Original Melichar

Kovář z Pavlovic, který naučil Evropu sít

PŘÍBĚH, KTERÝ ZAČAL U KOVADLINY

Na začátku nebyla továrna, kapitál ani slavná značka. Byla tu kovadlina, výheň a rodina, v níž se kovářské řemeslo předávalo po generace. Právě do ní se roku 1842 v Pavlovicích na Vlašimsku narodil František Melichar, muž, který se měl stát jednou z nejvýraznějších postav českého zemědělského strojírenství. Vyučil se kovářem a řemeslný původ jej provázel celý život. Ještě když už řídil velký průmyslový podnik, zůstával především konstruktérem, který se na zemědělský stroj nedíval jen jako na zboží, ale jako na technický problém, který lze stále znovu zjednodušovat a zdokonalovat.

Melicharův život je zároveň příběhem proměny českých zemí ve druhé polovině 19. století. Zemědělství se začínalo mechanizovat, tradiční ruční práce ustupovala strojům a český venkov potřeboval techniku, která by dokázala pracovat rychleji a přesněji. Ještě v sedmdesátých letech byla velká část zemědělských strojů dovážena především z Německa a Anglie. Právě v této době začali vedle zahraničních výrobců vyrůstat domácí konstruktéři. Jedním z nich byl kovář František Melichar.

PRVNÍ STROJ A PRVNÍ ÚSPĚCH

Melichar se nespokojil s opravováním cizích výrobků. Stroje rozebíral, studoval jejich konstrukci a přemýšlel, co by šlo udělat jednodušeji a lépe. Už roku 1871 vystavil na hospodářské výstavě v Táboře vlastnoručně vyrobenou mlátičku, za kterou získal státní vyznamenání. Byla to první výrazná známka schopnosti, která měla později rozhodnout o celém jeho životě: Melichar dokázal spojit praktickou zkušenost řemeslníka s technickou představivostí konstruktéra.

Roku 1873 začal podnikat v Mladé Vožici. Jenže přišel v nejhorší možnou chvíli. Vídeňský burzovní krach v květnu 1873 odstartoval dlouhou hospodářskou krizi a mladý podnikatel se dostal do vážných finančních problémů. Jeho první podnikání skončilo neúspěchem. Musel se vzdát domu a začínat prakticky znovu. Pro člověka, jehož jméno bude o několik desetiletí později vyraženo na desetitisících strojů, to byl tvrdý začátek.

Z KRACHU DO PRAHY

Po neúspěchu v Mladé Vožici odešel Melichar do Prahy. Nějaký čas působil na Strahově, kde opravoval hospodářské stroje mimo jiné pro hospodářství Strahovského kláštera. Současně začal vyrábět jednoduché stroje a nabízet je na trzích v okolí Prahy. Právě tam přišlo setkání, které změnilo jeho život. Seznámil se se sedlákem ze Záp, pro něhož vyrobil secí stroj a který jej nasměroval k Brandýsu nad Labem.

Roku 1878 se Melichar do Brandýsa přestěhoval. Zpočátku opět hlavně opravoval zemědělskou techniku. Místní hospodáři ale rychle zjistili, že nový kovář rozumí strojům neobyčejně dobře. Zakázek přibývalo, Melichar přijal první učně a vedle oprav se znovu pustil do vlastní výroby. První konstrukce přirozeně vycházely ze známých zahraničních strojů. Melichar však dělal něco, co se později stalo charakteristickým rysem jeho práce: naslouchal zemědělcům, sledoval stroje přímo při práci a jejich připomínky převáděl do konstrukčních změn.

DO NĚMECKA ZA TAJEMSTVÍM SECÍHO STROJE

Roku 1879 si vypůjčil peníze a odjel do Německa, aby poznal moderní výrobu zemědělských strojů přímo tam, kde byla technologicky dál než v českých zemích. Pracoval také u firmy Sack v Lipsku, jednoho z významných výrobců tehdejší zemědělské techniky. Nešlo jen o cestu tovaryše za zkušeností. Melichar se učil organizaci průmyslové výroby a především konstrukci moderních secích strojů.

