V. Zajíček, Kladno

Václav Zajíček a Středočeská smaltovna v Kladně

Když kolem kamen tančili trpaslíci

Na černém pozadí stojí vysoká, elegantní pokojová kamna. Jejich světlý smaltovaný povrch téměř září a malými okénky prosvítá oranžovočervený oheň. Kolem kamen se drží za ruce pět pestrobarevných trpaslíků a tančí v kruhu, jako by právě tento kus domácího vybavení dokázal proměnit obyčejný pokoj v místo tepla, bezpečí a pohody. Je to jednoduchá, ale mimořádně půvabná reklamní myšlenka. Technický výrobek zde neprodávají tabulky výkonů ani dlouhé slogany. Prodává jej pocit domova.

Nad kresbou stojí nápis „V. ZAJÍČEK Kladno, Denisova 1952“ a telefonní číslo 195. Dole se objevuje druhý údaj: „TOVÁRNA – KROČEHLAVY – VÝHYBKA“, telefon 210. V pravém dolním rohu zanechal autor kresby nenápadnou signaturu „E. Perlíček / Kročehlavy“. Na samotných kamnech je ještě drobný nápis, ten je však dnes příliš nečitelný na spolehlivé určení značky. Dochovaný reklamní diapozitiv lze podle souboru indicií klást přibližně do období 1927–1936.

Za několika řádky textu se skrývá téměř zapomenutá kapitola kladenského průmyslu. Václav Zajíček provozoval v Kročehlavech Středočeskou smaltovnu, která se ve dvacátých a třicátých letech specializovala mimo jiné na smaltované reklamní štíty a plakáty. Její existenci lze v dostupných pramenech bezpečně sledovat nejméně od roku 1927 do roku 1936. Během této necelé dekády se před námi objevuje podnik s továrnou na Výhybce, městským kontaktem v Kladně, obchodním zastoupením v Praze, reklamní produkcí i finančními problémy, které roku 1930 vyústily v soudní vyrovnání.

Továrna na Výhybce

Jedna z nejstarších dosud nalezených stop po Zajíčkově podniku pochází z roku 1927. Ve Zprávách veřejné služby technické se opakovaně objevuje reklama na „SMALTOVNU VÁCLAV ZAJÍČEK“, která se sama označuje za „specielní továrnu smaltovaných štítů a reklamních plakátů“ v Kladně-Výhybce. Uvedeno je už tehdy telefonní číslo 210, které firmu provází i v dalších letech. O rok později zaznamenává Elektrotechnická ročenka ESČ stručně „Zajíček V., smaltovka, Kladno-Výhybka“ a 28. října 1928 se v deníku Československá republika objevuje označení „Středočeská smaltovna V. ZAJÍČEK, Kladno-Výhybka“.

Továrna sídlila v Kročehlavech-Výhybce, v domě čp. 616. Pro smaltovnu to bylo přirozené prostředí. Kladensko patřilo k nejvýraznějším průmyslovým oblastem českých zemí a Kročehlavy vyrůstaly v bezprostředním sousedství hutí, dolů, železnice a rozsáhlého světa kovovýroby. Zajíčkův podnik nebyl velkým hutním závodem, ale specializovanou továrnou zpracovávající kovové předměty a opatřující je odolným smaltovaným povrchem.

Smalt měl v první polovině 20. století mimořádně široké využití. Nacházel se na nádobí, tabulkách, sporácích, kamnech i technických výrobcích, ale velkou kariéru udělal také v reklamě. Smaltovaná tabule byla dražší než papírový plakát, zato měla zásadní přednost: byla určena na roky. Déšť ji nerozmočil, slunce ji nezničilo během jediné sezony a vypálené barvy si dlouho uchovávaly svou výraznost. Právě proto se smaltované cedule staly jednou z nejcharakterističtějších součástí obchodních ulic, nádraží, hostinců, obchodů i venkovských stavení meziválečného Československa.

