U Bubeníků

U Bubeníků – pro každého něco dobrého

Jeden podnos a celý svět prvorepublikového obchodu

„PRO KAŽDÉHO NĚCO DOBRÉHO,“ slibuje reklamní diapozitiv a pod ním stojí prosté, téměř rodinně znějící jméno: „u BUBENÍKŮ“. Žádná adresa, žádné město, žádné telefonní číslo. Jen usměvavý mladý prodavač s dokonale uhlazenými vlasy, v bílém plášti a modré kravatě, který před sebou drží podnos přeplněný zbožím. Je na něm skoro všechno, co mohlo ve třicátých letech vyvolat chuť a představu dobře zásobeného obchodu: pomeranče, jablka, hrušky, banány, hrozny a citron, klobásy a salámy, kus ementálu, červený bochník sýra, balíček másla či tuku, kakao a láhve vína nebo lihovin. Je to malý obraz tehdejšího blahobytu, sestavený nikoli z luxusních předmětů, ale z dobrého jídla. A právě tato zdánlivě jednoduchá reklama otevřela překvapivě složité pátrání po tom, kdo vlastně byli Bubeníkovi a kde jejich podnik stál.

Samotný diapozitiv totiž místo svého vzniku ani provozovnu neprozrazuje. Jediným pevným bodem je drobná značka v pravém dolním rohu: URBAN / VYS. MÝTO. Ta vede k Jaroslavu Urbanovi, který ve Vysokém Mýtě provozoval „umělecký atelier reklam, kinoreklama“. V adresáři Československé republiky z roku 1933 je uveden na adrese Komenského 92/II a v roce 1938 se jeho podnik prezentoval právě jako umělecký reklamní ateliér a výrobce kinoreklamy. Urbanovy diapozitivy nebyly určeny k vystavení ve výloze. Jejich životním prostředím byl temný kinosál, kde se před filmem nebo mezi jednotlivými částmi programu na plátně objevovaly reklamy místních obchodníků, restaurací, řemeslníků a výrobců. Podle výtvarného provedení, účesu postavy a charakteru celé reklamy lze diapozitiv „U Bubeníků“ rámcově klást přibližně do období 1936–1948.

Kdo byli Bubeníkovi?

Na první pohled by se mohlo zdát, že identifikace nebude obtížná. Název „U Bubeníků“ působí dostatečně konkrétně. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Bubeník je poměrně běžné české příjmení a označení „u Bubeníků“ fungovalo na mnoha místech jako tradiční pojmenování domu, hostince nebo místa spojeného s rodinou tohoto jména. Pátrání proto přineslo několik stop, ale většina z nich postupně odpadla.

V Olomouci například skutečně existoval podnik označovaný jako U Bubeníků, jenže šlo o obchod se sklem, porcelánem a rámy ve Ztracené ulici. Reklama z roku 1929 dokonce zákazníky veršem nabádala, aby chodili „k Bubeníkům“, a ještě v roce 1934 se zde inzerovalo rámování obrazů. Jenže to je úplně jiný svět než podnos plný salámů, ovoce, kakaa a vína. V Pardubicích se zase výraz „u Bubeníků“ používal jako místní orientační označení v prostoru rohu Štrossovy a Sadové ulice. Ani zde se však nepodařilo doložit potravinářský obchod rodiny Bubeníků. Další stopou byly hostince stejného jména v Přerově, Dřevohosticích, Buku u Přerova, Nezamyslicích, Praze-Michli, Čerčanech či na dalších místech. Žádný z nich ale neposkytl kombinaci indicií, která by odpovídala reklamě tak dobře jako podnik nalezený nakonec v malé krkonošské obci Mrklov pod Žalým.

Mrklov pod Žalým – nejsilnější stopa

Mrklov, dnes součást obce Benecko, leží v krajině pod Žalým nedaleko Jilemnice. A právě zde existoval podnik, který se jmenoval U Bubeníků a který překvapivě spojuje téměř všechny prvky zachycené na reklamním diapozitivu. Nebyla to totiž pouze hospoda.