Po návratu už věděl, čemu se chce věnovat. Secí stroj byl pro konstruktéra mimořádně zajímavý výrobek. Musel být robustní, aby vydržel práci na poli, ale současně mimořádně přesný. Osivo bylo drahé a špatně pracující stroj znamenal nerovnoměrný výsev, plýtvání zrnem a nižší úrodu. Právě na přesnosti výsevu proto Melichar postavil svou budoucnost.

TŘI STROJE

Roku 1881 si pronajal dům č. 241 v Pražské ulici v Brandýse nad Labem. Pracoval zde se dvěma učni. Za celý rok vznikly tři stroje.

Tři.

Číslo, které o několik desetiletí později působilo téměř neuvěřitelně. Právě z této malé dílny totiž vyrostla továrna schopná produkovat tisíce strojů ročně. V roce 1882 vzniklo už patnáct strojů a v následujícím roce přišla první velká zakázka. Vídeňský obchodník Friedländer objednal 27 secích strojů a zaplatil je předem. Pro Melichara to znamenalo zásadní finanční impuls. Roku 1883 mohl dům v Pražské ulici koupit a požádal také o povolení tovární výroby.

Malá řemeslnická dílna se začínala měnit v průmyslový podnik.

BRANDÝS NAD LABEM SE MĚNÍ S MELICHAREM

Melichar měl také štěstí na dobu. Rakousko-Uhersko začalo chránit domácí průmysl vyššími cly na dovážené hospodářské stroje a domácí výrobci získali prostor, který dříve ovládaly německé a anglické podniky. Brandýs byl navíc napojen na železnici, což výrazně zjednodušilo dopravu železa, uhlí a dalších surovin stejně jako expedici hotových strojů.

Čísla ukazují rychlost růstu nejlépe. Roku 1881 vznikly tři stroje, roku 1882 patnáct, roku 1883 sedmadvacet, roku 1884 sedmapadesát a roku 1885 už 110 secích strojů. Na konci osmdesátých let se produkce počítala ve stovkách a na počátku devadesátých let pracovalo v závodě kolem stovky dělníků. Z kovářské dílny vznikala jedna z nejvýznamnějších továren svého oboru.

MELICHAR NECHTĚL STROJE JEN VYRÁBĚT

Tady se skrývá důvod jeho úspěchu. František Melichar nebyl pouze továrník. Byl vynálezce a konstruktér.

Secí stroje existovaly dávno před ním a Melichar si nikdy nemohl nárokovat jejich vynález. Jeho přínos spočíval v něčem jiném: v systematickém zdokonalování jednotlivých mechanismů tak, aby byl stroj přesnější, jednodušší na obsluhu a použitelný pro různé druhy osiva. Neustále měnil výsevní ústrojí, způsob vedení osiva, nastavování výsevu, zavěšení radliček i konstrukci samotné skříně.

Jeho továrna se tím postupně odlišila od podniků, které pouze kopírovaly zahraniční konstrukce. Melicharovy stroje začaly být kupovány právě proto, že nesly jeho technická řešení.

ROK 1894 – ZROZENÍ UNIKA

Nejdůležitější okamžik přišel roku 1894. František Melichar dokončil konstrukci secího stroje, který dostal sebevědomé jméno UNIKUM.

Srdcem stroje bylo zdokonalené lžičkové výsevní ústrojí. Jeho konstrukce umožňovala měnit množství nabíraného osiva bez složité výměny celých mechanismů. Otočením klíče bylo možné upravit velikost pracovní plochy lžiček podle druhu a velikosti vysévaného zrna. Jeden stroj se tak dokázal mnohem lépe přizpůsobit různým plodinám.

Melichar řešil také problém práce na svazích, vedení stroje, výsevní skříň, výsevní botky, zvedání botek, nastavování lžiček i upevnění radliček. Nebyl to jeden geniální nápad izolovaný od zbytku stroje. Byla to soustava drobných technických řešení, která dohromady vytvořila mimořádně praktický celek.

