Tajč

TAJČ – plzeňský hodinářský a klenotnický dům s tradicí od roku 1883

Když se v Plzni kupovaly hodinky na celý život

Ve staré Plzni existovaly obchody, do kterých se nechodilo každý týden. Člověk jejich dveře otevřel možná jen několikrát za život – když si pořizoval první pořádné hodinky, vybíral snubní prsten, kupoval ženě šperk k výročí nebo hledal dárek, který měl vydržet další generaci. Jedním z takových míst byl podnik Tajč, jehož jméno se s plzeňským hodinářstvím, zlatnictvím a klenotnictvím spojilo na mimořádně dlouhou dobu.

Dochovaná firemní účtenka hrdě oznamovala:

TAJČ – PLZEŇ – ŘÍŠSKÁ 2–3 – ZALOŽENO 1883 – TELEFON 641.

Pod tím následoval výčet sortimentu, který dokonale vystihuje charakter podniku: hodiny, zlato, brilianty, stříbro, alpaka, snubní prsteny a dárkové předměty. Nebyl to tedy obyčejný hodinářský krámek. Tajč postupně vytvořil obchod, v němž se potkávalo přesné hodinářské řemeslo se světem šperků, drahých kovů a luxusního zboží.

A jeho historie začala v době, kdy se samotná Plzeň měnila před očima.

Jaroslav Tajč a rok 1883

Za počátek konkrétního obchodního domu Tajč lze podle dobových firemních údajů považovat rok 1883. Právě tento rok firma později sama uváděla jako datum svého založení. S počátky podniku je spojen Jaroslav Tajč, hodinář a obchodník s hodinami, který v Plzni vybudoval sklad zlatého a stříbrného zboží.

Byla to výborně zvolená doba. Plzeň posledních desetiletí 19. století už dávno nebyla pouze provinčním západočeským městem. Prudce rostla, rozvíjely se Škodovy závody, pivovary, železnice a nové průmyslové podniky a spolu s nimi vznikala početná vrstva lidí, kteří si mohli dovolit kvalitní spotřební zboží.

Hodinky přitom byly něčím úplně jiným než dnes. Mobilní telefon neexistoval, veřejných hodin nebylo nekonečné množství a přesný osobní čas měl stále větší význam v průmyslové společnosti řízené železničními jízdními řády, začátky pracovních směn a obchodními schůzkami.

Kvalitní kapesní hodinky byly zároveň praktickým nástrojem i společenským symbolem.

A Jaroslav Tajč prodával obojí.

Od kapesních hodinek po zlato a stříbro

Už v devadesátých letech 19. století se nabídka firmy rozšiřovala. Dochované údaje z roku 1894 zmiňují zlaté, stříbrné a niklové kapesní hodinky, kyvadlové salonní a kuchyňské hodiny a rovněž zlaté, stříbrné a niklové řetízky.

To je vlastně malý katalog tehdejší měšťanské domácnosti.

V salonu tikaly reprezentativní hodiny, v kuchyni jednodušší nástěnné či kyvadlové hodiny a muž nosil kapesní hodinky na řetízku, který byl sám součástí jeho oděvu a společenského postavení. Hodinky nebyly věcí, která se po několika letech vyhodila. Opravovaly se, čistily, dědily a někdy provázely jednu rodinu po několik generací.

Proto byl dobrý hodinář člověkem, kterému zákazník musel důvěřovat.

A jméno Tajč se v Plzni začalo objevovat stále častěji.

Rodina hodinářů

Na příběhu Tajčových je zvlášť zajímavé, že Jaroslav nebyl jediným nositelem tohoto příjmení spojeným s hodinářským řemeslem.

V roce 1891 se hodinář Hynek Tajč účastnil výstavy, kde předvedl pozoruhodné stojací kyvadlové hodiny. Podle dochovaného popisu měly chod na sedm měsíců, ukazovaly měsíc a dny a obsahovaly ryté kovové součásti. Roku 1897 je Hynek Tajč uváděn v Plzni na Solní ulici 13.

Ve stejném roce se objevuje také hodinář Otakar Tajč, který měl adresu ve Františkánské ulici 8.

Plzeň tak na konci 19. století znala několik hodinářů jménem Tajč. To je důležitý detail, protože ukazuje, že nešlo jen o obchodní značku nalepenou na dovezené hodiny. V rodinném prostředí skutečně existovalo hodinářské řemeslo.