Zajíček se na tento obor zjevně zaměřoval cíleně. V Adresáři Republiky československé z roku 1929 se jeho podnik prezentuje větou „Plakáty reklamní a štíty smaltované pro všechny obory“ a následuje celé firemní označení: Václav Zajíček, Středočeská smaltovna, Kladno, Výhybka 616, telefon 210. Nešlo tedy jen o příležitostnou vedlejší výrobu. Reklamní štíty byly jedním z oborů, jimiž se podnik sám definoval.

Smaltovna, která vyráběla reklamu

Právě spojení průmyslové výroby a reklamy činí Zajíčkovu firmu zajímavou. Smaltovaná cedule vznikala na pomezí řemesla, průmyslu a grafického designu. Nejprve bylo nutné připravit kovový základ, následovalo nanášení smaltových vrstev, barev a samotného motivu a nakonec vypálení. Výsledkem nebyl pouhý potištěný plech, ale předmět, v němž se obraz stal součástí odolného sklovitého povrchu.

Ve třicátých letech už Zajíčkova firma vystupovala nejen mezi smaltovnami. Adresář z roku 1932 ji uvádí také pod heslem „REKLAMNÍ PŘEDMĚTY. V. Zajíček Smaltovna“. To je důležitý doklad její orientace. Václav Zajíček se nepovažoval pouze za člověka, který někomu na zakázku posmaltuje kus kovu. Jeho podnik vstupoval přímo na trh reklamních prostředků.

Zákazníci přitom nemuseli pocházet pouze z Kladenska. Adresář z roku 1929 uvádí také Zajíčkova zástupce Antonína Jíru v Praze-Bubenči, telefon 283.15. Pražské zastoupení ukazuje snahu získávat obchod i mimo bezprostřední region. Smaltované cedule byly k takovému podnikání ideální. Mohly se vyrábět sériově a železnicí rozesílat po celé republice. Pro výrobce potravin, nápojů, drogistického zboží nebo průmyslových výrobků představovaly způsob, jak dostat stejnou značku a stejný obraz před oči zákazníků v desítkách měst.

Kamna z diapozitivu

Největší vizuální dominantou dochovaného diapozitivu jsou samozřejmě kamna. Nabízí se proto otázka, zda je Václav Zajíček také vyráběl. Odpověď musí zůstat opatrná: zatím to doloženo není.

Inzerát z 28. října 1928 potvrzuje, že Středočeská smaltovna nabízela mimo jiné smaltování sporáků, desek a dalších předmětů. Z toho lze bezpečně odvodit, že firma pracovala také pro oblast domácího vytápění a kuchyňského vybavení. Nelze z toho ale udělat další krok a tvrdit, že sama konstruovala a vyráběla celé sporáky či kamna. Dostupné prameny to nepotvrzují.

Je tedy docela možné, že kamna na diapozitivu představují výrobek jiného producenta, který Zajíčkova firma pouze smaltovala. Odpovídal by tomu i způsob reklamy. Na obrázku není zdůrazněna technická konstrukce ani obchodní značka kamen. Pozornost se soustřeďuje na jejich nápadně světlý, lesklý povrch. Smalt je zde tím, co má diváka zaujmout.

Pět trpaslíků tančících kolem rozpálených kamen potom převádí technickou službu do světa emocí. Reklama nevysvětluje technologii smaltování. Místo toho vypráví drobnou pohádku: kamna znamenají teplo, teplo znamená domov a kolem dobrých kamen je veselo. Z hlediska reklamního vyprávění je to velmi chytré řešení. Průmyslová služba, kterou by bylo obtížné atraktivně zobrazit, se mění v obraz, kterému rozumí každý.

Denisova 1952 a telefon 195

Diapozitiv však obsahuje ještě jednu stopu, která se ukázala být překvapivě zajímavá. Vedle továrny v Kročehlavech uvádí „V. Zajíček Kladno, Denisova 1952“ a telefon 195. Číslo 1952 zde není letopočet, jak by se při letmém pohledu mohlo zdát, ale číslo popisné.

