Večer

Večer – agrární odpolední deník, který provázel české čtenáře od monarchie až do protektorátu

Odpolední noviny pro rychlejší svět

Deník Večer patřil mezi významné české odpolední listy první poloviny 20. století. Začal vycházet roku 1914 jako odpolední vydání agrárního deníku Venkov, který byl ústředním tiskovým orgánem české agrární politiky. Postupně se však Večer osamostatnil natolik, že začal fungovat jako svébytný deník s vlastní redakcí, vlastním tempem a jiným typem čtenáře. Zatímco ranní Venkov přinášel obsáhlejší politické a hospodářské texty, Večer reagoval rychleji na události dne a byl určen lidem, kteří chtěli dostat nové zprávy ještě před koncem pracovního dne. České knihovní katalogy jej evidují jako pražský deník vydávaný v letech 1914–1944.

Takový typ novin měl na začátku 20. století velkou výhodu. Ráno vyšel deník, během dne se ale mohlo stát cokoli: zasedala vláda, přišla zpráva ze zahraničí, změnila se situace na burze nebo se odehrál významný sportovní zápas. Rozhlas ještě zdaleka nebyl všudypřítomný a televize neexistovala. Odpolední noviny proto představovaly nejrychlejší masové médium, jaké mohl běžný čtenář koupit v trafice.

Večer vyrůstá z deníku Venkov

Mateřským listem Večera byl Venkov, založený roku 1906 jako orgán České strany agrární. V průběhu první republiky se stal ústředním listem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, tedy agrárníků, jedné z nejvlivnějších politických sil meziválečného Československa. Katalog Jihočeské vědecké knihovny výslovně uvádí Večer jako jeho odpolední vydání a současně jako související samostatnou popisnou jednotku.

Za vydáváním stálo prostředí agrárního tisku. Venkov nejprve vydávalo Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, později Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské a od října 1930 vydavatelství Novina – tiskařské a vydavatelské podniky v Praze. Stejné vydavatelské zázemí používal i Večer.

To je pro pochopení listu důležité. Večer nebyl neutrálním komerčním večerníkem bez politického zázemí. Patřil do robustního tiskového systému agrární strany, která prostřednictvím Venkova, Večera, Lidového deníku a dalších titulů oslovovala městské i venkovské publikum.

Vydavatelství Novina

Od roku 1930 hrálo v historii listu zásadní roli vydavatelství Novina. To patřilo k velkým tiskovým podnikům propojeným s agrární stranou a provozovalo několik periodik najednou. Večer tak mohl využívat společné redakční, tiskové i distribuční zázemí.

Díky tomuto propojení nebyl list odkázán jen na prodej v Praze. Agrární tisk měl silnou síť odběratelů i mimo hlavní město a dokázal dostat noviny na venkov, do okresních měst a mezi čtenáře spjaté s hospodářstvím, zemědělstvím a regionální politikou.

Večer měl přesto jiný charakter než Venkov. Byl kratší, živější a více orientovaný na aktuální události. Standardní čísla mívávala několik stran, často kolem čtyř až šesti. Právě takovou podobu potvrzují dochované exempláře z konce třicátých a čtyřicátých let.

Julius Pachmayer a redakce Večera

Jedním z významných redaktorů Večera byl Julius Pachmayer. Databáze českých novinářů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy uvádí, že byl odpovědným redaktorem Večera v letech 1919, 1924 a 1930–1933. Zároveň působil i v Lidovém deníku a dalších agrárních tiskovinách.

Pachmayerova kariéra dobře ukazuje, jak úzce byly jednotlivé tituly propojené. Novináři přecházeli mezi Venkovem, Večerem a Lidovým deníkem podle potřeb vydavatelství. Redakční zázemí nebylo rozdělené stejně přísně jako u dnešních samostatných mediálních značek.

Jeho další osud je však zároveň připomínkou komplikovaného vývoje české žurnalistiky během okupace. Po roce 1939 pracoval Pachmayer ve Vlajce a později se stal jejím šéfredaktorem. Tato pozdější část jeho kariéry ovšem necharakterizuje automaticky celý předválečný Večer; ukazuje spíš, jak dramaticky se osobní i profesní dráhy novinářů změnily po rozpadu první republiky.

Politika, hospodářství, senzace i sport

Obsah Večera byl směsí politiky, domácího zpravodajství, zahraničních zpráv a každodenních událostí. Odpolední forma však přirozeně dávala větší prostor rychlým zprávám a událostem, které se odehrály po uzávěrce ranního tisku.

Čtenáře zajímaly politické krize, parlament, soudní případy, nehody, počasí, sport a události ze zahraničí. V tomto směru stál Večer někde mezi klasickým stranickým deníkem a modernějším večerním zpravodajstvím.

Na rozdíl od čistě bulvárního tisku, který ve dvacátých letech rozvíjelo například nakladatelství Tempo Jiřího Stříbrného, však Večer zůstával pevně navázán na agrární tiskový okruh. Tempo vydávalo například Polední list, Večerní list a Expres a bývá spojováno s počátky československého masového bulváru. Večer měl politicky jasnější ukotvení.

Konkurence odpoledních listů

Pražský čtenář měl mezi válkami z čeho vybírat. Existovalo Večerní České slovo, Večerní list, Polední list a další tituly. Národní muzeum připomíná, že Večerní České slovo vycházelo jako večerní vydání Českého slova v letech 1919–1945.