Unikum se stalo strojem, který jméno Melichar vynesl daleko za hranice Čech.

ORIGINAL MELICHAR

S úspěchem přišel problém, který dobře známe i z dnešního světa značek: napodobování. Když se výrobek stane známým, na trhu se objevují konkurenti, kteří se snaží těžit z jeho pověsti. Jméno výrobce proto začalo být stejně důležité jako samotná konstrukce.

Právě zde získává význam označení ORIGINAL MELICHAR.

Nebylo to pouze jméno továrníka napsané na stroji. Byla to značka pravosti. Ujištění zákazníka, že kupuje skutečný Melicharův výrobek, nikoli napodobeninu jeho systému. Slovo Original fungovalo na exportních trzích stejně dobře v němčině, rumunštině, ruštině či jiných jazycích. A příjmení Melichar se postupně měnilo ze jména brandýského kováře v obchodní značku.

Na strojích, katalozích, plakátech, cedulích a reklamních tiskovinách se tak objevovalo označení, které mělo jednoduché sdělení: toto je pravý Melichar.

Z BRANDÝSA DO SVĚTA

Na přelomu století už továrna dávno nevyráběla pouze pro české země. Secí stroje z Brandýsa se vyvážely do dalších částí rakousko-uherské monarchie a stále výrazněji také do zahraničí. Melicharovo jméno pronikalo na Balkán, do Ruska a postupně i na vzdálenější trhy.

Pozdější obchodní materiály dokládají značku Original Melichar nejen v Evropě, ale také v Africe, Jižní Americe a Austrálii. Zemědělský stroj z malého středočeského města se stal skutečným exportním výrobkem.

To je na Melicharově příběhu možná nejpozoruhodnější. Nešlo o luxusní zboží, které by bylo možné prodávat pomocí exotického původu nebo módy. Secí stroj kupoval hospodář proto, že musel fungovat. Pokud nefungoval, poznal to při nejbližší sklizni. Mezinárodní pověst Melicharových strojů proto musela vyrůst především z jejich praktické zkušenosti na polích.

TOVÁRNA ROSTE

S exportem rostl i brandýský závod. Přibývaly výrobní budovy, sklady, dílny a technologické provozy. Od roku 1894 továrna využívala elektrickou energii z malé vodní elektrárny v bývalém Müllerově mlýně, nejprve především k osvětlení dílen. Výstavba původního areálu byla završena roku 1907 slévárnou a strojovnou.

Továrna tehdy zabírala přibližně 26 000 metrů čtverečních. Už to nebyla zvětšená kovářská dílna. Byl to skutečný průmyslový organismus s vlastní výrobou součástí, montáží a zázemím potřebným pro sériovou produkci.

V roce 1909 zde pracovalo přes 400 zaměstnanců a roční výroba dosahovala přibližně 6 000 strojů. Roku 1913, těsně před první světovou válkou, měl podnik podle dochovaných údajů už 680 dělníků, deset mistrů a 35 úředníků.

KOVÁŘ, KTERÝ SE STAL PRŮMYSLNÍKEM

František Melichar mezitím získal postavení jednoho z nejvýznamnějších mužů Brandýsa. Nebyl už jen továrníkem. Zapojoval se do veřejného života a v letech 1895–1898 působil jako starosta Brandýsa nad Labem. Jeho společenské postavení se změnilo téměř dokonale: muž, který po prvním podnikatelském neúspěchu prakticky začínal od nuly, se stal jedním z nejvýznamnějších průmyslníků města.

Přesto se od konstrukce strojů nevzdálil. Prameny mu připisují téměř dvacet patentů a řadu dalších zlepšení. Ještě ve vysokém věku se zabýval technickými detaily secích strojů. V tom byl jeho podnik neobvyklý. Zakladatel nebyl pouze člověkem, který poskytl kapitál a najal konstruktéry. Melichar sám byl technickým srdcem své továrny.

