VDP krém na obuv
VDP – družstevní krém na boty z velkého světa československých družstev
Krém na boty se značkou družstevní centrály
Na staré reklamní ceduli se objevuje prosté označení VDP – družstevní krém na boty. Zkratka VDP ale nepatřila malé místní firmě. Skrývala se za ní Velkonákupní společnost družstev, jedna z nejvýznamnějších hospodářských organizací československého spotřebního družstevnictví. V meziválečném období zásobovala družstevní prodejny potravinami, drogerií, textilem a dalším spotřebním zbožím a zároveň budovala vlastní výrobní závody. Krém na boty tak byl jen jedním z mnoha výrobků, které se prodávaly pod družstevní značkou VDP.
Historie VDP ukazuje, že družstevnictví nebylo jen sítí malých obchodů se základními potravinami. Ve dvacátých a třicátých letech dokázalo provozovat velkoobchod, vlastní sklady, továrny, mlýny, potravinářské provozy i výrobu drobného spotřebního zboží. Archivní fondy přímo dokládají reklamy VDP na kosmetiku, krémy na boty a čisticí prostředky z let přibližně 1926–1936.
Od dělnické nákupní společnosti k VDP
Kořeny podniku sahají do roku 1908, kdy vznikla veřejná obchodní společnost Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol. Už o rok později byla reorganizována na společnost s ručením omezeným a v roce 1912 přijala název Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze. Právě z tohoto názvu pocházela zkratka VDP. V roce 1928byl název zjednodušen na Velkonákupní společnost družstev, ale zavedená zkratka zůstala zachována.
Členskou základnu zpočátku tvořila hlavně spotřební družstva, později se přidávala i družstva výrobní, stavební, hospodářská a další. Smysl celé organizace byl jednoduchý: jednotlivé družstevní prodejny neměly nakupovat zboží každá zvlášť od velkých soukromých dodavatelů. VDP nakupovala ve velkém, vyjednávala lepší ceny a postupně začala některé výrobky vyrábět sama.
Právě tím vznikl prostor pro vlastní zboží označené značkou VDP.
Družstevní privátní značka dávno před supermarkety
Dnes je běžné, že obchodní řetězec prodává potraviny a drogistické výrobky pod vlastní značkou. V československém družstevnictví tento princip fungoval už před téměř sto lety.
VDP vyráběla nebo zadávala výrobu vlastních výrobků, které se potom prodávaly prostřednictvím družstevní sítě. Skupina COOP ve své historii uvádí, že už kolem roku 1930 existovalo značné množství privátních družstevních výrobků, některé dokonce nesly označení COOP nebo Cooperator.
Krém na boty VDP je přesně takovým případem.
Zákazník nemusel kupovat jen výrobek známé soukromé továrny. Mohl přijít do družstevní prodejny a koupit družstevní krém, jehož značka přímo říkala, že pochází ze stejného systému, jehož členem byl obchod. Z obchodního hlediska to bylo velmi chytré. Družstevní síť kontrolovala zároveň distribuci i vztah se zákazníkem.
Kde se výrobky VDP vyráběly
VDP si během meziválečného období vybudovala rozsáhlou síť vlastních výrobních podniků. Archivní materiály zachycují například továrny VDP na poživatiny a lučebniny v Praze VIII-Libni, továrnu v Šumperku, závod na rybí konzervy, hořčici a ocet v Bohušovicích nad Ohří, mlýny v Kyjově a Kladně nebo provoz na výrobu tuků, mýdla a pracích prostředků v Nelahozevsi.
Právě označení „továrny na poživatiny a lučebniny Praha VIII – Libeň“ je pro krém na boty zvlášť zajímavé. Lučebniny, tedy chemické výrobky, zahrnovaly širokou oblast spotřební chemie. Archivní pramen však u konkrétního krému na boty neuvádí přímo závod, kde byl vyráběn, takže není bezpečné automaticky přiřadit jeho výrobu právě Libni. Jisté je pouze to, že VDP vlastní chemickou výrobu měla a krémy na boty patřily do její doložené nabídky.
