Žitná Káva Oveka Oldřich Vitáček

OVEKA – ŽITNÁ KÁVA OLDŘICHA VITÁČKA

Když káva nebyla vždycky káva

Na stole stojí velká plechová dóza. Na jejím boku výrazný nápis OVEKA – ŽITNÁ KÁVA a jméno Oldřich Vitáček. Dnes může taková nádoba působit jako půvabná připomínka staré kuchyně, ale ve své době ukrývala výrobek, který patřil k běžnému životu tisíců českých domácností. Káva totiž v první polovině 20. století zdaleka neznamenala vždy nápoj připravený z kávových zrn. Vedle pravé kávy existoval obrovský svět kávovin – cikorky, obilné, sladové, fíkové a žitné kávy a nejrůznějších kávových přísad. A právě do tohoto světa vstoupila Oveka, žitná káva pražského podnikatele Oldřicha Vitáčka.

Za jednoduchým názvem se skrývá zajímavý příběh českého potravinářského podnikání. Oveka musela soupeřit s mimořádně silnou konkurencí. Na československém trhu působily značky jako Franck, Perola, Kolínská cikorka a řada dalších regionálních výrobců. Přesto se Vitáčkovi podařilo vybudovat značku natolik známou, že její plechové dózy přežily firmu samotnou a dnes patří k charakteristickým předmětům české prvorepublikové reklamní kultury. Národní zemědělské muzeum uchovává několik těchto dóz ve svých sbírkách a ve své publikaci věnované čaji a kávě Oveku výslovně uvádí jako žitnou kávu prodávanou firmou Oldřicha Vitáčka.

Oldřich Vitáček začíná roku 1908

Historie podniku sahá do roku 1908. Podle údajů Národního zemědělského muzea byla Vitáčkova vlastní firma založena v Počaplech u Berouna. To je důležitý údaj, protože pozdější reklamní materiály jsou už tak silně spojeny s Prahou, že původ firmy mimo hlavní město snadno zaniká. Teprve postupně se podnik přesunul blíže k velkému pražskému trhu a vyrostl ve firmu schopnou své výrobky distribuovat ve velkém.

Oldřich Vitáček vstupoval do oboru, který měl v českých zemích velmi silnou tradici. Kávové náhražky nebyly jen nouzovým produktem válečných let, jak se dnes někdy zjednodušeně soudí. Cikorka a obilné kávy byly pevnou součástí jídelníčku už v 19. století. Pravá káva byla dražší a pro mnoho domácností představovala spíše příležitostný nebo sváteční nápoj, zatímco kávovina se dala připravovat každodenně. Mohla se pít samotná nebo kombinovat s pravou kávou, mlékem či jinou kávovou přísadou. Pro výrobce tak existoval obrovský a stabilní trh.

Proč právě žito

Oveka nebyla cikorkou, ale žitnou kávou. Základem podobných obilných káv bylo pražené obilí, jehož tepelnou úpravou vznikaly tmavé aromatické látky připomínající některými vlastnostmi praženou kávu. Výsledkem byl tmavý horký nápoj bez potřeby použít drahá dovážená kávová zrna.

Právě dostupnost domácí suroviny představovala jednu z velkých výhod. Žito bylo přirozenou součástí českého zemědělství a jeho využití při výrobě kávoviny odpovídalo době, která kladla značný důraz na domácí produkci. Kávovina se navíc dobře hodila do každodenního rodinného režimu. Nebyla spojována jen s dospělými sedícími v kavárně, ale především s domácí snídaní – s hrnkem teplého nápoje, mlékem, chlebem a školními dětmi připravujícími se ráno do školy.

A právě tuto každodennost dokázala reklama kávovin velmi dobře využívat.

Oveka a svět dětí

O Ovece máme jednu mimořádně zajímavou stopu z odborného výzkumu československé reklamy. Studie věnovaná reklamě zaměřené na děti připomíná, že výrobci kávovin dobře věděli, jak významnou součástí rodinného života jejich produkty jsou. Mezi značkami, které stavěly reklamu na představě běžného dne školáka, výslovně uvádí Kolínskou cikorku, žitnou kávu Oveka, Franckovku a Perolu.

