Stejskalova káva

Stejskalova káva – vůně staré Chrudimi

Pražírna a obchod v srdci města

Mezi značky, které kdysi patřily k běžnému životu českých měst a dnes je připomínají už jen staré obaly, účtenky a reklamy, patří Stejskalova káva z Chrudimi. Nebyla produktem velkého potravinářského koncernu ani anonymním zbožím rozváženým po celé republice. Patřila k jinému, dnes téměř zaniklému světu místního obchodu, v němž zákazník znal svého obchodníka, věděl, odkud pochází jeho káva, a vůně čerstvě pražených zrn byla součástí konkrétní ulice a konkrétního domu. Rodina Stejskalových provozovala svůj obchod s kávou a čajem a vlastní pražírnu přímo v historickém centru Chrudimi, v domě čp. 135 na dnešním Resselově náměstí. Právě odtud pocházela káva prodávaná pod jednoduchým a osobním označením „Stejskalova káva“.

Počátky rodinného podniku sahají na začátek 20. století. Podle vzpomínek potomků založil obchod a pražírnu dědeček chrudimského pedagoga, publicisty a spisovatele Jana Stejskala. Rodinný podnik následně převzala další generace. Stejskalovi tak patřili k početné vrstvě českých obchodníků, kteří v první polovině 20. století spojovali maloobchod s vlastní úpravou prodávaného zboží. Káva se tehdy nekupovala automaticky jako hotový vakuově zabalený výrobek několika celostátních značek. Významnou roli hrály místní pražírny, koloniální obchody a specializované prodejny, které nakupovaly zelenou kávu, samy ji pražily a vytvářely vlastní směsi. Jméno obchodníka na obalu bylo zároveň značkou i zárukou kvality.

Dům čp. 135 a káva pražená přímo v Chrudimi

Umístění podniku nebylo náhodné. Resselovo náměstí představovalo obchodní a společenské centrum Chrudimi a dům čp. 135 poskytoval Stejskalovým místo, kde se mohl spojit obchod s vlastní pražírenskou činností. Zákazník tedy nepřicházel pouze pro balíček kávy. Vstupoval do specializovaného obchodu, jehož nabídku tvořila káva a čaj, přičemž právě vlastní pražení odlišovalo Stejskalovy od obyčejného překupníka koloniálního zboží.

Takový podnik měl ve své době výrazně osobnější charakter než dnešní prodej potravin. Pražení kávy je aromatický proces a jeho vůně se neudrží za dveřmi provozovny. Pražírna se tak nevyhnutelně stávala součástí atmosféry okolní ulice. Obchodník navíc mohl upravovat stupeň pražení a nabízet různé druhy či směsi podle vkusu zákazníků. V době, kdy neexistovala dnešní dominance několika velkých nadnárodních značek, měly podobné městské pražírny významnou pozici. Jejich nejcennějším kapitálem byla stálá klientela a pověst budovaná často po několik generací.

„Stejskalova káva“ jako rodinná značka

Samotný název Stejskalova káva je typickým příkladem obchodního označení první poloviny 20. století. Značka nepotřebovala složitý marketingový příběh. Jméno majitele bylo reklamou samo o sobě. Pro chrudimského zákazníka znamenalo mnohem více než abstraktní název vymyšlený reklamní kanceláří: odkazovalo na konkrétní rodinu, obchod a místo ve městě.

Právě obal byl důležitým nástrojem, jak přenést pověst obchodu z prodejny až do domácnosti zákazníka. Balíček označený jménem Stejskalových už nebyl pouhou anonymní praženou kávou. Stával se výrobkem konkrétního podniku. Tento princip byl pro československý potravinářský obchod meziválečné éry charakteristický. Vedle velkých značek existovaly stovky lokálních pražíren, výrobců cikorky, obchodníků s čajem a koloniálním zbožím, kteří budovali vlastní drobné značky. Mnohé zmizely tak dokonale, že po nich dnes nezůstalo víc než několik účtenek či reklamních tiskovin.

Rodina Stejskalových a pokračování podniku

Po zakladateli převzal rodinnou živnost otec Jana Stejskala. Vedle činnosti spojené s rodinným obchodem pracoval také jako úředník živnostenského úřadu. Tato kombinace je zajímavým svědectvím o společenském prostředí první poloviny 20. století, kdy hranice mezi rodinnou živností a dalším zaměstnáním nemusela být tak ostrá, jak bychom očekávali dnes. Podnik přesto pokračoval a Stejskalova káva zůstávala součástí chrudimského obchodního života až do závěru druhé světové války.

Ještě zajímavější než samotná existence firmy je způsob jejího zániku. V roce 1945 byla pražírna a prodejna dobrovolně uzavřena. Nešlo tedy o podnik, který by byl Stejskalovým odebrán až během znárodňování po únoru 1948. Podle rodinných vzpomínek dospěl otec Jana Stejskala už bezprostředně po válce k přesvědčení, že budoucí poměry nebudou soukromému podnikání příznivé, a rozhodl se živnost ukončit.

