Kaplanová a spol.

Eukalyptin s klokanem – zapomenutý dejvický příběh Růženy Kaplanové

Klokan proti dejvickému nádraží

Na první pohled je to nenápadná reklamní dopisnice. Na pravé straně místo pro adresu a známku, vlevo výrazná hnědozelená reklama s kresbou klokana. Nad ním jednoduché sdělení: „Dětem i dospělým proti kašli, chrapotu, nachlazení.“ Pod ním název výrobku – Eukalyptové karamely s „klokanem“ – a ještě sebevědomější věta: „Eukalyptin s klokanem – domácí lékárnička v jedné lahvičce.“

Výrobcem či prodejcem byla firma R. Kaplanová a spol., Praha-Dejvice, ulice Starodružiníků č. 6, proti Dejvickému nádraží.

Za několika řádky reklamy se však skrývá mnohem větší příběh. Vede k dejvické chemické a zdravotnické výrobě, k podnikatelské rodině Kaplanových, k dovozu eukalyptového oleje z Austrálie a překvapivě také ke značce klokana, která se v českém prostředí u eukalyptových cukrovinek objevuje po desetiletí.

Klokan tu byl ještě před Kaplanovou

Nejstarší stopa vede k dejvickému podnikateli Františku Vajglovi. Jeho podnik vystupoval v dobové reklamě jako sanitní závod a později také jako chemická továrna. Zaměřoval se mimo jiné na zdravotnické potřeby a pravidelně inzeroval v odborném tisku určeném například porodním asistentkám.

Právě u Vajgla se už ve třicátých letech objevují eukalyptové karamely s klokanem. Dochované reklamy a obaly ukazují charakteristický motiv stojícího klokana označeného jako ochranná známka. V kalendářích československých drogistů z let 1935 a 1938 je uváděna Chemická továrna Vajgl, Praha-Dejvice společně s „karamely s klokanem“.

To je důležitý poznatek. Klokan tedy nevznikl až jako grafický nápad Kaplanovy firmy. Byl součástí výrobkové identity už u jejího dejvického předchůdce.

A existuje ještě jedna pozoruhodná geografická souvislost. Vajglův podnik je doložen na Starodružiníků č. 4, zatímco firma R. Kaplanová a spol. sídlila na č. 6. Obě firmy tak působily prakticky vedle sebe, naproti dejvickému nádraží.

Kdo byla tajemná R. Kaplanová

Iniciála na dopisnici dlouho zakrývala konkrétní osobu. Rodinné vzpomínky hudebníka Martina Kratochvíla však umožňují firmu identifikovat podstatně přesněji.

Jeho prarodiči byli Karel a Růžena Kaplanovi a právě Růžena Kaplanová je podle všech dostupných stop ženou, jejíž jméno nesl podnik R. Kaplanová a spol.

Rodinné svědectví navíc překvapivě přesně zapadá do toho, co známe z dochovaných reklam. Karel Kaplan se po předchozím podnikání začal zabývat eukalyptovými výrobky a podnik byl veden na jméno jeho manželky Růženy. Eukalyptový olej měl být dovážen až z Austrálie, což zároveň velmi dobře vysvětluje volbu klokana jako ústředního firemního symbolu.

Sortiment nebyl omezen pouze na bonbony. Rodinná paměť hovoří o různých léčivých a drogistických přípravcích, mastích a dalším zboží. Nejvýraznějšími výrobky však zůstaly právě eukalyptové karamely a tekutý Eukalyptin.

Klokan tak nebyl pouhou ozdobou. Fungoval jako okamžitě rozeznatelná značka celé výrobkové skupiny.

Vajgl a Kaplanová – jeden příběh, nikoli náhoda

Samotná podobnost výrobků by ještě mohla být náhodná. Jenže stop je příliš mnoho.

Stejná městská čtvrť. Prakticky sousední adresy. Stejný druh výrobků. Stejný eukalyptus. Stejný klokan. A nakonec také odborný tisk, v němž se v souvislosti s Vajglovým podnikem v pozdějším období objevuje jako majitelka R. Kaplanová.

To už ukazuje na skutečnou kontinuitu.

Neznáme zatím přesný právní mechanismus změny. Nelze bezpečně napsat, že Růžena Kaplanová jednoho konkrétního dne „koupila Vajglovu továrnu“. Mohlo jít o převzetí podniku, části výroby, obchodních značek či výrobního programu. Dochované prameny však dovolují říci podstatně více než jen to, že se Kaplanovi Vajglem inspirovali.

