Rakušan

Václav Rakušan – krejčí, který se v Toušeni objevil na filmovém plátně

Pánský oblek podle nejnovější módy

„Veškeré druhy pánských oděvů dle nejnovější módy zhotovuje Václav Rakušan, závod krejčovský, Toušeň, výběr látek.“ Několik řádků reklamního textu dnes představuje jeden z mála dosud nalezených přímých dokladů o toušeňském krejčím Václavu Rakušanovi. Není na něm adresa provozovny, telefon ani výčet cen. Rakušan zákazníkovi sděloval to podstatné: šil pánské oděvy, pracoval podle současné módy a nabízel vlastní výběr látek.

Na první pohled by taková reklama mohla působit jako běžná drobná inzerce některého z mnoha prvorepublikových krejčích. Jenže Rakušanův reklamní předmět má mnohem zajímavější původ. Nebyl určen do novin ani do výkladní skříně. Promítal se v kině.

Reklama na skleněném diapozitivu

Rakušanova reklama se dochovala v podobě skleněného reklamního diapozitivu, tedy média, které bývalo v první polovině 20. století běžnou součástí filmových představení. Před začátkem filmu nebo o přestávkách promítač vložil sklíčko do projekčního zařízení a na plátně se místo pohyblivého filmu objevila reklama místního obchodníka, restaurace, výrobce, řemeslníka či služby.

Právě takové reklamy se používaly také v Toušeni. Místní zpravodaj Florián, který historii toušeňského kina podrobně připomněl, uvádí, že se o přestávkách promítaly reklamy ze skleněných diapozitivů. Mezi několika dochovanými příklady je reprodukována právě reklama Václava Rakušana – Závodu krejčovského v Toušeni. Není tedy potřeba pouze odhadovat, odkud sklíčko pochází. Jeho spojení s místním biografem je doložené přímo toušeňským historickým pramenem.

To mění význam celého předmětu. Není to pouze reklama na krejčího. Je to pozůstatek konkrétního způsobu místní reklamy a zároveň drobný fragment historie toušeňského kina.

Když kino prodávalo oblek

Toušeňské stálé kino patřilo po desítky let k běžnému společenskému životu městečka. Jeho historie sahala do první poloviny 20. století a pravidelné promítání se zde udrželo až do roku 1987. Zpravodaj Florián připomíná celkem 67 let existence stálého kina.

Návštěva kina tehdy nebyla pouze cestou za filmem. V jednom programu se potkávala kultura s místním obchodem. Divák mohl sledovat filmovou hvězdu, během přestávky se mu však na stejném plátně objevil krejčí ze sousedství. Reklamní diapozitiv tak fungoval podobně jako dnešní lokálně cílená reklama: oslovoval přesně ty lidi, kteří mohli druhý den vstoupit do Rakušanovy dílny.

Pro malého živnostníka to byl velmi chytrý způsob propagace. Novinový inzerát mohl čtenář přeskočit, plakát na ulici přehlédnout, ale několikametrovou reklamu rozsvícenou v potemnělém kině ignoroval podstatně obtížněji.

Rakušan nebyl v Toušeni jediným krejčím

Další důležitý bod přináší Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství vydaný firmou Rudolf Mosse v roce 1932. Toušeň tehdy měla přibližně 1 240 obyvatel a překvapivě pestrou síť živností a obchodů. V městečku fungovalo šest hostinců, pekař, obuvník, cukrář, sedlář, truhláři, zahradnictví, holiči, švadleny, košíkáři, obchod Baťa a řada dalších provozoven. Adresář eviduje také čtyři krejčí.

To je pro Rakušanův příběh velmi zajímavé. Krejčovství zde nebylo osamoceným řemeslem bez konkurence. Na poměrně malou obec připadal přibližně jeden krejčí na tři stovky obyvatel. Rakušan tedy potřeboval zákazníka přesvědčit, proč má přijít právě k němu.

Jeho reklamní formulace tomu odpovídá. Zdůrazňuje „nejnovější módu“ a „výběr látek“. Neprodává tedy pouze opravu kalhot nebo běžnou řemeslnou práci. Prezentuje svůj závod jako místo, kde si zákazník může nechat vytvořit moderní pánský oděv a současně si vybrat materiál. Slovo „závod“, které dnes působí téměř průmyslově, bylo tehdy zcela běžným označením profesionálně provozované živnosti.

