Sigmund pumpy
SIGMA Lutín – od dřevěné pumpy k průmyslové značce, která přežila monarchii, válku i znárodnění
Příběh Sigmy nezačíná v tovární hale, u rýsovacího prkna ani v kanceláři průmyslníka. Začíná roku 1868 v Lutíně, malé hanácké obci nedaleko Olomouce, u člověka, který pracoval rukama. Ludvík Sigmund, vyučený truhlářský tovaryš, tehdy převzal po zemřelém společníkovi výrobu dřevěných pump a pokračoval v ní pod vlastním jménem. Vyráběl především dřevěné stojanové pumpy a podílel se na budování jednoduchých vodovodů. V době, kdy vlastní studna představovala pro většinu domácností, statků i živností naprostý základ existence, nebyla pumpa obyčejným kusem techniky. Byla zařízením, na němž každodenně závisela voda pro lidi, dobytek i hospodářství. Sigmund měl proto dobré řemeslo ve správnou chvíli a na správném místě. Zakázky přibývaly, přicházeli první zaměstnanci a z malé dílny se pomalu rodil podnik, který měl během několika desetiletí změnit nejen Lutín, ale i celý československý čerpadlářský průmysl.
Od dřeva k železu
První velký generační zlom přišel roku 1894, kdy podnik po Ludvíku Sigmundovi převzali jeho synové Jan a František Sigmundovi. A právě s nimi přestává být příběh Sigmundů pouze historií dobrého pumpařského řemesla a začíná být historií průmyslového podnikání. Bratři rozšířili dílnu o opracování kovů a začali vyrábět vlastní kovové části pump. Firma se současně prosazovala při vrtání studní a stavbě vodovodů. Zákazník tedy nemusel koupit jen samotnou pumpu: Sigmundové dokázali řešit cestu vody od studny až k místu spotřeby. V roce 1906 přešli k výrobě kovových čerpadel a zavlažovacích zařízení a roku 1908 založili veřejnou obchodní společnost s mimořádně výmluvným názvem Továrna na čerpadla, bratří Sigmundové v Lutíně, podnikatelství vodovodů a koncesionářský závod studnařský. Už samotný název ukazuje šíři jejich podnikání: výrobce, projektant, dodavatel vodovodů i specializovaná studnařská firma v jednom.
První světová válka znamenala pro střední Evropu katastrofu, ale po jejím skončení se Československo zároveň stalo zemí s mimořádně silnou průmyslovou základnou a Sigmundové dokázali nové možnosti využít. Počet zaměstnanců firmy překročil dvě stovky a výrobní program se rozšiřoval o požární stříkačky, zemědělské postřikovače, zavlažovací systémy a domácí vodárny. Pumpa už dávno nebyla jen ručně ovládaným zařízením nad vesnickou studnou. Čerpací technika vstupovala do továren, zemědělství, veřejných vodovodů, požární ochrany i moderních rodinných domů.
SIGMA a trojzubec: když se z příjmení stala značka
Pro sběratele reklamy je možná nejzajímavější okamžik roku 1922. Sigmundové si tehdy registrovali ochranné známky SIGMA a Neptunův trojzubec. Byl to zásadní krok. Dosavadní rodinné jméno Sigmund bylo spojeno s konkrétními majiteli podniku, zatímco SIGMA už mohla fungovat jako samostatná obchodní značka. A trojzubec byl pro výrobce čerpadel mimořádně šťastně zvoleným znakem. Neptun, antický vládce vod, dostal jednoduchou grafickou podobu, kterou bylo možné odlít do kovu, vytisknout v katalogu, umístit na čerpadlo i přenést na reklamní ceduli. Z pohledu dnešního brandingu je pozoruhodné, jak moderně celý systém působí: krátké jméno, snadno rozeznatelný symbol a následně samostatné názvy jednotlivých výrobků.
O rok později, 1923, byl v továrně zaveden elektrický pohon strojů a dílny dostaly modernější obráběcí techniku. Také údaj o pražské filiálce je možné zpřesnit. Současná firemní historie klade otevření filiální prodejny do roku 1924, zatímco podrobný životopis Jana Sigmunda uvádí roku 1926 filiálku Na Poříčí. Není nutné z toho vyrábět spor: nejrozumnější je chápat rok 1924 jako začátek pražského zastoupení a rok 1926 jako doložené působení provozovny Na Poříčí. Od roku 1929 se pak v pramenech objevuje označení Sigmund-Pumpy, pod nímž si firmu pamatuje velká část předválečné veřejnosti.
Právě dobová reklama ukazuje, jak daleko se Sigmundové vzdálili od obyčejného technického katalogu. Na reklamních pohlednicích a prospektech se objevují děti, domácnost, zahrada, zemědělská krajina, kreslený humor i slogany. Pumpa se neprodává jen prostřednictvím výkonu a technického řezu, ale jako součást moderního života. Jedna z půvabných dobových reklam pracuje s větou „Na pumpy jsou Sigmundi!“ a ukazuje několik dětí shromážděných kolem pumpy. Jde přesně o ten druh jednoduchého reklamního sdělení, který výrobce touží získat: jméno firmy se prakticky mění v označení celé kategorie výrobku.
