Wolf a Franže
Wolf & Franže – prostějovské boty, které nakonec pohltil Baťa
Na první pohled je to jen starý účet. Zažloutlý papír, několik řádků psaných inkoustem a ceny dávno neexistující měny. Jenže nádherně zdobená hlavička prozrazuje něco mnohem zajímavějšího: „Továrna na houněnou obuv Wolf & Franže v Prostějově“. A pod ní ještě nenápadný údaj – filiálka v Telči.
Je to stopa po firmě, která dnes prakticky zmizela z obecného povědomí, přestože svého času patřila k prostějovskému obuvnickému průmyslu a její příběh se nakonec protnul dokonce s Baťou.
Když se boty dělaly z houně
„Houněná obuv“ dnes zní skoro exoticky. Ve skutečnosti šlo o velmi praktické boty, jejichž svršek byl vyráběn z hutného vlněného nebo plstěného materiálu, zatímco podešev byla kožená či později gumová. Představit si je můžeme jako předchůdce pozdějších teplých zimních bot či „důchodek“.
Na přelomu 19. a 20. století rozhodně nešlo o okrajové zboží. Podobnou obuv ostatně ve svých začátcích vyráběl také Tomáš Baťa. Byla relativně levná, teplá a vhodná pro běžné nošení i práci. A právě Prostějov se vedle své slavnější konfekční výroby stal jedním z center tohoto oboru. Fungovalo zde několik továren na papuče a houněnou obuv.
Wolf & Franže
O samotných počátcích firmy zatím prameny, které jsem dohledal, mlčí. A tady bych si nevymýšlel datum založení jen proto, aby příběh vypadal kompletně. Jedno jméno však známe: Adolf Wolf. Právě s ním je podnik v historických pramenech přímo spojen. Firma měla své prostějovské sídlo ve Svatoplukově ulici, ale její ambice byly zjevně větší než jen malá městská obuvnická dílna.
Dokument z tvé sbírky je v tomhle mimořádně pěkný doklad. Firma si nechala vytisknout reprezentativní účty s bohatě kreslenou hlavičkou, dominantním názvem Wolf & Franže, vyobrazením obuvi a informací o filiálce v Telči. Už samotná grafická úprava říká něco o sebevědomí tehdejší firmy. Účet nebyl jen účet. Byl zároveň reklamou.
Z obuvníka průmyslníkem
Nejzajímavější kapitola přišla v době, kdy se firma rozhodla zajistit si vlastní výrobu materiálu. Na okraji Prostějova v Krasicích existoval starý mlýnský areál s historií sahající až do 16. století. V roce 1896 zde byla vybudována tkalcovna hedvábných látek vídeňské firmy Jos. Herzig & Comp.
A právě tento areál později získala firma Wolf & Franže. Podle dochovaných údajů jej koupila v roce 1915. Jiné sekundární zpracování uvádí přechod k Adolfu Wolfovi už kolem roku 1914, takže přesný rok bych na webu raději formuloval jako období 1914–1915. To už nebyla kosmetická změna.
zde během následujících dvou let nechali vybudovat přádelnu, mykárnu a barevnu. Firma tak získala vlastní zázemí pro zpracování materiálu potřebného k výrobě obuvi. Z obyčejného výrobce bot se stával vertikálně propojený průmyslový podnik.
A Prostějov tehdy uměl stavět továrny
Zajímavá jsou i jména lidí, kteří za rozšířením areálu stáli. Nové průmyslové objekty navrhla známá prostějovská stavební firma Konečný & Nedělník. Kotel dodala strojírna Wichterle a Kovářík – podnik, ze kterého později vyrostla slavná prostějovská značka Wikov. Nad areálem se navíc tyčil 32 metrů vysoký tovární komín, postavený specializovanou firmou Antonína Dvořáka a K. Fischera z Letek. Tohle už nebyla manufaktura někde za obchodem. Byla to skutečná továrna. A právě tady je na příběhu Wolff & Franže hezky vidět proměna českého podnikání začátku 20. století. Firma, která prodávala relativně jednoduchou houněnou obuv, potřebovala přádelnu, barvírnu, kotelnu, komín, průmyslové budovy a vlastní materiálové zázemí.
Konec přišel ve třicátých letech
Úspěch ale netrval věčně. Velká hospodářská krize zasáhla československý průmysl velmi tvrdě a Wolf & Franže v roce 1933 zkrachovali. A právě tady vstupuje do příběhu jméno, které zastínilo téměř všechny ostatní československé výrobce obuvi.
Baťa.
Po krachu Wolff & Franže byla výroba převedena do Baťových závodů ve Zlíně. Baťa dokonce uvažoval, že v Krasicích vybuduje velkou vlastní pobočku. Tento plán však nakonec uskutečněn nebyl. Je v tom skoro symbolika. Firma Wolf & Franže vyráběla stejný typ houněné obuvi, na kterém o několik desetiletí dříve začínal i Tomáš Baťa vzalo výrobu po jejím zániku.
Továrna ale přežila svou značku
Budovy v Krasicích nezmizely. Po druhé světové válce přešel areál pod národní podnik Kotva a od roku 1951 pod podnik Gala. Výroba se postupně přeorientovala na sportovní potřeby – míče, rukavice, batohy, kabely a další vybavení. A právě v tom je na příběhu Wolf & Franže možná to nejhezčí. Jméno firmy z obchodů zmizelo. Její boty se dávno rozpadly nebo skončily na půdách. Majitelé jsou dnes známí prakticky jen historikům a sběratelům.
Ale průmyslový areál, do kterého Wolf & Franže před více než sto lety investovali, přežil.
A pak se po více než století objeví jeden účet. Papír, který měl původně nejspíš jen potvrdit dodávku několika párů bot. Firma si dala záležet i na něm: ornamentální kresba, boty zakomponované do hlavičky, velké jméno Wolf & Franže, Prostějov a malým písmem filiálka v Telči. Tehdy obyčejná obchodní písemnost. Za jedním kusem papíru se schovává továrna, Adolf Wolf, průmyslové Krasice, Wichterle a Kovářík, hospodářská krize, Baťa a nakonec Gala. To už je zatraceně dobrý příběh.
