Schneider

Vinné sklepy Rudolf Schneider

Karlínská vína, reklama a Vlasta Burian

Víno z pražského Karlína

Na první pohled obyčejná reklamní sklenice, ve skutečnosti drobný doklad světa, ve kterém se víno prodávalo nejen v lahvích, ale také prostřednictvím dobře promyšlené reklamy. Na tenké sklenici stojí jednoduchý nápis „Vinné sklepy Rudolf Schneider – Karlín“. Dnes bychom kolem takového předmětu možná prošli bez povšimnutí, pro sběratele staré reklamy je však podobná sklenice cenným svědectvím o obchodním životě první republiky. Dochovaný exemplář je dnes nabízen jako reklamní sklenice přibližně z roku 1920, s potiskem „Vinné sklepy Rudolf Schneider KARLÍN“.

Název zároveň ukazuje, že Rudolf Schneider nebyl pouze jméno na etiketě vína. Vinné sklepy byly obchodní označení podniku a Karlín byl jejich pražským zázemím. Právě Karlín se na přelomu 19. a 20. století proměnil v jednu z nejvýznamnějších průmyslových a obchodních částí Prahy. Pro obchod s vínem byl přitom výhodnou lokalitou: v prostředí husté městské zástavby, továrních podniků, hostinců, restaurací a rostoucího počtu pražských obyvatel existovala silná poptávka po víně nejen pro domácnosti, ale především pro pohostinství.

Reklama, která měla zůstat v hospodě

Právě reklamní sklenice krásně ukazuje způsob, jakým tehdejší obchodníci přemýšleli. Reklama nemusela být pouze plakátem nalepeným na zdi. Mohla se stát součástí samotného provozu. Sklenice s názvem podniku se dostala přímo na stůl zákazníka a pokaždé, když se do ní nalilo víno, znovu připomněla jeho původ. Značka tak nebyla někde vedle produktu — byla přímo v ruce člověka, který produkt konzumoval. Dochovaná sklenice Rudolfa Schneidera je proto krásným příkladem takzvané užitkové reklamy, která měla současně praktickou i propagační funkci.

Zajímavé je, že podobných předmětů se dochovalo jen málo. Papírové etikety, plakáty nebo novinové inzeráty mohou být zničeny, sklenice však mohla desítky let přežít v hospodě, domácnosti nebo později ve sbírce. Jeden malý nápis tak dnes potvrzuje existenci podniku, který by jinak mohl v běžných dějinách pražského obchodu úplně zmizet.

A potom přišel Vlasta Burian

Příběh však dostává úplně jiný rozměr ve chvíli, kdy se jméno Rudolf Schneider spojí s Vlastou Burianem. Burian patřil k nejvýraznějším českým komikům své doby a současně velmi dobře chápal sílu vlastní popularity. Jeho tvář se objevovala v reklamách na nejrůznější výrobky a firmy využívaly jeho mimořádně rozpoznatelného obrazu. Dobový reklamní přehled uvádí, že Burian propagoval mimo jiné kávu Meinl, klavíry Petrof, automobily nebo pneumatiky. A mezi značkami, s nimiž byl spojován, uvádí právě víno Rudolf Schneider – Vinné sklepy.

Ještě zajímavější je informace, že v Burianově divadle se svého času nalévalo pouze víno značky Rudolf Schneider. Podle stejného pramene se Burian objevoval také na etiketách a reklamních plakátech této značky, kde byl stylizován jako starší kníratý muž, který se naklání k lahvi vína.

Tady se krásně ukazuje, jak fungovala prvorepubliková reklama. Burian nebyl pouze anonymní kreslenou postavičkou. Jeho vlastní jméno a obličej představovaly obchodní hodnotu. Když se objevil na reklamě, výrobek získal něco z jeho popularity, humoru a společenského postavení. A víno bylo pro podobný typ reklamy ideální: nebylo třeba vysvětlovat složité technické vlastnosti, stačilo vytvořit atmosféru, ve které láhev patří do světa zábavy, společnosti a dobré nálady.

Víno jako součást světa Vlasty Buriana

Spojení Schneiderova vína s Burianovým divadlem je proto možná ještě zajímavější než samotný reklamní plakát. Burianovo divadlo bylo místem, kam lidé přicházeli za komikou, hudbou a společenským zážitkem. Pokud se zde skutečně podávalo Schneiderovo víno, dostával se název firmy přímo mezi publikum jednoho z největších kulturních fenoménů tehdejší Prahy. Sekundární pramen tuto vazbu popisuje výslovně, zároveň však neuvádí konkrétní roky ani podmínky obchodního vztahu, takže ty bychom pro definitivní katalogový text ještě měli ověřit v dobové reklamě nebo archivním materiálu.

Právě tady je ovšem potřeba rozlišit dvě věci. Reklamní sklenice bezpečně dokládá existenci podniku „Vinné sklepy Rudolf Schneider – Karlín“ kolem roku 1920. Burianovo spojení s touto značkou dokládá nalezený sekundární pramen, který hovoří o jeho reklamách a víně podávaném v jeho divadle. Přesnou chronologii — kdy Schneiderovy vinné sklepy vznikly, kdo byl Rudolf Schneider, kde přesně v Karlíně podnik sídlil, odkud víno nakupoval a v jakých letech Burian pro značku skutečně vystupoval — bych zatím nepovažoval za uzavřenou.

Malá sklenice, velký kus prvorepublikové reklamy

A právě proto je tahle sklenice pro Reclamare zajímavá. Není to jen nádoba na víno a není to jen reklamní předmět. Je to malý pozůstatek obchodního světa první republiky, v němž se podnikatelé snažili dostat svou značku co nejblíže zákazníkovi. Jméno na skle, jméno na lahvi, jméno v divadle a nakonec tvář nejslavnějšího českého komika své doby. Z několika takových drobných stop se skládá obraz značky, která dnes prakticky zmizela, ale kdysi se snažila být součástí pražského každodenního života.

A možná právě proto je na tom příběhu nejhezčí kontrast: Rudolf Schneider měl své vinné sklepy v Karlíně, ale jeho reklama se nakonec dostala až na jeviště Vlasty Buriana. Z hospodského stolu do divadla — a z divadla dnes do sběratelské vitríny.

Zdroje:
Artes – Reklama na zakázku (informace o reklamním působení Vlasty Buriana a značce Rudolf Schneider). 
Sbazar – dochovaná reklamní sklenice „Vinné sklepy Rudolf Schneider KARLÍN“, datovaná prodejcem cca 1920.