Šternovka

Šternovka – léčivá hořká voda z polí mezi Újezdem a Otnicemi

Léčivá voda z krajiny jihovýchodně od Brna

Šternovka patřila k moravským hořkým minerálním vodám, které byly po desetiletí prodávány jako léčivé vody na zažívací obtíže a očistné kúry. Její prameny se nacházely v oblasti mezi Újezdem u Brna a Otnicemi, tedy v prostoru, kde se vyskytují silně mineralizované síranové sodno-hořečnaté vody. Stejný hydrogeologický systém dal vzniknout i mnohem známější Šaratici. Dnešní odborné materiály řadí Šternovku přímo mezi historické obchodní názvy vod z této oblasti.

Příběh Šternovky je zajímavý právě tím, že nezačíná v lázních ani ve velké stáčírně, ale na zemědělském statku a na polích. Z léčivého pramene se postupně stal komerční výrobek, konkurent Šaratice a nakonec po znárodnění součást stejného podniku.

Isidor Volf a voda ze Šternova

Podle újezdské kroniky dal krátce před první světovou válkou statkář Isidor Volf ze Šternova č. 1 chemicky prozkoumat hořkou vodu, která se vyskytovala na polích zvaných Zadní hony mezi Újezdem a Otnicemi. Rozbory ukázaly, že voda má velmi podobné složení a účinky jako tehdy už známá Šaratica. Volf proto nechal vybudovat studny, z nichž se voda čerpala, doma čistila, plnila do lahví a prodávala pod názvem Šternovka.

Tento údaj je pro historii značky klíčový. Šternovka nebyla jen jiným názvem Šaratice. Původně šlo o samostatně provozované zřídlo a samostatnou obchodní značku, založenou na jiných studních v témže širším geologickém prostoru.

Proč byla voda hořká

Krajina jihovýchodně od Brna leží na geologickém rozhraní a v třetihorách zde opakovaně zasahovalo moře. V usazeninách zůstaly minerální soli, které se následně rozpouštěly v podzemních vodách. Právě díky tomu vznikly zdejší silně mineralizované prameny. Město Újezd u Brna přímo uvádí Šternovku a Šaratici jako známé léčivé vody související s těmito geologickými poměry.

Odborná balneologická literatura charakterizuje vody z této oblasti jako silně mineralizované, síranové, sodno-hořečnaté a hypertonické.

Právě vysoký obsah minerálních solí způsoboval výraznou hořkou chuť a zároveň projímavý účinek.

Léčivý účinek, kvůli kterému se voda prodávala

Šternovka se používala hlavně jako projímavá a očistná minerální voda. Podobně jako Šaratica byla určena především lidem se zácpou a obtížemi spojenými s trávením.

Účinek byl dán hlavně vysokým obsahem síranových a hořečnatých solí, které zvyšují osmotický tlak ve střevě a podporují přesun vody do střevního obsahu. Výsledkem je projímavý efekt.

V první polovině 20. století se podobné vody běžně označovaly jako léčivé a prodávaly se v lékárnách, drogeriích a specializovaných obchodech. Jejich reklama často zdůrazňovala přírodní původ a účinek na trávení.

Šternovka versus Šaratica

Šternovka vstupovala na trh, který už měl velmi silnou značku – Šaratici. Ta byla objevena na konci 19. století a začala se komerčně stáčet dříve. Podle kroniky dal první šaratické zřídlo rozvinout MUDr. František Veselý, ředitel lázní Luhačovice, a už roku 1893 bylo povoleno vodu plnit a vyvážet. V následujícím roce bylo vyrobeno přibližně 48 000 lahví.

Šternovka přišla až krátce před první světovou válkou, ale nabízela vodu obdobného složení a účinku. Tím se stala přirozeným konkurentem Šaratice.

Dnešní odborné publikace řadí Šternovku vedle názvů Otnica a Moravia mezi historické obchodní názvy minerálních vod z tohoto těžebního pole.

Samostatné studny na Zadních honech

Důležitou součástí příběhu jsou studny na Zadních honech. Nešlo tedy o jednu romantickou studánku v lese, ale o cíleně vytvořené jímací objekty na zemědělské půdě.

Voda se ze studní čerpala, následně čistila a plnila do lahví. Kronika výslovně uvádí, že se zpracovávala doma u statku Isidora Volfa.

Právě tím se Šternovka liší od představ o klasické lázeňské minerálce. Nebyla spojena s kolonádou ani lázeňským domem. Byla to stáčená léčivá voda, určená pro distribuci a domácí použití.