Přesné příbuzenské vztahy mezi všemi těmito Tajči je ještě potřeba definitivně potvrdit matričními a archivními prameny, ale koncentrace několika hodinářů stejného příjmení v jednom městě a ve stejné době je mimořádně zajímavá.

Říšská ulice – dobrá adresa pro dobré hodinky

S Jaroslavem Tajčem je nejsilněji spojena Říšská ulice. V pramenech se čísla v jednotlivých letech mění – objevuje se Říšská 2, 3 či 4 a později kombinace 2–3. Část rozdílů může souviset se způsobem označování domů, přesuny provozovny nebo rozšiřováním obchodu. Jisté je, že právě tato část centra Plzně se stala dlouhodobým obchodním působištěm firmy.

Na dochovaných hodinách se navíc objevují obchodní označení s textem „Jaroslav Tajč, hodinářství a zlatnictví, Plzeň, Říšská ulice č. 2“. Takové označení je pro historii obchodu velmi cenné.

Hodinář totiž často nebyl výrobcem samotného strojku. Objednával kvalitní hodiny a hodinky od zavedených výrobců, prodával je pod svým jménem, ručil za jejich kvalitu a zajišťoval servis.

Jméno na ciferníku nebo štítku proto fungovalo jako záruka:

Tajč – Plzeň.

Omega, Schaffhausen a Audemars

Na začátku 20. století už nabídka Jaroslava Tajče ukazuje obchod vysoké úrovně. Roku 1906 jeho hodinářský velkoobchod a zlatnický velkosklad nabízel kapesní hodinky, nástěnné a podlahové hodiny, puncované zlaté a stříbrné zboží a přesné švýcarské hodinky.

Mezi uváděnými značkami se objevovaly Omega, Schaffhausen a Audemars.

To je důležitý detail. Švýcarské hodinářství bylo už tehdy synonymem kvality a přesnosti. Plzeňský zákazník tak nemusel cestovat do Vídně, Prahy nebo zahraničí. Luxusní hodinky světových výrobců mohl koupit přímo doma.

Jaroslav Tajč navíc v roce 1905 vystupuje jako dodavatel rakouského svazu c. k. státního úřednictva a c. k. státních železnic. I to ukazuje, že jeho obchod dávno překročil úroveň malého místního hodinářství.

Tajč se stal jménem, které mělo znamenat spolehlivost.

Zlato, brilianty a snubní prsteny

S rostoucí prosperitou se stále výraznější částí podnikání stávalo klenotnictví.

Hodiny a šperky spolu přirozeně souvisely. Oba druhy zboží vyžadovaly precizní práci, znalost drahých kovů, důvěru zákazníka a schopnost nabídnout výrobek, jehož cena mohla představovat významnou část rodinného rozpočtu.

Firemní účtenka Tajč proto vedle hodin uváděla:

zlato – brilianty – stříbro – alpaka – snubní prsteny.

A nakonec jednoduchou pobídku:

„Výhodné dárky.“

V několika slovech je zachycena celá obchodní strategie. Tajč nebyl místem pouze pro člověka, kterému se zastavily hodinky. Byl obchodem pro životní okamžiky.

Zásnuby.

Svatba.

Výročí.

Narozeniny.

Odchod do penze.

Dárek za dlouhou službu.

Hodinky a šperky měly jednu vlastnost, kterou dnešní spotřební elektronika téměř ztratila – měly přetrvat.

Konec první generace

Jaroslav Tajč se závěru první světové války nedožil. Archivní inventář pozůstalostních spisů Okresního soudu Plzeň I zaznamenává Jaroslava Tajče, narozeného přibližně roku 1863, který zemřel 5. ledna 1915. Jeho pozůstalost je vedena pod archivním označením AVII 126/15.

Firma však s jeho smrtí nezmizela.

To je možná nejdůležitější okamžik celého příběhu. Mnoho obchodů 19. století bylo neoddělitelně spojeno se svým zakladatelem a po jeho smrti během několika let zaniklo. U Tajčových se podařilo něco jiného – jméno přešlo do další generace.

Vratislav Tajč pokračuje

Po první světové válce se v pramenech objevuje Vratislav Tajč. Roku 1921 je spojován s adresou Říšská 169/3 a v roce 1931 byla v obchodním rejstříku vedena firma Tajč J. V. na Říšské 3.

Vratislav Tajč je charakterizován jako hodinář, zlatník a klenotník.

