Venc

Václav Venc – obuvník, kterého válka odnesla až na Sibiř

Za jménem Václav Venc, které dnes může na staré obuvnické reklamě působit jen jako jméno jednoho z mnoha dávno zapomenutých živnostníků, se skrývá překvapivě dramatický lidský osud. Nebyl to pouze muž, který se živil výrobou a opravou bot. Byl jedním z těch řemeslníků, jejichž poklidný svět dílny, kůže, verpánku a ševcovského náčiní rozmetala první světová válka a zavedla je na místa, o nichž před rokem 1914 nejspíš četli nanejvýš v novinách. V případě Václava Vence vedla cesta z malé obce na Humpolecku přes karpatskou frontu a ruské zajetí až do Omsku a mezi československé legionáře na Sibiři.

Obuvník z Kaliště

Nejdůležitější doklad máme dnes překvapivě přesný. Databáze československých legionářů, kterou spravuje Československá obec legionářská na základě materiálů Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu, eviduje Václava Vence narozeného 9. listopadu 1888 v Kališti v tehdejším okrese Humpolec. Kaliště bylo současně jeho domovskou obcí. A u položky zaměstnání stojí jediné, ale pro náš příběh zásadní slovo: obuvník. Nejde tedy o domněnku vytvořenou podle předmětu nebo nápisu na reklamě. Vencovo řemeslo je zaznamenáno přímo v jeho legionářských dokumentech.

V době, kdy se Venc učil svému řemeslu a začínal se jím živit, měla práce obuvníka ještě úplně jiný charakter než o několik desetiletí později. Průmyslová výroba obuvi sice rychle rostla a české země měly velmi rozvinutý kožedělný průmysl, ale mimo velká města stále fungovala hustá síť místních ševců a obuvníků. Boty byly drahou věcí. Nevyhazovaly se po jedné sezóně; opravovaly se, podrážely, flekovaly, přešívaly a často sloužily celé roky. Obuvník proto nebyl pouze výrobcem nových bot, ale jedním ze základních řemeslníků každé obce a městečka.

Zda měl Václav Venc vlastní dílnu už před válkou, kde přesně pracoval a zda pozdější reklamní předmět pochází přímo z jeho samostatného podniku, zatím doložené nemáme. To je další část pátrání. Jisté však je, že před vypuknutím války byl řemeslně obuvníkem, nikoli člověkem, kterému bylo toto povolání připsáno až dodatečně.

Z verpánku do Karpat

V létě roku 1914 se svět českého obuvníka změnil během několika týdnů. Po vypuknutí první světové války nastoupil Václav Venc do rakousko-uherské armády. Legionářský záznam uvádí, že v době svého zajetí náležel k útvaru označenému jako 12. zp. Dne 24. března 1915 padl v Karpatech do ruského zajetí.

Jaro roku 1915 patřilo na východní frontě k mimořádně tvrdým obdobím války. Rakousko-uherská armáda vedla v Karpatech vyčerpávající boje, během nichž se střídaly útoky, ústupy, mráz, sníh a obrovské ztráty. České zeměbranecké divize byly právě v této době v Karpatech ve velkém nasazeny. Pro muže, který ještě několik měsíců předtím pracoval s kůží a obuvnickým náčiním, to musel být vstup do naprosto jiného světa.

Dne 24. března 1915 však Vencova služba v rakousko-uherské uniformě skončila. Stal se ruským zajatcem.

A právě tady začíná druhá, mnohem podivuhodnější část jeho cesty.

Zajatec v Rusku

Rusko zajalo během války statisíce vojáků habsburské monarchie a mezi nimi obrovské množství Čechů a Slováků. Zajatci byli rozváženi hluboko do ruského vnitrozemí a někteří se postupně dostali až za Ural nebo na Sibiř. Vzdálenosti byly pro člověka ze střední Evropy téměř nepředstavitelné. Z rodného Kaliště na ruský východ vedla cesta dlouhá tisíce kilometrů.

U Václava Vence zatím neumíme z dostupného záznamu rekonstruovat každý rok jeho zajetí. Víme však, kde se znovu vynořuje: v Omsku. Právě tam podal přihlášku do československých legií. Dne 20. září 1918 byl přijat a zařazen k 3. československému střeleckému pluku, tedy k ruským legiím. Jeho poslední zaznamenaná hodnost byla vojín.

To datum je nesmírně zajímavé. Venc nevstupoval do legií v jejich počátečním romantizovaném období. Když se k nim v září 1918 přidal, Rusko už dávno zachvátila revoluce a občanská válka a českoslovenští legionáři ovládali značnou část Transsibiřské magistrály. Třetí střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova, k němuž byl Venc zařazen, vznikl už v březnu 1917 a před jeho příchodem prošel boji u Zborova, Tarnopolu, Čeljabinsku i na Urale. Na podzim 1918 se nacházel právě v období bojů na uralské frontě.

