Pravá moravská žitná

Krasová továrna nápojů v Jedovnicích – příběh Nezvala, Vaňka a lihovaru, který znal celý obor

Když se v Jedovnicích nevyrábělo jen pro okolní hospody

Jedovnice dnes člověku evokují především Moravský kras, rybník Olšovec a krajinu severně od Brna. Na přelomu 19. a 20. století však měly ještě jednu tvář, která se z dnešní paměti téměř vytratila. Fungovala zde výrobna lihovin a dalších nápojů, jejíž význam zdaleka nepřesahoval pouze hranice městečka. Pod různými obchodními názvy se v pramenech objevují Nezval a Vaněk, později Krasová továrna nápojů v Jedovnicích – Nezval a spol., a dochovala se dokonce firemní dopisnice označující podnik jako První pohorskou továrnu lihovin v Jedovnicích. Nešlo tedy o malou vesnickou pálenici ukrytou někde za hospodou. Jedovnický podnik se už na počátku 20. století účastnil výstav, získával ceny, používal vlastní obaly a reklamní materiály a jeho nejvýznamnější představitel Josef František Nezval se nakonec dostal až do čela celostátní organizace výrobců lihovin.

Samotné prostředí podniku bylo navíc spojeno s místem mnohem starším než jeho průmyslová etapa. Areál, kterému se v Jedovnicích dodnes říká „lihovar“, vznikl v prostoru někdejšího panského dvora. Historik Josef Plch upozorňuje, že část staveb bývalého dvora může být barokního, případně ještě staršího původu. Teprve později se s areálem pevně spojila výroba lihovin. Je to pozoruhodná vrstva jedovnických dějin: někdejší hospodářské zázemí panství přešlo do světa moderní potravinářské výroby a podniku, jehož jméno lze sledovat nejméně přes první polovinu 20. století.

Nezval a Vaněk – firma, která už roku 1902 získala zlato

Jeden z nejstarších zatím pevně doložených bodů přichází z roku 1902. V září toho roku zveřejnily Lidové noviny seznam oceněných z hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy ve Vyškově. Mezi držiteli zlaté výstavní medaile byli uvedeni také Nezval a Vaněk v Jedovnicích. Takové ocenění je důležité hned z několika důvodů. Především potvrzuje, že firma v Jedovnicích již na začátku století existovala jako podnik, který své výrobky prezentoval na veřejných průmyslových a hospodářských přehlídkách. Zároveň ukazuje, že šlo o producenta schopného konkurovat mimo bezprostřední okolí Jedovnic. Zlatá medaile na regionální výstavě tehdy nebyla jen dekorací do kanceláře. V době, kdy se kvalita zboží často komunikovala právě prostřednictvím cen, diplomů a medailí, představovalo ocenění velmi účinný marketingový argument a výrobci je následně rádi umísťovali na etikety, hlavičkové papíry i reklamu.

Z této starší etapy se dochovala také stopa, která pomáhá lépe pochopit, jak se podnik sám prezentoval. Sběratelsky známá firemní dopisnice nese označení První pohorská továrna lihovin v Jedovnicích a jména Nezvala a Vaňka. Už samotná volba slova „továrna“ je příznačná. Majitelé nechtěli působit jako lokální výrobci několika druhů kořalek, ale jako moderní průmyslový podnik. Přídomek „pohorská“ mohl navíc dobře fungovat v reklamě – spojoval výrobek s čistým krajem, lesy a oblastí Moravského krasu. Dochovaná dopisnice je současně jedním z hmotných dokladů existence obchodního spojení Nezvala a Vaňka, které známe také z výstavního ocenění roku 1902.

Z Nezvala a Vaňka se stává Krasová továrna nápojů

Jen o několik let později už nacházíme jiné obchodní označení. Moravská orlice z 27. června 1905 uvádí podnik jako Krasovou továrnu nápojů Nezval a spol. v Jedovnicích. Mezi rokem 1902, kdy vystupovala dvojice Nezval a Vaněk, a rokem 1905 tedy zjevně došlo ke změně obchodního označení. Z dostupných pramenů zatím nelze bezpečně určit přesný právní průběh změny ani okamžik, kdy Vaněk z názvu zmizel. Nelze proto jednoduše napsat, že roku 1905 ze společnosti odešel. Jisté je pouze to, že starší forma Nezval a Vaněk je doložena roku 1902 a označení Nezval a spol. už v roce 1905.

Jméno Krasová továrna nápojů přitom není nějaký pozdější sběratelský výmysl nebo špatně přečtený nápis. Objevuje se v dobových novinách, na dochovaných etiketách, lahvích a nakonec ještě v úředních dokumentech po druhé světové válce. Sortiment nebyl omezen na jediný druh lihoviny. Sběratelské fondy uchovávají etikety pro rum, vodku, griotku či slivovici a další výrobky. Značka tedy fungovala jako zastřešující označení výrobce, pod nímž se vyráběla širší škála lihovin a nápojů. Databáze historických rumových etiket eviduje přímo Krasovou továrnu nápojů v Jedovnicích / Nezval a spol. a dokumentuje rovněž dobové inzeráty z let 1902 a 1905.