Toto rozhodnutí dává příběhu Stejskalovy kávy neobvyklý závěr. Mnohé podobné prvorepublikové firmy skončily až po komunistickém převratu, kdy byly znárodněny, začleněny do národních podniků nebo administrativně zlikvidovány. Stejskalova pražírna zmizela o několik let dříve. Rodina tak uzavřela podnik, který její předchozí generace vybudovala na počátku století, ještě před nástupem systému, jenž soukromý obchod tohoto typu prakticky odstranil.

Krabička, která čekala ukrytá v domě

Nejkrásnější část příběhu Stejskalovy kávy přišla až mnoho desetiletí po zániku firmy. Při rekonstrukci domu čp. 135 byl nalezen původní obal označený „Stejskalova káva“. Nález se dostal ke galeristovi Luboši Jelínkovi, který jej uchovával přibližně dvacet let. V roce 2012 pak krabičku předal Janu Stejskalovi – vnukovi člověka, který pražírnu založil.

Pro historii reklamy má takový předmět mimořádnou hodnotu. Nejde totiž o anonymní obal nalezený někde na burze, jehož původ je nutné pracně rekonstruovat. Jeho provenience vede přímo k domu, v němž původní firma sídlila. Obal přežil zánik živnosti, poválečné změny, desetiletí socialismu i další přestavby objektu a nakonec se po více než půlstoletí dostal zpět k potomkovi původních majitelů. Reklamní předmět se tím mění v rodinnou památku a současně v hmotný doklad jednoho z drobných chrudimských podniků první poloviny 20. století.

Návrat kávy do stejného domu

Příběh má navíc téměř symbolickou dohru. V domě na Resselově náměstí čp. 135, kde Stejskalovi kdysi prodávali čaj a pražili vlastní kávu, se po desetiletích znovu objevil specializovaný obchod s kávou a čajem. Provozovna Mlsný peciválve své historii sama připomíná, že v těchto prostorách měla rodina Stejskalových před desítkami let obchod a pražírnu.

Kontinuita není podnikatelská – dnešní obchod není pokračováním původní firmy Stejskalových – ale kontinuita místa je pozoruhodná. Historický dům se po dlouhé přestávce vrátil k sortimentu, který se zde prodával už v první polovině minulého století. Tam, kde kdysi zákazníci přicházeli pro Stejskalovu kávu a čaj, se dnes znovu prodávají stejné základní komodity, byť v úplně jiném obchodním a společenském světě.

Malá značka jako obraz zaniklého světa obchodu

Stejskalova káva je krásným příkladem toho, proč mají zdánlivě obyčejné reklamní předměty takovou dokumentární hodnotu. Za názvem na starém obalu se skrývá rodina, dům, několik desetiletí podnikání a nakonec i rozhodnutí živnost ukončit právě ve chvíli, kdy se československá společnost začínala zásadně měnit. Značka patrně nikdy neměla ambici stát se celostátním konkurentem velkých pražíren. Její síla byla jinde – byla chrudimská.

Právě tak fungovala velká část předválečného českého obchodu. Města měla vlastní pražírny, výrobce cukrovinek, sodovkáře, likérníky, drogisty, mydláře a desítky dalších specializovaných živností. Jejich reklama nebyla oddělena od osobnosti majitele. Jméno na vývěsním štítu znamenalo osobní odpovědnost za výrobek. Když zákazník kupoval Stejskalovu kávu, nekupoval pouze určitou směs pražených zrn. Kupoval kávu od Stejskalů z domu čp. 135 na chrudimském náměstí.

Firma zanikla roku 1945, ale její jméno úplně nezmizelo. Zůstalo na několika drobných předmětech, v rodinné paměti a především v příběhu domu, v němž se po mnoha desetiletích znovu prodává káva. Právě proto je jednoduchý nápis „Stejskalova káva“ dnes něčím víc než starou obchodní značkou. Je malým zachovaným fragmentem Chrudimi první poloviny 20. století – doby, kdy vůně čerstvě pražené kávy neznamenala průmyslový výrobek z druhého konce Evropy, ale často konkrétního obchodníka o několik domů dál.

Identifikace

Značka: Stejskalova káva
Místo: Chrudim
Provozovna: Resselovo náměstí, čp. 135
Obor: pražírna kávy, obchod s kávou a čajem
Vznik: počátek 20. století
Zakladatel: dědeček Jana Stejskala; přesné křestní jméno zatím není bezpečně doloženo v použitých pramenech
Pokračovatel: další generace rodiny Stejskalových
Ukončení živnosti: 1945
Dochovaný předmět: původní obal „Stejskalova káva“, nalezený při rekonstrukci domu čp. 135
Autor reklamní grafiky: nezjištěn
Tiskárna: nezjištěna

Zdroje

Chrudimské noviny – vzpomínky Jana Stejskala, historie rodinného obchodu a pražírny, nález původního obalu Stejskalovy kávy.
Mlsný pecivál, Chrudim – historie obchodu v domě čp. 135 a připomínka někdejší pražírny rodiny Stejskalových.