V Adresáři Republiky československé z roku 1930 se na stejné adrese objevuje Bohuslav Beránek, instalatér, Denisova 1952, telefon 195. Ještě zajímavější je Adresář horního města Kladna z roku 1932, podle něhož dům čp. 1952 na Denisově třídě patřil Bohuslavu a Cecilii Beránkovým.

Máme tedy úplnou shodu adresy i telefonního čísla. Co přesně mezi Beránkem a Zajíčkem existovalo, zatím nevíme. Mohlo jít o pronajatou prodejnu, obchodní kancelář, zastoupení nebo nějakou formu spolupráce. Profesní spojení by přitom dávalo logiku: Beránek byl instalatér a Zajíčkova smaltovna prokazatelně pracovala také se sporáky. To je ale zatím pouze rozumná hypotéza, nikoliv doložený fakt.

Jisté je něco jiného. Zajíčkův reklamní diapozitiv rozlišuje městskou adresu na Denisově třídě s telefonem 195 a továrnu v Kročehlavech-Výhybce s telefonem 210. To velmi pravděpodobně znamená, že podnik měl vedle vlastní výrobní provozovny také kontaktní či obchodní místo přímo v Kladně.

E. Perlíček – neznámý kreslíř z Kročehlav

Na spodním okraji kresby se zachoval podpis „E. Perlíček / Kročehlavy“. Díky několika drobným písmenům tak reklamní obrázek získává konkrétního autora.

Bohužel je to zatím téměř všechno, co o něm můžeme bezpečně říci. V dosud prohledaném digitalizovaném tisku se nepodařilo E. Perlíčka z Kročehlav spolehlivě identifikovat. Nevíme, zda byl profesionálním reklamním kreslířem, malířem, písmomalířem, dekoratérem nebo člověkem, který podobné zakázky vytvářel jen příležitostně.

Právě takové osobnosti však tvořily důležitou a dnes téměř neviditelnou vrstvu prvorepublikové reklamy. Vedle velkých pražských studií a známých výtvarníků existovaly stovky místních malířů vývěsních štítů, aranžérů, fotografů a kreslířů, kteří vytvářeli reklamní svět jednotlivých měst. Jejich práce se neocitaly v galeriích a mnohdy ani nebyly podepsané. Pokud se podpis zachoval, jako v případě Perlíčka, může být jedinou stopou po člověku, jehož obrázky kdysi znalo celé okolí.

Samotná kresba přitom ukazuje jistou výtvarnou jistotu. Černé pozadí funguje téměř jako divadelní opona, z níž vystupují světlá kamna. Barevní trpaslíci vytvářejí kolem výrobku pohyb a jejich kruh automaticky vede pohled zpět ke středu kompozice. Oranžové světlo za okénky kamen dodává scéně teplo. Není to velké umění v galerijním smyslu; je to ale velmi dobrá reklamní ilustrace, protože její sdělení pochopíme během několika sekund i téměř po sto letech.

Soudní vyrovnání roku 1930

Příběh Středočeské smaltovny však nebyl pouze úspěšnou cestou vzhůru. Dne 7. června 1930 se v listu Český Lloydobjevuje v rubrice věnované konkursům a vyrovnáním záznam o soudním vyrovnání Václava Zajíčka, smaltovna, Kladno, Vyhýbka čp. 616.

To je významná informace, ale je potřeba ji interpretovat přesně. Soudní vyrovnání není totéž co definitivní zánik podniku. Šlo o řešení finančních závazků a Zajíčkova smaltovna po této události prokazatelně pokračovala v činnosti. Neznáme však dosud samotný vyrovnací spis, výši pohledávek, jména věřitelů ani příčinu finančních problémů.

