Zora
„Zora“ neboli jitřenka (v podtextu původně míněno jako jitřenka nové lepší české budoucnosti) je slavné jméno v historii českého čokoládovnického průmyslu. Továrna byla založena v r. 1898 pod názvem „První společná moravská továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci“ a od svého vzniku se profilovala jako první český podnik svého druhu v tehdy silně poněmčené Olomouci. Její výrobky nesly již od r. 1908 značku Zora, ta však jako obchodní značka byla kvůli odporu a průtahům vídeňských úřadů oficiálně zaregistrována až v r. 1914. Po vzniku Československa už ale firmu nic nebrzdilo, a mohlo tak následně dojít k jejímu ohromnému rozvoji, takže ve 30. letech už olomoucká Zora platila za jednoho z největších konkurentů tehdejšího lídra československého čokoládovnického průmyslu pražské firmy Orion.
Smaltované i plechové cedule jsou velmi vzácné. Na ukázku uvádíme známou plechovou reklamu v německé jazykové verzi. Je sice hodně vybledlá, ale to, že na křídle otakárka fenyklového je napsáno Zora, ještě přečíst lze.
Motýl sedící krásné dámě na rtu měl evokovat lehkost a jemnost nabízených produktů. Ostatně jeden z nich se už dáma také nepochybně chystá ochutnat.
Když čokoláda nebyla jen sladkostí
Příběh olomoucké Zory nezačíná u tabulky čokolády, ale v mnohem širším příběhu české společnosti na Moravě konce 19. století. Olomouc byla tehdy městem, v němž vedle sebe žilo české a německé obyvatelstvo a v němž se hospodářská soutěž stále silněji prolínala s národním sebeuvědoměním. Čeští obchodníci, živnostníci a podnikatelé zakládali vlastní peněžní ústavy, obchodní společnosti a průmyslové podniky a snažili se vytvořit protiváhu hospodářsky silnějším německým firmám. Právě z tohoto prostředí vyrostla budoucí Zora.
Mimořádně cenným svědectvím je dobová publikace Velký Olomouc z roku 1924, která vznik firmy popisuje jako přímou součást tehdejšího českého hospodářského a národního hnutí. Přípravy trvaly téměř dva roky. V dubnu 1898 bylo vydáno provolání vyzývající k upisování podílů nového podniku, který měl vyrábět cukrovinky a čokoládu. Po měsících příprav se 25. listopadu 1898 konala ustavující valná hromada a vzniklo družstvo s dlouhým, ale velmi výmluvným názvem „První společná moravská továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, zapsané společenstvo s obmezeným ručením“.
Byl to název typický pro svou dobu. Nebylo v něm ještě nic z krátkého, elegantního slova Zora, které později znaly celé generace zákazníků. Místo značky zdůrazňoval společný charakter podniku, jeho moravský původ a předmět výroby. Nová továrna měla být českým podnikem, založeným českými obchodníky a podporovaným českými zákazníky.
Patnáct lidí na Dolním náměstí
Samotná výroba nezačala okamžitě. Do provozu byla továrna uvedena 12. června 1899 v pronajatých místnostech Občanské záložny na Dolním náměstí v historickém centru Olomouce. Na místě, které si dnes s velkou průmyslovou výrobou čokolády dokážeme představit jen obtížně, začínal podnik přibližně s patnácti zaměstnanci.
Občanská záložna nebyla náhodným místem. Patřila k institucím spojeným s českým hospodářským a společenským životem Olomouce a nový podnik tak vyrůstal přímo uprostřed českého měšťanského prostředí. Podle dobového líčení se účastníci první valné hromady dokonce odebrali do nedalekého kapucínského kostela Zvěstování Páně, kde byla sloužena slavnostní mše za zdar nového podniku.
Začátky byly skromné, ale továrna se prosadila překvapivě rychle. Vyráběla cukrovinky a čokoládové zboží pro domácí trh, který se na přelomu století prudce měnil. Čokoláda přestávala být luxusem dostupným jen bohatším vrstvám a postupně se stávala běžnější součástí městského života. V českých zemích už působily podniky jako Velim, Fiedor, Kneisl nebo pražská Maršnerova továrna, z níž později vyrostl Orion. Moravská Zora vstupovala na trh, kde byla konkurence značná, ale současně rychle rostla poptávka.
Zrod jména ZORA
Jedním z nejdůležitějších okamžiků celé historie přišel roku 1908. Právě od tohoto roku podle historie města Olomouce nesly výrobky samostatnou značku ZORA.
Byl to zásadní krok. Dlouhé označení „První společná moravská továrna na cukrovinky a čokoládu“ bylo vhodné pro obchodní rejstřík, ale nikoli pro moderní reklamu. Zora byla přesným opakem – krátká, zvučná, dobře zapamatovatelná a výborně použitelná na obalu, plakátu i reklamní ceduli.
