Skuherského závody

SKUHERSKÉHO ZÁVODY – nábytkářské impérium, které vyrostlo s Hradcem Králové

Od truhlářské firmy k jednomu z největších závodů ve městě

Na první pohled působí dochovaná firemní zásilka Skuherského závodů téměř jako malý průmyslový plakát. Horní polovinu zabírá panoramatická kresba rozsáhlého továrního areálu s dlouhými řadami budov, výrobními halami a komíny. Pod ní stojí stručné, ale sebevědomé označení: „Skuherského závody Hradec Králové. Továrna nábytku – Sklo tabulové – Sklenářský tmel.“ Už samotná grafická úprava vypovídá o tom, jak se firma chtěla prezentovat – nikoli jako místní truhlářská dílna, ale jako moderní průmyslový podnik.

Kořeny firmy sahají do druhé poloviny 19. století. V pramenech se jako počátek podniku objevuje rok 1859, někde také 1860. Rozdíl jediného roku je dnes obtížné definitivně uzavřít, jisté však je, že Skuherského podnik patřil už před první světovou válkou mezi významné hradecké výrobce nábytku. Vedle nábytkářství se věnoval také obchodu s tabulovým sklem a výrobě sklenářského tmelu, tedy sortimentu, který přímo dokládá i dochovaná firemní korespondence.

Firma se postupně vypracovala mezi největší truhlářské a nábytkářské podniky ve městě a získala také prestižní postavení c. a k. dvorního dodavatele.

Karel Vojtěch Skuherský a proměna rodinného podniku

Klíčovou osobností dalšího rozvoje byl Karel Vojtěch Skuherský, narozený 27. listopadu 1865 v Hradci Králové. Na vedení rodinné firmy se připravoval důkladně. Získával zkušenosti nejen doma, ale také v Brně, Vídni, Drážďanech, Vratislavi, Berlíně a Hamburku. Roku 1895 převzal po otci podnik, který tehdy sídlil na Svatojánském náměstí.

Právě pod jeho vedením se firma proměnila ve skutečný průmyslový závod. Rozvoj výroby souvisel i s bouřlivou proměnou samotného Hradce Králové, který se na přelomu 19. a 20. století rychle měnil v moderní město. Skuherského podnik postupně opouštěl rozměry tradičního řemeslného provozu a budoval rozsáhlejší výrobní základnu.

Významným krokem bylo vybudování nového areálu v prostoru dnešní Škroupovy ulice. Výstavba zde začala kolem roku 1909 a další části vznikaly v následujících letech. Významná výrobní budova byla dokončena roku 1912.

Továrna jako nejlepší reklama

Právě tento rozsáhlý průmyslový areál zachycuje kresba na dochované firemní zásilce. Nejde jen o dekoraci. Obraz továrny byl současně reklamním sdělením.

Dlouhé řady oken, rozsáhlé budovy, komíny a výrobní dvory měly zákazníkovi na první pohled říci, že jedná s velkým a stabilním podnikem. V době, kdy se obchod stále ve velké míře odehrával prostřednictvím dopisů, katalogů a tištěných nabídek, byla firemní hlavička důležitou součástí identity značky.

Podobná korespondence Skuherského závodů je doložena také z roku 1923. I na ní zabírá velká kresba továrny významnou část horní plochy. Je tedy zřejmé, že tovární panorama nebylo jednorázovým motivem, ale součástí firemní prezentace.

Dochovaný exemplář ze sbírky Reclamare je adresován Radě Církve československé ve Vodňanech, k rukám pana tajemníka Kodeše. Z přední strany není možné určit obsah samotné korespondence, a proto by bylo spekulací tvrdit, zda šlo o nabídku nábytku, skla nebo jiného výrobku. Jisté je pouze to, že jde o autentický doklad obchodní komunikace Skuherského závodů.

Nábytek pro domácnosti i reprezentativní interiéry

Hlavním oborem firmy zůstávala výroba nábytku. Skuherského závody nabízely kompletní ložnice, jídelny, obývací pokoje, kuchyně i jednotlivé kusy nábytku. Produkce se přitom neomezovala pouze na jednoduché sériové vybavení.

Firma dokázala vyrábět jak tradičněji pojaté soubory, tak modernější zařízení odpovídající měnícímu se vkusu meziválečného období. Ve třicátých letech už nábytkářský průmysl silně ovlivňoval funkcionalismus, racionalizace bydlení a důraz na praktičnost interiéru. Skuherského závody se těmto změnám dokázaly přizpůsobovat a vedle historizujících sestav nabízely také moderněji řešený nábytek.

Podnik tak stál na hranici dvou světů – tradičního nábytkářského řemesla a moderní průmyslové výroby.

Moderní zpracování dřeva

Rostoucí objem výroby vyžadoval také nové technologie. Od roku 1921 firma používala moderní zařízení pro úpravu a sušení dřeva.

Právě kvalitní vysušení materiálu bylo pro sériovou výrobu mimořádně důležité. Nedostatečně vysušené dřevo se mohlo po zpracování kroutit, sesychat nebo praskat, což představovalo zásadní problém zejména u větších nábytkových sestav.

Ve třicátých letech už měl podnik výrobu organizovanou výrazně průmyslověji. V závodě se kompletovaly celé kuchyně, ložnice a obývací pokoje. Tím se Skuherského závody vzdalovaly klasické představě truhlářské dílny, kde jeden řemeslník vyrábí jednotlivý kus od začátku do konce. Šlo už o skutečnou průmyslovou produkci s dělbou práce a organizovanou montáží.