ROK 1907 – ZAKLADATEL ODCHÁZÍ

František Melichar zemřel 28. června 1907. Za sebou zanechal podnik, který už nebyl závislý jen na jeho osobě, a majetek, jehož čistá hodnota přesahovala milion rakouských korun. Továrnu převzal jeho nejstarší syn, rovněž František Melichar, narozený roku 1884. Bylo mu pouhých třiadvacet let.

Pro mnoho rodinných podniků bývá smrt zakladatele okamžikem, kdy začne jejich úpadek. U Melicharů se stal pravý opak. Syn převzal technicky i obchodně dobře vybudovaný podnik a pokračoval v jeho rozšiřování. Současně se snažil osamostatnit zahraniční obchod, který do té doby zčásti zajišťovali prostředníci. Značka Melichar měla na zahraničních trzích už takovou hodnotu, že rodina chtěla její export řídit sama.

MELICHAR A BÄCHER – ČEŠI V BUKUREŠTI

Jednou z nejzajímavějších kapitol je spojení dvou velkých jmen českého zemědělského strojírenství. Melichar se spojil s roudnickým výrobcem pluhů a zemědělského nářadí Rudolfem Bächerem. Společně založili v Bukurešti obchodní společnost určenou k prodeji zemědělských strojů s kapitálem půl milionu korun.

Dávalo to dokonalý obchodní smysl. Melichar měl secí stroje, Bächer pluhy a další nářadí. Rumunsko bylo významnou zemědělskou zemí a představovalo jeden z nejdůležitějších balkánských trhů. Čeští výrobci už nečekali, až zahraniční obchodník přijede do Brandýsa nebo Roudnice. Vytvořili si vlastní obchodní základnu přímo v zahraničí.

Z českých regionálních továren se stávaly firmy schopné přemýšlet mezinárodně.

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA ZASTAVILA ROZJETÝ STROJ

Roku 1913 byla Melicharova továrna na jednom z vrcholů své předválečné existence. O rok později se všechno změnilo. Po vypuknutí první světové války začali zaměstnanci odcházet do armády. V srpnu 1914 podle podnikových pramenů zůstalo v továrně pouhých 19 dělníků a práce musela být na čas zastavena.

Pro podnik, který ještě před několika měsíci zaměstnával stovky lidí a expedoval stroje do zahraničí, to byl dramatický zlom. Válka rozbila obchodní vztahy, uzavřela některé exportní trhy a změnila potřeby průmyslu.

Melicharova továrna však přežila.

NOVÁ REPUBLIKA, NOVÁ TOVÁRNA

Po vzniku Československa se podnik musel přizpůsobit novým hranicím a novému hospodářskému prostoru. Někdejší obrovský domácí trh Rakouska-Uherska zmizel. Zákazník ve Vídni, Budapešti nebo Záhřebu byl nyní zahraničním odběratelem. Pro exportně orientovanou firmu to znamenalo nutnost znovu budovat obchodní vazby.

Současně ale vznikla možnost vybudovat silnou československou průmyslovou značku. A jméno Melichar už mělo něco, co se nedalo jednoduše koupit: desítky let tradice, technickou pověst a rozsáhlou zákaznickou základnu.

MELICHAR A UMRATH

Roku 1921 přišel další zásadní krok. Akciová společnost spojená s Melicharovým podnikem koupila známou továrnu na zemědělské stroje Umrath. Kapitál společnosti byl kvůli transakci výrazně navýšen a podnik následně vystupoval jako Spojené továrny hospodářských strojů Fr. Melichar–Umrath a spol., akciová společnost.

Byl to symbolický okamžik. Firma, která začínala s kovářem a dvěma učni, nyní pohlcovala jiného významného výrobce a vytvářela větší průmyslový celek.

Přesto nezmizelo jméno, na němž byl celý podnik vystavěn.

Melichar.