Kaplanova firma zřejmě přímo navazovala na starší Vajglův dejvický podnik a převzala jeho eukalyptovou výrobkovou tradici i charakteristického klokana.

Právě proto je důležitá i rodinná vzpomínka Martinova Kratochvíla. V rodině se po desetiletích pochopitelně uchoval především příběh Kaplanových. Dobové reklamy však ukazují ještě starší vrstvu a posouvají začátek „klokana“ nejméně do poloviny třicátých let.

Rok 1939 a Eukalyptin R. Kaplanové

Výrobek Kaplanových můžeme časově ukotvit poměrně přesně. Dochoval se kapesní kalendář na rok 1939 propagující Eukalyptin R. Kaplanová, Praha-Dejvice.

Rok 1939 je proto velmi důležitým bodem celé historie. Vajglovy „karamely s klokanem“ známe z předchozích let a na konci třicátých let již vystupuje pod svým jménem Růžena Kaplanová.

Reklamní dopisnice ze sbírky Reclamare tedy velmi pravděpodobně pochází právě z období, kdy byl podnik Kaplanových už zavedeným pokračovatelem starší výroby.

Její přesné datování ovšem není možné postavit pouze na názvu ulice. Starodružiníků se ulice jmenovala před německou okupací a znovu krátce po válce. Za protektorátu nesla jiné jméno, později byla přejmenována na dnešní Václavkovu.

V kombinaci s dokladem z roku 1939, grafickou úpravou a vývojem firmy působí jako nejpravděpodobnější datace konec třicátých let, případně samotný přelom třicátých a čtyřicátých let.

Eukalyptin – domácí lékárnička v lahvičce

Z dnešního pohledu je zajímavý také způsob propagace. Eukalyptové karamely jsou určeny „dětem i dospělým“ a mají pomáhat proti kašli, chrapotu a nachlazení. Tekutý Eukalyptin je ještě odvážněji označen za „domácí lékárničku v jedné lahvičce“.

Takový způsob reklamy byl pro meziválečné drogistické a léčivé přípravky typický. Hranice mezi cukrovinkou, drogistickým výrobkem a domácím léčivým prostředkem byla mnohem méně ostrá než dnes. Eukalyptus a mentol byly spojovány se svěžím dechem a úlevou při potížích dýchacích cest, a výrobci tuto asociaci využívali velmi intenzivně.

Kaplanovi navíc měli výhodu mimořádně jednoduchého vizuálního symbolu. Spotřebitel nemusel znát jméno výrobce. Stačilo hledat klokana.

I proto reklama opakuje spojení „s klokanem“ hned několikrát. Klokan plnil funkci toho, čemu bychom dnes řekli značka nebo logo.

Od Austrálie do Dejvic

Spojení eukalyptu s klokanem nebylo samoúčelné. Pokud přijmeme rodinné svědectví o dovozu eukalyptového oleje z Austrálie, dostává celý vizuální koncept mimořádně logickou podobu.

Exotická surovina byla přeložena do snadno pochopitelného obrázku.

Austrálie znamenala eukalyptus. Austrálie znamenala klokana. A klokan se stal zárukou toho, že zákazník mezi mnoha konkurenčními přípravky pozná právě tento výrobek.

Je to vlastně velmi moderní práce se značkou – jednoduchý symbol, který bylo možné použít na sáček bonbonů, lahvičku, reklamní dopisnici, kalendář i vývěsní reklamu.

Přitom nejde o anonymní dovozové zboží. Výrobky vznikaly v prostředí Prahy-Dejvic, pouhých několik kroků od železniční stanice, v době, kdy byly Dejvice jednou z rychle rostoucích pražských čtvrtí.

Dům proti nádraží

Historická Starodružiníků je dnešní Václavkova ulice.

Firma R. Kaplanová a spol. sídlila na čísle 6, tedy skutečně bezprostředně proti prostoru dejvického nádraží. Nešlo proto o reklamní nadsázku, když dopisnice zákazníkům připomínala „proti Dejvickému nádr.“. Adresa měla praktický obchodní význam – podnik bylo snadné najít.

Z rodinných vzpomínek navíc vyplývá, že Kaplanovi byli s domem ve Václavkově ulici spojeni nejen obchodně. Firma měla fungovat v přízemních prostorách domu, zatímco rodina zde zároveň žila.

Tím se z adresy na reklamní kartě stává konkrétní místo příběhu. Nešlo o vzdálenou továrnu schovanou na průmyslovém okraji města. Výroba, obchod a rodinný život byly soustředěny v jednom dejvickém prostoru.

