Superior
Superior – zapomenuté mýdlo ze Starých Strašnic
Když i obyčejné mýdlo muselo mít svou tvář
Na první pohled je to nenápadná reklamní tiskovina z doby, kdy se o přízeň zákazníka ucházely desítky dnes již téměř zapomenutých výrobců mýdla, leštidel, krémů na boty a dalšího drogistického zboží. Uprostřed stojí výrazná značka SUPERIOR, kolem níž se soustředí celé sdělení: „jádrové úsporné mýdlo a krém na obuv značky Superior“, výrobky, které měly být podle reklamy k dostání ve všech obchodech. Ve spodní části se objevuje údaj, který je dnes pro pátrání po původu značky nejcennější: „Továrna – Praha – Strašnice.“
Ještě zajímavější je drobná postava umístěná nad názvem Superior. Okřídlená přilba, hůl obtočená hady a antikizující podoba nenechávají mnoho prostoru k pochybnostem: jde o Merkura, římského boha obchodu, kupců a cest. Vedle postavy je navíc výslovně uvedeno „ochranná známka“. Merkur zde tedy pravděpodobně nebyl pouhou ilustrací, ale součástí obchodní identity výrobce. Právě takové obrazové značky byly v době první republiky mimořádně důležité. Zákazník nemusel znát přesné jméno továrníka; stačilo, když si v obchodě vzpomněl na jméno Superior nebo na známého Merkura na obalu.
Superior: mýdlo i krém na boty
Pozoruhodná je samotná kombinace výrobků. Superior nebyl prezentován pouze jako mýdlo, ale současně jako značka jádrového mýdla a krému na obuv. Dnes nám tato dvojice může připadat poněkud nesourodá, v tehdejším drogistickém průmyslu však dávala dobrý smysl. Menší chemické a mydlářské továrny běžně pracovaly s tuky, vosky, oleji, louhy, barvivy a dalšími surovinami a jejich sortiment proto mohl sahat od pracích a čisticích prostředků přes leštidla až k přípravkům na ošetřování obuvi.
Výraz „jádrové mýdlo“ přitom neznamenal luxusní kosmetické mýdlo. Šlo především o kvalitní pevné mýdlo určené pro každodenní domácí použití, praní a čištění. V době, kdy pračka, jak ji známe dnes, ještě nebyla samozřejmostí a značná část domácích prací se vykonávala ručně, představovalo dobré mýdlo skutečné spotřební zboží první potřeby. Reklama proto zdůrazňuje i slovo „úsporné“. Nekupovala se jen vůně nebo hezký obal; prodávala se hospodárnost, výdrž a příslib, že hospodyně za své peníze dostane co největší užitek.
Vedle toho stál krém na obuv. Také boty byly tehdy podstatně cennější věcí než dnes. Opravovaly se, podrážely, leštily a měly vydržet celé roky. Krém na boty proto patřil k běžné výbavě domácnosti stejně samozřejmě jako mýdlo. Superior tak nabízel dvě věci spojené jedním jednoduchým příslibem: čistotu a péči o domácnost i osobní vzhled.
Stopou do Starých Strašnic
Samotná reklama výrobce nejmenuje. Uvádí pouze továrnu v Praze-Strašnicích, a právě zde začíná zajímavé pátrání. V dobových a sběratelsky dochovaných materiálech se totiž objevuje Josef Teplý, majitel továrny na mýdla v Praze-Starých Strašnicích. Dochovalo se několik reklamních tiskovin, takzvaných reklamních pohádek, které nesou označení „Josef Teplý, továrna na mýdla, Praha Staré Strašnice“. Tyto drobné sešitky s pohádkou a reklamou patřily k oblíbeným meziválečným propagačním prostředkům a obchodníci je přidávali zákazníkům k nákupu.
Ještě cennější je dochovaný filatelistický záznam reklamní celistvosti z roku 1930, který Josefa Teplého výslovně označuje jako majitele „továrny na mýdla Praha–St. Strašnice“. Máme tedy spolehlivě doloženo, že právě ve Strašnicích a právě v období, do něhož svým provedením dobře zapadá také reklama Superior, skutečně působila mydlářská továrna Josefa Teplého.
Tady je však nutné udělat malou historickou brzdu. Přímý dobový dokument, který by výslovně říkal „Superior – Josef Teplý“, se zatím nepodařilo dohledat. Přiřazení značky Superior k Teplého továrně je založeno na velmi zajímavé shodě místa, oboru a období: reklama Superior uvádí továrnu v Praze-Strašnicích, zatímco Josef Teplý je kolem roku 1930 doložen jako provozovatel továrny na mýdla v Praze-Starých Strašnicích. Je proto vážným kandidátem na výrobce Superioru, nikoli však zatím archivně prokázaným majitelem této ochranné známky.
Právě tahle nejistota je ale na podobných předmětech možná to nejhezčí. Reklama přežila firmu, její výrobky i lidi, kteří za ní stáli. Zůstalo několik slov, Merkur, název Superior a údaj „Praha – Strašnice“. Z těch několika stop se dnes po téměř století pokoušíme znovu složit podnik, který byl tehdejším Pražanům možná úplně samozřejmý.
