Jirsák
Alois Jirsák – vůně kávy z Hradce Králové
Když se Hradcem nesla vůně čerstvě pražené kávy
Meziválečný Hradec Králové byl městem, které se neobyčejně rychle měnilo. Vedle starého města vyrůstala moderní architektura, nové obytné čtvrti a veřejné budovy, rozvíjel se obchod a měšťanský způsob života získával podobu, kterou dnes spojujeme s první republikou. Do tohoto světa patřily také koloniály, obchody s lahůdkami a specializované prodejny kávy. A mezi jména, která tehdejší Hradečané dobře znali, patřil Alois Jirsák.
Jirsák nebyl jen obchodníkem, který nakupoval hotovou kávu a prodával ji přes pult. Jeho podnik byl spojen s velkopražírnami kávy a postupně vybudoval také vlastní síť prodejen. Muzeum východních Čech v Hradci Králové řadí firmu Aloise Jirsáka mezi významné místní prodejce a pražírenské podniky a připomíná ji ve stejné kapitole hradeckého obchodu jako mnohem známějšího Julia Meinla. Jirsákova firma měla podle muzejních materiálů v Hradci Králové a okolí čtyři prodejny.
Za jednoduchým nápisem „Alois Jirsák – velkopražírny – Hradec Králové“ se tak skrývá příběh regionální firmy, která dokázala spojit zpracování exotické suroviny s každodenním životem východočeského města.
Káva jako vůně vzdáleného světa
Káva měla v první polovině 20. století jiné postavení než dnes. Zelená kávová zrna přicházela do Československa z tisíce kilometrů vzdálených oblastí a teprve zde se pražením měnila v aromatický výrobek, který zákazník znal ze svého obchodu. Právě pražení bylo rozhodujícím okamžikem. Zelené zrno má s vůní čerstvé kávy jen málo společného; teprve vysoká teplota rozehraje chemické procesy, které vytvářejí barvu, chuť a především nezaměnitelnou vůni pražené kávy.
Proto mělo označení pražírna v tehdejším obchodě svou váhu. Zákazník nekupoval anonymní průmyslový výrobek, ale kávu spojenou se jménem konkrétního obchodníka. Pražírník vybíral surovinu, určoval způsob pražení a sestavoval směsi. Dobré jméno firmy bylo zárukou, že příští nákup bude chutnat stejně jako ten předchozí.
U Jirsáka bylo měřítko podniku zřejmě už natolik významné, že se v reklamě používalo sebevědomé označení velkopražírny. Spolu s několika vlastními prodejnami to vytvářelo obchodní model, který byl na svou dobu velmi moderní: firma mohla kávu nakoupit jako surovinu, sama ji upražit a následně prodávat ve vlastní maloobchodní síti. Přímý vztah mezi pražírnou, obchodem a zákazníkem umožňoval hlídat kvalitu a zároveň budovat jednu společnou značku.
Čtyři obchody Aloise Jirsáka
Muzejní prameny zachycují Jirsákův podnik v prostředí královéhradeckých obchodů s koloniálním zbožím a připomínají čtyři jeho prodejny v Hradci Králové a okolí. Už samotný počet poboček ukazuje, že nešlo o drobného živnostníka s jediným krámkem.
Koloniál byl tehdy místem plným vůní a barev. Káva zde stála vedle čaje, kakaa, koření, jižního ovoce, cukrovinek a dalších výrobků, jejichž původ zákazníka přenášel daleko za hranice Československa. Název „koloniální zboží“ ostatně vycházel právě ze skutečnosti, že velká část těchto produktů pocházela ze zámořských oblastí.
Káva však měla mezi nimi výsadní postavení. Pražila se čerstvá, její vůně dokázala zaplnit celý obchod a stala se jedním z nejsilnějších reklamních prostředků, jaké mohl obchodník mít. Dobře vedená pražírna proto nepotřebovala zákazníka oslovovat pouze plakátem nebo cedulí. Reklama začínala už na ulici – vůní, která se linula z provozu nebo z čerstvě otevřených zásobníků v prodejně.
Jirsák proti velkým značkám
Na Jirsákově příběhu je zajímavé také prostředí, v němž podnikal. Hradec Králové nebyl izolovaným regionálním trhem. O zákazníka zde soupeřily místní firmy s velkými obchodními společnostmi a řetězci. Mezi nejvýraznější konkurenty patřil Julius Meinl, jehož síť prodejen se v meziválečném Československu rozšířila do mnoha měst.
Muzeum východních Čech proto ve své historii hradeckého obchodu staví filiálky Meinla a Aloise Jirsáka vedle sebe. Je to nenápadná, ale důležitá informace. Místní firma dokázala na svém trhu existovat vedle společnosti s mezinárodním zázemím, propracovanou reklamou a rozsáhlou distribuční sítí.
Jirsák měl proti velkému řetězci jinou výhodu: místní jméno. Zákazník věděl, od koho kávu kupuje. Jméno Aloise Jirsáka nebylo abstraktní značkou vytvořenou reklamní kanceláří, ale jménem konkrétního obchodníka a firmy spojené s Hradcem Králové. A v době, kdy se obchod stále z velké části opíral o osobní důvěru a pověst, měla taková vazba značnou cenu.
