Lidka

Lidka – čokoláda z Kutné Hory, která cestovala do světa

Od ovoce k čokoládě

Když se řekne Kutná Hora, člověk si představí stříbro, chrám svaté Barbory a bohatství středověkého města. Jenže ve 20. století odtud do světa putoval ještě jeden výrobek, který měl s luxusem společného možná víc, než by se na první pohled zdálo – čokoláda Lidka. Za značkou stál podnikatel Zdeněk Koukol, později společně s Eduardem Micherou, a jejich firma se během první republiky vypracovala z regionálního závodu mezi významné československé výrobce cukrovinek.

Úplný začátek příběhu je trochu zamotanější. Národní zemědělské muzeum uvádí, že Zdeněk Koukol založil podnik na výrobu čokoládových cukrovinek už roku 1912 v Praze a po první světové válce začal znovu v Kutné Hoře. Religionistická encyklopedie Akademie věd klade založení Koukolovy kutnohorské továrny na zpracování ovoce do roku 1917, zatímco České muzeum stříbra uvádí rok 1918. Jisté je tedy především to, že kořeny Koukolova podnikání sahají ještě před vznik Československa a že vlastní velký kutnohorský příběh se rozběhl na konci první světové války. V dnešní Benešově ulici v Kutné Hoře vznikla továrna původně určená ke „zužitkování ovoce“.

To ostatně dává v kontextu války velmi dobrý smysl. Nedostatek dovážených kakaových bobů během první světové války zasáhl celý rakousko-uherský čokoládový průmysl a továrny byly nuceny přecházet na ovocné, fondánové a další náhradní cukrovinky. Po skončení války se však kakao postupně vracelo a s ním přišla Koukolova velká příležitost.

Koukol a Michera – a zrod Lidky

Rozhodující okamžik přišel roku 1920, kdy Zdeněk Koukol přijal za společníka Eduarda Micheru z Čáslavi. Firma od té chvíle nesla jméno Koukol a Michera a pro své výrobky začala používat mnohem zapamatovatelnější obchodní značku Lidka. Podle materiálů Národního zemědělského muzea dostala jméno podle Koukolovy manželky. Z ryze obchodního hlediska to byl skvělý tah: místo příjmení dvou továrníků dostala čokoláda krátké, české, lidské a snadno zapamatovatelné jméno.

A Lidka rozhodně nebyla jen jedna tabulka čokolády. Kutnohorská továrna vyráběla čokolády, kakao, fondán, ovocné bonbony, pomerančovou kůru v čokoládě a další cukrovinky. Sortiment postupně rostl stejně jako podnik. V době největšího rozmachu zde podle Českého muzea stříbra pracovalo až 500 zaměstnanců, což už z Koukola a Michery činilo významnou kutnohorskou továrnu, nikoli nějakou větší cukrářskou dílnu.

Z Kutné Hory do Ameriky

Ještě zajímavější je rozsah exportu. České muzeum stříbra dokládá vývoz výrobků do Holandska, Švédska, Belgie a Ameriky. Současné Muzeum kutnohorské čokolády uvádí ještě širší síť odbytišť – vedle Ameriky také Palestinu, britské kolonie a další evropské země. Přesný rozsah exportu se z jednotlivých pramenů trochu liší, ale jedno je nesporné: Lidka byla exportní značkou a kutnohorská čokoláda se prodávala daleko za hranicemi Československa.

Právě to je na příběhu Lidky fascinující. Československo dvacátých a třicátých let mělo velmi silný čokoládový průmysl a domácí výrobci museli soupeřit nejen mezi sebou, ale také s renomovanými zahraničními značkami. Lidka přesto dokázala z relativně malé Kutné Hory vybudovat značku schopnou exportovat do zemí, které rozhodně netrpěly nedostatkem vlastní kvalitní cukrářské výroby.

A s úspěchem samozřejmě rostl význam reklamy a obalového designu. Dochované plechové dózy, papírové obaly a bonboniéry Lidky ukazují, jak důležitá byla vizuální prezentace výrobku. Národní zemědělské muzeum má ve sbírkách například plechové dózy a bonboniéry Lidka z 20. a 30. let, takže dnešní smaltované cedule, plakáty a obaly nejsou osamocenými reklamními artefakty, ale částí mnohem rozsáhlejšího vizuálního světa značky.

