Stará myslivecká
Stará myslivecká
Příběh muže z etikety, který přežil svou dobu
Nejdřív bylo droždí
Na počátku tohoto příběhu nestál myslivec s puškou, ale mnohem méně romantický výrobek: pekařské droždí. V roce 1847 se v Krásném Březně pustili Ludwig Bramsch a Louis Eckelmann do jeho průmyslové výroby. Následujícího roku, 15. března 1848, byla zapsána firma Bramsch a Eckelmann, jejíž předmět podnikání spojoval výrobu lihu, lisovaných kvasnic a likérů. Podle firemní historie šlo o první podnik svého druhu v Čechách. Slavná lihovina tak nevzešla z osamělé lesní palírny, jak by snad mohl napovídat její pozdější obrázek, nýbrž z průkopnického průmyslového závodu. Palírna U Zeleného stromu
Společná cesta obou zakladatelů však netrvala navždy. Bramsch založil roku 1859 vlastní továrnu v Teplicích a Louis Eckelmann pokračoval se svým bratrem Hermannem. V roce 1862 bratři v Krásném Březně vybudovali nový závod. Právě tento letopočet se proto objevuje v dějinách podniku vedle staršího roku 1847: jeden připomíná počátky výroby, druhý významnou stavební a podnikatelskou etapu. Nešlo o dva různé příběhy, ale o postupný růst stejného průmyslového organismu, který přestával být jen místní výrobou a začínal mít podstatně větší ambice. Poznej domy
Továrna, která se nebála ukázat
O tom, jak se Eckelmannové hlásili ke svému úspěchu, vypráví i nenápadná zmínka v průvodci pražskou Jubilejní zemskou výstavou roku 1891. Mezi vystavovateli lihovarnického oddělení je uveden jejich krásnobřezenský závod, výslovně s datem založení 1847. Návštěvník si u něj mohl prohlédnout nejen líh, ale také suroviny, lisované droždí a samožitnou. Je to drobný, ale výmluvný dokument: továrna neukazovala pouze hotovou láhev, nýbrž i zázemí své výroby. Vedle výsledku se vystavoval také způsob, jakým vznikal. Z dnešního pohledu je na tom sympatická určitá přímočarost — podnik se představoval jako výrobce, který má co ukázat, a nikoli jen jako jméno napsané na obalu. FlipHTML5
Podobnou sebejistotou působí dochovaná reklama s řadou lahví, medailemi a velkým nápisem „C. k. výs. továrna na líh, lisované droždí a likéry“. Závod už na konci devatenáctého století patřil podle historika Martina Krska k významným a moderním výrobcům monarchie. Reklamní obraz tomu odpovídá: zdobené písmo, lesk ocenění a rozmanité tvary lahví vytvářejí dojem zavedeného podniku s širokým sortimentem. Mezi nimi však vystupuje láhev, jejíž hlavní předností z hlediska obrazu není ani medaile, ani honosný název. Je to lidská tvář. Na etiketě Staré žitné už sedí myslivec — postava, která měla nakonec přežít nejen tento reklamní styl, ale i stát, v němž vznikl. Sever
Myslivec byl starší než jeho jméno
Původní název nápoje zněl Alter Korn, v českém znění Stará žitná. Teprve později se do pojmenování výrazněji prosadil motiv lovu: ve třicátých letech se objevovalo označení Jagdkorn, tedy Lovecká žitná, a následně také Alter Jäger, Starý myslivec. Za známým českým názvem Stará myslivecká se tedy skrývá pestřejší vývoj, než by naznačovalo jediné přejmenování. Obraz předběhl slovo. Muž v zelené myslivecké kamizole už zákazníkům představoval výrobek v době, kdy etiketa ještě zdůrazňovala především žito. Sever