Už Chytilův úplný adresář z roku 1914 uvádí v Mrklově Josefa Bubeníka současně mezi hostinskými a mezi obchodníky se smíšeným zbožím. Státní adresář hotelů z roku 1921 eviduje v Mrklově hostinec Josefa Bubeníka s pokoji a adresáře Československé republiky z první poloviny třicátých let potvrzují pozoruhodně široký rozsah jeho podnikání: Josef Bubeník – hostinec, smíšené zboží a trafika. Právě tento detail zásadně mění pohled na reklamní obrázek. Muž v bílém plášti už nemusí představovat zaměstnance neznámého městského lahůdkářství. Nabídka ovoce, uzenin, sýra, kakaa a alkoholu velmi dobře odpovídá tehdejšímu venkovskému obchodu smíšeným zbožím spojenému s hostincem.

Podnik navíc existoval dlouho před vznikem samotné reklamy. Už Bucharovy výlety do Krkonoš z roku 1911 označují Mrklov jako turistickou stanici v hostinci „U Bubeníků“. Nebyla to tedy zapadlá vesnická hospůdka známá jen několika sousedům. Ležela v oblasti, kterou navštěvovali turisté, lyžaři a sáňkaři, a postupně se stala jedním ze společenských center obce. Turistická publikace Zima v horách z let 1934–1935 připomíná „svou dobrou kávou známý hostinec u Bubeníků“ a název Bubeník se objevoval dokonce jako orientační bod autobusové dopravy – Mrklov pod Žalým, Bubeník. Jméno rodiny se tak postupně proměnilo ve skutečné místní označení. Ještě Slovník pomístních jmen v Čechách zachycuje jméno „U Bubeníků“ na Jilemnicku a vysvětluje je právě podle někdejšího majitele.

Hostinec, obchod, trafika – a kino

Nejzajímavější souvislost se však skrývá jinde. U Bubeníků se promítaly filmy. V meziválečném období byl hostinec významným kulturním centrem Mrklova. Měl velký sál s jevištěm, hrálo se zde ochotnické divadlo a v meziválečných letech a ještě po válce zde fungovalo kino. Adresáře z let 1930–1938 zároveň v Mrklově uvádějí biograf Bio Sokol.

A právě zde se jednotlivé stopy začínají spojovat způsobem, který už není možné přehlédnout. Máme podnik jménem U Bubeníků. Jeho majitel Josef Bubeník je doložen jako hostinský, obchodník se smíšeným zbožím a trafikant. Podnik nabízí kávu a nepochybně také další potraviny a nápoje. A ve stejném objektu či v bezprostředním prostředí podniku funguje kino – tedy přesně místo, pro které se vyráběly skleněné reklamní diapozitivy podobné tomu ze sbírky Reclamare.

Představa, že se před filmovým představením na plátně objevil usměvavý prodavač s podnosem plným ovoce, salámů, sýra, kakaa a vína a připomněl divákům, že „Pro každého něco dobrého – u Bubeníků“, je proto velmi lákavá. A především dává hospodářský smysl: reklama nemusela propagovat jen restauraci, ale celý Bubeníkův podnik – hostinec i obchod smíšeným zbožím.

Reklama z Vysokého Mýta

Samostatnou kapitolou příběhu je její výrobce. Jaroslav Urban z Vysokého Mýta patřil k tvůrcům dnes téměř zapomenutého reklamního média – diapozitivů promítaných v kinech. V roce 1933 jej adresář uvádí jako výrobce kinoreklamy na Komenského 92/II, v roce 1938 už jako „URBAN – umělecký atelier reklam, kinoreklama“, s dodatkem, že sídlil naproti obchodní škole. Jeho práce se dostávaly i mimo bezprostřední okolí Vysokého Mýta a právě značka URBAN / VYS. MÝTO představuje na našem diapozitivu jediný jednoznačně identifikovatelný podpis.

Výtvarné řešení odpovídá logice kinoreklamy dokonale. Na plátně nebyl čas na komplikované sdělení. Divák měl během několika vteřin pochopit, co podnik nabízí, zapamatovat si jméno a ideálně dostat chuť. Urban proto nechal všechny výrobky doslova explodovat z jediného podnosu. Exotické banány a pomeranče stojí vedle obyčejnějších jablek a hrušek, víno vedle kakaa, uzeniny vedle sýra. Reklama nevysvětluje – slibuje hojnost. Slogan „Pro každého něco dobrého“ pak celý obraz uzavírá do jediné snadno zapamatovatelné věty.