Jirsákovi a Stěžery
Rozsah podnikatelského úspěchu rodiny naznačuje i pozoruhodná událost z roku 1940. V tomto roce přešel zámek ve Stěžerách nedaleko Hradce Králové do vlastnictví Aloise, Jaroslava a Josefa Jirsákových, uváděných jako královéhradečtí velkoobchodníci. Kupní cena měla činit 200 000 korun.
Tento údaj je zajímavý nejen jako rodinná epizoda. Ukazuje společenské a ekonomické postavení, jehož mohla úspěšná obchodnická rodina dosáhnout. Za značkou, kterou dnes známe z reklamního předmětu, tedy nestál pouze malý obchod s několika pytli kávy. Jirsákovi patřili k majetnější podnikatelské vrstvě spojené s obchodním životem Hradce Králové.
Přesné příbuzenské a majetkové vztahy mezi jednotlivými členy rodiny i jejich konkrétní role ve firmě si však zaslouží další archivní průzkum. Samotný záznam je proto především dokladem postavení rodiny Jirsákových, nikoli důvodem k automatickému připisování všech jejich aktivit přímo pražírenskému podniku Aloise Jirsáka.
Reklama, která měla prodávat vůni
Káva představovala pro prvorepublikovou reklamu mimořádně vděčný produkt. Reklama nemohla zákazníkovi skutečnou vůni nabídnout, a proto ji musela převést do obrazu. Objevovaly se kouřící šálky, exotické krajiny, kávové větvičky, pytle se zrny, elegantní dámy i hospodyňky servírující rodině snídani. Vedle nich stálo jméno pražírníka jako příslib kvality.
Právě proto mají reklamní předměty Aloise Jirsáka z Hradce Králové dnes takovou hodnotu. Připomínají dobu, kdy vedle velkých celostátních značek existoval silný svět regionálních výrobců a obchodníků. Ti nepotřebovali mít prodejny v celé republice. Jejich značku znal jejich kraj, město a několik generací zákazníků.
A výraz „velkopražírny“ na reklamě nebyl zvolen náhodně. Měl zákazníkovi sdělit velikost a odborné zázemí podniku. Jirsák nechtěl být vnímán pouze jako obchodník, který kávu přeprodává. Prezentoval firmu jako místo, kde se káva skutečně zpracovává a odkud putuje dál k zákazníkům.
Ztracený svět regionálních pražíren
Druhá světová válka a především změny po únoru 1948 znamenaly pro soukromé obchodní a potravinářské podnikání zásadní zlom. Soukromé velkoobchody, pražírny a sítě prodejen postupně mizely v procesu znárodňování a centralizace obchodu. Mnohá rodinná jména, která zákazníci znali desítky let, během krátké doby zmizela z výloh, obalů a reklamních cedulí.
Tak se z běžné součásti městského života stala historie. Dnes známe značky velkých podniků, jejichž reklamy se dochovaly v obrovských počtech, zatímco regionální konkurenti bývají téměř zapomenuti. Alois Jirsák je krásným příkladem takového příběhu. Jeho jméno kdysi označovalo velkopražírny a síť několika obchodů; dnes je třeba jeho historii znovu skládat z muzejních záznamů, starých reklam a předmětů, které náhodou přežily.
Alois Jirsák – káva z Hradce
Starý reklamní předmět s nápisem Alois Jirsák – velkopražírny – Hradec Králové tak není jen reklamou na kávu. Je připomínkou jednoho celého typu podnikání, který z českých měst téměř zmizel: místního obchodníka, jenž si vytvořil vlastní značku, provozoval pražírnu, vybudoval několik prodejen a dokázal konkurovat velkým obchodním společnostem.
Za jeho jménem se skrýval každodenní rituál tisíců domácností. Někdo ráno otevřel balíček, nasypal čerstvě praženou kávu do mlýnku a vůně se rozšířila kuchyní. Na obalu nebo reklamě přitom stálo jméno člověka, který za kvalitu výrobku ručil vlastním jménem.
Alois Jirsák. Hradec Králové.
V době velkých anonymních značek je právě tahle jednoduchost možná nejkrásnější připomínkou světa starých českých pražíren.
Zdroje
Muzeum východních Čech v Hradci Králové – historie královéhradeckých obchodů s koloniálním zbožím, kávou a místních pražíren; firma Aloise Jirsáka a její prodejny.
Muzeum východních Čech – projekt k historii hradeckých živností a filiálkám firem Julius Meinl a Alois Jirsák.
Český rozhlas Hradec Králové – Hradecké minuty: obchody s koloniálním zbožím, historie místních koloniálů a prodeje kávy.
Historické materiály obce Stěžery – vlastnictví stěžerského zámku rodinou Jirsákových od roku 1940.
Dochovaný reklamní předmět – Alois Jirsák, velkopražírny, Hradec Králové.