Rok 1930 samozřejmě spadá do období, kdy se hospodářské poměry začínaly prudce zhoršovat, ale spojovat Zajíčkův konkrétní případ automaticky s velkou hospodářskou krizí by bylo bez dalších dokladů příliš jednoduché. Finanční potíže mohly mít řadu příčin – od investic a nezaplacených zakázek až po příliš rychlou expanzi. Prameny zatím odpověď nedávají.

Jedno však víme jistě: Zajíček pokračoval. V roce 1931 je znovu uváděn mezi továrnami na smaltované štítky, roku 1932mezi výrobci reklamních předmětů, v letech 1933 a 1934 jako smaltovna v Kročehlavech čp. 616. Kladenský adresář z roku 1933 stále uvádí „Zajíček, Václav. Vyhybka 616 T 210 P 2684“. Firma je doložena také roku 1935 a ještě v roce 1936 figuruje v adresáři mezi továrnami na smaltované štítky.

Vyrovnání z roku 1930 tedy Zajíčka nesrazilo okamžitě na kolena. Jeho podnik po něm fungoval nejméně dalších šest let.

Poslední stopa: rok 1936

Právě rok 1936 představuje poslední bezpečně doloženou stopu Středočeské smaltovny Václava Zajíčka. Adresář tehdy stále uvádí „Štítky smaltované (Tov.) – Emailschilder (Fabriken) – Zajíček, Václ., Vyhybka 616.“ Ještě v polovině třicátých let tedy podnik existoval ve stejném oboru a na stejné adrese, s níž jej můžeme sledovat od konce dvacátých let.

O pouhé tři roky později se však situace mění. V oborovém seznamu smaltoven v Adresáři Protektorátu z roku 1939 už Václav Zajíček uveden není. V Kladně jsou zaznamenáni Josef Červenka v Purkyňově ulici čp. 1804 a Hugo Tauber čp. 1617, zatímco v Kročehlavech se objevuje Vil. Marxigut, Okružní 615. Zajíčkovo jméno z oboru mizí.

Právě Marxigutova adresa je zajímavá. Zajíčkova továrna sídlila v čp. 616, Marxigutova smaltovna je o několik let později evidována v čp. 615. Dvě smaltovny, stejná část Kročehlav a dvě sousední popisná čísla přirozeně vyvolávají otázku, zda mezi oběma podniky neexistovala nějaká návaznost. Mohlo dojít k převzetí provozu, zařízení nebo části zakázek, ale zatím pro to nemáme žádný přímý doklad. Samotná blízkost čísel popisných k takovému závěru nestačí a spojení Zajíčka s Marxigutem proto musí zůstat otevřenou hypotézou.

Stejně tak zatím neznáme přesný okamžik založení ani zániku Středočeské smaltovny. Z dostupných dokumentů lze bezpečně formulovat pouze časové rozpětí: Václav Zajíček je jako majitel smaltovny doložen nejméně v letech 1927–1936; roku 1939 už jeho podnik v oborovém seznamu smaltoven není. Co se odehrálo během mezidobí, zůstává jednou z posledních velkých neznámých tohoto příběhu.

Reklama, která přežila továrnu

Na celém příběhu je zvláštní paradox. Václav Zajíček vyráběl předměty, jejichž hlavní vlastností měla být trvanlivost. Smaltované reklamní cedule byly určeny k tomu, aby vydržely venku mnoho let, odolávaly vodě, slunci i mrazu a připomínaly zákazníkům jednu značku mnohem déle než obyčejný papírový plakát. Samotná firma však z historické paměti téměř zmizela.

Zůstalo po ní několik inzerátů, řádky v adresářích, jeden záznam o soudním vyrovnání a tento reklamní diapozitiv. Právě on dokázal po téměř století otevřít dveře do světa, který by jinak zůstal skrytý. Dvě adresy a dvě telefonní linky nás přivedly k továrně v Kročehlavech, domu na Denisově třídě i Bohuslavu Beránkovi. Podpis v rohu zachránil před úplným zapomenutím jméno E. Perlíčka. Adresáře odhalily pražského zástupce Antonína Jíru. A nenápadná zmínka v Českém Lloydu ukázala, že za veselou reklamou existoval také skutečný podnikatelský život se svými finančními problémy.

