Pražský illustrovaný zpravodaj
Pražský illustrovaný zpravodaj – obrazový svět první republiky
Časopis, který ukázal Čechoslovákům svět
Pražský illustrovaný zpravodaj patřil k nejvýraznějším československým obrazovým časopisům první poloviny 20. století. Vycházel v Praze v nakladatelství Melantrich od roku 1920 až do května 1945 a během téměř čtvrt století se stal jedním z médií, která výrazně formovala způsob, jakým široká veřejnost vnímala každodenní život, společnost, kulturu i velké světové události. První číslo vyšlo 2. prosince 1920, poslední evidované číslo pak 3. května 1945, tedy pouhé dva dny před vypuknutím Pražského povstání.
Zpravodaj nebyl klasickým politickým deníkem. Jeho síla spočívala především v obrazu. Přinášel množství fotografií, kreslených ilustrací, reportáží, kuriozit, příběhů ze světa filmu, sportu, techniky, módy, cestování i běžného života. V době, kdy noviny stále ještě ve velké míře stály na dlouhých sloupcích textu, nabízel čtenáři něco mnohem bezprostřednějšího. Události už nebylo nutné pouze popisovat. Čtenář je mohl vidět.
Právě tento princip se během dvacátých a třicátých let stal jedním ze základů moderní masové žurnalistiky. Pražský illustrovaný zpravodaj tak nebyl jen časopisem své doby, ale také součástí širší evropské proměny tisku, kdy začala fotografie stále výrazněji konkurovat psanému slovu.
Od skromných začátků k masovému týdeníku
Počátky časopisu nebyly nijak oslnivé a Zpravodaj si svou charakteristickou podobu vytvářel postupně. Významný obrat přišel kolem roku 1924, kdy se na jeho vedení výrazně podílel spisovatel a novinář Jan Morávek. Právě Morávek dokázal pochopit, že obrazový týdeník nesmí být pouze běžnými novinami doplněnými několika fotografiemi. Musí mít vlastní rytmus, vlastní jazyk a musí čtenáře především bavit.
Na stránkách časopisu se proto začaly stále častěji objevovat lidské příběhy, společenské události, fotografie známých osobností, sportovní zpravodajství, technické novinky, záhady, kriminální příběhy, exotické země, cestopisné reportáže i literatura. Morávek zde publikoval také vlastní texty a časopis postupně získával podobu skutečného populárního magazínu určeného velmi širokému publiku.
Zpravodaj vycházel zpravidla jednou týdně a dochované ročníky mají přibližně padesát dva čísel. Jednotlivá vydání mívají kolem dvaceti až třiceti stran. Čtenář tak během jediného roku dostal více než tisíc stran fotografií, zpráv, reklam, příběhů a společenského života. Z dnešního pohledu jde o mimořádně rozsáhlý vizuální archiv meziválečného Československa.
Časopis, který se četl očima
Nejdůležitější součástí Pražského illustrovaného zpravodaje byla fotografie. V prvních letech redakce často používala snímky převzaté ze zahraničních tiskových agentur a obrazových časopisů, postupně však stále větší prostor dostávala domácí reportážní fotografie. Českoslovenští čtenáři tak mohli prostřednictvím časopisu sledovat události nejen v Praze a dalších českých městech, ale také v Berlíně, Paříži, Londýně, New Yorku nebo na druhém konci světa.
Velkou pozornost redakce věnovala titulním stranám. Ty musely zaujmout už na první pohled. Objevovaly se na nich filmové herečky, sportovci, politici, lidé z neobvyklých profesí, exotické výjevy, technické kuriozity i dramatické fotografie světových událostí. Titulní strana nebyla pouze informační plochou. Byla reklamou na samotný časopis.
Ve třicátých letech se výtvarný jazyk Zpravodaje výrazně modernizoval. Redakce pracovala s fotografickými montážemi, výraznou typografií, dynamickou kompozicí a obrazovým humorem. Některé titulní strany působí i dnes překvapivě moderně. Dobře ukazují, jak rychle se československá tisková grafika dokázala přiblížit nejlepším evropským vzorům.