Nautila, Darling, Revolt a Raketa
Ve třicátých letech byl už lutínský podnik skutečnou průmyslovou společností. Roku 1933 zaměstnával přibližně 650 lidí a vedle samotného jména SIGMA budoval několik výrazných výrobkových značek. Jednou z nejznámějších se stala NAUTILA, řada ponorných čerpadel určených pro hluboké a vrtané studny, při jejímž vývoji podnik využíval řadu vlastních patentů. Pro domácnosti vznikaly vodárny DARLING, zatímco zemědělství dostalo zařízení s názvy REVOLTa RAKETA. V muzejních sbírkách a na dochovaných prospektech se objevují i další jména, například MIRA nebo STANDARD.
Je to krásná ukázka toho, jak vyspělý marketing už československý průmysl před druhou světovou válkou používal. SIGMA byla zastřešující značka, Neptunův trojzubec fungoval jako vizuální podpis a jednotlivé výrobky dostávaly vlastní zapamatovatelná jména. Nautila evokovala svět pod vodní hladinou, Raketa rychlost a výkon, Darling působil naopak civilně a přátelsky. Výrobce technického zařízení se zjevně nesnažil oslovovat jen technika s tabulkou parametrů. Mluvil také k hospodáři, majiteli domu nebo člověku, který chtěl modernizovat své hospodářství. Právě v tomto období vzniká vizuální svět Sigmy, který dnes dělá její staré prospekty, plechové tabule a reklamní tiskoviny tak zajímavými sběratelskými předměty.
CHEMA – méně známá tvář rodiny Sigmundů
Mimořádně zajímavou, dnes poněkud zapomenutou kapitolou bylo založení společnosti CHEMA. Tady je dobré opravit příliš kategorickou dataci: životopis Jana Sigmunda mladšího uvádí založení už v roce 1934, zatímco historie samotné Sigmy a Vlastivědné muzeum v Olomouci kladou vznik společnosti do roku 1935. Jisté je, že vznikla v polovině třicátých let v atmosféře rychle se zhoršující bezpečnostní situace v Evropě. CHEMA se zabývala prostředky protichemické a protiletecké ochrany, především filtry k plynovým maskám a filtračními zařízeními pro kryty. V roce 1938 už měla výroba těchto ochranných prostředků strategický význam pro obranu státu.
CHEMA také ukazuje, že Sigmundové nebyli jen majitelé jedné továrny, kteří postupně zvětšovali její haly. Vytvářeli kolem původního čerpadlářského podniku širší technické a vývojové prostředí a investovali do oborů, které považovali za perspektivní nebo strategicky důležité. Do rozvoje samotného Lutína ostatně vstupovali daleko více, než bylo u obyčejného zaměstnavatele běžné. Ve třicátých letech zde vznikala zařízení pro zaměstnance a jejich rodiny; doložen je například Společenský dům, stadion a plavecký bazén, dokončené roku 1937. Lutín se postupně měnil v typickou průmyslovou obec, jejíž každodenní život byl s rodinou Sigmundů pevně propojen.
Moravská pumpa, která pomáhala hasit Londýn
Snad nejpozoruhodnější kapitolou celého příběhu je cesta Sigmundů do Británie. Rodina si stále jasněji uvědomovala nebezpečí, které Evropě hrozilo, a část aktivit se rozhodla přenést do zahraničí. Klíčovou osobností britské větve se stal Ing. Miroslav Sigmund. V roce 1937 odjel do Anglie a jeho projekt hasičských čerpadel uspěl v soutěži vypsané britskou vládou. Vznikla společnost Sigmund Pumps (Great Britain) Ltd., spojená s Londýnem a především výrobním závodem v oblasti Newcastlu/Gatesheadu. Stroje, výkresy, technické know-how a zkušenosti pocházely z Lutína. V srpnu 1939 měl britský podnik podle údajů VUT přibližně 420 zaměstnanců a dokončoval svou třítisící motorovou stříkačku. Samotná existence firmy je doložena také britskými dobovými prameny: v červnovém vydání britského Ministry of Labour Gazette z roku 1939 je Sigmund Pumps (Great Britain) uvedena mezi výrobci ručních požárních pump.
Tady příběh malé lutínské dílny získává téměř neuvěřitelný rozměr. Začalo to dřevěnou pumpou vyráběnou hanáckým řemeslníkem. Sedmdesát let poté se konstrukční zkušenosti jeho potomků podílely na vybavení britské civilní obrany v okamžiku, kdy se země připravovala na válku. Britská větev během války pokračovala ve výrobě protipožární techniky a dalších zařízení. Miroslav Sigmund zůstal s britským čerpadlářským průmyslem spojen i v dalších desetiletích a jeho podnik se později stal součástí společnosti Sigmund Pulsometer Pumps – SPP.