Značka postupně natolik zastínila původní firemní název, že se jméno Zora začalo používat pro samotnou továrnu. To je jeden z největších úspěchů, jakého může obchodní značka dosáhnout: přestane označovat pouze výrobek a začne představovat celý podnik.
Zora navíc nesla příjemnou symboliku. V češtině znamená ranní záři či úsvit a v době, kdy podnik vyrůstal z prostředí českého hospodářského sebeuvědomění, mohlo takové jméno působit téměř programově – jako příchod něčeho nového.
Z centra Olomouce do Hodolan
Růst výroby brzy ukázal, že pronajaté místnosti v centru města nemohou dlouhodobě stačit. Čokoládovna potřebovala výrobní haly, sklady, energetické zázemí, prostor pro stroje a především možnost dalšího rozšiřování.
Roku 1910 se proto výroba přestěhovala do nové moderní továrny v Hodolanech, v průmyslové části Olomouce. Právě zde vzniklo výrobní centrum, s nímž je jméno Zora spojeno dodnes.
Byl to obrovský skok. Z několika místností na Dolním náměstí se během jediného desetiletí stal skutečný průmyslový podnik. Výroba čokolády už nebyla cukrářským řemeslem v tradičním smyslu. Kakaové boby bylo nutné pražit, drtit a zpracovávat, míchat kakaovou hmotu s cukrem a dalšími surovinami, čokoládu válcovat, temperovat, formovat, chladit, balit a expedovat. Vedle čokolády vznikalo množství dalších cukrovinek a každý růst produkce vyžadoval další stroje i zaměstnance.
Hodolanská továrna umožnila Zoře vstoupit do skutečně průmyslového věku.
Čokoláda jako český výrobek
Na začátku 20. století měla reklama českých továren jednu zvláštnost, kterou dnes snadno přehlédneme. Původ výrobku mohl být téměř stejně důležitý jako jeho chuť.
Hesla typu „svůj k svému“ měla zákazníka přesvědčit, aby dával přednost výrobkům českých podnikatelů. Historie českého čokoládového průmyslu je s tímto prostředím velmi úzce spojena a právě vznik Zory bývá uváděn jako jeden z příkladů budování domácího českého trhu s čokoládou a cukrovinkami.
Zora tedy neprodávala jen sladkost. Prodávala také moravský a český původ.
To vysvětluje i význam reklamních cedulí z nejstaršího období. Smaltovaná nebo plechová reklama s velkým nápisem ZORA OLOMOUC nebyla pouhým upozorněním, že se v obchodě prodává čokoláda. Zákazníkovi současně říkala, odkud výrobek pochází. Olomouc se stala součástí identity značky.
První světová válka a nový stát
První světová válka přinesla potravinářskému průmyslu nedostatek surovin a komplikace v zásobování. Pro čokoládovny byl problém zvlášť citelný, protože základní surovina – kakao – přicházela ze zámoří. Válečné hospodářství tak znamenalo omezení výroby a hledání náhradních surovin.
Zora však válku přežila a po roce 1918 vstoupila do úplně nového světa. Rakousko-Uhersko zmizelo a olomoucká továrna se ocitla v Československé republice. To, co před válkou vznikalo jako český podnik uvnitř monarchie, bylo nyní součástí národního průmyslu samostatného státu.
A právě meziválečné období patřilo k nejvýznamnějším etapám jejího rozvoje.
Zora už nebyla malou regionální výrobnou. Stala se významnou moravskou čokoládovnou a rozšiřovala sortiment i distribuční síť. Čokolády, bonbony, pralinky a další cukrovinky se dostávaly do obchodů daleko za hranicemi Olomouce.
Reklama musela chutnat ještě před otevřením obalu
Čokoládovny patřily mezi firmy, které velmi brzy pochopily význam obrazové reklamy. Jejich výrobek k tomu přímo vybízel. Čokoláda nebyla nezbytností, kterou člověk musel koupit. Byla potěšením, dárkem a malým luxusem. Reklama proto musela nejprve vytvořit chuť.
Zora používala barevné obaly, plakáty, obchodní tiskoviny, reklamní tabule a další materiály určené přímo do prodejen. Výrazné logo a jméno značky musely být viditelné už z ulice. Pro majitele obchodu byla smaltovaná cedule praktická – vydržela déšť, slunce i mráz a zároveň po mnoho let oznamovala kolemjdoucím, že právě zde mohou koupit olomouckou čokoládu.
Staré reklamy Zory jsou proto krásným dokumentem okamžiku, kdy se z anonymního potravinářského výrobku stávala značka. Už nestačilo napsat „čokoláda“. Bylo třeba napsat ZORA.
A pod to OLOMOUC.
Továrna, která zaměstnávala celé generace
Postupným rozšiřováním se z hodolanské čokoládovny stal významný olomoucký zaměstnavatel. Práce v čokoládovém průmyslu měla navíc zvláštní charakter. Velkou část pracovních míst zastávaly ženy, zejména při ručním balení, zdobení a dokončování výrobků.