Společenský, ale nikoli odtržený od politiky
Pražský illustrovaný zpravodaj se označoval jako společenský nepolitický týdeník. Neznamenalo to však, že by politické dění ignoroval. Jeho hlavním posláním nebylo být stranickým nebo politickým listem, ale pokud se svět kolem Československa dramaticky měnil, nemohl to časopis přehlížet.
Na jeho stránkách proto můžeme sledovat prakticky celé dějiny meziválečného Československa. Najdeme zde optimismus a hospodářský rozmach dvacátých let, svět filmu, nové automobily a technické vynálezy, ale také hospodářskou krizi, nezaměstnanost, nástup nacismu v Německu, rostoucí mezinárodní napětí, Mnichovskou dohodu, rozbití Československa, okupaci a život za Protektorátu Čechy a Morava.
Zpravodaj tak postupně měnil tón společně s dobou. Veselé reportáže o koupalištích, automobilech, filmových premiérách a tanečních sálech střídaly zprávy o mobilizaci, hranicích, válce a okupaci. Právě tato proměna dělá ze souvislé řady časopisu mimořádně silný historický dokument.
Melantrich a velká éra českého tisku
Za časopisem stál Melantrich, jeden z nejvýznamnějších českých vydavatelských a tiskových podniků první poloviny 20. století. Rozsáhlé technické zázemí, moderní tiskárny a dobře vybudovaná distribuční síť umožňovaly vydávat velké množství titulů a dostávat je k desetitisícům čtenářů po celém Československu.
Pražský illustrovaný zpravodaj byl součástí této vydavatelské mašinerie. V době svého vrcholu patřil k titulům, které pomáhaly vytvářet moderní masovou kulturu. Nebyl určen úzké skupině intelektuálů ani odbornému publiku. Četly jej celé rodiny a jednotlivá čísla kolovala mezi příbuznými, sousedy nebo zákazníky kaváren a holičství.
Časopis měl také jednu důležitou vlastnost. Dokázal spojit vysoké a nízké, vážné a zábavné. Na jedné stránce mohl čtenář najít politickou událost, na další fotografii herečky, několik stran dál reportáž o novém letadle, sportovní výsledek, detektivní příběh nebo reklamu na zubní pastu. Právě tato směs vytvořila typ časopisu, který se později stal standardem populární magazínové žurnalistiky.
Pokladnice československé reklamy
Z pohledu historie reklamy má Pražský illustrovaný zpravodaj mimořádnou hodnotu. Jeho stránky jsou doslova katalogem spotřebního života první republiky. Inzerovaly zde velké průmyslové podniky, potravinářské firmy, výrobci kosmetiky, obchodní domy, automobilky, lékárny, výrobci elektrických spotřebičů, fotoaparátů, obuvi, cigaret, alkoholu, nábytku nebo domácích potřeb.
Právě zde lze sledovat, jak rychle se během dvacátých a třicátých let měnil samotný jazyk reklamy. Starší inzerce ještě často připomíná plakát nebo ilustrovanou obchodní tiskovinu. Dominují kresby, ornamentální rámy a dlouhé vysvětlující texty. Postupně však nastupuje fotografie, výrazné logo, stručnější slogan a mnohem sebevědomější práce se značkou.
Reklama už neprodává pouze výrobek. Začíná prodávat představu moderního života. Kosmetika slibuje krásu a společenský úspěch, automobil svobodu, elektrospotřebič pohodlí, potravina zdraví a sílu. Výrobci se učí pracovat s emocemi a obrazem stejně jako dnešní reklamní agentury.
Na stránkách Zpravodaje se proto můžeme setkat jak s velkými značkami, které přežily desítky let, tak s firmami, které z trhu dávno zmizely. U některých podniků může být právě jediný inzerát v tomto časopise jedním z posledních dochovaných dokladů jejich existence.