Je to drobná informace, která ale o značce vypovídá překvapivě mnoho. Oveka se nesnažila vystupovat jako luxusní exotický nápoj. Patřila do domácnosti. Reklama pracovala s rodinou, dětmi a každodenním ranním rituálem. Výrobci kávovin si uvědomovali dokonce i to, že děti bývaly posílány na drobné nákupy a mohly ovlivňovat, jakou značku rodiče nakonec koupí. Reklama proto nevychovávala pouze současného spotřebitele, ale už od dětství vytvářela znalost konkrétních značek.

Z Počapel do Prahy

Vitáčkův podnik se postupně přesunul do Prahy. Na dochovaných předmětech se setkáváme se spojením Oldřich Vitáček – Praha-Karlín, které dnes známe především z plechových dóz Oveka. Právě tyto nádoby jsou důležitým pramenem pro poznání vývoje firmy, protože výrobce na nich uváděl své jméno i místo podnikání. Dochované exempláře potvrzují, že spojení Oveky s Vitáčkem nebylo nějakou krátkodobou obchodní epizodou, ale výraznou součástí identity firmy.

Zásadní změna přišla roku 1930, kdy se podle Národního zemědělského muzea firma usadila v Praze-Vysočanech. U dochovaných dóz se objevuje konkrétnější označení Praha IX a jako adresa výrobce je uváděna Poděbradská 633/22. Tento údaj je doložen především prostřednictvím dochovaných sběratelských exemplářů, takže při přesném datování jednotlivých reklamních předmětů je dobré rozlišovat starší karlínské a pozdější vysočanské označení.

To je mimochodem velmi užitečné právě pro sběratele. Předmět označený Praha-Karlín bude obecně patřit ke starší etapě firmy, zatímco Praha IX/Vysočany ukazuje na období po roce 1930.

OVEKA – krátké jméno pro obyčejný každodenní výrobek

Samotný název OVEKA je reklamně velmi povedený. Je krátký, snadno vyslovitelný a na obalu se dá vytisknout velkým písmem. Přesný původ názvu se mi zatím nepodařilo doložit spolehlivým dobovým pramenem, a proto by nebylo správné vytvářet dodatečnou etymologii. Je však zřejmé, že Vitáček nechtěl prodávat anonymní „pražené žito“. Vytvořil samostatnou značku.

A to byl důležitý krok.

Na trhu totiž neležela jedna žitná káva. Zákazník stál před řadou konkurenčních výrobků. Výrobce proto potřeboval, aby zákazník neřekl pouze „kup žitnou kávu“, ale pokud možno „kup Oveku“. Z obyčejného druhu potraviny bylo nutné vytvořit značkové zboží.

Velká plechová dóza k tomu byla ideální.

Plechovka, která zůstávala v obchodě

Dochované dózy Oveka mají dnes ještě jeden význam. Ukazují způsob, jakým se tehdy potraviny distribuovaly. Nešlo vždy o malé jednorázové spotřebitelské obaly, jaké známe ze současného supermarketu. Kávovina mohla přicházet do prodejny ve větších firemních plechových nádobách, z nichž obchodník odvažoval požadované množství zákazníkovi.

U dochovaných exemplářů se objevují rozměry kolem 18 × 18 × 27 centimetrů a právě nádoby těchto rozměrů eviduje také Národní zemědělské muzeum. V jednom dochovaném popisu starého obchodního balení se uvádí vysoká krabice Oveky o celkové hmotnosti přibližně pěti kilogramů.

Taková plechovka byla současně obalem, skladovací nádobou i reklamou. Stála za pultem nebo na polici a zákazník ji viděl při každé návštěvě obchodu. Proto výrobci věnovali její grafice tolik pozornosti. Jednorázový papírový sáček zákazník odnesl a zahodil, ale velká plechová dóza mohla být v obchodě celé týdny nebo měsíce.

