Sodovkárna v Modřanech
Modřanská sodovkárna – limonády Gourmand a Lojzička z cukrovaru
Když cukrovar začal vyrábět limonády
Historie modřanské sodovkárny je neobvyklá tím, že nevznikla jako samostatná rodinná výrobna minerálek nebo malý hostinský podnik. Byla součástí mnohem většího průmyslového areálu – modřanského cukrovaru. Právě vedení cukrovaru začalo ve třicátých letech hledat nové výrobní obory, které by podniku pomohly lépe využít pracovní sílu, technologické zázemí a především suroviny spojené s cukrovarnickou výrobou. V roce 1933 tak byla v Modřanech zahájena výroba limonád a sodovek. Během několika let se nový provoz podle místní kroniky svou kapacitou vyrovnal velkým pražským výrobnám.
Sodovkárna se stala jedním z několika vedlejších provozů, jimiž se cukrovar postupně měnil v širší potravinářský kombinát. Vedle limonád se zde vyráběly například čajové kostky, cukrovinky, marmelády a džemy. Smyslem bylo jednoduché hospodářské pravidlo: když základní cukrovarnická výroba není celoroční, je výhodné vytvořit další provozy, které zaměstnají lidi i mimo hlavní řepnou kampaň.
Rok 1933 – začátek sodovkářské výroby
Městská kronika Modřan uvádí rok 1933 jako okamžik, kdy byla v cukrovaru zahájena výroba limonád a sodovek.
Byla to doba, kdy hospodářská krize tvrdě dopadala i na průmyslové podniky a pracovní dobu. Vedení cukrovaru se proto snažilo rozšiřovat výrobu o další potravinářské obory. Sodovkárna zapadala do tohoto plánu dokonale: cukrovar měl k dispozici cukr, energii, vodu, sklady i rozvinutou distribuční síť.
Výroba sycených nápojů tak nebyla odbočkou bez souvislosti. Naopak logicky navazovala na to, co měl podnik už k dispozici.
Značky Gourmand a Lojzička
Modřanská kronika výslovně uvádí dvě značky, které si získaly značnou oblibu: Gourmand a Lojzička.
To je pro historii reklamního předmětu mimořádně důležité. Modřanská sodovkárna tedy neprodávala pouze anonymní „sodovku z cukrovaru“. Budovala vlastní pojmenované limonády.
Gourmand působil mezinárodně a elegantně. Francouzské slovo označuje znalce dobrého jídla a pití a přesně zapadalo do prvorepublikové módy cizojazyčně znějících názvů spotřebního zboží.
Lojzička naopak působila důvěrně, česky a lidově. Značky tak mohly oslovovat zákazníky úplně jiným způsobem.
Samotné příchutě obou limonád se zatím z dostupných kronikářských záznamů nepodařilo bezpečně určit.
Značka MS na lahvích
Velmi důležitým hmotným dokladem modřanské sodovkárny jsou historické lahve označené jednoduchou zkratkou MS. Sběratelská databáze sodovkových lahví eviduje pod položkou Praha – Modřany půllitrovou a třetinkovou láhev nesoucí právě označení MS.
Stejný symbol se dochoval také na trojúhelníkové ceduli někdejší modřanské sodovkárny. Fotografie této cedule byla publikována v odborném článku o historickém modelu modřanského cukrovaru, kde autoři přímo hovoří o „trojúhelníkové ceduli bývalé modřanské sodovkárny MS“.
Spojení lahví a reklamní cedule je mimořádně cenné. Nejde tedy jen o pozdější výklad nejasného monogramu. Zkratka MS byla skutečně vizuálním označením modřanské sodovkárny.
Sodovka v návratné lahvi
Výroba limonád byla v meziválečném období založena na vratných skleněných lahvích. Ty představovaly cenný majetek výrobce, takže se po vypití vracely do sodovkárny, myly a znovu plnily.
Právě proto se do skla lisovalo jméno výrobce, iniciály nebo obchodní značka. Láhev nesměla snadno zmizet v konkurenčním podniku.
Dochované lahve MS o objemech přibližně 0,3 a 0,5 litru tak nejsou jen obalem. Jsou přímo součástí distribučního systému firmy.