Dvě stovky zaměstnanců

Rozměr firmy nejlépe ukazuje počet pracovníků. Ve třicátých letech zaměstnával podnik přibližně 205 lidí.

Na tehdejší Hradec Králové šlo o významného zaměstnavatele. Firma navíc ovlivňovala nejen výrobu, ale také podobu města. Skuherský nechal vybudovat několik desítek obytných domů, uvádí se celkem 26 objektů.

Takové podniky byly ve své době mnohem víc než jen továrnami. Vytvářely celé hospodářské a sociální prostředí, poskytovaly práci, bydlení a často také určovaly rozvoj některých částí města.

Nábytek nestačil: sklo a sklenářský tmel

Jednou z nejzajímavějších zvláštností Skuherského závodů byla šíře jejich podnikání. Firemní hlavička výslovně uvádí vedle výroby nábytku také tabulové sklo a sklenářský tmel.

Nešlo přitom jen o náhodný doplněk sortimentu. Tyto obory se objevují také v odborných pramenech popisujících podnik.

Spojení dávalo dobrý obchodní smysl. Firma zabývající se nábytkem a interiéry měla přirozeně blízko k dalším materiálům používaným při vybavování domů a budov. Zároveň šíře nabídky snižovala závislost na jediném výrobním oboru.

Zákazník tedy pod názvem Skuherského závody nenacházel pouze výrobce stolů, skříní a ložnic, ale širší průmyslový podnik.

Reklama jako součást prestiže

Firma dobře chápala význam reklamy. Dokladem není pouze reprezentativní firemní korespondence, ale také skutečná plakátová tvorba.

Ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze se dochoval plakát „Nábytek. Skuherského závody. Hradec Král.“, vytvořený kolem roku 1930. Jeho autorem byl Emil Weiss.

Velkoformátová litografie pracuje s moderní výtvarnou zkratkou a dokládá, že firma nepovažovala reklamu za vedlejší záležitost. Propagace byla součástí způsobu, jakým chtěla veřejnost vnímat značku – jako moderní, profesionální a kulturně sebevědomý podnik.

Vedle plakátů fungovala podobně i firemní korespondence. Monumentální tovární veduta na dopisnici nebyla jen ilustrací, ale vizuálním důkazem průmyslové síly podniku.

Skuherský v moderním Hradci

Rozvoj firmy se odehrával v mimořádně zajímavém prostředí. Meziválečný Hradec Králové patřil k nejprogresivnějším československým městům v oblasti urbanismu, architektury a moderního bydlení.

Ve městě působili významní architekti, vznikaly nové veřejné budovy a intenzivně se diskutovalo o podobě moderní domácnosti. Nábytek se postupně přestával chápat pouze jako řemeslný výrobek a stále více se stával součástí širší kultury bydlení.

Skuherského závody do tohoto prostředí dobře zapadaly. Firma dokázala vyrábět tradiční nábytek pro konzervativnější zákazníky a současně reagovat na nové proudy, které přinášely jednodušší formy, účelnější dispozice a průmyslovou sériovost.

Konec soukromého podniku

Druhá světová válka znamenala pro firmu zásadní zlom. Výroba se během okupace přizpůsobovala válečným potřebám a po roce 1945 přišla další změna.

Ve firmě byla zavedena národní správa a původní éra rodinného podnikání se rychle uzavírala.

Od 1. ledna 1947 byl závod začleněn do Spojených umělecko-průmyslových závodů. Roku 1950 přešel pod podnik Český nábytek a v roce 1953 se někdejší Skuherského továrna stala součástí Továren na piana.

Do areálu byla postupně přesunuta výroba související s pianiny, včetně výroby jejich dřevěných skříní. Kontinuita zpracování dřeva tak paradoxně zůstala zachována, i když jméno Skuherského z továrny zmizelo.

Z tovární veduty zůstal příběh jednoho hradeckého impéria

Dochovaná firemní zásilka je malý papírový předmět, ale otevírá příběh jednoho z výrazných průmyslových podniků Hradce Králové.

Za jednoduchým nápisem „Továrna nábytku – Sklo tabulové – Sklenářský tmel“ stála firma s více než sedmdesátiletou tradicí, stovkami zaměstnanců, vlastním továrním areálem, moderními technologiemi a promyšlenou reklamou.

Skuherského závody dokázaly spojit tradiční práci se dřevem s průmyslovou výrobou, obchodem se sklem, výrobou sklenářského tmelu i profesionální propagací. Jejich historie zároveň přesně kopíruje proměnu českého průmyslu od monarchie přes první republiku až k poválečnému znárodnění.

A právě tovární panorama na firemní korespondenci vystihuje ambici firmy možná nejlépe. Skuherského závody neposílaly zákazníkovi pouze dopis. Posílaly mu obraz své velikosti.

Zdroje

• Historica Olomucensia, studie věnované podnikatelskému a truhlářskému prostředí Hradce Králové.
• Czechoslovak Philatelic Society of Great Britain, Roger Morrell: Another Cover with a Story.
• Akademie múzických umění, studie k historii československého klavírnického a dřevozpracujícího průmyslu.
• Univerzita Karlova, práce věnované Svazu československého díla, modernímu bydlení a meziválečnému designu.
• Uměleckoprůmyslové museum v Praze, sbírkový záznam plakátu Nábytek. Skuherského závody. Hradec Král., Emil Weiss, kolem roku 1930.
• Dochovaná firemní korespondence Skuherského závodů Hradec Králové ze sbírky Reclamare.