Bylo by ovšem chybou automaticky napsat, že Václav Venc bojoval u Zborova — nebojoval, alespoň podle dnes známých údajů, protože k pluku přišel více než rok po této bitvě. Ani nemáme zatím důkaz, kterých konkrétních operací po svém zařazení se osobně účastnil. Jisté je něco jiného: v září 1918 byl obuvník z Kaliště součástí jednoho z nejznámějších útvarů československých legií v Rusku právě v době, kdy se na Sibiři a Urale rozhodovalo o jejich dalším osudu.

Václav Venc, který měl být mrtvý

A nyní přichází na celém pátrání možná nejzajímavější detail.

V Kališti dnes stojí pomník obětem první světové války. Mezi jmény na něm se objevuje také VENC VÁCLAV. Databáze Spolku pro vojenská pietní místa k tomuto jménu uvádí muže narozeného 9. ledna 1888, který měl 24. března 1915 zemřít. Samotná Centrální evidence válečných hrobů Ministerstva obrany rovněž potvrzuje, že jméno Václava Vence je na kališťském pomníku skutečně uvedeno.

Jenže legionářská dokumentace eviduje Václava Vence narozeného 9. listopadu 1888 v témže Kališti a dne 24. března 1915 nezemřelého, nýbrž zajatého v Karpatech. O tři a půl roku později máme tohoto člověka zdokumentovaného při vstupu do československých legií v Omsku.

To není drobný rozdíl. Oba údaje jsou navzájem neslučitelné.

Nabízí se několik možností. Mohli v Kališti žít dva různí Václavové Vencové téměř stejného věku. Mohlo dojít k chybě při pozdějším sestavování evidence padlých. Nebo byl údaj o zajetí 24. března 1915 v některém sekundárním prameni omylem interpretován jako datum smrti a současně bylo datum narození 9. 11. 1888 zkomoleno na 9. 1. 1888. Právě shoda dne 24. 3. 1915 je přitom velmi nápadná.

Definitivní odpověď musí dát matrika a další archivní dokumenty. V této chvíli je proto nejpoctivější říci: legionářský Václav Venc, narozený 9. listopadu 1888 v Kališti, prokazatelně 24. března 1915 nezemřel. Jeho vojenský spis jej vede jako zajatce a pozdějšího československého legionáře. Kdo přesně je Václav Venc na pomníku padlých, zůstává otevřenou otázkou.

Od bot k československým legiím

Právě podobné příběhy připomínají, proč je stará reklama něčím víc než jen pěkným kusem plechu, papíru nebo kartonu. Za jménem živnostníka bývá skutečný člověk a někdy lze jeho cestu rekonstruovat po nečekaně dlouhé době.

Václav Venc se narodil roku 1888 v Kališti, vyučil se nebo pracoval jako obuvník, roku 1915 padl v Karpatech do ruského zajetí, prošel Ruskem až do prostoru Sibiře a v Omsku se přihlásil k československým legiím. Dne 20. září 1918 byl zařazen jako vojín k 3. československému střeleckému pluku.

Třetí pluk nesl jméno Jana Žižky z Trocnova a patřil k 1. československé střelecké divizi, jejíž útvary používaly výraznou husitskou symboliku. Pluk poté pokračoval v sibiřském tažení; jeho historie uvádí odchod z fronty na konci listopadu 1918, pozdější službu při ochraně magistrály v prostoru Irkutska a odjezd do Československa v roce 1920. Zda s ním Václav Venc absolvoval celou tuto cestu až domů, musíme ještě ověřit v jeho kompletním osobním spise.

A právě poslední část Vencova života je pro historii jeho obuvnické reklamy nejdůležitější. Kde po návratu pracoval? Měl vlastní obuvnickou dílnu? Provozoval obchod? Vrátil se do Kaliště, usadil se v Humpolci, nebo odešel jinam? Kdy jeho živnost vznikla a jak dlouho existovala? Na tyto otázky zatím nemáme bezpečnou odpověď.

Máme však něco, co bývá u anonymních starých reklam mnohem vzácnější: člověka, jeho datum narození, rodnou obec, povolání a pozoruhodnou válečnou cestu.

Ze jména Václav Venc – obuvník se tak vynořuje osud českého řemeslníka, kterého velká válka odvedla od ševcovského řemesla do Karpat, odtud do zajetí a nakonec tisíce kilometrů daleko mezi československé legionáře na Sibiři. A až se podaří dohledat jeho poválečnou dílnu či obchod, uzavře se kruh, který začal obyčejným jménem na staré obuvnické reklamě.

Zdroje:
Československá obec legionářská – databáze legionářů, Václav Venc (* 9. 11. 1888), údaje z legionářského poslužného spisu a osobní karty legionáře, VÚA–VHA Praha.
Ministerstvo obrany ČR – Centrální evidence válečných hrobů, pomník obětem 1. světové války v Kališti, CZE-6103-55309.
Spolek pro vojenská pietní místa – Kaliště, pomník obětem 1. světové války.
Československá obec legionářská – Československý armádní sbor, organizace československých legií v Rusku.
Ministerstvo obrany ČR – historie čestných názvů vojenských jednotek, 3. střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova.
Historie 3. československého střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova – přehled bojové cesty jednotky.