Jan Sigmund mladší – třetí generace a tragický konec rodinného podniku
Třetí „pumpařskou“ generaci rodiny představovali mimo jiné Jan, Miroslav a Vladimír Sigmundovi. Výraznou postavou byl Ing. Jan Sigmund mladší, narozený 28. září 1895. Studoval strojnictví, získal inženýrský titul na brněnské technice a od roku 1920 se naplno zapojil do rodinného podnikání. Po smrti Jana Sigmunda staršího v roce 1936 převzala třetí generace stále větší část odpovědnosti za podnik. Jan mladší vedl mateřské závody v Lutíně právě v době jejich největšího předválečného rozvoje.
Okupace ale celé rodině převrátila osud. Jan Sigmund se zapojil do protinacistického odboje. Byl zatčen a během druhého stanného práva po atentátu na Reinharda Heydricha odsouzen k smrti. Dne 30. června 1942 byl v brněnských Kounicových kolejích popraven. Brněnská encyklopedie uvádí, že stanný soud jej téhož dne odsoudil pro přípravu velezrady a „rušení veřejného pořádku a bezpečnosti“ k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. Vlastivědné muzeum v Olomouci jeho osud výslovně spojuje s odbojovou činností.
Lutínská továrna byla za okupace konfiskována Německou říší a její výroba byla ve značné míře přeorientována na válečné potřeby. Vyráběly se zde zbrojní součásti pro tanky, ponorky, letadla a automobily. Rodinný podnik, který během tří generací vyrostl z řemeslnické dílny v mezinárodně působící průmyslovou společnost, tak fakticky přestal být svobodným podnikem Sigmundových.
Rodina odešla, Sigma zůstala
Ani rok 1945 ovšem rodině podnik nevrátil. A právě tady je třeba původní text datovat přesněji. Znárodnění proběhlo v návaznosti na poválečné znárodňovací dekrety roku 1945, zatímco národní podnik SIGMA PUMPY vznikl roku 1946. Vlastivědné muzeum v Olomouci výslovně uvádí rok 1946 jako vznik národního podniku; samotná Sigma popisuje znárodnění roku 1945 a následnou transformaci. Teprve rok 1948 pak znamenal začátek rozsáhlé poválečné výstavby výrobního areálu a stále výraznější specializaci Lutína na průmyslová čerpadla. Takto jsou zdánlivě rozporná data jednotlivých firemních chronologií vzájemně slučitelná.
V roce 1965 vznikl SIGMA KONCERN, který soustředil československé výrobce čerpadel a armatur a jehož součástí byl rovněž Výzkumný ústav čerpadel. Původní domácí pumpa pro studnu se mezitím proměnila ve zcela jiný svět techniky: Sigma vyvíjela obrovská čerpadla pro vodárny, doly, průmyslové závody a energetiku a od sedmdesátých let také zařízení pro klasické a jaderné elektrárny. To je možná největší technický oblouk celého příběhu – od dřeva, kůže a ruční páky až k několikatunovým strojům pracujícím v energetických blocích.
Po roce 1989 se socialistický koncern rozpadl a následovala složitá restrukturalizace a privatizace. V roce 1994 vznikla v Lutíně po téměř půl století znovu privátní společnost SIGMA Lutín, roku 1997 pak byla dokončena reorganizace vedoucí ke vzniku SIGMA GROUP a.s. Značka se tak po dlouhé okluce znovu ocitla v soukromém podnikatelském prostředí, i když rodinný svět původních Sigmundů už obnovit nebylo možné.
Trojzubec, který přežil své zakladatele
Na příběhu Sigmy je fascinující právě jeho kontinuita. Ludvík Sigmund začal roku 1868 vyrábět dřevěné pumpy. Jeho synové změnili řemeslnickou dílnu v továrnu. Třetí generace vybudovala podnik, který měl stovky zaměstnanců, vlastní patenty, zahraniční zastoupení i výrobní závod v Británii. Současně vznikl překvapivě moderní systém značek: SIGMA, Neptunův trojzubec, NAUTILA, DARLING, REVOLT, RAKETA, MIRA či STANDARD. To všechno ještě před druhou světovou válkou.
Pak přišla okupace, poprava Jana Sigmunda, konfiskace, znárodnění a čtyři desetiletí státního průmyslu. Přesto značka nezmizela. SIGMA a trojzubec přežily své původní majitele i všechny politické režimy, které se od jejich registrace v roce 1922 vystřídaly. A právě proto je stará reklamní cedule nebo prospekt Sigmundových něčím víc než reklamou na pumpu. Je malým fragmentem doby, kdy se z rodinného jména stala průmyslová značka a z hanácké řemeslnické dílny podnik, jehož technika se během jediné lidské generace dostala z Lutína až do Británie.
A možná je nakonec nejvýstižnější právě jednoduchá věta, kterou kdysi používala sama reklama:
Na pumpy jsou Sigmundi.
Zdroje
SIGMA GROUP – Historie společnosti
Vlastivědné muzeum v Olomouci – Sigma / 150 let tradice výroby čerpadel
VUT Brno – České pumpy Sigmund pomohly zachránit Británii
Encyklopedie dějin města Brna – Ing. Jan Sigmund
– SIGMAprofil, životopis Ing. Jana Sigmunda ml.
– The Ministry of Labour Gazette, červen 1939.