Přitom je docela možné, že nejvýznamnější hmotné památky na Zajíčkův podnik dosud nebyly rozpoznány. Jestliže byla firma skutečně specializovaným výrobcem smaltovaných reklamních štítů, musela jich během let své činnosti vyrobit větší množství. Některé mohou dodnes existovat ve sbírkách, na půdách nebo mezi cedulemi, jejichž výrobce zatím nikdo neurčil. Hledat je lze podle drobných výrobních signatur typu „V. Zajíček Kladno“, „V. Zajíček, Výhybka“ nebo „Středočeská smaltovna“. Teprve takový nález by umožnil přesněji poznat skutečnou produkci továrny. Jako další přirozené směry výzkumu se nabízejí živnostenské a obchodní rejstříky, stavební spisy čp. 616 v Kročehlavech a čp. 1952 v Kladně nebo dochovaný spis k vyrovnávacímu řízení z roku 1930.

Závěr

Středočeská smaltovna Václava Zajíčka nepatřila podle dosavadních poznatků k velkým československým průmyslovým podnikům, jejichž dějiny zaplnily hospodářské encyklopedie. O to lépe ale představuje svět menších a středních továren, které ve skutečnosti vytvářely každodenní podobu první republiky. Právě v podobných provozech vznikaly předměty, s nimiž se lidé setkávali každý den – od smaltovaných částí sporáků a dalších kovových výrobků až po barevné reklamní tabule, které pokrývaly fasády obchodů, hostinců a domů.

Václav Zajíček dokázal svůj podnik výrazně spojit právě s reklamou. Už roku 1927 se prezentoval jako „specielní továrna smaltovaných štítů a reklamních plakátů“, roku 1929 nabízel plakáty a smaltované štíty „pro všechny obory“ a využíval obchodního zástupce v Praze. Roku 1932 se jeho smaltovna objevuje přímo mezi výrobci reklamních předmětů. To vše ukazuje, že reklamní výroba nebyla nahodilým doplňkem, ale významnou součástí identity firmy.

Roku 1930 se podnik dostal až k soudnímu vyrovnání, přesto nezmizel. Václav Zajíček pokračoval v podnikání a jeho smaltovna je v adresářích doložena ještě dalších šest let. Poslední známý záznam pochází z roku 1936; v oborovém seznamu z roku 1939 už firma chybí. Přesný osud podniku po roce 1936 zatím neznáme. Stejně tak zůstává nevyřešen vztah k Bohuslavu Beránkovi na Denisově třídě, možná souvislost s pozdější Marxigutovou smaltovnou v sousedním čp. 615 i životní osud samotného Václava Zajíčka.

Dochovaný diapozitiv je proto mnohem víc než veselý obrázek pěti trpaslíků kolem kamen. Je malým dokumentem československého podnikání, průmyslu, reklamy a regionálního užitého umění. Zachycuje firmu ve chvíli, kdy měla vlastní továrnu, dvě telefonní čísla, městský kontakt, pražské zastoupení a potřebu přesvědčovat zákazníky o kvalitě své práce. Současně uchoval jméno E. Perlíčka, místního autora, o němž dnes téměř nic jiného nevíme.

A nakonec je v celém příběhu pěkná ironie. Václav Zajíček vyráběl reklamu, která měla vydržet déle než běžná reklama – a nakonec právě reklama přežila jeho firmu. Továrna na Výhybce zmizela z adresářů, telefon 210 dávno utichl, městský telefon 195 už nikdo nezvedne a lidé, kteří v provozu pracovali, odešli. Ale na malém diapozitivu pořád hoří kamna a kolem nich stále tančí pět trpaslíků. A právě díky nim se po téměř sto letech podařilo vrátit jméno Václava Zajíčka a jeho Středočeské smaltovny alespoň na malý kousek mapy československé reklamní historie.