Únor 1948 ukončil rodinný podnik

Poválečné Československo přineslo Kaplanovým stejný osud jako tisícům dalších soukromých podnikatelů. Po komunistickém převratu byl soukromý podnikatelský svět postupně likvidován a majetek převáděn pod státní správu.

V archivním inventáři hlavního města Prahy se dochoval samostatný záznam „Kaplanová R. a spol.“ v dokumentaci související s poválečnou správou a majetkovými zásahy.

Rodinné vzpomínky následně popisují znárodnění podniku Kaplanových a těžký osud Karla Kaplana. Dcera Kaplanových Květuše, která se měla na pokračování rodinného podnikání připravovat, už firmu převzít nemohla.

Podnik, který několik let předtím nabízel dětem i dospělým eukalyptové karamely s veselým klokanem, tak jako soukromá firma zmizel.

Přežil ale klokan?

Právě zde se příběh stává mimořádně lákavým – a zároveň je nutné oddělit doložená fakta od krásné hypotézy.

Český trh dodnes zná Klokanky, tvrdé eukalyptové bonbony spojené se značkou Sfinx. Také u nich zůstalo spojení eukalyptu a klokana, které známe již z Vajglovy a Kaplanovy dejvické výroby.

Rodinná tradice Kaplanových dokonce spojuje dnešní Klokanky přímo se starými rodinnými bonbony.

Zatím však chybí dokument, který by bezpečně propojil celý řetězec:

Vajgl → Kaplanová → poválečný státní podnik → Čokoládovny/Sfinx → dnešní Klokanky.

Proto by nebylo poctivé tvrdit, že současné Klokanky jsou bez dalšího důkazu totožným výrobkem Kaplanovy firmy.

Je ale mimořádně nápadné, že v českých zemích už ve třicátých letech existovaly eukalyptové karamely s klokanem, že tuto značku převzala firma Kaplanových a že kombinace klokana a eukalyptových bonbonů přežila v českém cukrovinkářství až do současnosti.

Přímá návaznost je velmi pravděpodobná možnost, nikoli však zatím definitivně uzavřený historický fakt.

Malá dopisnice, překvapivě velký příběh

Reklamní dopisnice R. Kaplanové je krásným příkladem toho, proč může být stará reklama mnohem víc než jen pěkný grafický předmět.

Za klokanem na několika centimetrech papíru se postupně objevila chemická továrna Františka Vajgla, sousední dejvické domy, Růžena a Karel Kaplanovi, australský eukalyptový olej, meziválečný drogistický obchod i znárodnění rodinného podniku po roce 1948.

A možná také počátek jedné z nejdéle přežívajících českých cukrovinkářských tradic.

Je přitom příznačné, že jméno samotné firmy téměř zmizelo, zatímco její nejsilnější reklamní motiv přežil.

Klokan.

Právě tak funguje opravdu dobrá značka. Majitelé se vystřídají, továrny změní názvy, režimy přepisují vlastnické vztahy – ale jednoduchý obrázek si lidé pamatují ještě po generacích.

Dopisnice firmy R. Kaplanová a spol. proto není jen reklamou na přípravek proti kašli. Je drobným dokumentem českého podnikání, reklamy a výroby, jehož stopa začíná v Dejvicích a možná vede až k bonbonům, které známe dodnes.

Zdroje

• Reklamní dopisnice firmy R. Kaplanová a spol., Praha-Dejvice, Starodružiníků 6, sbírka Reclamare.
• Paměť národa – vzpomínky Martina Kratochvíla na rodinu Kaplanových a podnik jeho prarodičů.
• Dobové Věstníky porodních asistentek a materiály k sanitnímu závodu Františka Vajgla v Praze-Dejvicích.
• Kalendáře československých drogistů 1935 a 1938 – reklamy Chemické továrny Vajgl a karamelů s klokanem.
• Kapesní reklamní kalendář Eukalyptin – R. Kaplanová, Praha-Dejvice, 1939.
• Dochované obaly a reklamy výrobků Chemické továrny F. Vajgl, Praha-Dejvice.
• Archiv hlavního města Prahy – archivní inventář se záznamem „Kaplanová R. a spol.“.
• Historické údaje k ulici Starodružiníků / dnešní Václavkova, Praha-Dejvice.
• Materiály k historii značky Sfinx a výrobku Klokanky; případnou přímou právní a výrobní kontinuitu s firmou Kaplanových se zatím nepodařilo jednoznačně archivně doložit.