OVEKA tak byla neustále na očích.

Reklama v koloniálu

Právě zde se dostáváme k tomu, proč jsou dnes staré plechovky a reklamní cedule kávovin tak atraktivní. Koloniál první republiky byl vizuálně úplně jiným světem než dnešní samoobsluha. Zákazník nestál před nekonečnou řadou identických regálů. Zboží bylo často za pultem a velkou roli hrálo doporučení obchodníka. Výrobci proto bojovali o každé místo, kde mohli svou značku zákazníkovi připomenout.

Smaltovaná cedule na fasádě.

Plechová tabule u vchodu.

Reklamní karton ve výloze.

Dóza za pultem.

Odvažovací nádoba.

Kalendář na stěně.

A nakonec samotný papírový sáček, do kterého obchodník zákazníkovi kávovinu nasypal.

Oveka patřila přesně do tohoto reklamního prostředí. Výrobek nebyl oddělen od své propagace. Obal byl reklamou a reklama byla součástí obchodu.

Vitáček proti velkým hráčům

Na Vitáčkově příběhu je zajímavé také to, proti komu stál. Československý trh kávovin nebyl prázdný. Naopak byl obsazen mimořádně silnými podniky. Národní zemědělské muzeum připomíná například firmu Johann Heinrich Franck, jejíž továrna na cikorku a obilnou kávu vznikla v českých zemích již v 19. století a jejíž Franckovka se stala prakticky symbolem kávové přísady. Franck vyráběl také vlastní žitnou kávu Perola.

Vedle toho existovala Kolínská cikorka a řada dalších výrobců. Muzeum obchodu mezi historickými producenty a dovozci kávy a kávovin uvádí rovněž Oldřicha Vitáčka z Prahy a spojuje jej přímo se značkou Oveka.

Vitáček tedy nebyl osamělým místním výrobcem. Pohyboval se na profesionálním a velmi konkurenčním trhu, kde o zákazníka bojovaly značky s velkými reklamními rozpočty a rozsáhlou distribuční sítí.

Přesto Oveka přežila ve sběratelské paměti dodnes.

Žitná káva jako součást českého rána

Dnes může slovní spojení „žitná káva“ působit skoro exoticky. V meziválečném Československu však šlo o naprosto srozumitelný výrobek. Kávoviny patřily do každodenního života a zejména v rodinách s dětmi byly běžnou součástí snídaně. Odborný výzkum reklamy ostatně právě proto nachází Oveku vedle Franckovky, Peroly a Kolínské cikorky v reklamách, které zobrazovaly obyčejný den školáka.

To je důležitý rozdíl oproti dnešní kávové kultuře. Současná reklama prodává původ zrna, plantáž, způsob pražení, baristu a chuťový profil. Reklama kávovin prodávala něco úplně jiného: teplo domova, vydatnou snídani, rodinu, dostupnost a každodennost.

Oveka nebyla nápojem kavárenského bohéma.

Byla nápojem kuchyňského stolu.

Praha IX – nová etapa Oveky

Přesun firmy roku 1930 do Vysočan představoval důležitý mezník. Vysočany byly jednou z nejvýznamnějších průmyslových oblastí Prahy a pro rozvíjející se potravinářský podnik nabízely mnohem lepší podmínky než původní menší provozy. Oficiální publikace Národního zemědělského muzea výslovně uvádí, že od roku 1930 měla Vitáčkova firma sídlo právě v Praze-Vysočanech.

Dochované plechovky označené Oldřich Vitáček, Praha IX tak můžeme spojovat s touto etapou. Jeden exemplář, jehož rodinná historie jej klade do roku 1935, nese právě vysočanskou adresu Poděbradská 633/22. Přestože rodinné datování jednotlivého sběratelského předmětu není totéž jako archivní tovární záznam, dobře odpovídá známé chronologii firmy.