Merkur jako obchodní posel
Výtvarně je reklama postavena jednoduše, ale velmi chytře. Dominantní slovo SUPERIOR je samo o sobě sebevědomým názvem. Anglické či latinsky znějící slovo znamenající něco „vyššího“, „lepšího“ nebo „nadřazeného“ mělo výrobku dodat nádech kvality a modernosti. Podobná cizojazyčná jména byla v meziválečné reklamě oblíbená právě proto, že dokázala i obyčejnému spotřebnímu výrobku dodat pocit světovosti.
Merkur nad názvem tento význam ještě posiloval. Od antiky byl patronem obchodu a kupců a jeho atributy – především okřídlená přilba a kaduceus – se v evropské obchodní symbolice objevovaly po celé 19. a první polovinu 20. století. Na reklamě Superior proto není jen dekorativní figurkou. Funguje jako pečeť obchodní důvěryhodnosti a zároveň jako obraz, který bylo možné snadno poznat na obalu výrobku.
Grafika přitom nepotřebuje dlouhý slogan ani složité vysvětlování. Zákazník má pochopit několik věcí během okamžiku: Superior, ochranná známka Merkur, mýdlo, krém na obuv, Praha-Strašnice. Je to reklama z doby, kdy značku často budoval jediný symbol, výrazná typografie a několik slov na výkladní skříni, kartonu nebo smaltované tabuli.
Malá továrna ve velkém městě
Strašnice první republiky byly úplně jiným místem než dnešní souvislá městská čtvrť. Praha se rychle rozšiřovala a na jejích okrajích vedle obytné zástavby vznikaly dílny, sklady a menší průmyslové podniky. Právě v takovém prostředí měla své místo i mydlářská výroba. Nebyly to jen obrovské koncerny typu Schichtových závodů; československý trh tvořila také hustá síť malých a středních továren, jejichž značky byly dobře známé v Praze nebo určitém regionu, ale po válce, znárodnění a koncentraci výroby postupně zmizely.
Superior do tohoto světa dokonale zapadá. Dnes o něm téměř nic nevíme, ale samotná reklama prozrazuje, že výrobce chtěl budovat skutečnou značku. Měl vlastní jméno výrobků, obrazovou ochrannou známku a propagoval nejméně dvě skupiny zboží. Formulace, že výrobky jsou „k dostání ve všech obchodech“, navíc naznačuje ambici prodávat prostřednictvím širší maloobchodní sítě, nikoli pouze z továrního krámku někde ve Strašnicích.
A právě tady se drobná reklama mění v historický dokument. Nevypráví jen o jednom kusu mýdla. Připomíná vrstvu pražského podnikání, která téměř úplně zmizela: malé továrny, rodinné podniky, vlastní ochranné známky, obchodní cestující, drogerie a koloniály plné výrobků, jejichž jména tehdy znal každý zákazník v okolí a která dnes musíme pracně hledat ve starých adresářích, reklamách a obchodních rejstřících.
Záhada Superioru zůstává otevřená
Reklamu Superior lze podle jejího grafického charakteru a podle doloženého mydlářského průmyslu ve Strašnicích zařadit pravděpodobně do meziválečného období, nejspíše do okolí 20. a 30. let 20. století. Přesnější dataci zatím nemáme. Stejně tak zatím nemáme definitivní potvrzení majitele značky.
Nejsilnější stopa vede k Josefu Teplému a jeho továrně na mýdla ve Starých Strašnicích, doložené nejméně kolem roku 1930. Shoda je natolik výrazná, že ji nelze při historii Superioru pominout, ale dokud se neobjeví dobový adresář, obal výrobku, faktura nebo registrace ochranné známky spojující jméno Teplý přímo se slovem Superior či s Merkurem, musí zůstat označena jako pravděpodobná identifikace.
Možná právě někde v zapomenutém pražském adresáři nebo ve starém věstníku ochranných známek stále leží jediný řádek, který celý příběh definitivně uzavře. Do té doby zůstává Superior krásným příkladem toho, jak dokáže jediná stará reklama otevřít dveře do světa téměř zapomenuté pražské továrny – a jak někdy po výrobci zůstane už jen Merkur, kus mýdla a jméno, které slibovalo, že jeho výrobek je jednoduše „Superior“.
Datace: pravděpodobně 20.–30. léta 20. století
Místo: Praha-Strašnice
Výrobce: pravděpodobně továrna na mýdla Josefa Teplého, Staré Strašnice – spojení se značkou Superior zatím není definitivně doloženo
Autor reklamní grafiky: neznámý
Zdroje: Dochovaná reklama Superior ze sbírky Reclamare; dobové reklamní tiskoviny „Josef Teplý, továrna na mýdla, Praha Staré Strašnice“; Philashop – záznam reklamní celistvosti „Josef Teplý, továrna na mýdla Praha–St. Strašnice“, 1930; Aukro – dochované reklamní pohádky továrny Josefa Teplého.