K jeho přítomnosti na láhvi se váže půvabná legenda. Jakýsi myslivec prý znal mimořádný recept, ale nechtěl jej továrníkovi prozradit. Svolil až tehdy, když dostal příslib, že jeho podobizna bude zdobit etiketu. Historik Martin Krsek ovšem výslovně upozorňuje, že pro tuto historku neexistuje doklad. Patří tedy k příběhům značky, nikoli k ověřeným okolnostem jejího založení. Její půvab tím nemusí zmizet; pouze ji není třeba převlékat za archivní skutečnost. Sever
Skutečné kouzlo té postavy ostatně žádný tajný obchod s receptem nepotřebuje. Myslivec dává jinak neosobnímu výrobku povahu. Vedle slavnostního příslibu „zvláště jemná to specialita“ působí jako někdo, koho člověk už odněkud zná. Lze v něm vidět zkušenost, klid, venkovský svět i určitou starosvětskou důstojnost. Odborný časopis Médiář připomíná, že právě podle tváře na etiketě začali lidé nápoji sami říkat myslivecká. Je to pozoruhodný reklamní úspěch: obrázek nezůstal pouhou ozdobou jména, ale pomohl výrobku nové jméno vytvořit. Médiář
Velký podnik a malé obrázky
Na začátku dvacátého století už za známými lahvemi nestáli pouze dva podnikaví bratři, ale rostoucí průmyslová společnost. Roku 1906 se do jejího čela postavil Fritz Wolfrum a jméno zakladatelů přežívalo v obchodním označení s dovětkem „dříve bratři Eckelmannové“. Ve dvacátých letech následovala výrazná expanze: společnost podle dochovaného firemního historického přehledu obhospodařovala také velkobřezenský pivovar, lihovar v Mostě a továrnu na líh, droždí a likéry ve Vídni. Za nenápadným mužem na etiketě se tak rozprostíral svět podnikových vazeb, dalších závodů a obchodu přesahujícího krásnobřezenské tovární brány. Peter's Rum Labels
Tento svět ale nebyl tvořen pouze výrobními čísly. Jednou z jeho zajímavých postav byl technický ředitel Hugo Ahne, sběratel staré drobné grafiky a moderních knižních značek, tedy exlibris. V roce 1933 si nechal v Krásném Březně postavit moderní vilu podle návrhu Josefa Reihsiga a Paula Krische. Spojení technického ředitele lihovaru, soudobé architektury a sběratelské vášně pro malé tištěné obrázky je pro dějiny reklamy zvlášť přitažlivé. Ahneho zájem o grafiku samozřejmě nedokládá, že zasahoval do podoby firemních etiket. Připomíná však, že za průmyslovým podnikem žili lidé s osobním vkusem a kulturními zájmy, které se do stručných firemních chronologií obvykle nevejdou. Ústí Aussig
Když se změnil svět za tovární branou
Poválečný zlom ukončil dosavadní vlastnické poměry. Podnik nejprve přešel pod národní správu a v roce 1946 byl znárodněn; v září už působil jako národní podnik. Později se někdejší samostatná továrna ocitla v organizačním celku Severočeských konzerváren a drožďáren. Jméno Eckelmannů, které kdysi stálo na firemních tiskovinách jako součást obchodní důvěryhodnosti, patřilo stále více minulosti. Výrobek s myslivcem však pokračoval dál. Palírna U Zeleného stromu
Právě tady je dobré rozlišovat mezi životem značky a životem lidí, kteří ji vytvořili. O slavné etiketě se snadno řekne, že přežila všechny režimy. Je to působivá zkratka, ale zakrývá skutečnost, že za stejným obrázkem se mohly odehrávat hluboké majetkové a osobní změny. Znárodněná výroba nebyla pokračováním rodinného světa v nezměněné podobě. Dochovaná reklama proto není jen vzpomínkou na nápoj, který znaly předchozí generace. Uchovává také jména, jazyk a sebevědomí prostředí, z něhož nápoj vyšel — a které už pozdější zákazník při pohledu na známou láhev nemusel vůbec tušit.