Malé lázeňské místo s městskými ambicemi

Důležité je také prostředí, ve kterém Rakušan podnikal. Toušeň nebyla obyčejnou zemědělskou vsí. Vedle průmyslu zde existovaly lázně, služby, restaurace, obchody a kulturní život. Roku 1932 je zde doložen biograf Sokol, léčivé lázně i léčebný ústav, telefonní a telegrafní úřad a řada specializovaných živností.

Pro krejčího to vytvářelo zajímavou klientelu. Vedle místních obyvatel se v obci pohybovali lázeňští hosté a návštěvníci, tedy lidé, pro něž mohl být kvalitní oděv a sledování módy významnější než v čistě zemědělském prostředí. Přímý doklad, že právě lázeňští hosté byli Rakušanovými zákazníky, zatím nalezen nebyl, proto by nebylo správné to vydávat za fakt. Charakter Toušeně však vysvětluje, proč se zde mohlo uživit několik krejčích a proč mělo smysl propagovat pánskou módu přímo v kině.

Co zatím o Václavu Rakušanovi nevíme

Pátrání současně ukazuje hranici toho, co lze dnes bezpečně tvrdit. Nepodařilo se zatím spolehlivě doložit rok narození Václava Rakušana, přesnou adresu jeho krejčovského závodu, datum založení živnosti ani okamžik, kdy podnik zanikl. Rovněž samotný údaj o čtyřech toušeňských krejčích v roce 1932 v dnes snadno dostupné podobě neuvádí jejich jednotlivá jména. Nelze tedy pouze na jeho základě tvrdit, že Rakušan byl jedním z těchto čtyř, byť tomu časové zařazení reklamy dobře odpovídá.

Další cesta vede především do archivních pramenů okresu Brandýs nad Labem: do živnostenských spisů, sčítacích operátů, domovských evidencí a dalších obecních dokumentů. Samotné městečko navíc zveřejňuje Knihu pamětí městečka Toušeně 1907–1961 a starší toušeňskou kroniku, takže místní historie je dochována neobvykle dobře.

Dokud však z těchto dokumentů nevystoupí konkrétní Václav Rakušan s číslem domu nebo živnostenským zápisem, je lepší nechat tuto část příběhu otevřenou než ji zaplnit domněnkami.

Krejčí, jehož jméno se rozsvítilo ve tmě

Právě skromnost dochovaných údajů dělá Rakušanův reklamní diapozitiv tak zajímavým. Z člověka, jehož životopis dnes téměř neznáme, zůstal obraz určený k tomu, aby byl na několik sekund obrovský.

V potemnělém toušeňském kině se před desítkami let rozsvítilo jméno VÁCLAV RAKUŠAN. Pod ním stálo jednoduché sdělení, že jeho krejčovský závod zhotoví všechny druhy pánských oděvů podle nejnovější módy a nabídne výběr látek. Potom sklíčko zmizelo, promítač založil další diapozitiv nebo pokračoval film a obecenstvo se vrátilo k příběhu na plátně.

Krejčovský závod nakonec z Toušeně zmizel a s ním pravděpodobně i většina písemností, účtů a zakázek. Reklama však přežila. A díky tomu dnes známe nejen jméno jednoho místního řemeslníka, ale také přesný okamžik každodenního života první poloviny 20. století: dobu, kdy se před filmem nepromítala reklama nadnárodní značky, ale nabídka krejčího, kterého divák mohl osobně potkat cestou domů.

Zdroje

Florián – zpravodaj městyse Lázně Toušeň, leden–únor 2018. Historie toušeňského kina a reprodukce reklamního skleněného diapozitivu Václava Rakušana.

Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, Rudolf Mosse, Praha, 1932 – údaje o Toušeni, počtu obyvatel a místních živnostech.

Městys Lázně Toušeň – historické prameny, Kniha pamětí městečka Toušeně 1907–1961 a I. kronika městyse Toušeně.