Láhev mohla během svého života projít desítkami cyklů mezi továrnou, hospodou, obchodem a spotřebitelem.
Z cukrovaru se stával potravinářský kombinát
Sodovkárna nebyla jediným vedlejším provozem modřanského cukrovaru. Vedení závodu se snažilo zvyšovat hospodářský výnos postupným rozšiřováním výrobního programu. Roku 1928 byla obnovena výroba melasového krmiva, roku 1933 přišly limonády a sodovky, od roku 1934 se vyráběly luxusní barevné kostky BRIDGE a čajové kostky ELČA, marmelády a džemy a v roce 1936 byla do Modřan přestěhována bonbonárna RARA.
Je z toho dobře vidět obchodní logika celého projektu.
Cukr nemusel opouštět závod jen v pytlích.
Mohl se stát součástí limonády, bonbonu, marmelády nebo jiného hotového spotřebního výrobku s vyšší přidanou hodnotou.
Limonáda jako způsob, jak zaměstnat lidi celý rok
Kronika výslovně vysvětluje, že rozšiřování vedlejší výroby mělo pomoci zajistit zaměstnancům práci šest dní v týdnu, zatímco během hospodářské krize byla v některých závodech omezena pracovní doba na čtyřicet hodin týdně.
Sodovkárna tedy nebyla jen marketingovým experimentem.
Byla součástí sociální a hospodářské strategie podniku.
Cukrovarnictví je silně sezonní obor. Řepná kampaň soustředí velkou část výroby do relativně krátkého období. Vedlejší výroby umožňovaly udržovat provoz a pracovní místa také mimo hlavní sezonu.
Cukr byl přímo doma
Sodovkárna napojená na cukrovar měla jednu velmi zřejmou výhodu: nejdůležitější sladicí surovina vznikala přímo v areálu.
Ve třicátých letech byly běžné limonády slazené cukrem a právě ten představoval významnou část výrobních nákladů. Modřanský podnik nemusel budovat dodavatelský vztah s externím cukrovarem. Byl jím sám.
To umožňovalo lépe kontrolovat cenu i dostupnost suroviny.
Vedle vody, oxidu uhličitého a ochucujících složek tak měl výrobce jednu zásadní komponentu prakticky za zdí.
Modřany jako průmyslové předměstí
Sodovkárna vznikla v prostředí velmi rychle rostoucích průmyslových Modřan. Vedle cukrovaru zde působila celá řada dalších podniků a místní kronika třicátých let připomíná například Rupu, továrnu bratří Vinopalů, Löschnerův podnik nebo Interpharmu. Sodovkárna cukrovaru je v kronice uváděna přímo mezi významnými místními provozy.
Modřany měly zároveň dobrou dopravní polohu na jižním okraji Prahy. Výrobky se mohly rozvážet do hlavního města i okolních obcí a sodovkárna tak nemusela být odkázána pouze na místní spotřebu.
To vysvětluje, proč se podle kroniky během několika let výrobou vyrovnala velkým pražským provozům.
Válka výrobu nezastavila
Samotný cukrovar prošel okupací bez úplného zastavení a české vedení podniku zůstalo podle kronikářského zápisu zachováno. Válečné hospodářství samozřejmě znamenalo omezení surovin a výrazné regulace, ale závod pokračoval.
Po roce 1945 se přitom situace vedlejších výrob zásadně změnila.
V provozu zůstaly právě jen dvě z nich:
sodovkárna a výrobna melasových krmiv.
Ostatní vedlejší výrobny byly po válce buď zrušeny, nebo přemístěny do jiných závodů.
To ukazuje, že sodovkárna byla z celého předválečného experimentu jednou z ekonomicky životaschopných částí.
23 000 hektolitrů ročně
Po válce už rozhodně nešlo o malý provoz.
Kronika uvádí roční produkci přibližně 23 000 hektolitrů sodovek a limonád.
To odpovídá 2,3 milionu litrů nápojů za rok.
Při půllitrovém balení by teoreticky šlo o více než čtyři a půl milionu lahví, i když skutečný poměr různých velikostí lahví samozřejmě neznáme.
Číslo dobře vysvětluje množství vratných obalů, které musela sodovkárna držet v oběhu. Láhve MS nebyly kuriozitou několika tisíc kusů. Šlo o masový provoz.