Válka a konec soukromého světa kávovin

Druhá světová válka znamenala pro kávový trh další zásadní zlom. Nedostatek dovážené pravé kávy zvyšoval význam náhražek, ale současně válečné hospodářství přineslo regulaci surovin, výroby i distribuce. Kávoviny, které existovaly dávno před válkou, se v období nedostatku staly ještě důležitější součástí spotřeby.

Definitivní konec světa soukromých československých výrobců kávovin však přišel až po komunistickém převratu a následném znárodňování. Samostatné podniky byly slučovány do velkých státních celků a mnoho starých značek postupně zaniklo. Národní zemědělské muzeum například u velkého Franckova podniku připomíná jeho následné začlenění do národního podniku Kávoviny.

U Vitáčkova podniku se v sekundárních sběratelských pramenech objevuje konec samostatné výroby kolem let 1949–1950, ale přesnou právní posloupnost znárodnění bych ještě chtěl potvrdit původním úředním nebo podnikovým pramenem. Proto ji nelze zatím popisovat se stejnou jistotou jako rok založení firmy a její přesun do Vysočan.

Jedno je ale jisté: svět, v němž Oldřich Vitáček Oveku vybudoval, po roce 1948 rychle mizel.

Oveka zůstala na plechovkách

Samotná značka dnes už běžnému zákazníkovi mnoho neřekne. Paradoxně však přežila na předmětech, které původně nikdo nevyráběl jako sběratelské.

Na plechovkách.

Řada z nich totiž po spotřebování kávy neskončila v odpadu. Byly příliš praktické. V domácnostech a obchodech se do nich ukládala mouka, cukr, luštěniny, hřebíky, šroubky, knoflíky nebo cokoli dalšího, co bylo potřeba někam schovat. A právě díky tomu přežily desetiletí.

Dnes známe exempláře označené Oveka – Žitná káva – Oldřich Vitáček, některé spojené s Karlínem, jiné s pozdější Prahou IX. Národní zemědělské muzeum uchovává dózy Oveka o rozměrech přibližně 18 × 18 × 27 a 25 × 22 × 17 centimetrů pod vlastními sbírkovými čísly.

A tím se obyčejný spotřební obal proměnil v historický dokument.

OVEKA

Příběh Oveky není příběhem luxusní čokolády, slavného alkoholu ani výrobku, který by si lidé kupovali jednou za rok na Vánoce. Je možná zajímavější právě tím, jak byl obyčejný.

Oveka byla součástí rána.

Stála v koloniálu za pultem. Obchodník otevřel velkou plechovou dózu, odvážil potřebné množství a zákazník si odnesl domů žitnou kávu. Druhý den ráno se nasypala do hrnce a stala se součástí snídaně před odchodem rodičů do práce a dětí do školy.

Oldřich Vitáček dokázal z tak obyčejného produktu vytvořit značku. Začal roku 1908 v Počaplech u Berouna, prošel pražskou etapou spojenou s Karlínem a od roku 1930 měl podnik ve Vysočanech. Jeho Oveka dokázala existovat vedle gigantů typu Franck a Kolínské cikorky a pronikla i do reklamy zaměřené na rodiny a školní děti.

Firma nakonec zmizela.

Žitná káva Oveka se přestala vařit.

Ale její velké barevné plechové dózy zůstaly.

A dnes nám připomínají dobu, kdy česká domácnost nepotřebovala kapsli, kávovar ani exotické zrno z druhého konce světa.

Stačila konvice, voda, trochu mléka — a Oveka.

ZDROJE: Národní zemědělské muzeum – Čaj a káva, sbírkové předměty Oveka a historie firmy Oldřicha Vitáčka; odborná studie Dítě jako objekt reklamy v meziválečném Československu, Technická univerzita v Liberci – Oveka mezi kávovinami propagovanými prostřednictvím světa školáků; Múzeum obchodu Bratislava – Kávopriemysel, Oldřich Vitáček a Oveka; dochované reklamní a obchodní plechové dózy Oveka – Oldřich Vitáček, Praha-Karlín a Praha IX/Vysočany; dobové a sběratelské materiály k výrobkům firmy Oldřicha Vitáčka.