Lahve, které se měly vrátit

Zcela mimořádným pramenem jsou historické lahve. U Jedovnic jsou doloženy minimálně dvě velikosti lahví označených KRASOVÁ TOVÁRNA NÁPOJŮ JEDOVNICE – NEPRODEJNÉ, o objemu přibližně 0,3 a 0,5 litru. Vedle nich jsou známy také lahve s označením NEZVAL & VANĚK JEDOVNICE, opět včetně varianty s upozorněním, že láhev není určena k prodeji. To je krásný detail každodenního fungování tehdejšího nápojového průmyslu. Láhev totiž nebyla pouhým jednorázovým obalem. Byla majetkem výrobce, putovala k obchodníkovi či hostinskému, po spotřebování nápoje se vracela, čistila a znovu plnila. Nápis „neprodejné“ chránil vratný obal před tím, aby zmizel ze systému spolu s obsahem.

Právě tyto lahve zároveň propojují dvě fáze historie podniku. Máme nádoby nesoucí starší jméno Nezval & Vaněk a vedle nich lahve označené Krasová továrna nápojů Jedovnice. Hmotné předměty tak potvrzují proměnu firemního názvu, kterou lze sledovat také v písemných pramenech. Pro historii reklamy jsou podobné lahve mimořádně cenné: značka zde není nalepena na papírové etiketě, která mohla během několika minut zmizet ve vodě, ale je trvale spojena se samotným obalem. O více než století později tak sklo vypráví historii firmy přesněji než leckterá kronika.

Josef František Nezval – z Jedovnic až do čela československého lihovarnictví

Nejdůležitější osobností příběhu byl bezpochyby Josef František Nezval. Jeho skutečný význam ukazuje až Lihovarská ročenka z roku 1937. V ní už není uveden jen jako výrobce z Jedovnic, ale jako obchodní rada Josef František Nezval, Jedovnice na Moravě, předseda Ústředního svazu československých výrobců likérů a lihovin v Praze. To je zásadní údaj. Ústřední svaz nebyl místním sdružením několika palírníků. Podle stejné ročenky měl na konci roku 1936 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1 173 členů a jeho úkolem bylo zastupovat hospodářské i technické zájmy výrobců lihovin. Jedovnický továrník tedy stál v čele organizace, která reprezentovala významnou část celého československého oboru.

Tím se mění i pohled na samotnou Krasovou továrnu. Nebyla jen úspěšnou místní výrobnou, jejíž lahve se rozvážely do hospod v okolí Blanska. Její majitel patřil mezi nejvýznamnější představitele československého likérnického průmyslu. Člověk, který podnikal v Jedovnicích, jednal jménem více než tisícovky výrobců a pohyboval se v nejvyšších profesních strukturách odvětví. Titul obchodního rady navíc ukazuje jeho společenské postavení. Předsednictvo svazu zahrnovalo představitele podniků z Prahy, Českých Budějovic, Olomouce, Opavy i dalších průmyslových center, přesto jeho předseda sídlil v relativně malých Jedovnicích. To samo vypovídá o Nezvalově autoritě lépe než jakýkoli reklamní slogan.

Továrník, kterému nebyly Jedovnice lhostejné

Josef František Nezval se nezapsal pouze do dějin lihovarnictví. Materiály jedovnického Okrašlovacího spolku jej uvádějí také mezi místními členy spolku a zaznamenávají velmi konkrétní čin: úpravu okolí lihovaru financoval J. F. Nezval, přičemž na pracích se podíleli i členové spolku. Ve třicátých letech Okrašlovací spolek měnil podobu Jedovnic – vysazoval zeleň, budoval parčíky, chodníky a cesty, upravoval okolí veřejných budov a další zanedbaná místa. Nezval tak nebyl jen továrníkem využívajícím obec jako adresu svého podniku, ale patřil k lidem, kteří se podíleli na její veřejné podobě.

Je to drobná poznámka v místní historii, ale dobře doplňuje jeho portrét. V roce 1937 jej vidíme na jedné straně jako předsedu významného celostátního průmyslového svazu a na druhé jako člověka, který zaplatil úpravu okolí vlastního závodu v Jedovnicích. Podnik a obec zde evidentně nebyly dva oddělené světy. Továrna byla součástí místního prostoru a její majitel součástí společenského života městečka.

A co Stará žitná?

Při pátrání po jedovnické továrně se nabízí velmi lákavá stopa – Stará žitná, později známá jako Stará žitná myslivecká. Časové období, výroba lihovin i význam Nezvalova podniku svádějí k představě, že by mohla existovat přímá souvislost. Právě tady je ale nutné oddělit přání od důkazu. V dosud dohledaných pramenech se podařilo bezpečně propojit Jedovnice s firmami Nezval a Vaněk, Nezval a spol. a Krasovou továrnou nápojů a doložit jejich výrobu různých lihovin. Přímý doklad, že by právě jedovnický podnik vyráběl Starou žitnou nebo byl článkem historie dnešní Staré žitné myslivecké, zatím nalezen nebyl.