Zdroje

Zprávy veřejné služby technické, 1927 – inzerce „SMALTOVNA VÁCLAV ZAJÍČEK, specielní továrna smaltovaných štítů a reklamních plakátů KLADNO-VÝHYBKA. TELEFON 210“, UUID 4288af17-e9bb-402d-b58a-2dbcc8fac132.

Zprávy veřejné služby technické, 15. 12. 1927 – zmínka „ZADÁNO PRO FIRMU V. ZAJÍČEK SMALTOVNA KLADNO“, UUID 7a658820-d2d9-11e7-a047-005056825209.

Elektrotechnická ročenka ESČ, 1928 – „Zajíček V., smaltovka, Kladno-Výhybka“, UUID 7ce12d4b-04ba-4c21-befb-9d96bef18a4a.

Československá republika, 28. 10. 1928 – inzerát Středočeské smaltovny V. Zajíčka, Kladno-Výhybka, telefon 210, se zmínkou o smaltování sporáků, desek a dalších předmětů, UUID 4ef6c920-be0c-11e6-892a-005056822549.

Adresář Republiky československé, 1929 – „Plakáty reklamní a štíty smaltované pro všechny obory. Václav Zajíček Středočeská smaltovna. Kladno, Výhybka 616. Telefon 210. Zástupce: ANT. JÍRA Praha-Bubeneč. Telefon 283.15“, UUID c85a74f7-4893-448b-b9ce-5e92c1bd421c.

Adresář Republiky československé, 1930 – Bohuslav Beránek, instalace, Denisova 1952, telefon 195; zároveň oborové záznamy Václava Zajíčka v Kladně, UUID 832ba28f-cf8e-46a9-b0bc-13948473008e.

Český Lloyd, 7. 6. 1930 – rubrika Konkursy a vyrovnání; soudní vyrovnání Václava Zajíčka, smaltovna, Kladno, Vyhýbka čp. 616.

Adresář Republiky československé, 1931 – Václav Zajíček nadále veden mezi výrobci smaltovaných štítků.

Adresář Republiky československé, 1932 – „REKLAMNÍ PŘEDMĚTY. V. Zajíček Smaltovna“ a „Zajíček, Václ., Smaltovna“.

Adresář horního města Kladna, 1932 – čp. 1952, Denisova třída, majitelé Bohuslav a Cecilie Beránkovi, UUID 58e1e5c0-f5b5-11e0-b3b0-000d606f5dc6.

Adresář Republiky československé, 1933–1934 – Kročehlavy: „Smaltovny – Emaillierwerke Zajíček, V., čp. 616“, UUID f93e1483-668f-4bec-9a72-2c9a27635dc9 a 48cf2ded-bf9a-4623-9849-973602274950.

Adresář Republiky československé, 1933 – Kladno: „Zajíček, Václav. Vyhybka 616 T 210 P 2684“, UUID 249e57c0-f1f8-4593-9cd0-92cde0720519.

Adresář Republiky československé, 1935 – Václav Zajíček, Výhybka 616.

Adresář Republiky československé, 1936 – „Štítky smaltované (Tov.) – Emailschilder (Fabriken) – Zajíček, Václ., Vyhybka 616“, UUID 21753fd1-8a9f-449d-814e-1eb2afdfd56a.

Adresář Protektorátu, 1939, oborový seznam Smaltovny – Václav Zajíček již neuveden; v Kročehlavech uveden Vil. Marxigut, Okružní 615, UUID ef6ca850-eac5-11e4-b834-005056827e51.

Reklamní diapozitiv „V. Zajíček, Kladno“, pravděpodobně 1927–1936 – „V. ZAJÍČEK Kladno, Denisova 1952“, telefon 195; „TOVÁRNA – KROČEHLAVY – VÝHYBKA“, telefon 210; kresba signována „E. Perlíček / Kročehlavy“. Sbírka Reclamare.