Alkohol s lidskou tváří
V socialistickém Československu získal myslivec ještě další význam, s nímž žádný původní výtvarník nemohl počítat. Po potlačení reformního pokusu roku 1968 a jeho představy „socialismu s lidskou tváří“ vznikla slovní hříčka, která politické heslo přenesla na etiketu. Martin Krsek připomíná lidové označení „nápoj s lidskou tváří“, rozšířené na počátku sedmdesátých let; známá je také podoba „alkohol s lidskou tváří“. Stačilo ukázat na myslivce a vysvětlení bylo hotové. Nebyla to velká politická deklarace, spíše drobná ironie, v níž se doslovný obrázek na láhvi potkal s hořkou zkušeností doby. Sever
Značka se zároveň zabydlela ve filmových obrazech českého života. Objevuje se v Hoří, má panenko, ve Slavnostech sněženek i v komedii Ať žijí duchové! V takových souvislostech už láhev nepůsobí pouze jako zboží; stává se součástí prostředí, podobně jako nábytek, oblečení nebo řeč postav. Její přítomnost pomáhá divákovi poznat svět, který sleduje. Ostatně ani Jan Werich nepotřeboval podle Krskova připomenutí v jednom dopise vypisovat celý obchodní název: při pozvání přítele na ryby stačilo napsat, že vezmou „myslivce s malým M“. Z původního výrobku krásnobřezenské továrny se stal výraz, kterému nebylo nutné připojovat vysvětlivku. Ústí nad Labem
Z Krásného Března do Prostějova
Ani dlouhá známost však značku nezbavila nutnosti přizpůsobovat se novým poměrům. Po roce 1989 následovaly další podnikové změny. Roku 1991 se osamostatnil KB likér Ústí nad Labem a v roce 2011 se ústecká Granette spojila se Starorežnou Prostějov. Následoval přesun výroby do Prostějova. Cesty místa a výrobku se tím rozešly: lihovina pokračovala, ale její výroba už nebyla připoutána ke Krásnému Březnu, kde se příběh v polovině devatenáctého století začal odvíjet. Palírna U Zeleného stromu
Proměňoval se také myslivec. Není pravda, že by po celou dobu hleděla z etikety jedna nedotčená kresba. Značka opakovaně upravovala láhev i svého hlavního představitele; při výrazné proměně roku 2015 přepracoval myslivcovu podobu britský ilustrátor Chris Mitchell pro tým agentury Cocoon Group vedený Jan Atkins. Zatímco autora původního obrázku se v použitých pramenech nepodařilo doložit, u této novější podoby už konkrétní jméno známe. Zadání v sobě neslo obtížný úkol každé dlouhověké značky: změnit se dost, aby nepůsobila odloženě, a současně nezměnit tolik, aby ji lidé přestali poznávat. Médiář
Strom života nad městem
Příběh Eckelmannů má ovšem i jiný závěr než cestu lahví do nového závodu. Nad Krásným Březnem, na Viničním vrchu, se dochoval kamenný Strom života, připomínající rodiny Eckelmannů a Wolfrumů. Jejich osudy propojil sňatek Friedricha Wolfruma s Hermínou Eckelmannovou. Eckelmannové zde udržovali pěstování vína a Wolfrum později rozvíjel park se širokými cestami, po nichž bylo možné projíždět kočárem. Vedle podnikových dějin tak zůstala v krajině i stopa soukromého rodinného světa — místo odpočinku, výhledů a paměti. Sever
Ještě v roce 2024 bylo místo zarostlé a zpustlé. Do jeho obnovy se pustili žáci základní školy v Neštěmické ulici: čistili přístup, odstraňovali náletové dřeviny a nepořádek, připravovali lavičky a pomáhali vrátit místu srozumitelnou podobu. V dlouhém příběhu průmyslníků a slavné lihoviny je to nečekaně prostý, lidský dovětek. Památku rodin nepřipomněla další reklamní kampaň, ale práce dětí z města, jehož minulost tyto rodiny spoluvytvářely. Sever
Myslivec na etiketě a kamenný strom nad městem dnes vyprávějí dvě části stejné historie. Jeden představuje mimořádnou životnost reklamního obrazu, druhý vrací příběhu skutečná lidská jména. A stará reklamní cedule je dokáže na chvíli znovu spojit: za lahví se objeví továrna, za továrnou její zakladatelé a za slavným výrobkem konkrétní místo. Teprve potom je zřejmé, že se nedíváme jen na reklamu na kořalku. Díváme se na malý, barevný úlomek dějin Krásného Března.
Prameny a literatura
Palírna U Zeleného stromu: Náš příběh — firemní chronologie krásnobřezenského a prostějovského podniku. Palírna U Zeleného stromu
Poznej domy: Palírna Eckelmannové – Stará myslivecká — počátky podniku a stavba nového závodu roku 1862. Poznej domy
Illustrovaný průvodce Všeobecnou zemskou jubilejní výstavou s průvodcem Prahou, 1891, s. 174–175. FlipHTML5
Martin Krsek: Nejznámější severočeské značky: Stará myslivecká a Klášterní tajemství, 1. a 2. díl, Český rozhlas Sever, 18.–19. července 2022. Sever
Petrovy rumové etikety: historie krásnobřezenské likérky, včetně přepisu někdejšího firemního přehledu Drinks Union. Peter's Rum Labels
ÚSTÍ///AUSSIG: Vila Ahne — technický ředitel Hugo Ahne, jeho sběratelství a vila z roku 1933. Ústí Aussig
Město Ústí nad Labem: Slavné lokální značky z Ústí nad Labem. Ústí nad Labem
Jaroslav Krupka: Myslivecká opět mění tvář, ve spotu má Zacha, Médiář, 11. června 2015. Médiář
Eva Bucharová: Viniční vrch v Krásném Březně – pamětník slavných časů Ústí nad Labem, Český rozhlas Sever, 8. září 2025. Sever