ČTVRT MILIONU STROJŮ

Katalog z roku 1927 už mohl zákazníkům připomenout výrobu přibližně čtvrt milionu strojů. Sortiment se mezitím výrazně rozšířil. Vedle secích strojů se objevovala rozmetadla hnojiv, žací stroje, obraceče, pohrabovače, řezačky, kruhadla, sazeče brambor a další zemědělská technika. V archivech nacházíme jména strojů jako Unikum, Imperator, Fortuna, Patria, Ideal, Gloria, Gratia, Hermeta či Duplex.

Byl to svět, v němž už jednotlivý stroj nebyl anonymním kusem železa. Dostával vlastní jméno, katalog, ilustraci a reklamní argumentaci. Zemědělské strojírenství se naučilo používat stejné principy značky jako výrobci automobilů, pneumatik nebo spotřebního zboží.

ORIGINAL MELICHAR JAKO ZNAČKA DŮVĚRY

A právě tady je pro historii reklamy označení ORIGINAL MELICHAR nejzajímavější. V zemědělství totiž značka fungovala trochu jinak než u čokolády nebo mýdla. Hospodář nekupoval nový secí stroj každý měsíc. Byl to dlouhodobý investiční výrobek a chyba při nákupu mohla být drahá.

Značka proto musela znamenat především důvěru.

Melicharovo jméno se objevovalo na strojích, litinových štítcích, katalozích, plakátech, inzerátech a smaltovaných cedulích. Reklama připomínala tradici továrny, technická ocenění, patenty, rozsah výroby i zahraniční úspěchy. Slovo Original přitom zdůrazňovalo pravost výrobku v době, kdy úspěšné konstrukční principy rychle přebírala konkurence.

Cedule ORIGINAL MELICHAR tedy nebyla pouhou směrovkou k prodejci zemědělských strojů. Byla zkratkou celého příběhu značky.

VÁLKA PODRUHÉ

Továrna přežila hospodářskou krizi třicátých let a vstoupila také do období nacistické okupace. Stejně jako mnoho českých průmyslových podniků se musela přizpůsobit válečnému hospodářství. Původní svět soukromého zemědělského strojírenství se postupně měnil a po skončení války přišel definitivní zlom.

Roku 1945 byla Melicharova továrna zestátněna a krátce poté začala vystupovat pod jménem Agrostroj Brandýs nad Labem. Jméno rodiny, které bylo na továrně a jejích výrobcích po několik generací, z názvu podniku zmizelo.

KONEC SECÍCH STROJŮ V BRANDÝSE

Další zásadní změna přišla roku 1952. Závod byl přejmenován na Brandýské strojírny a slévárny, národní podnik – BSS a jeho výrobní program byl změněn. Výroba secích strojů byla převedena do Agrostroje Roudnice a v Brandýse skončila éra, která začala o sedmdesát let dříve několika stroji Františka Melichara.

Továrna však nezanikla. Začala vyrábět automobilové přívěsy a návěsy, zemní vrtné stroje, kropicí automobily, cisterny, popelářské vozy a další speciální techniku. Později se stala významnou součástí československého automobilového průmyslu.

Železo se v Brandýse zpracovávalo dál. Jen už se z něj nevyráběly stroje nesoucí jméno Melichar.

OD TŘÍ STROJŮ K EVROPSKÉMU JMÉNU

Když se celý příběh vrátí na začátek, jeho rozměr vynikne ještě silněji. Roku 1881 stál v malé dílně František Melichar se dvěma učni a během celého roku vyrobili tři stroje. O několik desetiletí později už katalogy hovořily o čtvrt milionu vyrobených strojů a značka Original Melichar se dostala na evropské i zámořské trhy.

Mezi těmito dvěma čísly neleží jen historie jedné továrny. Je v nich zachycena proměna českého řemesla v moderní průmysl.

Kovář se změnil v konstruktéra.
Dílna v továrnu.
Secí stroj v exportní výrobek.
A příjmení jednoho člověka v mezinárodní značku.