To je nádherná kontinuita. Podnik založený v době Rakouska-Uherska přežil smrt zakladatele, první světovou válku, rozpad monarchie i vznik Československa. Změnily se peníze, stát i společnost, ale zákazníci dál potřebovali hodiny, snubní prsteny a šperky.

Ve třicátých letech firma stále nabízela klenoty a hodiny a jméno Tajč zůstávalo spojeno s centrem Plzně. Ještě v roce 1939 je firma Tajč J. V. uváděna jako hodinářský, klenotnický a zlatnický podnik na Říšské ulici.

Více než půl století po založení tedy jméno stále stálo nad obchodem.

Hodiny s nápisem Tajč nejsou vždy hodiny vyrobené Tajčem

Pro sběratele je důležité rozlišovat jednu věc.

Pokud se dnes objeví staré hodiny označené TAJČ PLZEŇ nebo štítkem Jaroslava Tajče, nelze automaticky předpokládat, že celý hodinový stroj vznikl v plzeňské dílně.

Doboví hodináři běžně prodávali výrobky německých, rakouských nebo švýcarských továren a opatřovali je vlastním obchodním jménem. U Tajče navíc bezpečně víme, že prodával zahraniční hodinky renomovaných značek.

To však hodnotu jména Tajč nesnižuje. Právě naopak.

Hodinář si nemohl dovolit dát své jméno na nekvalitní zboží. Zákazník nepřišel reklamovat výrobek do vzdálené švýcarské továrny. Přišel k Tajčovi.

Jméno obchodníka bylo zárukou.

Firma, která přežila svého zakladatele

Na staré účtence firmy je malým písmem napsáno „Založeno 1883“.

Je to možná nejdůležitější údaj na celém dokumentu.

Neříká pouze, jak je firma stará. Říká zákazníkovi: jsme tady dlouho, můžete nám věřit.

U hodináře a zlatníka byla důvěra naprosto zásadní. Hodinář dostával do rukou drahé hodinky, někdy rodinnou památku. Zlatník pracoval se zlatem a drahými kameny. Klenotník prodával věci, jejichž skutečnou kvalitu běžný zákazník nedokázal vždy sám posoudit.

Proto byla tradice obchodním kapitálem.

Tajč ji měl.

Jméno, které v Plzni nezmizelo

A právě tady dostává příběh nečekaně krásnou tečku.

Jméno Tajč z plzeňského hodinářství nezmizelo ani po více než století. V Plzni dodnes existuje hodinářství a zlatnictví tohoto jména na Solní 273/14.

Je přitom zajímavé, že současná tradice Tajčových sahá podle firemního podání ještě hlouběji než rok 1883. Pro konkrétní historický obchod Jaroslava Tajče však máme mimořádně pevný bod právě v roce 1883, protože jej jako rok založení uváděla sama historická firma na svých obchodních tiskovinách.

A tak se kruh téměř uzavírá.

Na konci 19. století se v Plzni objevují Jaroslav, Hynek a Otakar Tajč. Jeden vystavuje složité stojací hodiny, druhý buduje obchod se zlatem, stříbrem a hodinkami. Na začátku 20. století nabízí Tajč plzeňským zákazníkům Omegy a další švýcarské hodinky. Po smrti Jaroslava pokračuje Vratislav. Firma přežije monarchii a vstoupí do první republiky jako hodinářský a klenotnický dům.

A po více než sto čtyřiceti letech se v Plzni stále dá vejít do obchodu nesoucího stejné příjmení.

Proto stará reklama TAJČ PLZEŇ není jen reklamou na hodiny.

Je malým dokumentem historie jednoho plzeňského řemeslnického jména, které dokázalo něco, co se podařilo jen málokterým obchodům z 19. století:

přežít několik generací a zůstat spojeno se stejným řemeslem.

Zdroje

Historická účtenka firmy TAJČ, Plzeň, Říšská 2–3 – založeno 1883, telefon 641; hodiny, zlato, brilianty, stříbro, alpaka a snubní prsteny.
Státní oblastní archiv v Plzni – Okresní soud Plzeň I, pozůstalosti 1898–1923; Jaroslav Tajč, † 5. 1. 1915, AVII 126/15.
Dobové adresářové a obchodní údaje shromážděné k Jaroslavu, Hynku, Otakaru a Vratislavu Tajčovým – Říšská, Solní a Františkánská ulice; nabídka švýcarských hodinek a zápis firmy Tajč J. V.
Současná plzeňská provozovna Tajč – Solní 273/14, Plzeň.