatím ukrývá přesný původ reklamy na PRAGO lahůdkové párky.

Zdroje

Vlastivědný sborník Vysočiny – studie k dějinám Satrapových podniků; výroba ve Studené, PRAGO šunka, zaměstnanost a Kostelec.
Vlastivědný sborník Vysočiny – Satrapa

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – odborná práce o rodině Satrapových a továrně ve Studené.
Studie o Satrapově továrně

Euro – Paštikový král, historie Františka a Jana Satrapových, továrny ve Studené a dalších masných podniků.
Paštikový král – historie Satrapových

Hradecžije.cz / TEP Studenska – historie Satrapovy továrny, PRAGO šunka, paštika a rozvoj výroby.
Historie Satrapovy továrny ve Studené

Telčské listy 3/2017 – historická účtenka a výzva k objasnění „PRAGO uzenin pana Jaroslava Kolmana z Telče“.
Telčské listy – PRAGO Jaroslava Kolmana