Malý obraz proměny českého obchodu

Právě směs zboží je na diapozitivu možná zajímavější než samotná kresba. Tradiční venkovský obchod smíšeným zbožím nebyl specializovanou prodejnou dnešního typu. Pod jednou střechou se prodávalo to, co lidé potřebovali a co bylo možné v místě udat. V případě podniku spojeného s hostincem se hranice mezi obchodem, občerstvením a společenským centrem ještě více stírala.

Bubeníkův podnik v Mrklově do tohoto světa zapadá mimořádně dobře. Turisté mířící do Krkonoš se zde mohli zastavit na kávu, místní nakoupit smíšené zboží a tabák, večer se v sále hrálo divadlo nebo promítal film. Jeden podnik tak mohl být obchodem, hospodou, turistickou zastávkou i kulturním centrem vesnice. A jestli skutečně právě pro něj vznikla Urbanova reklama, potom není její slogan vůbec přehnaný. U Bubeníků bylo skutečně „pro každého něco“.

Je Mrklov definitivním řešením?

Zatím ne. A právě zde je nutné oddělit velmi silnou stopu od prokázaného faktu. Na samotném diapozitivu není uvedeno město ani adresa a dosud nebyl nalezen dobový inzerát Josefa Bubeníka se sloganem „Pro každého něco dobrého“ ani jiný dokument, který by konkrétní Urbanův diapozitiv přímo spojoval s Mrklovem. Neznáme ani bezpečně provenienci tohoto kusu tak, abychom jej mohli přiřadit k určitému kinu.

Přesto je Mrklov pod Žalým v tuto chvíli nejpravděpodobnější identifikací. Žádný z dalších nalezených podniků stejného jména nespojuje tolik nezávislých indicií současně: doložené označení U Bubeníků, majitele Josefa Bubeníka, obchod smíšeným zbožím, hostinec, trafiku, nabídku kávy a především existenci kina. Přímý důkaz stále chybí, ale souběh těchto okolností je mimořádně přesvědčivý.

Osud samotného hostince nakonec připomíná osudy stovek podobných venkovských podniků. Místo, které bývalo turistickou zastávkou a společenským centrem obce, postupně ztratilo svůj význam. Podle dochovaných informací hostinec v sedmdesátých a osmdesátých letech ustupoval konkurenci novějšího kulturního zařízení Pod Žalým a někdejší slavný podnik nakonec zanikl; dnes z něj zůstávají trosky.

O to působivější je drobný skleněný diapozitiv, který přežil. Místo velkého sálu, hostince a obchodu zůstal obrázek mladého prodavače s dokonale učesanými vlasy, který stále drží svůj podnos plný ovoce, uzenin, sýra, kakaa a vína. Reklama měla původně vydržet na plátně možná několik desítek vteřin. Nakonec přežila podnik, pro který snad vznikla, i svět, v němž se promítala. A po téměř století znovu připomíná své jednoduché poselství:

Pro každého něco dobrého – u Bubeníků.

Zdroje

Chytilův úplný adresář Království českého, 1914 – Mrklov: Josef Bubeník, hostinec a obchod smíšeným zbožím.

Státní adresář hotelů, 1921 – Mrklov, hostinec Josef Bubeník.

Adresáře Československé republiky 1930–1938 – Mrklov: Josef Bubeník, hostinec, smíšené zboží a trafika; Bio Sokol.

Bucharovy výlety do Krkonoš, 1911 – Mrklov, „stanice turistů v hostinci U Bubeníků“.

Zima v horách, 1934–1935 – „svou dobrou kávou známý hostinec u Bubeníků“, Mrklov pod Žalým.

Adresář Československé republiky 1933 a 1938 – Jaroslav Urban, umělecký atelier reklam a kinoreklama, Vysoké Mýto.

Slovník pomístních jmen v Čechách – heslo „U Bubeníků“, Jilemnicko/Mrklov.

Mrklov – historie hostince U Bubeníků, ochotnického divadla a kina.