Láhev jako hlavní obchodní forma

Dochované sběratelské lahve potvrzují, že Šternovka byla prodávána jako samostatně označený výrobek. Sběratelský trh zná historické lahve s názvem Šternovka, které dnes představují jeden z nejviditelnějších hmotných dokladů existence značky.

Láhev měla u léčivé vody zvláštní význam. Zákazník nekupoval anonymní minerálku, ale přesně určený pramen. Název na skle nebo etiketě proto nesl informaci o původu a zároveň fungoval jako obchodní značka.

U podobných vod byla důvěra zásadní. Spotřebitel očekával stálé složení a účinek.

Moravské hořké vody jako samostatná kategorie

Šternovka nebyla osamocenou zvláštností. Oblast jihovýchodní Moravy měla několik lokalit s podobnými minerálními vodami a právě Šaratice se postupně stala jejich nejznámějším reprezentantem.

Ministerský přehled českého lázeňství dnes uvádí, že plnírna využívá léčivé zdroje rozložené v několika těžebních polích – Šaratice, Újezd u Brna, Nesvačilka, Těšany a Luže – a že mezi historickými obchodními názvy byly právě Otnica, Moravia a Šternovka.

To znamená, že staré reklamy těchto značek dokumentují dobu, kdy dnes sjednocený regionální produkt ještě existoval jako několik samostatně propagovaných vod.

Reklama prodávala účinek, nikoli chuť

U minerálních vod bývá reklama založena na čistotě, osvěžení nebo příjemné chuti. U Šternovky tomu bylo jinak.

Hořká síranová voda rozhodně nebyla nápojem, který by člověk pil pro osvěžení.

Prodával se účinek.

Hořkost byla vlastně potvrzením, že zákazník dostává to, co očekává. Reklama proto nemusela předstírat lahodnou chuť. Šlo o vodu, kterou člověk pil z konkrétního důvodu.

Právě tato odlišnost vysvětluje, proč mohly být léčivé hořké vody obchodně úspěšné i přes chuť, kterou by běžný výrobce nápojů považoval za problém.

První světová válka a meziválečné období

Šternovka vznikla těsně před první světovou válkou, takže její rozvoj byl od začátku ovlivněn válečnými a poválečnými poměry. Přesto značka pokračovala i v meziválečném období a vytvořila si vlastní pozici vedle Šaratice.

V té době byly podobné minerální vody běžnou součástí drogistického a lékárenského sortimentu. Dávaly se do souvislosti s očistnými kúrami a regulací trávení a patřily k výrobkům, které měly blízko zároveň k potravině i léčebnému prostředku.

Šternovka se díky tomu pohybovala v zajímavém prostoru mezi lázeňstvím, zdravotnictvím a běžným obchodem.

Zanedbané zřídlo za okupace

Podle kroniky byla Šternovka v období německé okupace zanedbávána a nebyla jí věnována větší pozornost. Po osvobození se původní majitelé pokusili aktivitu obnovit a rozšířit.

Je to důležitý moment, protože značka nezanikla přirozeným obchodním úpadkem. Do její historie zasáhly politické a hospodářské události 20. století.

Obnova soukromého provozu však už netrvala dlouho.

Rok 1948 – konec samostatné Šternovky

V roce 1948 bylo zřídlo Šaratica znárodněno a současně k němu byla připojena také konkurenční Šternovka.

Tím skončila existence Šternovky jako samostatné soukromé značky.

Nový státní podnik sjednotil provoz a modernizoval výrobu. Kronika zmiňuje novou plnírnu u nádraží v Sokolnicích a dovoz moderních strojů ze Švédska.

Od té chvíle se samostatná jména jednotlivých konkurenčních vod postupně vytrácela a dominantním obchodním označením se stala Šaratica.

Ze Šternovky se stala Šaratica

Právě poválečná koncentrace vysvětluje, proč dnes jméno Šternovka téměř nikdo nezná, zatímco Šaratica přežila.

Současné odborné zdroje přímo uvádějí, že dnešní produkt Šaratice navazuje také na vody, které se dříve prodávaly pod názvy Otnica, Moravia a Šternovka.

Neznamená to, že všechny historické značky byly od počátku totožné. Znamená to, že využívaly velmi podobné minerální vody z jednoho širšího hydrogeologického území a po znárodnění byly jejich provozy a produkce sjednoceny.