Zdeněk Koukol – továrník trochu jiného typu

Za pozornost stojí i samotný Zdeněk Koukol (1882–1953). Nebyl pouze průmyslníkem. Patřil k Jednotě českobratrské, dnešní Církvi bratrské, podporoval její kutnohorský sbor a od roku 1931 působil jako předseda spolku Biblická práce. Po válce se podílel také na vzniku Biblického ústavu. Je tedy zajímavým příkladem prvorepublikového podnikatele, u něhož se průmyslové podnikání spojovalo se silným společenským a náboženským angažmá.

Jeho význam pro Kutnou Horu připomíná i historie místního sboru Církve bratrské, která Koukola uvádí přímo jako zakladatele kutnohorské čokoládovny. Úspěšná Lidka tak nebyla anonymním průmyslovým podnikem; za značkou stál konkrétní člověk pevně spojený s městem a jeho společenským životem.

Válka, brambory a boj o zaměstnance

Druhá světová válka přinesla čokoládovně úplně jiný problém. Odbyt poklesl a výroba čokolády byla kvůli nedostatku surovin stále komplikovanější. Vedení firmy však podle Českého muzea stříbra nechtělo propouštět zaměstnance, a proto část výroby změnilo na sušírnu brambor. Tradiční cukrovinkářská výroba přitom úplně nezmizela. Je to pozoruhodný detail: továrna, která před válkou posílala čokoládu do zahraničí, přežila část válečných let díky obyčejným bramborám.

Po osvobození byla výroba obnovena a podnik až do roku 1948 opět používal jméno Koukol a Michera. Potom přišel únorový převrat a znárodnění československého průmyslu. Koukolův soukromý podnik skončil. Zdeněk Koukol odešel do Kanady, kde roku 1953 zemřel.

Továrna zmizela, Lidka přežila

Tady ale nastává zvláštní druhá část příběhu. Komunistický stát zrušil původní soukromou firmu, ale značku Lidka si ponechal. Po roce 1948 prošla továrna několika organizačními změnami a určitou dobu fungovala jako národní podnik Lidka. Při koncentraci československého čokoládového průmyslu byla nakonec kutnohorská výroba roku 1958 ukončenaa výrobní program byl převeden především do dalších státních čokoládoven. Historické prameny uvádějí podniky Diana Děčín, Praha-Modřany a Velim, České muzeum stříbra zmiňuje v širších přesunech také Sfinx Holešov. Samotná značka Lidka však nezmizela a na československém trhu přežívala ještě desítky let.

A tím by mohl příběh jedné prvorepublikové čokolády skončit. Jenže neskončil.

Po téměř šedesáti letech zase čokoláda z Kutné Hory

V roce 2016 vzniklo v Kutné Hoře soukromé muzeum věnované historii zdejší čokoládovny a značky Lidka. O dva roky později, symbolicky roku 2018 – sto let od kutnohorských počátků firmy a šedesát let od ukončení původní výroby – byla výroba čokolády Lidka v Kutné Hoře obnovena. Dnešní podnik už samozřejmě není továrnou s pěti sty zaměstnanci. Funguje jako malá manufaktura vyrábějící čokoládu od kakaového bobu po hotovou tabulku a snaží se navazovat na původní kutnohorskou tradici.

A právě proto je stará reklama Lidky víc než jen hezká cedule s čokoládou. Vypráví příběh československého průmyslu v malém: soukromý podnikatel, první republika, exportní úspěch, moderní reklama, válečná improvizace, znárodnění, koncentrace průmyslu, zánik továrny – a nakonec návrat téměř zapomenuté značky do města, kde kdysi vznikla.

Na začátku přitom stál Zdeněk Koukol, Eduard Michera a jedno docela obyčejné ženské jméno. Lidka.

Místo vzniku značky: Kutná Hora
Výrobce: Koukol a Michera
Zakladatel: Zdeněk Koukol (1882–1953)
Společník od roku 1920: Eduard Michera z Čáslavi
Značka: Lidka – podle Koukolovy manželky
Hlavní období rozvoje: 20.–30. léta 20. století
Počet zaměstnanců: v době největšího rozmachu až přibližně 500
Konec původní kutnohorské výroby: 1958
Obnovení výroby Lidky v Kutné Hoře: 2018

Zdroje: České muzeum stříbra Kutná Hora – historie zaniklých kutnohorských podniků a čokoládovny Koukol a Michera. 
Zdroje: Národní zemědělské muzeum – Cukr a cukrovinky, historie Lidky, původ názvu a sbírkové předměty. 
Zdroje: Z. R. Nešpor, Religionistická encyklopedie AV ČR – biografie Zdeňka Koukola. 
Zdroje: Muzeum kutnohorské čokolády – historie exportu a obnovení značky.