Tatra
Od drátů k vlastní žárovce
Příběh žárovek TATRA začíná ve Svinově, dnešní části Ostravy, a jeho hlavními postavami byli bratři Jindřich a Vojtěch Stachové. Synové hostinského z Prostředních Bludovic se vyučili v elektrotechnickém oboru a od roku 1920 provozovali vlastní elektrotechnickou dílnu v Opavě. Když se jejich podnikání začalo rozrůstat, rozhodli se pro stavbu vlastního závodu. V březnu 1922 si nechali u opavského stavitele Ervina Fridela vypracovat projekt obytného domu spojeného s elektrotechnickou dílnou na parcele ve Svinově. Novostavba byla zkolaudována 21. srpna 1922 a na křižovatce dnešních ulic Kolofíkova a Lipová začala pracovat malá továrna na výrobu izolovaných vodivých drátů.
Začínala s pouhými osmi zaměstnanci, ale rostla neobyčejně rychle. V letech 1926–1927 bratři závod několikrát rozšířili a koncem desetiletí už zde pracovalo téměř padesát lidí. V roce 1927 však Stachové továrnu prodali Evženu Linkovi, řediteli brněnské firmy Arachne. Podle svinovské kroniky se podnik následně dostal do rukou kartelu Kabeloven v Bratislavě. Nový majitel však svinovskou výrobu dlouho neudržel. V prosinci 1929 byla zastavena a přenesena do Brna.
Pro bratry Stachovy se tím paradoxně otevřela cesta k jejich nejzajímavějšímu podnikatelskému období. Dne 15. listopadu 1930 svůj bývalý závod koupili zpět, podle kroniky přibližně za 250 000 korun. Tentokrát už však nechtěli vyrábět pouze dráty. Rozhodli se pro technicky mnohem náročnější výrobek – elektrickou žárovku.
Rozsvěcí se TATRA
V průběhu roku 1931 bratři závod přestavovali a vybavovali pro novou výrobu. V srpnu začal zkušební provoz a právě rok 1931 je považován za rok vzniku první svinovské žárovky. Od ledna 1932 už běžela pravidelná sériová výroba žárovek nesoucích značku TATRA.
Dobová reklama je v tomto směru naprosto jednoznačná. Výrobce se uváděl jako J. & V. STACH, továrna na žárovky TATRA, Svinov u Moravské Ostravy a svůj výrobek propagoval jako „prvotřídní domácí výrobek“. Reklama současně zdůrazňovala, že žárovky kontroluje Elektrotechnický svaz československý. Vedle klasických žárovek nabízela továrna také speciální výrobu neonových trubic ve všech svítících barvách a velikostech.
Původní kapacita továrny byla nastavena přibližně na 2 500 žárovek za osmihodinovou směnu při zhruba padesáti zaměstnancích. Během několika let se však produkce více než ztrojnásobila. Na konci 30. let už dokázal Svinov vyrábět kolem 8 000 žárovek za směnu, podnik zaměstnával přibližně 85 lidí a výrobní program zahrnoval téměř čtyřicet různých typů žárovek. Vedle nich se vyráběly také světelné reklamní neonové trubice.
TATRA přitom nebyla pouze regionálním výrobcem zásobujícím Ostravsko. Dochované fotografie zachycují exportní balení svinovských žárovek určených dokonce pro Hongkong. Význam závodu dokládá také rozhodnutí ministerstva národní obrany, které žárovkárnu zařadilo mezi podniky důležité pro obranu státu.
Československá značka proti velkým hráčům
Na trhu přitom TATRA soupeřila s podstatně většími výrobci. Československý zákazník znal značky jako Osram, Philips nebo Elektra, která se později stala součástí koncernu Philips. Pro relativně malou svinovskou továrnu proto nebylo jednoduché vybudovat vlastní pozici.
Stachové vsadili mimo jiné na zdůrazňování domácího původu. Dobová reklama označovala TATRU přímo jako „prvotřídní domácí výrobek“, což v hospodářském prostředí meziválečného Československa nebyla náhodná formulace. Jméno TATRA bylo krátké, snadno zapamatovatelné a současně výrazně československé.
Majitelé věnovali pozornost také propagaci samotné výroby. Dochovala se osmistránková firemní brožura, která prostřednictvím fotografií ukazovala jednotlivé technologické kroky vzniku žárovky. Zákazník tak neviděl jen hotový výrobek, ale moderní továrnu, zaměstnance, stroje a celý proces, kterým svinovská žárovka procházela.
Okupace a boj o továrnu
Nejdramatičtější kapitola historie Tatry začala po zabrání Sudet. Svinov se po Mnichovu ocitl na území připojeném k Německu a česká rodina Stachových se dostala pod silný tlak. V roce 1939 byli bratři přinuceni převést polovinu továrny do německých rukou. Podíl získal Hans Gerull a podnik následně vystupoval jako Glühlampenfabrik Tatra, Hans Gerull. Stachové byli ze Svinova vykázáni.