Šternovka tak nezmizela úplně.

Její voda se stala součástí většího příběhu.

Šternov, který dal vodě jméno

Název Šternovka pocházel od Šternova, historické části dnešního Újezdu u Brna. Místní dějiny připomínají Šternov jako jednu ze starších sídelních částí oblasti a právě zde měl Isidor Volf statek č. 1.

Pojmenování vody podle místa bylo obchodně logické. Minerální voda potřebovala geografickou identitu, podobně jako Bílinská kyselka, Mattoni, Šaratica nebo další známé značky.

Z názvu místa se tak stala značka.

Proč právě tato krajina rodila hořké vody

Geologické vysvětlení je pro Šternovku mimořádně zajímavé. Území leží v oblasti starších třetihorních sedimentů, v nichž zůstaly minerální soli. Dešťová a podzemní voda je během svého pohybu horninovým prostředím rozpouštěla a získávala vysokou koncentraci minerálů.

Výsledkem nebyla klasická lehká stolní minerálka.

Vznikla voda natolik mineralizovaná, že měla velmi výraznou chuť a fyziologický účinek.

Právě díky tomu se mohla prodávat jako léčivá.

Zdravotní účinek tehdy a dnes

Historická reklama mohla léčivým vodám připisovat velmi široké účinky. Dnes je potřeba formulovat jejich význam přesněji.

Síranové hořečnaté vody mají především projímavý účinek a tradičně se používají při zácpě. Vysoká mineralizace zároveň znamená, že nejsou určeny k běžnému pití ve velkém množství jako stolní voda.

Proto je důležité číst staré označení „léčivá voda“ v dobovém kontextu. Šternovka byla skutečně používána terapeuticky, ale historické reklamní sliby nemusí odpovídat dnešním medicínským standardům.

Láhev, která připomíná zaniklou konkurenci

Historická láhev Šternovky je dnes zajímavá právě proto, že dokumentuje značku, kterou poválečný vývoj téměř úplně vymazal.

Šaratica přežila.

Šternovka ne.

Přitom krátce před první světovou válkou vznikala jako její přímý konkurent a měla podle dobových chemických zkoušek velmi podobné složení a účinek.

Kdyby nedošlo ke znárodnění a spojení obou zřídel, mohly dnes možná vedle sebe existovat dvě tradiční moravské značky.

Historie rozhodla jinak.

Šternovka – z pole do lahve a nakonec do jedné značky

Příběh Šternovky začíná nezvykle skromně.

Statkář Isidor Volf nechá před první světovou válkou analyzovat hořkou vodu na svých polích.

Zjistí se, že má obdobné složení a účinky jako Šaratica.

Vzniknou studny.

Voda se čistí, plní a prodává pod jménem Šternovka.

Následují desetiletí konkurence, válka, okupace a nakonec rok 1948, kdy je zřídlo připojeno ke znárodněné Šaratici.

Dnes už Šternovku v obchodě nenajdeme.

Její jméno přežívá na starých reklamách, lahvích a v kronikách.

A právě proto je tak zajímavá: je připomínkou doby, kdy na několika polích jihovýchodně od Brna soupeřilo několik různých značek o zákazníka, přestože jejich voda vycházela z téměř stejného geologického podloží.

Zdroje

Město Újezd u Brna – historie místní části a geologie území; léčivé minerální vody Šternovka a Šaratica, vznik minerálních pramenů v souvislosti s třetihorními sedimenty.

Újezdský zpravodaj, 2020 – přepis obecní kroniky z roku 1957; Isidor Volf ze Šternova č. 1, průzkum vody na Zadních honech, studny, čištění, plnění a prodej Šternovky, její znárodnění roku 1948 a připojení k Šaratici.

Ministerstvo pro místní rozvoj – České lázně a lázeňství; léčivé zdroje v prostoru Šaratice–Újezd–Nesvačilka–Těšany–Luže, charakteristika silně mineralizované síranové sodno-hořečnaté vody a historické obchodní názvy Otnica, Moravia a Šternovka.

Encyklopedický a odborný přehled léčivých pramenů jižní Moravy – historická Šternovka jako jedna z vod stejného širšího minerálního systému.

Město Újezd u Brna – nejstarší dějiny; Šternov jako historická místní část a zmínka o výrobě léčivých vod Šaratica a Šternovka.

Dochovaná historická láhev minerální vody Šternovka – sběratelský doklad samostatného obchodního názvu značky.