Ještě mnohem později přežívala v Zoře pozoruhodná tradice ruční práce. Pamětnice závodu Jiřina Tesaříková vzpomínala, že čokoládové figurky byly ručně lepeny a baleny a jejich obaly se dokonce ručně malovaly. Hotové figurky se následně leštily. Část této produkce byla určena především na export a některé výrobky se v Československu objevovaly zejména v Tuzexu. Z Olomouce putovaly čokoládové figurky například až do Austrálie a na Nový Zéland.
Čokoládovna tak nebyla jen souborem výrobních linek. Po desetiletí v ní existovala také práce, která měla téměř řemeslný charakter.
Válka, znárodnění a Československé čokoládovny
Druhá světová válka přinesla další období nedostatku a omezení. Po jejím skončení však přišel mnohem zásadnější zásah do vlastnických poměrů československého průmyslu.
Soukromá éra Zory skončila znárodněním. Olomoucký podnik byl začleněn do státem řízeného čokoládového průmyslu a stal se součástí národního podniku Československé čokoládovny.
Československý cukrovinkářský průmysl byl postupně koncentrován a jednotlivé historické továrny ztrácely část své někdejší obchodní samostatnosti. Tradiční názvy však nezmizely. Zora zůstala pro Olomouc natolik silným pojmem, že jméno továrny přežilo několik reorganizací socialistického průmyslu.
Výrobní program se měnil, závod se modernizoval a výroba rostla. Čokoláda z Olomouce se prodávala po celém Československu a významná část produkce směřovala také na export.
Právě v tomto období vznikaly i ony ručně zdobené čokoládové figurky, které se vyvážely do vzdálených zemí a které dnes představují téměř zapomenutou kapitolu československého potravinářského designu.
Zora a Orion – dvě velké historie se potkávají
Po roce 1989 přišla další zásadní změna. Československé čokoládovny prošly privatizací a do domácího cukrovinkářského průmyslu vstoupil zahraniční kapitál. Olomoucký závod se nakonec stal součástí skupiny Nestlé, která továrnu modernizovala a soustředila do ní významnou část výroby čokoládových výrobků.
Tím se začaly propojovat dvě velké tradice české čokolády – Zora a Orion.
Orion má své kořeny v pražském podniku manželů Maršnerových z konce 19. století a jeho hvězda se stala jedním z nejznámějších symbolů českého potravinářství. Od roku 2004 se právě olomoucká Zora stala výrobním domovem značky Orion.
Je v tom určitá historická symbolika. Dvě čokoládovny, které vznikaly na konci 19. století nezávisle na sobě – jedna v Praze a druhá v Olomouci – se po více než sto letech setkaly pod jednou střechou.
V Olomouci se dnes vyrábějí právě čokolády a cukrovinky Orion a pokračuje tak výrobní tradice, která ve městě začala ještě za vlády císaře Františka Josefa I.
Od patnácti lidí k jedné z největších čokoládoven
Na příběhu Zory je fascinující především kontinuita.
25. listopadu 1898 se několik olomouckých obchodníků rozhodlo založit společnou moravskou továrnu. 12. června 1899se v pronajatých místnostech Občanské záložny rozběhla výroba. Začínalo přibližně patnáct lidí.
Roku 1908 se na výrobcích objevila značka ZORA.
Roku 1910 se podnik přestěhoval do Hodolan.
Přežil první světovou válku, rozpad Rakouska-Uherska, hospodářské krize první republiky, německou okupaci, druhou světovou válku, znárodnění, socialistické reorganizace, rozpad Československa i privatizaci.
A čokoláda se v Olomouci vyrábí dál.
ZORA OLOMOUC
Právě proto má stará reklamní cedule s jednoduchým nápisem ZORA OLOMOUC zvláštní sílu.
Za těmi dvěma slovy se skrývá více než století českého potravinářského průmyslu. Je v nich české národní podnikání konce monarchie, patnáct zaměstnanců v místnostech na Dolním náměstí, nová továrna v Hodolanech, první republika, tabulky čokolády ve výlohách koloniálů, války a nedostatek kakaa, znárodnění, čokoládové figurky ručně malované olomouckými dělnicemi i pozdější spojení s Orionem.
Přitom na začátku nebyla Zora žádným průmyslovým gigantem.
Byla to myšlenka několika moravských obchodníků, kteří chtěli vybudovat vlastní českou továrnu na čokoládu a cukrovinky.
Podnik, který roku 1899 začínal s přibližně patnácti lidmi v pronajatých prostorách v centru Olomouce, nakonec přežil celé Rakousko-Uhersko i Československo.
A jeho jméno přežilo s ním.
ZORA.
ZDROJE: Statutární město Olomouc – historie závodu Zora a průmyslové podniky města; Velký Olomouc, 1924 – kapitola „Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci“; Nestlé Česko – historie závodu Zora Olomouc; Muzeum čokolády – Čokoláda v českých zemích; dobové reklamní a firemní materiály Zora Olomouc.