JMÉNO, KTERÉ ZŮSTALO

František Melichar se svého největšího meziválečného rozmachu nedožil. Zemřel roku 1907, ale podnik, který vybudoval, pokračoval další desetiletí. Přežil jeho smrt, první světovou válku, rozpad monarchie, hospodářskou krizi, druhou světovou válku i zestátnění. Teprve změna výrobního programu v padesátých letech definitivně oddělila brandýský závod od výroby, na níž vyrostl.

Zůstaly však stroje. Některé dodnes stojí ve sbírkách, muzeích a zemědělských usedlostech. Zůstaly katalogy, patenty, fotografie, reklamní plakáty, litinové štítky a smaltované cedule.

A na nich dvě slova:

ORIGINAL MELICHAR.

Pro tehdejšího hospodáře znamenala záruku, že kupuje skutečný výrobek slavné brandýské továrny. Pro dnešního sběratele jsou připomínkou mimořádného českého průmyslového příběhu – příběhu člověka, který několikrát začínal znovu, prošel krachem a osobními tragédiemi, učil se u zahraniční konkurence a nakonec ji dokázal na evropských trzích sám vyzvat.

Příběhu kováře, který chtěl jen postavit lepší secí stroj – a nakonec dal své jméno jedné z nejznámějších značek českého zemědělského strojírenství.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

ZNAČKA: Original Melichar
ZAKLADATEL: František Melichar
NAROZEN: 9. listopadu 1842, Pavlovice na Vlašimsku
ZEMŘEL: 28. června 1907
PŮVODNÍ ŘEMESLO: kovář
POČÁTKY PODNIKÁNÍ: Mladá Vožice, 1873
PŘÍCHOD DO BRANDÝSA NAD LABEM: 1878
DÍLNA V PRAŽSKÉ ULICI: od 1881
TOVÁRNÍ VÝROBA: povolena 1883
HLAVNÍ VÝROBEK: secí stroje
NEJSLAVNĚJŠÍ STROJ: Unikum
ROK UNIKA: 1894
DALŠÍ VÝROBKY: rozmetadla hnojiv, žací stroje, obraceče, pohrabovače, řezačky, sazeče brambor a další zemědělská technika
ZNAČKA: Original Melichar
VÝROBA 1881: 3 stroje
VÝROBA 1909: přibližně 6 000 strojů ročně
ZAMĚSTNANCI 1909: přes 400
ZAMĚSTNANCI 1913: 680 dělníků, 10 mistrů a 35 úředníků
ROZLOHA HISTORICKÉHO AREÁLU: přibližně 26 000 m²
SPOJENÍ S UMRATH: 1921
VYROBENÉ STROJE UVÁDĚNÉ V KATALOGU 1927: přibližně 250 000
ZESTÁTNĚNÍ: 1945
POVÁLEČNÝ NÁZEV: Agrostroj Brandýs nad Labem
OD ROKU 1952: Brandýské strojírny a slévárny – BSS
KONEC VÝROBY SECÍCH STROJŮ V BRANDÝSE: 1952
MÍSTO PRO MAPU RECLAMARE: Brandýs nad Labem

ZDROJE

Luboš Švec – Počátky a rozvoj zemědělského strojírenství v Brandýse nad Labem do roku 1914, Studie a zprávy Okresního muzea Praha-východ.
Rudolf Melichar – Životopis vynálezce a průmyslníka Františka Melichara, rodinná kronika, 1977.
Original Melichar – historický archiv továrny Františka Melichara – podniková historie, katalogy, fotografie, patenty a reklamní materiály.
Oblastní muzeum Praha-východ, Brandýs nad Labem – Melicharův rod – rodinná historie Františka Melichara a dějiny brandýského podniku.
Stanovy Spojených továren hospodářských strojů Fr. Melichar-Umrath a spol., akc. spol., 1920 – podniková a právní historie společnosti.
Jan Vojáček – Vývoj secích a rozmetacích strojů v období 1899–1914, Česká matice technická, Praha 1918.
Petr Novák – Historie zemědělské techniky – vývoj zemědělského strojírenství a secích strojů.
Dobové katalogy Original Melichar z let 1912, 1927 a 1937 – výrobní program, export a obchodní prezentace značky.