Mytí lahví bylo skoro stejně důležité jako plnění
Vratný systém znamenal, že značná část práce v sodovkárně nespočívala jen ve výrobě nápoje, ale také v přípravě obalů.
Prázdné lahve se svážely z obchodů a restaurací, třídily, kontrolovaly, myly a dezinfikovaly. Teprve potom bylo možné je znovu použít.
Po naplnění se uzavřely, uložily do přepravek a vyrazily znovu do distribučního systému.
Právě odolnost skleněné lahve umožňovala její opakované používání. Některé kusy mohly zůstat v oběhu řadu let.
Sodovka nebyla jen sladká limonáda
Pojem sodovkárna zahrnoval dvě příbuzné kategorie.
Sodová voda byla v principu voda sycená oxidem uhličitým.
Limonáda obsahovala vedle vody a oxidu uhličitého také cukr, ochucující složky, případně kyseliny a barviva podle konkrétní receptury.
Modřanský závod vyráběl obojí. Kroniky proto používají důsledně formulaci „sodovky a limonády“.
Značky Gourmand a Lojzička patřily právě mezi pojmenované limonády, nikoli k samotnému obecnému názvu sodovky.
Reklamní značka MS
Trojúhelníková cedule s písmeny MS je možná nejhezčím zachovaným symbolem provozu. Její fotografie se dostala dokonce do odborného článku věnovaného historickému modelu modřanského cukrovaru.
Tak jednoduchý znak měl v praxi velkou výhodu.
Byl snadno čitelný.
Dal se vyrazit do skla.
Dal se namalovat na přepravku.
A mohl fungovat na reklamní ceduli bez dlouhého textu.
Písmena MS tak pravděpodobně plnila stejnou roli jako jednoduchá loga dnešních nápojových výrobců.
Cukrovar zmizel, cedule přežila
Modřanský cukrovar nakonec zanikl a jeho výrobní budovy byly zbourány. Právě proto vznikl podrobný fyzický model závodu, kterým jeho bývalý zaměstnanec František Maštalka zachytil podobu průmyslového areálu pro další generace. Na fotografii k odbornému článku stojí společně s bratrem před modelem a drží v rukou právě historickou ceduli sodovkárny MS.
Je to téměř symbolický obraz.
Obrovská továrna je pryč.
Sodovkárna je pryč.
Ale malá reklamní cedule přežila.
Gourmand, Lojzička a několik milionů lahví
Příběh modřanské sodovkárny je ve skutečnosti příběhem chytré průmyslové diverzifikace.
Roku 1933 zahájil cukrovar výrobu limonád a sodovek.
Během několika let měl provoz kapacitu srovnatelnou s velkými pražskými výrobci a značky Gourmand a Lojzičkazískaly značnou oblibu.
Po válce většina ostatních doplňkových výrob zanikla, ale sodovkárna pokračovala a dosahovala produkce kolem 23 000 hektolitrů ročně.
Po podniku dnes zůstaly lahve označené MS, reklamní cedule, kronikářské zápisy a několik fotografií.
To všechno připomíná dobu, kdy člověk mohl v pražské restauraci otevřít láhev limonády a vůbec netušit, že nápoj vznikl v podniku, jehož hlavním úkolem bylo úplně něco jiného:
vyrábět cukr.
Zdroje
Kronika města Modřany – záznam o vzniku sodovkárny roku 1933, limonádách Gourmand a Lojzička, rozšiřování cukrovaru na potravinářský kombinát a dalších přidružených výrobách.
Kronika města Modřany – poválečný vývoj podniku; zachování sodovkárny a výrobny melasových krmiv, roční produkce sodovek a limonád přibližně 23 000 hl.
Jaroslav Gebler, Blahoslav Marek, Zdeněk Hotový: Historický model cukrovaru v Praze-Modřanech, Listy cukrovarnické a řepařské – fotografie historické trojúhelníkové cedule bývalé modřanské sodovkárny MS a historie cukrovaru.
Stare-lahve.cz – sbírka historických sodovkových lahví; Praha–Modřany, MS, doložené lahve o objemu 0,3 a 0,5 litru.
Pamětní kniha Modřan – sodovkárna cukrovaru mezi významnými místními průmyslovými provozy ve třicátých letech.