Svinovská kronika zachovala pozoruhodný příběh o Gerullově pokusu jednoho ze Stachů odstranit. Podle kronikáře mu měl v nestřeženém okamžiku podstrčit výkres žárovky určené pro německé ponorky a následně upozornit gestapo, že Stach převáží tajný vojenský dokument. Stach však údajně nákres včas objevil a ponechal jej v psacím stole. Při cestě do Ostravy byl následně německými orgány důkladně prohledán – podle kroniky se musel svléknout a kontrola zasáhla dokonce i automobil, z něhož byly sejmuty pneumatiky. Žádný tajný dokument nalezen nebyl.
Tuto epizodu je dobré chápat přesně tak, jak je doložena: jde o svědectví zaznamenané ve svinovské kronice, nikoli o událost, kterou bychom dnes měli nezávisle potvrzenou například soudním či policejním spisem. Do historie továrny však patří, protože ukazuje atmosféru, ve které se původní majitelé během okupace pohybovali.
Továrna v plamenech
Úplná katastrofa přišla na samém konci války. V dubnu 1945, krátce před příchodem Rudé armády, byla továrna zapálena. Podle svinovské kroniky ji Hans Gerull polil benzolem a nechal vyhořet. Z moderní žárovkárny zůstaly obvodové zdi, trosky a poškozené stroje. Škoda byla tehdy vyčíslena přibližně na šest až sedm milionů korun.
Mohlo se zdát, že tím historie Tatry skončila. Stachové se však už v květnu 1945 vrátili a rozhodli se podnik obnovit. Použitelné stroje přenesli do zachované skladištní budovy a několik měsíců společně se zaměstnanci odklízeli trosky a opravovali zařízení. V říjnu 1945 už znovu fungovala tovární plynárna a v lednu 1946 byla obnovena omezená výroba žárovek.
Tempo obnovy bylo mimořádné. Za prvních jedenáct měsíců poválečné výroby vzniklo ve Svinově kolem 700 000 žárovek a plán počítal s budoucí roční produkcí 1,5 milionu kusů. V letech 1946–1948 byly tovární objekty postupně zrekonstruovány; náklady na obnovu kronika vyčíslila přibližně na 2,5 milionu korun.
TATRA mizí v Tesle
Bratři Stachové však obnovenou továrnu dlouho nevlastnili. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla žárovkárna znárodněna a v červenci téhož roku začleněna do národního podniku Tesla se sídlem v Praze. O rok později byla zavedena druhá směna a svinovský závod dokonce splnil výrobní plán jako první ze závodů národního podniku Tesla.
Podmínky se však změnily. Výroba byla závislá na dovozu důležitých materiálů, například wolframu, molybdenu a argonu, a podle pozdějších vzpomínek začala klesat také kvalita produkce. Přesto závod dále rostl a krátce před svým koncem zaměstnával 205 lidí, převážně žen.
V roce 1951 padlo rozhodnutí svinovskou žárovkárnu uzavřít. Výroba byla přenesena do Prahy a Rožnova a tím skončila přibližně dvacetiletá historie výroby žárovek ve Svinově. Budovy později sloužily úplně jiným účelům, mimo jiné jako chemická čistírna. Po roce 1989 byl tovární areál vrácen potomkům původních vlastníků.
Malá továrna, která svítila až v Hongkongu
Žárovky TATRA dnes stojí trochu ve stínu mnohem známějších československých značek elektrotechnického průmyslu. Přitom jejich historie obsahuje téměř všechno, co charakterizovalo osud úspěšného československého podniku první poloviny 20. století. Začala podnikavostí dvou bratrů, pokračovala rychlým technickým rozvojem a exportem, prošla dramatickým obdobím okupace, skončila v troskách na konci války, znovu vstala z popela a nakonec zanikla po znárodnění a centralizaci výroby.
Z osmi zaměstnanců původní elektrotechnické dílny vyrostl závod, který dokázal vyrábět tisíce žárovek za jedinou směnu. Na konci 30. let měl téměř čtyřicet typů žárovek, vyráběl neonové trubice a své výrobky posílal i na druhý konec světa.
A stará reklamní cedule s nápisem TATRA tak ve skutečnosti nepropaguje automobily z Kopřivnice, jak by si dnes mohl člověk na první pohled myslet. Připomíná téměř zapomenutou československou žárovkárnu Jindřicha a Vojtěcha Stachových ze Svinova, která měla jen dvacet let na to, aby po sobě zanechala pozoruhodný příběh.
ZDROJE: Daniel Žitník – Oheň v baňce, Svinovský hlasatel, jaro 2022, Městský obvod Svinov; Alfréd Lubojacký – Svinov, z kroniky obce, 1965; dobová reklama J. & V. Stach, továrna na žárovky TATRA, Svinov u Moravské Ostravy; dobové firemní materiály a reklamní brožura žárovkárny TATRA.