Odpolední noviny mezi sebou soupeřily rychlostí, titulní stranou i atraktivitou témat. Trafika se proto stala místem každodenní soutěže značek. Název musel být velký, dobře čitelný a okamžitě rozpoznatelný. Večer byl v tomto směru ideální titul – krátký, jednoduchý a přesně říkající, kdy má být čten.

Rok 1938 a konec první republiky

Nejdramatičtější období přišlo na podzim 1938. Mnichovská dohoda, odstoupení pohraničí a následný rozpad politického systému první republiky zásadně proměnily i tisk.

Agrární strana přestala existovat v původní podobě a politická scéna se rychle centralizovala. Venkov i Večer však pokračovaly. Dochované výtisky Večera existují například z října a listopadu 1938, tedy přímo z období po Mnichovu.

Právě tato čísla dnes představují mimořádně cenné historické prameny. Zachycují události nikoli s odstupem historika, ale v okamžiku, kdy ještě nikdo přesně nevěděl, kam situace povede.

Večer za protektorátu

Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se změnila také identita agrárního tisku. Venkov začal od dubna 1939 používat označení List národního souručenství, protože předválečné politické strany byly zrušeny a Národní souručenství se stalo jedinou povolenou českou politickou organizací v protektorátu.

Večer pokračoval jako odpolední list také během okupace. Jedním z jeho klíčových mužů se stal Václav Fiala, který byl podle databáze českých novinářů od května 1939 do září 1944 šéfredaktorem Večera, charakterizovaného přímo jako odpolední vydání Venkova.

Protektorátní tisk byl podroben přísné cenzuře a rostoucímu německému nátlaku. Zpravodajství, komentáře i výběr zahraničních informací byly kontrolovány okupační správou a protektorátními úřady. Večer tedy v letech 1939–1944 nelze číst stejným způsobem jako předválečný list. Jeho obsah stále více odrážel prostředí cenzurované protektorátní žurnalistiky.

„Národ a práce“

Na dochovaných exemplářích z konce třicátých a začátku čtyřicátých let se objevuje také spojení „Večer – Národ a práce“. Sběratelsky jsou doložena čísla z let 1938, 1939, 1940, 1941 a 1944.

Takové změny titulatury a podtitulu odrážejí proměnu politického prostředí po Mnichovu a během okupace. Ve druhé republice a následně protektorátu mizela stranická pluralita a noviny musely svou veřejnou identitu přizpůsobovat novému režimu.

Právě proto je při datování staré reklamy nebo novinového výstřižku důležité sledovat nejen samotný název Večer, ale i podtitul, grafiku hlavičky, vydavatele a konkrétní datum.

Poslední rok 1944

Večer přestal vycházet v září 1944. Databáze českých novinářů uvádí, že po zastavení Večera přešel jeho tehdejší šéfredaktor Václav Fiala do čela Venkova. Knihovní katalogy zároveň uvádějí rozsah existence titulu 1914–1944.

Konec listu spadá do období, kdy protektorátní tisk procházel další koncentrací. Nedostatek papíru, válečné hospodářství a stále přísnější kontrola vedly k rušení a slučování řady titulů.

Venkov přežil ještě do roku 1945, Večer už nikoli.

Třicet let českých dějin na několika listech papíru

Historie Večera je pozoruhodná především časovým rozpětím. List začal vycházet v době Rakouska-Uherska, prošel první světovou válkou, vznikem Československa, celou první republikou, Mnichovem, druhou republikou a nakonec téměř celým protektorátem.

Za tři desetiletí se změnily hranice, měna, politické strany, prezidenti i samotný stát.

Název na hlavičce novin přesto zůstával: VEČER.

Právě proto jsou dnes staré exempláře tak cenné. Jedno číslo může zachycovat běžný den s reklamami, sportovními výsledky a drobnými zprávami. O několik měsíců později může stejný titul přinášet zprávu o události, která změnila dějiny země.

Noviny byly vyrobeny tak, aby přežily jediný den.

Některé však přežily století.

A Večer je dnes jedním z nejzajímavějších svědků doby, kdy se nejčerstvější zprávy nekontrolovaly na telefonu, ale čekalo se, až odpoledne dorazí nový svazek novin do trafiky.

Zdroje

Jihočeská vědecká knihovna – katalogový záznam Venkov; Venkov jako orgán agrární strany, vydavatelské změny, odpolední vydání Večer a samostatný záznam Večera, Praha 1914–1944.

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy – databáze českých novinářů, Julius Pachmayer; odpovědný redaktor Večera v letech 1919, 1924 a 1930–1933, vydavatelství Novina.

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy – databáze českých novinářů, životopis Václava Fialy; šéfredaktor Večera od května 1939 do září 1944, kdy byl list zastaven.

Národní muzeum – studie k dějinám českého tisku; údaje o večerních vydáních československých deníků, zejména Večerním Českém slovu.

Studie Prezidentská volba 1934 v Československu a její ohlas v dobovém tisku – tiskové prostředí první republiky, vydavatelství Tempo a postavení agrárního Venkova a Večera.

Dochované exempláře Večer – Národ a práce z let 1938–1944, sběratelský záznam; použito k doložení podoby a existence pozdních ročníků listu.