Palác VDP na Těšnově
Úspěch společnosti byl ve dvacátých letech natolik výrazný, že si mohla dovolit vybudovat reprezentativní centrálu. Roku 1925 zakoupila pozemek na pražském Těšnově a od března 1927 do konce roku 1928 zde vznikla nová administrativní budova známá jako palác VDP. Archivní materiály uvádějí adresu Praha II, Těšnov 3.
Z velkoobchodní společnosti, která začínala jako družstevní nákupní iniciativa, se tak během dvou desetiletí stal rozsáhlý podnik s vlastními továrnami, obchodními značkami a reprezentativním sídlem v centru Prahy.
Krém na boty byl tedy součástí mnohem většího hospodářského systému.
Proč právě krém na boty
Péče o obuv byla v první polovině 20. století každodenní nutností. Boty byly drahé, často se nosily mnoho let a pravidelně se opravovaly. Kožená obuv potřebovala čištění, mazání a leštění, aby zůstala pružná, odolná proti vlhkosti a dobře vypadala.
Krém na boty proto patřil mezi základní drogistické zboží domácnosti.
Trh byl přitom mimořádně konkurenční. Existovaly desítky značek krémů, past a leštidel a velcí výrobci investovali do smaltovaných cedulí, plechových krabiček a barevných reklam.
VDP proti nim měla jednu zásadní výhodu: vlastní prodejní síť družstev.
Nemusela budovat distribuci od nuly. Krém mohl být rozvážen společně s dalšími družstevními výrobky přímo do stovek prodejen.
Dobré zboží za přiměřenou cenu
Dobová filozofie VDP byla založena na principu, který historie českého družstevnictví shrnuje jako dobré zboží za přiměřenou cenu.
Pro družstva nebyla rozhodující pouze maximální obchodní marže. Měla svým členům a zákazníkům nabídnout spolehlivé zboží bez zbytečně vysoké ceny. Právě toto spojení kvality a sociálně přijatelné ceny patřilo k základním argumentům družstevního hnutí.
Krém na boty VDP tak nebyl propagován jen jako další chemický výrobek. Jeho označení „družstevní“ samo fungovalo jako reklamní argument.
Zákazník měl věřit systému, který výrobek nabízel.
Reklamní diapozitivy VDP
Významným pramenem k reklamě VDP je fond Západočeského konzumního družstva v Plzni. Archivní inventář uvádí soubor 90 reklamních skleněných diapozitivů VDP z let 1926–1936, zaměřených na potraviny i drobné spotřební zboží, výslovně včetně kosmetiky, krémů na boty a čisticích prostředků.
Tyto diapozitivy se promítaly v kinech před filmem nebo během přestávky. Byla to jedna z účinných reklamních metod meziválečné doby.
Divák přišel na film a před začátkem se na plátně objevil barevný obrázek s družstevním výrobkem.
Krém na boty se tak dostal do stejného reklamního prostoru jako potraviny, káva, prací prostředky nebo kosmetika.
Reklamní cedule s krémem a kávou
Dochovala se také reklamní cedule VDP, na níž je vedle sebe propagován krém na boty a káva. Sběratelský záznam ji řadí do období první republiky.
Dnes působí kombinace kávy a krému na boty poněkud zvláštně. Ve skutečnosti dokonale vystihuje charakter VDP. Nebyla výrobcem jediného typu zboží, ale zásobovací a výrobní centrálou, pod jejíž značkou mohl zákazník koupit téměř vše, co běžná domácnost potřebovala.
Káva na snídani.
Mýdlo do koupelny.
Prací prostředek do prádelny.
A krém na boty ke dveřím.
VDP nebyla jedna značka výrobku. Byla to značka celého družstevního spotřebního světa.
Emil Lustig – muž za rozmachem VDP
S úspěchem společnosti je úzce spojeno jméno Emil Lustig (1883–1962). V letech 1910–1938 působil jako generální ředitel a předseda představenstva VDP a patřil k hlavním osobnostem československého dělnického družstevního hnutí.
Právě během jeho působení se původní nákupní společnost změnila v rozsáhlou hospodářskou organizaci s vlastní výrobou, centrálními sklady a širokou nabídkou značkového zboží.