Historie Staré žitné je dnes spojována s tradicí Palírny U Zeleného stromu v Prostějově a výrobce sám ji prezentuje jako součást své dlouhodobé palírnické tradice. To ovšem samo o sobě nevylučuje možné historické obchodní či výrobní vazby jiných podniků, ale dokud se neobjeví dobová etiketa, ceník, inzerát, ochranná známka nebo úřední dokument přímo spojující název Stará žitná s Jedovnicemi či Nezvalovým podnikem, nebylo by korektní takové spojení tvrdit jako fakt. U historické reklamy je právě podobná zdrženlivost důležitá: někdy je nejzajímavějším výsledkem pátrání právě hranice mezi tím, co vypadá pravděpodobně, a tím, co lze skutečně dokázat.

Konec soukromé továrny

Krasová továrna přežila monarchii, první světovou válku, vznik Československa, hospodářské krize i německou okupaci. Její soukromá historie skončila až po komunistickém převratu. Vyhláška ministryně výživy ze dne 21. června 1948 o znárodnění podniků a závodů v oboru výroby lihovin uvádí mezi zestátněnými podniky pod číslem 41 také „Krasová továrna nápojů v Jedovnicích Nezval a spol.“, Jedovnice, soudní okres Blansko, a výslovně ji označuje jako veřejnou obchodní společnost. Tady máme jeden z nejpevnějších bodů celé historie. Podnik, jehož kořeny lze sledovat minimálně k Nezvalovi a Vaňkovi na počátku století, existoval pod Nezvalovým jménem ještě v okamžiku znárodnění roku 1948.

Po znárodnění byla soukromá identita podobných továren postupně rozpouštěna v národních podnicích a původní značky často mizely. Databáze historických etiket například uchovává rumovou etiketu, na níž už jako výrobce figuruje národní podnik Moravské lihovary a octárny, Brno. Je proto příznačné, že paměť na jedovnický podnik dnes nejlépe zachovávají předměty, které měly původně velmi krátký život: etikety, dopisnice, inzeráty a především vratné skleněné lahve.

Z továrny zůstalo víc než jen jméno

Příběh Krasové továrny nápojů je ukázkou toho, jak překvapivě velkou firmu může historie skrývat za názvem malé moravské obce. Na začátku stojí Nezval a Vaněk, roku 1902 ocenění zlatou medailí ve Vyškově. O několik let později už dobový tisk zná Krasovou továrnu nápojů Nezval a spol. v Jedovnicích. Dochované lahve potvrzují obě obchodní etapy, firemní dopisnice hovoří o První pohorské továrně lihovin a etikety dokazují široký sortiment. Ve třicátých letech pak Josef František Nezval vystupuje jako předseda organizace sdružující více než tisíc československých výrobců likérů a lihovin. Roku 1948 přichází znárodnění a soukromá kapitola jedovnického podniku končí.

A přesto firma úplně nezmizela. Její jméno stále vystupuje ze skla starých lahví, z papíru etiket a ze zažloutlých sloupců novin. Nápis KRASOVÁ TOVÁRNA NÁPOJŮ JEDOVNICE – NEPRODEJNÉ, který měl kdysi pouze upozornit hostinského, aby láhev vrátil výrobci, získal po více než století úplně jiný význam. Láhev se totiž skutečně vrátila – jen ne do továrny. Vrátila se jako svědek doby, kdy z Jedovnic odjížděly bedny limonád a lihovin a muž od Moravského krasu stál v čele jednoho z největších profesních svazů svého odvětví.

Zdroje

Lidové noviny, 26. 9. 1902 – výsledky hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy ve Vyškově; Nezval a Vaněk v Jedovnicích, zlatá výstavní medaile; digitalizát Moravské zemské knihovny.

Moravská orlice, 27. 6. 1905 – dobová inzerce „Krasová továrna nápojů Nezval a spol. v Jedovnicích“; digitalizát Moravské zemské knihovny.

Dr. Ivan Pour: Lihovarská ročenka 1937 – Ústřední svaz čs. výrobců likérů a lihovin, Josef František Nezval jako předseda.

Vyhláška ministryně výživy ze dne 21. června 1948 o znárodnění podniků a závodů v oboru výroby lihovin – Krasová továrna nápojů v Jedovnicích Nezval a spol.

Petr Hloušek: Petrovy rumové etikety – Krasová továrna nápojů v Jedovnicích / Nezval a spol.; historie, etikety a dobová inzerce.

Stare-lahve.cz – soupis historických sodovkových lahví: Krasová továrna nápojů Jedovnice a Nezval & Vaněk Jedovnice.

Okrašlovací spolek Jedovnice – historie spolku, Josef František Nezval a úprava okolí lihovaru.

Josef Plch: Panský dvůr v Jedovnicích alias lihovar – historie a odborná vyjádření k areálu.

Dochovaná firemní dopisnice „První pohorská továrna lihovin v Jedovnicích – Nezval a Vaněk“, sběratelský doklad.

Palírna U Zeleného stromu – historie a prezentace Staré žitné myslivecké; použito pouze k ověření historie značky, nikoli jako doklad spojení s Jedovnicemi.