Život první republiky mezi reklamou a reportáží
Pro historika je možná ještě zajímavější než velká politika právě každodennost. Pražský illustrovaný zpravodaj ukazuje svět takový, jak jej vnímali jeho tehdejší čtenáři. Co považovali za moderní, co obdivovali, čeho se báli, čemu se smáli a za co byli ochotni utratit peníze.
Najdeme zde nové typy automobilů, rádií, fotoaparátů a domácích spotřebičů, ale také účesy, šaty, plavky, lázeňské pobyty, restaurace, sportovní události, taneční soutěže nebo nejnovější hollywoodské filmy. Vedle toho se objevují příběhy z venkova, fotografie dělníků, řemeslníků, vojáků, školáků nebo rodin.
Právě díky této směsi velkých událostí a obyčejného života vzniká něco, co klasické politické dějiny zachycují jen obtížně. Atmosféra doby. Čtenář má při listování pocit, že se pohybuje ulicemi meziválečné Prahy, sleduje výlohy obchodů, sedí v biografu, čte reklamu na nové rádio a zároveň přemýšlí o tom, co přinese příští týden.
Od Masarykovy republiky po poslední dny okupace
Časový rozsah Pražského illustrovaného zpravodaje je mimořádný. První čísla vycházela v době, kdy samostatné Československo existovalo teprve dva roky. Republika budovala vlastní instituce, průmysl, kulturu i společenskou identitu a věřila v moderní budoucnost.
Během dalších dvaceti let však přišlo několik zásadních zlomů. Hospodářská krize, Hitlerův nástup k moci, Mnichov, okupace a světová válka. Všechny tyto události se do časopisu nějakým způsobem otiskly. Zpravodaj se tím stal kronikou společnosti, která během jediné generace prošla neuvěřitelnou proměnou.
Poslední evidované číslo vyšlo 3. května 1945. O dva dny později vypuklo Pražské povstání a svět, v němž časopis vznikl a více než dvacet let vycházel, definitivně skončil.
Starý časopis jako živý historický pramen
Dnes má Pražský illustrovaný zpravodaj hodnotu, která výrazně přesahuje jeho původní význam populárního týdeníku. Je to dokument fotografie, grafického designu, žurnalistiky, společenského života a reklamy.
Dochované ročníky jsou často svázány do mohutných knižních svazků. Původně přitom šlo o levná jednotlivá čísla určená ke každodennímu čtení. Mnoho domácností si je však schovávalo a později nechávalo svazovat. Díky tomu se zachovaly celé ročníkové řady, které dnes umožňují sledovat dobu prakticky týden po týdnu.
Když dnes otevřeme číslo Pražského illustrovaného zpravodaje z roku 1928, 1935 nebo 1940, nedíváme se pouze na několik starých fotografií. Vstupujeme do světa, který tehdejším lidem připadal stejně moderní a současný jako nám ten dnešní. Vidíme jejich hvězdy, sny, obavy, výrobky, reklamy i každodenní život.
A právě v tom spočívá největší hodnota tohoto časopisu. Je to jedno z míst, kde první republika stále ještě žije.
Poznámka k názvu
Dobový titul používal podobu Pražský illustrovaný zpravodaj, tedy se dvěma písmeny „l“. V novějších katalozích a textech se často objevuje modernizovaný zápis Pražský ilustrovaný zpravodaj. V obou případech jde o tentýž časopis.
Zdroje
Národní digitální knihovna – Pražský illustrovaný zpravodaj, digitalizované ročníky 1920–1945.
Knihovna Památníku národního písemnictví – bibliografické záznamy jednotlivých ročníků a údaje k redakci Jana Morávka.
Národní muzeum – odborné studie k vývoji české reportážní fotografie a obrazových časopisů první republiky.
Digitální pracovna – digitalizované dobové prameny k období 1938–1939.
Muzeum hlavního města Prahy – sbírkové materiály a reklamní grafika Pražského illustrovaného zpravodaje.
Národní knihovna České republiky – katalog periodického tisku a dochované ročníky Pražského illustrovaného zpravodaje.