Není tedy náhodou, že největší rozvoj reklamních předmětů VDP spadá právě do dvacátých a třicátých let.
Družstva proti soukromému obchodu
Úspěch družstev nebyl všemi přijímán s nadšením. Ve třicátých letech se stále výrazněji ozývali soukromí obchodníci a jejich profesní organizace, které družstva považovaly za silnou konkurenci. Družstevní obchody totiž díky společnému velkoobchodnímu nákupu dokázaly často nabídnout nižší ceny.
Spotřební družstva přitom měla silnou sociální základnu. Podle historických materiálů tvořili přibližně 60 procent jejich členstva dělníci, zbývající část představovali úředníci, rolníci, živnostníci a další skupiny.
Koupě družstevního krému na boty tedy mohla mít i určitý společenský význam. Zákazník podporoval organizaci, jejímž členem sám mohl být.
Konec původního VDP
Velkonákupní společnost družstev přežila hospodářskou krizi, protektorát i druhou světovou válku. Nepřežila však změny po únoru 1948.
Původní družstevní VDP byla po přibližně čtyřiceti letech existence zlikvidována a její činnost převedena do nového státního systému. Od 1. ledna 1949 začal fungovat Velkodistribuční podnik, který shodou okolností používal stejnou zkratku VDP. Nešlo však už o původní meziválečnou Velkonákupní společnost družstev.
To je při určování starých reklam důležitý rozdíl.
VDP na prvorepublikové reklamě na krém na boty znamená Velkonákupní společnost družstev.
Poválečné VDP znamenalo Velkodistribuční podnik.
Stejná tři písmena, ale dvě různé organizace.
Malá krabička z velkého hospodářského systému
Krém na boty VDP je dnes zajímavý právě proto, že za zdánlivě obyčejným drogistickým výrobkem stojí nečekaně rozsáhlý příběh.
Zkratka na krabičce nebo reklamní ceduli vedla k organizaci založené už roku 1908.
Ta vybudovala vlastní továrny, mlýny, sklady a reprezentativní palác na Těšnově.
Vyráběla potraviny, mýdla, čisticí prostředky, kosmetiku a také krémy na boty.
A své výrobky rozvážela do husté sítě družstevních prodejen po Československu.
Archivní diapozitivy z let 1926–1936 ukazují, že právě krémy na boty patřily mezi zboží, které VDP cíleně propagovala.
Družstevní krém na boty tedy nebyl okrajovou zvláštností.
Byl jedním z malých výrobků velkého experimentu, který chtěl ukázat, že spotřebitelé nemusí být jen zákazníky soukromého obchodníka.
Mohou si vytvořit vlastní obchodní síť.
Vlastní továrny.
A nakonec i vlastní krém na boty.
Zdroje
COOP – Historie spotřebních družstev, 3. díl 1908–1948; vznik VDP roku 1908, přejmenování v letech 1912 a 1928, rozvoj vlastní výroby, palác VDP a Emil Lustig.
Skupina COOP – Historie spotřebního družstevnictví v České republice; VDP jako hlavní dodavatel potravinářského a průmyslového zboží družstevním prodejnám.
Skupina COOP – historie 170 let družstevnictví; privátní výrobky VDP a vlastní družstevní značky existující již kolem roku 1930.
Státní oblastní archiv v Plzni – inventář fondu Západočeského konzumního družstva Plzeň; 90 reklamních diapozitivů VDP z let 1926–1936, výslovně zahrnujících kosmetiku, krémy na boty a čisticí prostředky; dále továrny VDP v Praze-Libni, Šumperku, Bohušovicích, Kyjově, Kladně a Nelahozevsi.
Aukro – dochovaná prvorepubliková reklamní cedule VDP propagující krém na boty a kávu; sběratelský doklad reklamy značky.
COOP – Historie spotřebních družstev, 2. díl; sociální složení družstev, vlastní sklady a výrobny a konkurenční postavení družstev ve třicátých letech.
Vládní nařízení č. 21/1949 Sb. – stanovy poválečného Velkodistribučního podniku, který od roku 1949 rovněž používal zkratku VDP; použito k odlišení od původní Velkonákupní společnosti družstev.
